Egyptská ústava z roku 1971 - Egyptian Constitution of 1971

Egypt
Erb Egypta (úřední). Svg
Tento článek je součástí série o
politika a vláda
Egypt

arabská liga Členský stát Ligy arabských států

Ústava (Dějiny )
Politické strany (bývalý )
Egyptská vlajka. Svg Egyptský portál

The Ústava Egyptské arabské republiky byl bývalá ústava z Egypt. To bylo přijato dne 11. září 1971 prostřednictvím veřejnosti referendum. Později byla pozměněna v letech 1980, 2005 a 2007. Byla vyhlášena k aktualizaci demokratický zástupce systém prosazování právního státu, nezávislosti soudnictví a stranické plurality. Dne 13. února 2011 byla po rezignaci prezidenta pozastavena ústava Husní Mubarak v důsledku Egyptská revoluce 2011.[1] Dne 30. března 2011 byla „účinně zrušena“ poté, co byl rozhodnutím země přijat nový prozatímní ústava Nejvyšší rada ozbrojených sil.[2] Od té doby byl nahrazen Egyptská ústava z roku 2012 a proud Egyptská ústava z roku 2014.

Dějiny

Hlavní článek: Historie egyptské ústavy

V roce 1963, po rozpuštění 1961 Spojené arabské republiky Egypta a Sýrie, prezidente Gamal Abdel Nasser přijato jiná ústava pro Egypt, který byl nadále oficiálně známý jako Spojené arabské republiky. V roce 1971, kdy prezident Anwar Sadat nastoupil do úřadu, usiloval o přijetí nové demokratické ústavy, která by umožnila více svobod, návrat zdravějšího parlamentního života a správnou demokratickou praxi s návratem politických stran a dvoukomorovým parlamentním systémem.

Ústava z roku 1971 byla čtvrtou přijatou ústavou od vyhlášení republiky a země se stala oficiálně známou jako Egyptská arabská republika. Během své existence byla ústava z roku 1971 známá jako „Stálá egyptská ústava“, ačkoli po její ratifikaci ji dva prezidenti pozměnili třikrát; první bytí v roce 1980 Sadatem na konci jeho předsednictví a další dvakrát prezident Husní Mubarak v roce 2005 a počátkem roku 2007. Poslední změny byly nejobsáhlejší a změnilo se 34 článků ústavy. Tyto pozměňovací návrhy navrhla především Národně demokratická strana, aby posunula politické a ekonomické tendence země dále od socialismu a více směrem ke kapitalismu. Tyto změny nicméně představovaly jasnou reakci na opozici vůči vládě ve světle voleb v roce 2005, kdy články 5, 88 a 179 dodaly ústavní stálost zákonu o mimořádných událostech platnému od roku 1981.

V roce 2011 různé politické mocnosti v Egyptě požadovaly ještě více reforem. Zastánci úplnější ústavy měli v úmyslu utvářet robustnější a pestřejší politické a ekonomické prostředí v naději na diverzifikaci egyptského politického života, ať už prostřednictvím komplexnějších změn nebo přijetím nové ústavy. Dne 10. Února 2011, během Egyptská revoluce v roce 2011, Mubarak požadoval změnu článků 76, 77, 88, 93 a 189 a zrušení článku 179.[2] Následující den však byla oznámena Mubarakova rezignace, přičemž kontrolu převzala Nejvyšší rada egyptských ozbrojených sil.

Dne 13. února 2011 ozbrojené síly pozastavily ústavu.[3] Je jmenován Egyptský ústavní kontrolní výbor z roku 2011, a dne 26. února 2011 zveřejnil výbor návrh na změnu článků 76, 77, 88, 93, 139, 148 a 189 a na zrušení článku 179.[4] A referendum přijetí nebo odmítnutí změn bylo předáno dne 19. března 2011.[4][5]

Během několika dní byla ústava obnovena změnami v Egyptské ústavní prohlášení z roku 2011 že „účinně zneplatnilo“ ústavu z roku 1971.[2][6] To připravilo cestu pro Parlamentní volby 2011 a Prezidentské volby 2012. Vyžadovalo to, aby nově zvolený parlament vytvořil nový ústavní výbor - Ústavodárné shromáždění Egypta —Psat trvalou ústavu pro Egypt. Shromáždění schválilo dne 30. listopadu 2012 návrh ústavy a dne 26. prosince 2012 podepsal prezident Mohamed Morsi nová ústava do práva.[7]

