Judikatura EU v oblasti autorských práv - EU copyright case-law - Wikipedia

2. a) výrobce zvukových záznamů, který má podle vnitrostátních právních předpisů výhradní právo na distribuci, nemá dominantní postavení ve smyslu článku 86 Smlouvy pouze pouhým výkonem tohoto práva. Situace je odlišná, pokud jde o okolnosti případu, kdy má pravomoc bránit zachování účinné hospodářské soutěže na značné části relevantního trhu. b) rozdíl mezi regulovanou cenou a cenou výrobku dováženého z jiného členského státu nemusí nutně stačit k odhalení zneužití dominantního postavení; může to však být, není-li to odůvodněno jakýmikoli objektivními kritérii, a pokud se jedná zejména o trh, určujícím faktorem takového zneužití.

2. Článek 30 Smlouvy o EHS musí být vykládán v tom smyslu, že dovoz zboží, které je v souladu s právem uvedeno na trh v jiném členském státě, do členského státu nemůže být jako takové kvalifikováno jako nevhodná nebo nekalá obchodní praktika, aniž je dotčeno možné použití právní předpisy dovážejícího státu proti těmto praktikám na základě okolností nebo způsobů nabízení takového zboží k prodeji, které se liší od skutečné skutečnosti dovozu; a že se nelze dovolávat nebo brát v úvahu dohodu mezi jednotlivci, jejímž cílem je zakázat dovoz takového zboží, za účelem klasifikace uvádění tohoto zboží na trh jako nevhodné nebo nekalé obchodní praktiky.

(2) Článek 85 Smlouvy o EHS musí být vykládán v tom smyslu, že zakazuje jakékoli jednání ve vzájemné shodě vnitrostátních společností pro správu autorských práv členských států, jejichž cílem nebo účinkem je odmítnutí každé společnosti poskytnout přímý přístup k jejímu repertoáru uživatelům usazeným v jiném Členský stát. Vnitrostátním soudům přísluší posoudit, zda ve skutečnosti došlo k jednání ve vzájemné shodě těchto správcovských společností.

(3) Odmítnutí národní společnosti v oblasti správy autorských práv k hudebním dílům poskytnout uživatelům reprodukované hudby přístup pouze k jejímu zahraničnímu repertoáru, jehož předmětem je, nemá za cíl ani účinek omezení hospodářské soutěže na společném trhu, pokud nebude přístup k část chráněného repertoáru by mohla zcela chránit zájmy autorů, skladatelů a vydavatelů hudby, aniž by se tím zvýšily náklady na správu smluv a sledování používání chráněných hudebních děl.

(4) Článek 86 Smlouvy musí být vykládán v tom smyslu, že národní společnost pro správu autorských práv, která má dominantní postavení na podstatné části společného trhu, ukládá nespravedlivé obchodní podmínky, pokud jsou licenční poplatky účtované diskotékám znatelně vyšší než ty, které jsou účtovány v ostatních členských státech jsou sazby konzistentně srovnávány. Tak by tomu nebylo, kdyby dotčená společnost spravující autorská práva dokázala takový rozdíl odůvodnit odkazem na objektivní a relevantní rozdíly mezi správou autorských práv v dotčeném členském státě a správou autorských práv v ostatních členských státech.

2. Článek 7 první pododstavec Smlouvy musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby právní předpisy členského státu odepřely autorům a autorům z jiných členských států a těm, kdo se podle nich dovolávají, práva přiznaného těmito právními předpisy státním příslušníkům tohoto státu zakázat na svém vnitrostátním území uvádět na trh zvukový záznam vyrobený bez jejich souhlasu, pokud bylo plnění poskytováno mimo jeho území.

3. Článek 7 první pododstavec Smlouvy musí být vykládán v tom smyslu, že na zásadu zákazu diskriminace, kterou stanoví, se může přímo dovolávat před vnitrostátním soudem autor nebo výkonný umělec z jiného členského státu nebo ti, kdo se domáhají podle nich požadovat výhody ochrany vyhrazené národním autorům a výkonným umělcům.

