Emilio Colombo - Emilio Colombo
Emilio Colombo | |||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| Předseda vlády Itálie | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 6. srpna 1970-17. Února 1972 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| Prezident | Giuseppe Saragat Giovanni Leone | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Mariano Rumor | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Giulio Andreotti | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předseda Evropského parlamentu | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 8. března 1977 - 17. července 1979 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Georges Spénale | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Simone Veil | ||||||||||||||||||||||||||||||
| ministr zahraničních věcí | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 1. srpna 1992 - 28. dubna 1993 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Giuliano Amato | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Vincenzo Scotti | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Beniamino Andreatta | ||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 4. dubna 1980 - 4. srpna 1983 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Arnaldo Forlani Giovanni Spadolini Amintore Fanfani | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Attilio Ruffini | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Giulio Andreotti | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Ministr financí | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 13 dubna 1988-22 července 1989 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Ciriaco De Mita | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Antonio Gava | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Rino Formica | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Ministr rozpočtu | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 29 července 1987-13 dubna 1988 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Giovanni Goria | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Giovanni Goria | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Amintore Fanfani | ||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 25. června 1968 - 13. prosince 1968 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Giovanni Leone | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Giovanni Pieraccini | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Luigi Preti | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Ministr financí | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 15. března 1974 - 30. července 1976 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Mariano Rumor Aldo Moro | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Ugo La Malfa | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Gaetano Stammati | ||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 18. února 1972 - 26. června 1972 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Giulio Andreotti | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Mario Ferrari Aggradi | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Giovanni Malagodi | ||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 22. června 1963 - 6. srpna 1970 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Giovanni Leone Aldo Moro Mariano Rumor | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Roberto Tremelloni | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Mario Ferrari Aggradi | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Ministr milosti a spravedlnosti | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 6. srpna 1970-17. Února 1972 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Sám | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Oronzo Reale | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Guido Gonella | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Ministr zahraničního obchodu | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 2. července 1958-16. Února 1959 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Amintore Fanfani | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Guido Carli | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Rinaldo Del Bo | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Ministr zemědělství | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 6. července 1955 - 2. července 1958 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| premiér | Antonio Segni Adone Zoli | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Giuseppe Medici | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Mario Ferrari Aggradi | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Starosta Potenza | |||||||||||||||||||||||||||||||
| V kanceláři 14. června 1952 - 14. ledna 1955 | |||||||||||||||||||||||||||||||
| Předcházet | Pietro Scognamiglio | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Uspěl | Vincenzo Solimena | ||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||
| Osobní údaje | |||||||||||||||||||||||||||||||
| narozený | 11. dubna 1920 Potenza, Basilicata, Italské království | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Zemřel | 24. června 2013 (ve věku 93) Řím, Lazio, Itálie | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Politická strana | Křesťanská demokracie | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Alma mater | Univerzita Sapienza | ||||||||||||||||||||||||||||||
Emilio Colombo (11. Dubna 1920 - 24. Června 2013) byl italský politik, člen Křesťanská demokracie, který sloužil jako Předseda vlády Itálie od srpna 1970 do února 1972.[1]
Během své dlouhé politické kariéry zastával Colombo mnoho úřadů v několika vládách. Sloužil jako Ministr zemědělství od roku 1955 do roku 1958; Ministr zahraničního obchodu od roku 1958 do roku 1959; Ministr milosti a spravedlnosti od roku 1970 do roku 1972; Ministr financí od roku 1963 do roku 1970, v roce 1962 a od roku 1974 do roku 1976; Ministr rozpočtu v roce 1968 a od roku 1987 do roku 1988; Ministr financí od roku 1988 do roku 1989; ministr zahraničních věcí od roku 1980 do roku 1993 a od roku 1992 do roku 1993. Colombo, vášnivý Evropan, sloužil také jako Předseda Evropského parlamentu v letech 1977 až 1979.[2]
V roce 2003 byl jmenován Senátor na celý život, místo, které držel až do své smrti.