Přehled

Ústavní prohlášení ústavy deklaruje hlavní principy egyptského politického systému, kterými jsou:

  • Mír skrze svobodu
  • Arabská jednota
  • Národní rozvoj
  • Svoboda

Ústava ustanovuje Egypt jako „demokratický stát“, odvozující jeho suverenitu od lidu, a jako součást arabského světa. Prohlašuje vládní systém jako mnohostranný Poloprezidentský systém v rámci základních principů a složek egyptské společnosti. Ústava podporuje koncepci dělby moci; proto vyvažuje pravomoci tří hlavních orgánů (výkonná moc, parlament a soudnictví). V rámci tohoto systému sleduje Parlament činnost výkonného orgánu prostřednictvím mnoha mechanismů a nástrojů a za účelem plnění této monitorovací role musí členové Lidové shromáždění požívat parlamentní imunity.

Ústava zakládá pluralitu stran jako základ politického systému (článek 5), a tak umožňuje zakládání různých politických stran, avšak politické strany nesmí být zakládány na jakémkoli diskriminačním základě, jako je náboženství, rasa nebo pohlaví.

Ústava rovněž stanoví metody pro vlastní změnu na základě žádosti lidového shromáždění nebo prezidenta, které musí být veřejně přístupné referendum poté, co pro něj hlasovaly nejméně dvě třetiny shromáždění.

Svobody

Celá kapitola ústavního dokumentu je věnována definování základních práv a svobod občanů, které má stát poskytovat.

Ústava potvrzuje, že „svoboda jednotlivce je přirozeným právem“ a považuje všechny občany za rovnocenné. Zaručuje soubor svobod, mezi něž patří: „právo na ochranu soukromého života občanů“ (článek 45), „svoboda vyznání a svoboda výkonu náboženských práv“ (článek 46), „svoboda projevu“ (článek 47) , Svoboda tisku a dalších publikací (článek 48), Svoboda uměleckých a literárních výtvorů a vědeckého výzkumu (Článek 49), Svoboda pokojného a neozbrojeného soukromého shromažďování bez předchozího upozornění (Článek 54), Všeobecné volební právo jako právo zakládat občanské společnosti (článek 55).

Praxi těchto svobod však obvykle brání nouzové zákony které platí poslední 3 desetiletí.

Aby se zvýšily tlaky z jejich dvou desetiletí trvajícího používání těchto zákonů a vládních plánů zastavit používání zákonů o mimořádných událostech, byla přidána nová změna v boji proti terorismu, která umožňuje vytvoření nových zákonů, které by pomohly v boji proti terorismu, vzhledem k tomu, že tyto zákony by neměly mít vliv na základní práva občanů, zejména těch, která jsou uvedena v článcích (41), (44), (45). Zejména se obávala, že tato novela nebude v budoucnu zneužita přijímáním přísnějších zákonů než zákonů o mimořádných událostech.

Delegace a výkon svrchovanosti

Výkonný

Výkonnou moc tvoří prezident, předseda vlády, kabinet ministrů a místní správa. Prezident zaujímá nejmocnější úřad ve vládě. Podle článku 76 jej musely nominovat dvě třetiny zástupců lidového shromáždění a později potvrdit lidovým plebiscitem. Jmenuje předsedu vlády ze strany, která získala většinu křesel v parlamentu. Prezident má však pravomoc uvolnit předsedu vlády z funkce bez souhlasu parlamentu a může také odvolat vládní kabinet, ale pouze po konzultaci s předsedou vlády. Prezident podle této ústavy byl nejvyšším velitelem ozbrojených sil Egypta.

Prezident se obvykle zabývá zahraniční politikou a mezinárodními vztahy, zatímco předseda vlády domácí politikou, ekonomikou a každodenním fungováním vlády.

Předseda může z mimořádných důvodů rozpustit parlament a poté musí do 60 dnů vyhlásit nové volby.

Místní správu tvoří guvernéři 27 států gubernie a místní rady.

Prezident podle této ústavy byl zvolen na šestileté funkční období a mohl být opakovaně obnovován.

