Emile P. Mojžíš - Emile P. Moses

Emile Phillips Mojžíš
Emile P. Moses.jpg
Mojžíš jako brigádní generál, USMC
narozený(1880-05-27)27. května 1880
Sumter, Jižní Karolína
Zemřel22. prosince 1965(1965-12-22) (ve věku 85)
La Jolla, Kalifornie
Pohřben
Arlingtonský národní hřbitov
Věrnost Spojené státy americké
Servis/větevPečeť námořní pěchoty Spojených států.svg Námořní pěchota Spojených států
Roky služby1904–1944
HodnostUS-O8 insignia.svg Generálmajor
Zadržené příkazyMCRD Parris Island
2. námořní brigáda
Marine Barracks, Washington, D.C.
4. Marine Regiment
1. prapor, 10. mariňáci
Bitvy / válkyNikaragujská kampaň z roku 1912Expedice Veracruz
Yangtze Patrol
druhá světová válka
VztahyBG Charles L. Banks (zeť)

Emile Phillips Mojžíš (27. Května 1880 - 22. Prosince 1965) byl význačný důstojník v Námořní pěchota Spojených států s hodností generálmajor. Jako čtyřicetiletý veterán služby a několik expedičních kampaní je Mojžíš nejvíce známý svou službou velícího generála, Marine Corps Recruit Depot Parris Island v průběhu druhá světová válka a za jeho úsilí při vývoji námořní pěchoty Obojživelná válka doktrína, zvláště Přistávací vozidlo sledováno.[1][2]

Ranná kariéra

Emile P. Moses se narodil 27. května 1880 v Sumter, Jižní Karolína, jako syn židovského podnikatele Altamonta Mojžíše a Octavie Cohenové. Jeho otec, Konfederační armáda veterán, založil firmu jako pěstitel bavlny a také vlastnil agenturu životního a požárního pojištění. Emile navštěvoval Sumterskou vojenskou akademii a následně se zapsal do University of South Carolina, kde promoval s Bakalář umění v oboru literární v červnu 1899.[1][2]

Mojžíš jako nadporučík v lednu 1908.

Poté se zúčastnil Gruzínský technologický institut po dobu jednoho roku, než přijal místo trenéra fotbalového týmu na Sumterské vojenské akademii v roce 1901. Mojžíš zůstal v této funkci až do 23. dubna 1904, kdy vstoupil do námořní pěchoty a byl pověřen jako poručík. Bylo mu nařízeno Škola aplikace v Annapolis, Maryland, na základní důstojnický výcvik, který absolvoval začátkem února 1905.[1][3][4]

Mojžíš poté dostal rozkaz do kasáren Marine v New York Navy Yard, kde zůstal až do prosince téhož roku, kdy se vydal na cestu Zóna Panamského průplavu pro strážní službu po volbách prvního panamského prezidenta, Manuel Amador Guerrero. V této funkci zůstal až do prosince 1906, kdy se vrátil do Spojených států za povinnostmi v Marine Barracks v Boston Navy Yard a byl povýšen na nadporučíka 1. ledna 1908.[1][2]

Dostal rozkaz zpět Panama v červnu 1908 během volebních nepokojů a zůstal v této zemi až do srpna téhož roku, kdy byla nouzová situace zrušena. Mojžíš se poté vrátil do Boston a zůstal tam až do ledna 1909, kdy odplul do Havaj, kde byl umístěný v Marine Barracks, Honolulu do listopadu 1910. Poté byl přidělen k oddělení námořnictva na palubě obrněného křižníku USS Washington a zúčastnil se hlídkových plaveb mimo Východní pobřeží Spojených států a později v Kubánské vody. Také viděl akci Kuba během potlačování povstání a při ochraně amerických zájmů před disidentskými skupinami.[1]

Mojžíš byl odtržen od námořních povinností v říjnu 1911 a sloužil jako instruktor u Advanced Base School v Philadelphia Navy Yard do srpna 1912. Poté byl připojen k expedičním silám Marine pod plukovníkem Joseph H. Pendleton a plul pro Nikaragua za účelem ochrany amerických zájmů během neúspěchu Státní převrat vedené protivládními silami za bývalého nikaragujského ministra války Luis Mena. Mojžíš se účastnil bombardování, přepadení a zajetí Coyotepe Hill opevnění a při dobytí a okupaci města León.[1][2]