raný život a vzdělávání
Colombo se narodil v Potenza, Basilicata dne 11. dubna 1920.[3] Vyrůstal spolu se svými šesti bratry v rodině střední třídy; jeho otec Angelo Colombo byl úředníkem veřejné správy, zatímco její matka Rosa Tordella byla žena v domácnosti.[4]
V roce 1935 založil první místní sekci Katolická akce (AC), rozšířené katolické sdružení a jedna z mála nefašistických organizací, přijatá režimem Benito Mussolini. V roce 1937 se Colombo stal prezidentem katolické akce Potenza a členem Národní rady mládeže katolické akce. Ve stejném roce získal klasické lyceum diplom na „Quintus Horatius Flaccus „střední škola v Potenze.
V roce 1941 Colombo promoval na právnické fakultě Univerzita Sapienza v Římě, s tezí o církevní právo.[5] Dne 1. Srpna 1942 byl zapsán a zúčastnil se druhá světová válka. V září 1943, po příměří, se Colombo vrátil do Basilicata, zahájil svůj politický závazek na základě protifašistický a Křesťanská demokracie zásady. V letech 1944 až 1947 byl jmenován generálním tajemníkem Mládeže katolické akce.
Politická kariéra
Colombo vstoupil do politiky jako člen Křesťanská demokracie (DC) v roce 1943.[6][7] V 1946 volby, Byl zvolen Colombo Ústavodárné shromáždění Itálie s téměř 21 000 hlasy se stal jedním z nejmladších členů parlamentu.[8] Byl zvolen za volební obvod Potenza – Matera, který zůstane jeho pevností po celou jeho politickou kariéru.[9]
Po dvou letech, v roce 1948, Colombo bylo znovu zvolen v Poslanecká sněmovna za svůj volební obvod s více než 43 000 hlasy.[10] Od května 1948 do července 1951 byl jmenován podtajemníkem Ministerstvo zemědělství a lesů v 5 a 6. vlády Alcide De Gasperi.[11][12] Během těchto let Colombo úspěšně pokračovalo v mediaci Kalábrie, v roce 1949, během střetů o okupaci zemí rolníky. Spolupracoval také s ministrem Antonio Segni při schvalování agrární reformy. The pozemková reforma, schválený parlamentem v říjnu 1950, byl částečně financován z prostředků Marshallův plán byla zahájena Spojenými státy v roce 1947 a někteří vědci ji považovali za nejdůležitější reformu celého poválečného období.[13] Reforma navrhla prostřednictvím nuceného vyvlastnění rozdělení půdy zemědělským dělníkům, což z nich udělalo malé podnikatele, kteří již nepodléhají velkému vlastníkovi půdy.[14] Pokud reforma měla v některých ohledech tento příznivý výsledek, v jiných výrazně snížila velikost farem a účinně odstranila jakoukoli možnost jejich transformace na vyspělé podniky. Tento negativní prvek však byl zmírněn a v některých případech vyloučen formami spolupráce.[15]
Předseda vlády Itálie
Během Colomba jako předsedy vlády byla zavedena řada progresivních reforem. Zákon o bytové reformě ze dne 22. října 1971 zavedl nová kritéria pro vyvlastnění pozemků a ustanovení o obnově měst. Podle zákona ze dne 6. prosince 1971 byly v každém místním orgánu poskytnuty státní prostředky na stavbu mateřské školy. Zákon ze dne 30. prosince 1971 zavedl nová nařízení týkající se ochrany zaměstnankyň a mateřského pojištění. Délka mateřské dovolené byla prodloužena dva měsíce před a dva měsíce po porodu pro všechny zaměstnance a všechny zaměstnankyně měly nárok na náhradu související s výdělkem ve výši 80% výdělku (včetně zemědělských pracovníků a nájemců). Rovněž byl zaveden nárok na dobrovolnou dodatečnou dobu dovolené po dobu šesti měsíců během prvního roku života dítěte, s jistotou zaměstnání a náhradou ve výši 30% výdělku, spolu s nárokem na placené volno z důvodu nemoci dítěte během první tři roky, pokud život dítěte. Kromě toho byl zaveden zvláštní příspěvek za porodnost pro samostatně výdělečně činné ženy v zemědělském, řemeslném a obchodním sektoru.[16]
Později se stal prezidentem Evropský parlament (tuto funkci zastával od roku 1977 do roku 1979) a italský ministr zahraničí (od roku 1980 do roku 1983 a znovu od roku 1992 do roku 1993).[6] V únoru 2003 tehdejší prezident Carlo Azeglio Ciampi udělil mu nejvyšší politické vyznamenání v Itálii tím, že jej jmenoval doživotním senátorem.[6]
V prvních pěti letech jako doživotní senátor byl nezávislý. Od roku 2008 až do své smrti v červnu 2013 byl Colombo členem skupiny Autonomies, kterou tvořili hlavně voliči Trentino-Alto Adige / Südtirol.