2. Pokud jde o správný výklad článků 5 a 7 směrnice 89/104, je-li zboží chráněné ochrannou známkou uvedeno na trh Společenství majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, prodejce kromě toho, že může dále prodávat tyto výrobky zboží, je rovněž oprávněn využívat ochrannou známku k upoutání pozornosti veřejnosti na další komercializaci tohoto zboží.

3. Majitel ochranné známky se nemůže dovolávat čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104, aby namítal proti užívání ochranné známky prodejcem, který obvykle prodává předměty stejného druhu, ale ne nutně stejné kvality jako zboží označené ochrannou známkou způsobem obvyklým v obchodním sektoru prodejce za účelem upoutání pozornosti veřejnosti na další komercializaci tohoto zboží, pokud není prokázáno, že vzhledem ke konkrétním okolnostem případu je užívání ochranné známky za tímto účelem vážně poškozuje dobré jméno ochranné známky.

4. Při správném výkladu článků 30 a 36 Smlouvy o ES nesmí majitel ochranné známky nebo držitel autorského práva bránit jejich užívání prodejcem, který obvykle uvádí na trh výrobky stejného druhu, ale ne nutně stejné kvality. jako chráněné zboží způsoby obvyklými v obchodním sektoru prodejce za účelem upoutání pozornosti veřejnosti na další komercializaci tohoto zboží, pokud není prokázáno, že s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu je užívání zboží za tímto účelem vážně poškozuje jeho pověst.

2. Článek 8 odst. 2 směrnice 92/100 nebrání modelu výpočtu toho, co představuje spravedlivou odměnu pro výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů, který funguje na základě proměnných a pevných faktorů, jako je počet hodin vysílání zvukových záznamů, hustoty sledování a poslechu dosažené rozhlasovými a televizními vysílacími organizacemi zastoupenými vysílací organizací, tarify stanovené dohodou v oblasti práv na výkon a vysílacích práv u hudebních děl chráněných autorským právem, tarify stanovené veřejnoprávními vysílacími organizacemi v Členské státy hraničící s dotyčným členským státem a částky placené komerčními stanicemi, pokud tento model umožňuje dosáhnout náležité rovnováhy mezi zájmy výkonných umělců a producentů získat odměnu za vysílání konkrétního zvukového záznamu , a zájmy třetích stran, aby bylo možné vysílat zvukový záznam za podmínek tha t jsou přiměřené a že to není v rozporu s žádnou zásadou práva Společenství.

2. Odmítnutí podniku, který má dominantní postavení a vlastní právo duševního vlastnictví v cihlové struktuře, je nezbytné pro předložení údajů o regionálním prodeji farmaceutických výrobků v členském státě udělit licenci k užívání této struktury jinému podniku, který rovněž přeje si tyto údaje poskytnout ve stejném členském státě, představuje zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o ES, pokud jsou splněny tyto podmínky:

- podnik, který o licenci požádal, má v úmyslu nabídnout na trhu pro poskytování dotyčných údajů nové produkty nebo služby, které nenabízí vlastník práva k duševnímu vlastnictví a po kterých existuje potenciální poptávka spotřebitele;

- odmítnutí není odůvodněno objektivními úvahami;

- takové odmítnutí může vyhradit vlastníkovi práva duševního vlastnictví trh pro poskytování údajů o prodeji farmaceutických výrobků v dotčeném členském státě tím, že se na tomto trhu odstraní veškerá hospodářská soutěž.

Pojem „investice do ... ověřování ... obsahu“ databáze v čl. 7 odst. 1 směrnice 96/9 musí být chápán tak, že odkazuje na použité zdroje, aby bylo zajištěno spolehlivost informací obsažených v této databázi za účelem sledování přesnosti materiálů shromážděných při vytváření databáze a během jejího provozu. Prostředky použité k ověření během fáze vytváření materiálů, které jsou následně shromažďovány v databázi, nespadají do této definice.

Prostředky použité k sestavení seznamu koní v závodě ak provedení kontrol v této souvislosti nepředstavují investici do získání a ověření obsahu databáze, ve které je tento seznam uveden.