Po potlačení povstání se Mojžíš v listopadu 1912 vrátil do Spojených států a nastoupil do služby v Marine Barracks, Puget Sound Navy Yard, Washington. V této funkci byl 12. července 1914 povýšen na kapitána a převzal velení nad oddílem námořnictva na palubě křižníku. USS Galveston. Podílel se na podpůrných operacích během Expedice Veracruz na podzim roku 1914 a poté se plavil pro Guam. Kapitán Mojžíš se zúčastnil Galveston v konvojové povinnosti mezi Filipíny a Guam do června 1916, kdy dostal rozkaz zpět do Spojených států.[1][2]

Na Vyhlášení války USA s Německem v dubnu 1917, Mojžíš byl 22. května povýšen do dočasné hodnosti majora a nastoupil do služby v Marine Barracks, Quantico, Virginie. V této funkci zůstal po zbytek války a účastnil se výcviku mariňáků směřujících k boji v Francie. Byl jmenován stálým majorem 7. října 1918.[1][2]

Meziválečné období

Po válce byl Mojžíš převezen do kasáren Marine v Námořní stanice Pearl Harbor v květnu 1919 a zůstal tam až do října 1921, kdy byl poslán do Základna námořní pěchoty v San Diegu, Kalifornie. Zatímco tam byl, připojil se k 5. námořní brigádě pod svým starým nadřízeným z Nikaraguy, brigádním generálem Joseph H. Pendleton a sloužil s tímto velením až do listopadu 1923, kdy dostal rozkaz zpět do Quantica.[1][2]

V září 1925 byl Mojžíš nařízen k výuce na adrese Škola polního dělostřelectva armády v Fort Sill, Oklahoma. Po absolvování pokročilého kurzu v červenci následujícího roku se vrátil do Quantica a připojil se k 10. námořní dělostřelecký pluk jako provozní a výcvikový důstojník. Mojžíš dostal rozkaz Chicago v říjnu téhož roku a během vlny loupeží převzal velení prvního okresu, US Mail Guard.[1]

Mojžíš jako podplukovník v srpnu 1934.
Plukovník Mojžíš se zaměstnanci 2. námořní brigády v roce 1936.

V dubnu 1927 se vrátil do Quantica a převzal velení nad 1. prapor, 10. mariňáci. Po aktivaci 3. námořní brigády pod velením brigádního generála Smedley Butler v té době se Mojžíš a jeho prapor připojili k brigádě a nastoupili do expediční služby v roce Čína. Byl umístěn v Šanghajské mezinárodní vyrovnání do 7. září téhož roku, kdy byl povýšen na podplukovníka a připojen k Americké vyslanectví v roce Peking. Zatímco v posledně jmenovaném úkolu Moses postupně působil jako výkonný důstojník, odpovědný úředník pro provoz a výcvik a post zpravodajský důstojník.[1][2]

V červnu 1929 opustil Čínu a vstoupil do Army War College v Washington DC., kterou absolvoval v červnu následujícího roku. Mojžíš byl poté poslán na Senior Course v Naval War College v Newport, Rhode Island, kterou dokončil v červnu 1931.[1]

Mojžíš poté sloužil v Základna námořní pěchoty v San Diegu jako velící důstojník rekrutovacího depa a samostatného pěšího praporu, než odešel zpět do Čína pro povinnost výkonného ředitele, 4. Marine Regiment pod plukovníkem Richardem S. Hookerem. Znovu byl umístěn v Šanghajské mezinárodní vyrovnání, kde 4. mariňáci sloužili jako obranná síla v období napětí mezi Čína a Japonsko. 23. prosince 1932 utrpěl plukovník Hooker infarkt a následující den zemřel. Mojžíš převzal dočasné velení pluku a držel jej až do příchodu nového velícího důstojníka, plukovníka Freda D. Kilgora, 12. března 1933.[1][5]

Plukovník Kilgore byl bohužel také zrazen svým zdravím a po nervovém zhroucení 6. května 1933 byl následován Mojžíšem jako velitel pluku. Až do příchodu plukovníka držel velení čtvrté námořní pěchoty John C. Beaumont 11. července téhož roku.[1][6][7]