Po neprůkazné volby ve dnech 24. – 25. února 2013 a následující obtíže visel Senát při volbě předsedajícího důstojníka se Colombo stal úřadujícím mluvčím Senátu a byl nejstarším členem až do zvolení Pietro Grasso dne 16. března 2013.
Po smrti Giulio Andreotti dne 6. května 2013 se Colombo stal posledním přežívajícím členem Italské ústavodárné shromáždění.[6]
Osobní život
V listopadu 2003 přiznal, že užíval kokain (pro „terapeutické účely“) po dobu 12 až 18 měsíců.[17][18]
Colombo zemřel v Římě dne 24. června 2013 ve věku 93.[9][19]
Vyznamenání a ocenění
- Zlatá medaile Nadace Jean Monnet pro Evropu, v roce 2011.
Reference
- ^ Profil Emilia Colomba
- ^ Emilio Colombo - Multimedia Center, Evropský parlament
- ^ Stránka na webových stránkách Senátu (v italštině)
- ^ Emilio Colombo, Centenario Emilio Colombo
- ^ „Emilio Colombo“. Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Citováno 22. dubna 2013.
- ^ A b C d „Senátor na celý život, tvůrce italské ústavy, zemřel ve věku 94 let“. La Gazzetta del Mezzogiorno. Řím. ANSA. 25. června 2013. Citováno 26. června 2013.
- ^ „Bývalý italský premiér Emilio Colombo zemřel ve věku 93 let“. NewsDaily. 25. června 2013. Citováno 26. června 2013.
- ^ Elezioni 1946: Circoscrizione Potenza– Matera, Ministero dell'Interno
- ^ A b „Bývalý italský premiér Emilio Colombo zemřel ve věku 93 let“. Reuters. 25. června 2013. Citováno 26. června 2013.
- ^ Elezioni 1948: Circoscrizione Potenza– Matera, Ministero dell'Interno
- ^ Governo De Gasperi V, governo.it
- ^ Governo De Gasperi VI, governo.it
- ^ Corrado Barberis, Teoria e storia della riforma agraria, Florencie, Vallecchi, 1957
- ^ Riforma agraria e modernizzazione rurale in Italia nel ventesimo secolo
- ^ Alcide De Gasperi tra riforma agraria e guerra fredda (1948–1950)
- ^ Growth to Limits: the Western European Welfare States since World War II Volume 4 edited by Peter Flora
- ^ Scalfari, Eugenio (27. února 2007). „Casini dica Dico“. L'Espresso (v italštině). Archivovány od originál dne 16. června 2010. Citováno 20. července 2007.
- ^ Hooper, John (27. listopadu 2003). „Bývalý premiér hovoří o pravidelném užívání kokainu“. Věk. Melbourne. Citováno 20. července 2007.
- ^ „È morto Emilio Colombo: aveva 93 anni L'Italia dice addio all'ultimo padre costituente“. la Repubblica (v italštině). 24. června 2013. Citováno 24. června 2013.