2. Pojmy „těžba“ a „opětovné využití“, jak jsou definovány v článku 7 směrnice 96/9, musí být vykládány v tom smyslu, že odkazují na jakékoli neoprávněné přivlastňování a šíření obsahu nebo části obsahu veřejnosti. databáze. Tyto podmínky neznamenají přímý přístup k dotčené databázi.

Skutečnost, že obsah databáze zpřístupnil veřejnosti její pořizovatel nebo s jeho souhlasem, nemá vliv na právo pořizovatele bránit extrakci a / nebo opětovnému využití celého nebo podstatné části obsahu databáze.

3. Výraz „podstatná část obsahu databáze hodnocená ... kvantitativně“ v článku 7 směrnice 96/9 odkazuje na objem údajů extrahovaných z databáze nebo znovu použitých a musí být posuzována ve vztahu k celkovému objemu obsahu databáze.

Výraz „podstatná část, hodnocena kvalitativně ... obsahu databáze [a]“ odkazuje na rozsah investice do získání, ověření nebo prezentace obsahu předmětu extrakčního a / nebo re- využití, bez ohledu na to, zda tento subjekt představuje kvantitativně podstatnou část obecného obsahu chráněné databáze.

Jakákoli část, která nesplňuje definici podstatné části, kvantitativně i kvalitativně hodnocená, spadá do definice nepodstatné části obsahu databáze.

4. Zákaz stanovený v čl. 7 odst. 5 směrnice 96/9 odkazuje na neoprávněné extrakční nebo reutilizační činnosti, jejichž kumulativním účinkem je rekonstituce a / nebo zpřístupnění veřejnosti bez povolení výrobce celé databáze nebo její podstatné části, a tím vážně poškodit investici ze strany tvůrce.

2. Článek 8 odst. 2 směrnice Směrnice Rady 92/100 / EHS ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování ao některých právech souvisejících s autorským právem v oblasti duševního vlastnictví musí být vykládáno v tom smyslu, že za účelem stanovení spravedlivé odměny uvedené v tomto ustanovení není vysílací společnost oprávněna jednostranně odečíst od částky odměny za použití zvukového záznamu splatné v členském státě, v němž je usazena, částku licenční poplatky placené nebo nárokované v členském státě, na jehož území se nachází pozemní vysílač vysílající do prvního státu.

[B] y vytváří ve vnitrostátních právních předpisech určité pochybnosti o tom, kdo je odpovědný za vyplácení odměny dlužné výkonným umělcům za postoupení práva na pronájem, Portugalská republika porušila článek 4 směrnice 92/100, ve znění směrnice 2001 / 29 ve spojení s čl. 2 odst. 5 a 7 uvedeného nařízení.

2. Článek 4 odst. 2 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním pravidlům stanovujícím vyčerpání práva na šíření originálu nebo rozmnoženin díla uvedeného na trh mimo Evropské společenství nositelem práv nebo s jeho souhlas.

2. Soukromá povaha hotelových pokojů nebrání tomu, aby sdělování díla prostřednictvím televizních přijímačů představovalo sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.

2. Article 10(2) of Directive 2006/116 is to be interpreted as meaning that the terms of protection provided for by that directive apply in a situation where the work or subject-matter at issue was, on 1 July 1995, protected as such in at least one Member State under that Member State's national legislation on copyright and related rights and where the holder of such rights in respect of that work or subject-matter, who is a national of a non-Member State, benefited, at that date, from the protection provided for by those national provisions.

2. Access providers which merely provide users with Internet access, without offering other services such as email, FTP or file‑sharing services or exercising any control, whether de iure or de facto, over the services which users make use of, must be regarded as 'intermediaries' within the meaning of Article 8(3) of Directive 2001/29.

The fact that the physical and technical characteristics present in the contents of a protected database made by a particular person also appear in the contents of a database made by another person may be interpreted as evidence of extraction within the meaning of Article 7 of Directive 96/9, unless that coincidence can be explained by factors other than a transfer between the two databases concerned. The fact that materials obtained by the maker of a database from sources not accessible to the public also appear in a database made by another person is not sufficient, in itself, to prove the existence of such extraction but can constitute circumstantial evidence thereof.

The nature of the computer program used to manage two electronic databases is not a factor in assessing the existence of extraction within the meaning of Article 7 of Directive 96/9.