Mojžíš již prokázal své kvality během období dočasného velení pluku a 20. března 1934 byl povýšen na plukovníka. Poté byl převelen do Filipíny a převzal velení nad námořními kasárnami a námořní věznicí v Námořní základna Cavite. Mojžíš zůstal v této funkci až do konce srpna a vydal se do Spojených států na zasloužené volno se svou rodinou. Hlásil se do služby jako velící důstojník, Marine Barracks, Washington, D.C. na začátku října 1934 s další povinností ředitele, Marine Corps Institute.[1][2]

Byl jmenován náčelníkem štábu, Fleet Marine Force pod brigádním generálem Douglas C. McDougal v září 1935 a převzal další povinnost velícího důstojníka 2. námořní brigády v červenci 1936. Mojžíš později obdržel pochvalný dopis od generála McDougala za jeho příspěvky k námořním silám flotily, zejména za úspěšný výcvik 2. námořní brigády. V červnu 1938 byl Mojžíš znovu poslán do Naval War College a o rok později absolvoval kurz Advanced. 1. února 1939 byl Mojžíš povýšen na brigádního generála.[1][2]

druhá světová válka

Generálmajor Mojžíš během slavnostního předávání odznaků střelců Expert na ostrově Parris v listopadu 1943.

Po ukončení studia na námořní škole v červenci 1939 byl Mojžíš jmenován prezidentem Marine Corps Equipment Board v Marine Corps Base Quantico, Virginie. Účelem výboru bylo prozkoumat, co je k dispozici v civilním průmyslu, které by se dalo snadno přizpůsobit použití Marine Corps, a poskytnout mu věcné informace o účinnosti a praktičnosti uvažovaného zařízení.[1][2]

Marine Corps v průběhu let prováděla své přistávací operace pomocí člunů standardních lodí, které byly příliš pomalé na obojživelné útoky a byly náchylné k rozbouřenému moři a surfování. Nemohli nést těžké vybavení jako dělostřelecké zbraně a jiné objemné předměty. Kvůli nedostatečným finančním prostředkům v EU Oddělení námořnictva nebyla zakoupena žádná nová vyloďovací plavidla.[1]

V roce 1940 mělo ministerstvo námořnictva konečně dostatek finančních prostředků na nákup nových vyloďovacích plavidel a Mojžíš tuto myšlenku osvěžil Traktor obojživelníků Roebling Alligator. Navštívil závody traktorů v Clearwater, Florida, kde byl svědkem zkoušek nových obojživelných traktorů. Jeho návštěva by se stala mezníkem ve vývoji obojživelného traktoru v námořní pěchotě.[1][8]

Mojžíš přesvědčil majitele továrny a designéra Alligator, Donald Roebling, navrhnout silnější a výkonnější verzi, která by vyhovovala potřebám námořní pěchoty. Po období testů a úprav Mojžíš doporučil oddělení námořnictva koupit Aligátory a námořnictvo objednalo sto Aligátorů v říjnu 1940 a dalších dvě stě Aligátorů bylo objednáno v únoru 1941. Aligátoři byli následně přejmenováni LVT a začal vytvářet specializované jednotky, které je obsluhovaly.[1][9][2][8][10]

Dne 19. září 1941 byl Mojžíš pověřen velením Marine Barracks, Parris Island, Jižní Karolína. V této funkci byl Mojžíš povýšen na generálmajora 9. října 1942. Hostil několik významných hostů, včetně prezidenta Franklin D. Roosevelt, Ministr námořnictva Frank Knox nebo velitel námořní pěchoty, Thomas Holcomb.[1][9][8]

Během jeho působení ve funkci velícího generála na ostrově Parris bylo v letech 1941 až 1944 vycvičeno přibližně 170 000 rekrutů. Tyto jednotky byly následně použity jako posily pro bojové jednotky dislokované v jižním Pacifiku, včetně 4. místo, 5 a 6. námořní divize. Mojžíš kvůli své předchozí zkušenosti několikrát požádal o přiřazení bojového velení v oblasti Dálného východu, ale jeho žádosti byly kvůli jeho věku velitelem Holcombem odmítnuty.[1][2][11]