Prezidentské pořadí dědictví

Podle článku 84 ústavy je mluvčí lidového shromáždění první v pořadí posloupnosti stát se úřadujícím prezidentem Egypta, pokud prezident zemře, bude zneschopněn nebo rezignuje. Je-li lidové shromáždění rozpuštěno v době uvolnění funkce, předseda Nejvyšší ústavní soud převezme prezidentské povinnosti. Do 60 dnů po uvolnění postprezidentských voleb by se mělo konat.[8]

Legislativa

Podle ústavy se parlament skládá ze dvou komor: Lidové shromáždění dolní komora; a Rada Šura, horní komora.

Lidové shromáždění může prezidenta předložit k obžalobě z důvodu velezrady nebo odsouzení za trestný čin se souhlasem jedné třetiny míst lidového shromáždění. Prezident je obžalován souhlasem dvou třetin Lidového shromáždění. Po vydání rozhodnutí o obžalobě je prezident dočasně uvolněn ze své funkce a předseda vlády se ujímá úřadu.

Lidové shromáždění může požádat předsedu vlády o zrušení důvěry na žádost jedné desetiny z celkového počtu křesel (46 členů). Lidové shromáždění může přistoupit k vyslovení důvěry vládě prostou většinou hlasů po nejméně 3 dnech od žádosti a „istegwabu“ vlády. Po přijetí rozhodnutí o odnětí důvěry vládě je rozhodnutí přesunuto na prezidenta, který jej může přijmout a vláda je poté požádána o rezignaci, nebo může prezident věc znovu předložit shromáždění, pokud bylo přijato stejné rozhodnutí, prezident je poté nucen rozhodnutí přijmout. Pokud shromáždění zruší své rozhodnutí, pak tento návrh nelze otevřít na půdě téhož zasedání parlamentu.

Justiční

Podle ústavy je soudnictví nezávislým orgánem a jsou mu svěřeny pravomoci dohlížet na praktiky výkonné i zákonodárné moci. Soudci jsou nezávislí a nelze je odvolat z funkce.

Kritiky

Sekulární versus islámský

Tradice egyptských ústav má světskou povahu od založení první moderní ústavy v roce 1923. V roce 1980 však byla přijata změna, která se od této tradice liší.

Podle novely ústavy z roku 1980 se islámské právo (šaría) stalo hlavním zdrojem legislativních pravidel. Takové znění jednoduše znamená, že jakýkoli nový zákon, který se vydává nebo se uvažuje o uzákonění, by neměl být v rozporu s převládajícími zásadami islámského práva (Šaría ). Stojí za zmínku, že zákony upravující otázky osobního stavu (manželství, rozvod, dědictví atd.) jsou odvozeny z islámských norem, ale trestněprávní pravidla kodifikovaná v trestním zákoníku jsou zcela nenáboženská pravidla, ať už byla ratifikována před novelou z roku 1980 nebo po ní. Egypt také přijal řadu nových zákonů, které reagují na současné standardy globální ekonomické a obchodní reformy, včetně zákonů o investování, praní špinavých peněz, právech duševního vlastnictví, hospodářské soutěži, ochraně spotřebitele, elektronických podpisech, bankovnictví a daňových zákonech.[9]

Se zjevnou rostoucí popularitou muslimské bratrství po Parlamentní volby 2005, znovu se objevila debata o tom, zda je stát sekulární nebo náboženský. Legitimita náboženské politické strany je diskutována také mezi intelektuály a politiky.

Integrita demokratického procesu

Jednou z dlouholetých egyptských tradic je soudní sledování voleb. Změny přijaté v roce 2007 by umožnily členům mimosoudního orgánu provádět oficiální sledování a sčítání voleb. To vyvolalo obavy, že důvodem těchto pozměňovacích návrhů je zmanipulování voleb, které se stalo populárním v posledních letech.

Prezidentské volby

Po změně článku 76 v roce 2005 a jejích vnímaných drakonických omezení uvalených jak na stranické, tak na nezávislé kandidáty na prezidenta byl v listopadu 2006 oznámen předsedou Lidového shromáždění k opětovnému zvážení a v roce 2007 byl znovu změněn s cílem odstranit mnoho omezení.

Kromě toho pozměňovací návrhy nezahrnovaly strop počtu funkčních období, které má prezident vykonávat ve funkci.

Časová osa

Současná ústava prošla řadou pozměňovacích návrhů a fází.