2. Article 7 of Directive 96/9 must be interpreted as meaning that, where there is a body of materials composed of separate modules, the volume of the materials allegedly extracted and/or re-used from one of those modules must, to assess whether there has been extraction and/or re-utilisation of a substantial part, evaluated quantitatively, of the contents of a database within the meaning of that article, be compared with the total contents of that module, if the latter constitutes, in itself, a database which fulfils the conditions for protection by the sui generis right. Otherwise, and in so far as the body of materials constitutes a database protected by that right, the comparison must be made between the volume of the materials allegedly extracted and/or re-used from the various modules of that database and its total contents.

The fact that the materials allegedly extracted and/or re‑used from a database protected by the sui generis right were obtained by the maker of that database from sources not accessible to the public may, according to the amount of human, technical and/or financial resources deployed by the maker to collect the materials at issue from those sources, affect the classification of those materials as a substantial part, evaluated qualitatively, of the contents of the database concerned, within the meaning of Article 7 of Directive 96/9.

The fact that part of the materials contained in a database are official and accessible to the public does not relieve the national court of an obligation, in assessing whether there has been extraction and/or re‑utilisation of a substantial part of the contents of that database, to verify whether the materials allegedly extracted and/or re-used from that database constitute a substantial part, evaluated quantitatively, of its contents or, as the case may be, whether they constitute a substantial part, evaluated qualitatively, of the database inasmuch as they represent, in terms of the obtaining, verification and presentation thereof, a substantial human, technical or financial investment.

2. The act of printing out an extract of 11 words, during a data capture process such as that at issue in the main proceedings, does not fulfil the condition of being transient in nature as required by Article 5(1) of Directive 2001/29 and, therefore, that process cannot be carried out without the consent of the relevant rightholders.

2. Article 5(2)(b) of Directive 2001/29 must be interpreted as meaning that the 'fair balance' between the persons concerned means that fair compensation must be calculated on the basis of the criterion of the harm caused to authors of protected works by the introduction of the private copying exception. It is consistent with the requirements of that 'fair balance' to provide that persons who have digital reproduction equipment, devices and media and who on that basis, in law or in fact, make that equipment available to private users or provide them with copying services are the persons liable to finance the fair compensation, inasmuch as they are able to pass on to private users the actual burden of financing it.

3. Article 5(2)(b) of Directive 2001/29 must be interpreted as meaning that a link is necessary between the application of the levy intended to finance fair compensation with respect to digital reproduction equipment, devices and media and the deemed use of them for the purposes of private copying. Consequently, the indiscriminate application of the private copying levy, in particular with respect to digital reproduction equipment, devices and media not made available to private users and clearly reserved for uses other than private copying, is incompatible with Directive 2001/29.

2. Television broadcasting of a graphic user interface does not constitute communication to the public of a work protected by copyright within the meaning of Article 3(1) of Directive 2001/29.

2. Article 17 of Directive 98/71 must be interpreted as precluding legislation of a Member State which – either for a substantial period of 10 years or completely – excludes from copyright protection designs which, although they meet all the requirements to be eligible for copyright protection, entered the public domain before the date of entry into force of that legislation, that being the case with regard to any third party who has manufactured or marketed products based on such designs in that State – irrespective of the date on which those acts were performed.

2. Directive 2001/29, in particular Article 5(2)(b) and (5) thereof, must be interpreted as meaning that it is for the Member State which has introduced a system of private copying levies chargeable to the manufacturer or importer of media for reproduction of protected works, and on the territory of which the harm caused to authors by the use for private purposes of their work by purchasers who reside there occurs, to ensure that those authors actually receive the fair compensation intended to compensate them for that harm. In that regard, the mere fact that the commercial seller of reproduction equipment, devices and media is established in a Member State other than that in which the purchasers reside has no bearing on that obligation to achieve a certain result. It is for the national court, where it is impossible to ensure recovery of the fair compensation from the purchasers, to interpret national law to allow recovery of that compensation from the person responsible for payment who is acting on a commercial basis.