Odešel z aktivní služby 1. května 1944, po 40 letech provozu. Na počest odchodu generála Mojžíše do důchodu proběhla rozsáhlá vojenská revize. Jeho nástupcem byl další námořní veterán, generálmajor Clayton B. Vogel.[1][12]

Odchod do důchodu a smrt

Po svém odchodu z námořní pěchoty se Mojžíš usadil La Jolla, Kalifornie, kde zemřel 22. prosince 1965. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami v Arlingtonský národní hřbitov, Virginie. Po Mojžíšovi přežila jeho manželka Carolyn Angierová (1891–1984), syn Emile P. mladší, který také sloužil v námořní pěchotě jako podplukovník a dcera Elizabeth „Betty“ Angierová, manželka brigádního generála Charles L. Banks.[1][3][2]

Vojenské ceny

Tady je pás karet generálmajora Mojžíše:

Bronzová hvězda
Bronzová hvězda
Bronzová hvězda
Bronzová hvězda
Bronzová hvězda
USMC Rifle Expert badge.pngUSMC Pistol Expert badge.png
1. řádekExpediční medaile námořní pěchoty s pěti ​3⁄16"bronzové hvězdy."Nikaragujská medaile za kampaňMexická servisní medaileMedaile vítězství z první světové války
2. řadaYangtze Service MedalMedaile americké obranné službyMedaile americké kampaněMedaile vítězství za druhé světové války

Viz také

Vojenské úřady
Předcházet
James C. Breckinridge		 Velící generále, Marine Corps Recruit Depot Parris Island
19. září 1941 - 30. dubna 1944		Uspěl
Clayton B. Vogel

Reference

Tento článek zahrnujepublic domain materiál z webových stránek nebo dokumentů Námořní pěchota Spojených států.
  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X „Emile P. Moses Papers - USMC Military History Division“. Divize vojenské historie USMC. Archivovány od originál dne 01.08.2013. Citováno 2018-10-07.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Clark, George B. (2008). Generálové námořní pěchoty Spojených států z druhé světové války. Jefferson, Severní Karolína: McFarland & Company. p. 192. ISBN  978-0-7864-9543-6. Citováno 6. července 2018.
  3. ^ A b „MG Emile P. Moses - Najděte hrobový památník“. findagrave.com. Najděte hrobové hrobové webové stránky. Citováno 6. července 2016.
  4. ^ "Sumterská vojenská akademie a ženský seminář krátkodobé". položka Sumter. Citováno 2018-10-07.
  5. ^ „COL Richard S. Hooker - hřbitov v Arlingtonu“. arlingtoncemetery.net. Webové stránky hřbitova Arlington. Citováno 6. července 2016.
  6. ^ „Stručná historie 4. námořní pěchoty - divize vojenské historie USMC“ (PDF). Divize vojenské historie USMC. Citováno 2018-10-07.
  7. ^ „COL Fred D. Kilgore - hřbitov v Arlingtonu“. arlingtoncemetery.net. Webové stránky hřbitova Arlington. Citováno 6. července 2016.
  8. ^ A b C „Zahájení tahů: Marines Gear Up for War - USMC Military History Division“ (PDF). Divize vojenské historie USMC. Citováno 2018-10-07.
  9. ^ A b „THOMAS HOLCOMB 1879–1965 Rejstřík jeho osobních dokladů“ (PDF). marines.mil. Webové stránky námořní pěchoty. Citováno 6. července 2018.
  10. ^ „Přímý předek LVT připraven na výstavu„ EarlyYears “- Fortitudine, svazek 15, č. 4“ (PDF). Divize vojenské historie USMC. Citováno 2018-10-07.
  11. ^ Alvarez, Eugene (2016). Ostrov Parris: „The Cradle of the Corps“, A History of the United States Marine Corps Recruit Depot, Ostrov Parris, Jižní Karolína, 1562–2015. South Carolina: Library of Congress. p. 192. ISBN  978-1-5144-5535-7. Citováno 6. července 2018.
  12. ^ „Generál Mojžíš odchází do důchodu - Marine Corps Chevron, 22. dubna 1944“. historická periodika.princeton.edu. Citováno 2016-08-27.