  • 1971 - Prezident Sadat přijal novou ústavu nazvanou „Stálá ústava Egypta“. Země si stále zachovala svou socialistickou tendenci v politice a ekonomickém systému.
  • 1980 - prezident Sadat přijal několik dodatků; především přijetí islámského práva (šaría) se stalo hlavním zdrojem legislativních pravidel.
  • 2005 - Prezident Mubarak požádal parlament o změnu článku 76, aby byly umožněny prezidentské volby s více kandidáty. Bylo však vidět, že uvalila drakonická omezení na partyzánské i nezávislé prezidentské kandidáty.[10]
  • 2007 - Prezident Mubarak předložil parlamentu návrh na změnu celkem 34 článků v rámci politiky jeho strany směrem k demokratizaci politiky země. Mezi další významné změny patří posun směrem ke kapitalismu, přijetí volebního systému kombinujícího seznam stran i seznam kandidátů, jakož i zrušení socialistických institucí v zemi. Egyptský parlament zahájil diskusi o změně většiny navrhovaných změn. Jedna pětina členů parlamentu opustila sál parlamentu, když se chystaly pozměňovací návrhy schválit. Nakonec byly schváleny za nepřítomnosti 110 členů 454členného parlamentu v březnu 2007. Dne 26. března 2007 proběhlo veřejné referendum a byly schváleny nové změny.
  • 2011 - 10. února 2011, během Egyptská revoluce v roce 2011 „Bývalý prezident Mubarak uvedl, že požádal o změnu článků 76, 77, 88, 93 a 189 a zrušení článku 179.[11][12] Následující den Mubarak rezignoval.
    • Dne 13. února 2011 armáda pozastavila ústavu.[3]
    • Dne 26. února 2011 zveřejnila vojenská vláda Egypta návrh, který by měl změnit články 76, 77, 88, 93, 139, 148 a 189 a článek 179 vypustit.[4] Novely byly schváleny se 77,2% ve prospěch.
    • Dne 30. března 2011 byla ústava skutečně zrušena jako nová prozatímní ústava byl schválen vojenskou radou správce. Nová prozatímní ústava byla vypracována tak, aby fungovala jako funkční ústava v přechodném období po revoluci, dokud nebude vypracována a schválena nová ústava.

Nová prozatímní ústava zahrnovala nejnovější změny, prozatímní články definující pravomoci výkonné a soudní moci a připravila půdu pro parlamentní volby v září a prezidentské volby v listopadu. Dále přímo stanovilo, že vznik nového ústavního výboru pro vypracování nové ústavy.[13][14]

Reference

  1. ^ http://www.sis.gov.eg/En/Story.aspx?sid=53718
  2. ^ A b C „Ústava: přehled“ na webových stránkách Státní informační služby. Vyvolány 25 June 2020.
  3. ^ A b „Egyptští vojenští vládci rozpustili parlament“. Časy Indie /AP. 2011-02-13. Archivováno od originálu na 2011-02-28. Citováno 2011-02-27.
  4. ^ A b C Saleh, Yasmine (2011-02-27). „Factbox: Navrhované změny ústavy Egypta“. Thomson Reuters. Archivováno od originálu dne 2011-03-14. Citováno 2011-02-27.
  5. ^ Michael, Maggie (11.03.2011). „Ústavní změny schválené v Egyptě referendem“. Hvězda. Toronto. Citováno 2011-03-21.
  6. ^ „Egypt uspořádá volby do konce roku.“ Francie 24. 30. března 2011. Citováno 25. června 2020.
  7. ^ Peter Beaumont. „Mohamed Morsi podepisuje novou ústavu Egypta do práva.“ Opatrovník. 30. listopadu 2012. Citováno 25. června 2020.
  8. ^ http://www.egypt.gov.eg/english/laws/constitution/chp_five/part_one.aspx
  9. ^ http://www.nyulawglobal.org/globalex/Egypt.htm#_edn2
  10. ^ http://www.arabist.net/blog/2005/5/7/beyond-cosmetic-reform-amending-article-76.html
  11. ^ Adams, Richard (10. února 2011). „Mubarak odmítá rezignovat - čtvrtek 10. února“. Opatrovník. Londýn.
  12. ^ „Factbox: ústava Egypta“. Reuters. 10. února 2011.
  13. ^ http://www.almasryalyoum.com/en/node/380532
  14. ^ http://www.cnn.com/2011/WORLD/meast/03/30/egypt.constitution/index.html

externí odkazy