2. Article 3(2) of Directive 98/84 does not preclude national legislation which prevents the use of foreign decoding devices, including those procured or enabled by the provision of a false name and address or those used in breach of a contractual limitation permitting their use only for private purposes, since such legislation does not fall within the field coordinated by that directive.

3. On a proper construction of Article 56 TFEU:

– that article precludes legislation of a Member State which makes it unlawful to import into and sell and use in that State foreign decoding devices which give access to an encrypted satellite broadcasting service from another Member State that includes subject-matter protected by the legislation of that first State;

– this conclusion is affected neither by the fact that the foreign decoding device has been procured or enabled by the giving of a false identity and a false address, with the intention of circumventing the territorial restriction in question, nor by the fact that it is used for commercial purposes although it was restricted to private use.

4. The clauses of an exclusive licence agreement concluded between a holder of intellectual property rights and a broadcaster constitute a restriction on competition prohibited by Article 101 TFEU where they oblige the broadcaster not to supply decoding devices enabling access to that right holder's protected subject-matter with a view to their use outside the territory covered by that licence agreement.

5. Article 2(a) of Directive 2001/29/EC of the European Parliament and of the Council of 22 May 2001 on the harmonisation of certain aspects of copyright and related rights in the information society must be interpreted as meaning that the reproduction right extends to transient fragments of the works within the memory of a satellite decoder and on a television screen, provided that those fragments contain elements which are the expression of the authors' own intellectual creation, and the unit composed of the fragments reproduced simultaneously must be examined to determine whether it contains such elements.

6. Acts of reproduction such as those at issue in Case C-403/08, which are performed within the memory of a satellite decoder and on a television screen, fulfil the conditions laid down in Article 5(1) of Directive 2001/29 and may therefore be carried out without the authorisation of the copyright holders concerned.

7. 'Communication to the public' within the meaning of Article 3(1) of Directive 2001/29 must be interpreted as covering transmission of the broadcast works, via a television screen and speakers, to the customers present in a public house.

8. Council Directive 93/83/EEC of 27 September 1993 on the co-ordination of certain rules concerning copyright and rights related to copyright applicable to satellite broadcasting and cable retransmission must be interpreted as not having a bearing on the lawfulness of the acts of reproduction performed within the memory of a satellite decoder and on a television screen.

– 2000/31/EC of the European Parliament and of the Council of 8 June 2000 on certain legal aspects of information society services, in particular electronic commerce, in the Internal Market ('Directive on electronic commerce');

– 2001/29/EC of the European Parliament and of the Council of 22 May 2001 on the harmonisation of certain aspects of copyright and related rights in the information society;

– 2004/48/EC of the European Parliament and of the Council of 29 April 2004 on the enforcement of intellectual property rights;

– 95/46/EC of the European Parliament and of the Council of 24 October 1995 on the protection of individuals with regard to the processing of personal data and on the free movement of such data; a

– 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council of 12 July 2002 concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications),

read together and construed in the light of the requirements stemming from the protection of the applicable fundamental rights, must be interpreted as precluding an injunction made against an internet service provider which requires it to install a system for filtering

– all electronic communications passing via its services, in particular those involving the use of peer-to-peer software;

– which applies indiscriminately to all its customers;

– as a preventive measure;

– exclusively at its expense; a

– for an unlimited period,

which is capable of identifying on that provider's network the movement of electronic files containing a musical, cinematographic or audio-visual work in respect of which the applicant claims to hold intellectual-property rights, with a view to blocking the transfer of files the sharing of which infringes copyright.

2. Article 6 of Council Directive 93/98/EEC of 29 October 1993 harmonising the term of protection of copyright and certain related rights must be interpreted as meaning that a portrait photograph can, under that provision, be protected by copyright if, which it is for the national court to determine in each case, such photograph is an intellectual creation of the author reflecting his personality and expressing his free and creative choices in the production of that photograph. Since it has been determined that the portrait photograph in question is a work, its protection is not inferior to that enjoyed by any other work, including other photographic works.

3. Article 5(3)(e) of Directive 2001/29/EC of the European Parliament and of the Council of 22 May 2001 on the harmonisation of certain aspects of copyright and related rights in the information society, read in the light of Article 5(5) of that directive, must be interpreted as meaning that the media, such as newspaper publishers, may not use, of their own volition, a work protected by copyright by invoking an objective of public security. However, it is conceivable that a newspaper publisher might, in specific cases, contribute to the fulfilment of such an objective by publishing a photograph of a person for whom a search has been launched. It should be required that such initiative is taken, first, within the framework of a decision or action taken by the competent national authorities to ensure public security and, second, by agreement and in co-ordination with those authorities, to avoid the risk of interfering with the measures taken by them, without, however, a specific, current and express appeal, on the part of the security authorities, for publication of a photograph for the purposes of an investigation being necessary.

4. Article 5(3)(d) of Directive 2001/29, read in the light of Article 5(5) of that directive, must be interpreted as not precluding its application where a press report quoting a work or other protected subject-matter is not a literary work protected by copyright.

5. Article 5(3)(d) of Directive 2001/29, read in the light of Article 5(5) of that directive, must be interpreted as meaning that its application is subject to the obligation to indicate the source, including the name of the author or performer, of the work or other protected subject-matter quoted. However, if, in applying Article 5(3)(e) of Directive 2001/29, that name was not indicated, that obligation must be regarded as having been fulfilled if the source alone is indicated.

– fulfil the condition that those acts must constitute an integral and essential part of a technological process, notwithstanding the fact that they initiate and terminate that process and involve human intervention;

– fulfil the condition that those acts of reproduction must pursue a sole purpose, namely to enable the lawful use of a protected work or a protected subject-matter;

– fulfil the condition that those acts must not have an independent economic significance provided, first, that the implementation of those acts does not enable the generation of an additional profit going beyond that derived from the lawful use of the protected work and, secondly, that the acts of temporary reproduction do not lead to a modification of that work.

2) Article 5(5) of Directive 2001/29 must be interpreted as meaning that, if they fulfil all the conditions laid down in Article 5(1) of that directive, the acts of temporary reproduction carried out during a 'data capture' process, such as those in issue in the main proceedings, must be regarded as fulfilling the condition that the acts of reproduction may not conflict with a normal exploitation of the work or unreasonably prejudice the legitimate interests of the rightholder.

2. European Union law must be interpreted as allowing the Member States the option of laying down a presumption of transfer, in favour of the producer of a cinematographic work, of rights to exploit the cinematographic work such as those at issue in the main proceedings (satellite broadcasting right, reproduction right and any other right of communication to the public through the making available to the public), provided that such a presumption is not an irrebuttable one precluding the principal director of that work from agreeing otherwise.

3. European Union law must be interpreted as meaning that, in his capacity as author of a cinematographic work, the principal director thereof must be entitled, by operation of law, directly and originally, to the right to the fair compensation provided for in Article 5(2)(b) of Directive 2001/29 under the 'private copying' exception.

4. European Union law must be interpreted as not allowing the Member States the option of laying down a presumption of transfer, in favour of the producer of a cinematographic work, of the right to fair compensation vesting in the principal director of that work, whether that presumption is couched in irrebuttable terms or may be departed from.

– 2000/31/EC of the European Parliament and of the Council of 8 June 2000 on certain legal aspects of information society services, in particular electronic commerce, in the Internal Market (Directive on electronic commerce);

– 2001/29/EC of the European Parliament and of the Council of 22 May 2001 on the harmonisation of certain aspects of copyright and related rights in the information society; a

– 2004/48/EC of the European Parliament and of the Council of 29 April 2004 on the enforcement of intellectual property rights,

read together and construed in the light of the requirements stemming from the protection of the applicable fundamental rights, must be interpreted as precluding a national court from issuing an injunction against a hosting service provider which requires it to install a system for filtering:

– information which is stored on its servers by its service users;

– which applies indiscriminately to all of those users;

– as a preventative measure;

– exclusively at its expense; a

– for an unlimited period,

which is capable of identifying electronic files containing musical, cinematographic or audio-visual work in respect of which the applicant for the injunction claims to hold intellectual property rights, with a view to preventing those works from being made available to the public in breach of copyright.

2. Article 5(2)(d) of Directive 2001/29, read in the light of recital 41 in the preamble to that directive, must be interpreted as meaning that a broadcasting organisation's own facilities include the facilities of any third party acting on behalf of or under the responsibility of that organisation.

3. For the purposes of ascertaining whether a recording made by a broadcasting organisation, for its own broadcasts, with the facilities of a third party, is covered by the exception laid down in Article 5(2)(d) of Directive 2001/29 in respect of ephemeral recordings, it is for the national court to assess whether, in the circumstances of the dispute in the main proceedings, that party may be regarded as acting specifically 'on behalf of' the broadcasting organisation or, at the very least, 'under the responsibility' of that organisation. As regards whether that party may be regarded as acting 'under the responsibility' of the broadcasting organisation, it is essential that, vis-à-vis other persons, among others the authors who may be harmed by an unlawful recording of their works, the broadcasting organisation is required to pay compensation for any adverse effects of the acts and omissions of the third party, such as a legally independent external television production company, connected with the recording in question, as if the broadcasting organisation had itself carried out those acts and made those omissions.

2. Article 5(3) of Directive 91/250 must be interpreted as meaning that a person who has obtained a copy of a computer program under a licence is entitled, without the authorisation of the owner of the copyright, to observe, study or test the functioning of that program so as to determine the ideas and principles which underlie any element of the program, in the case where that person carries out acts covered by that licence and acts of loading and running necessary for the use of the computer program, and on condition that that person does not infringe the exclusive rights of the owner of the copyright in that program.

3. Article 2(a) of Directive 2001/29/EC of the European Parliament and of the Council of 22 May 2001 on the harmonisation of certain aspects of copyright and related rights in the information society must be interpreted as meaning that the reproduction, in a computer program or a user manual for that program, of certain elements described in the user manual for another computer program protected by copyright is capable of constituting an infringement of the copyright in the latter manual if – this being a matter for the national court to ascertain – that reproduction constitutes the expression of the intellectual creation of the author of the user manual for the computer program protected by copyright.

Jako International Convention for the Protection of Performers, Producers of Phonograms and Broadcasting Organisations, adopted at Rome on 26 October 1961, does not form part of the legal order of the European Union it is not applicable there; however, it has indirect effects within the European Union.

Individuals may not rely directly either on that convention or on the agreement or the treaty mentioned above.

The concept of 'communication to the public' which appears in Council Directive 92/100/EEC of 19 November 1992 on rental right and lending right and on certain rights related to copyright in the field of intellectual property a Directive 2001/29/EC of the European Parliament and of the Council of 22 May 2001 on the harmonisation of certain aspects of copyright and related rights in the information society must be interpreted in the light of the equivalent concepts contained in the convention, the agreement and the treaty mentioned above and in such a way that it is compatible with those agreements, taking account of the context in which those concepts are found and the purpose of the relevant provisions of the agreements as regards intellectual property.

2. The concept of 'communication to the public' for the purposes of Article 8(2) of Directive 92/100 must be interpreted as meaning that it does not cover the broadcasting, free of charge, of phonograms within private dental practices engaged in professional economic activity, such as the one at issue in the main proceedings, for the benefit of patients of those practices and enjoyed by them without any active choice on their part. Therefore, such an act of transmission does not entitle the phonogram producers to the payment of remuneration.

2. A hotel operator which provides in guest bedrooms televisions and/or radios to which it distributes a broadcast signal is obliged to pay equitable remuneration under Article 8(2) of Directive 2006/115 for the broadcast of a phonogram, in addition to that paid by the broadcaster.

3. A hotel operator which provides in guest bedrooms, not televisions and/or radios to which it distributes a broadcast signal, but other apparatus and phonograms in physical or digital form which may be played on or heard from such apparatus, is a 'user' making a 'communication to the public' of a phonogram within the meaning of Article 8(2) of Directive 2006/115/EC. It is therefore obliged to pay 'equitable remuneration' under that provision for the transmission of those phonograms.

4.Článek 10 odst. 1 písm. A) směrnice 2006/115, který stanoví omezení práva na spravedlivou odměnu podle čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice v případě „soukromého použití“, neumožňuje členským státům osvobodit provozovatele hotelu, který „sděluje veřejnosti“ zvukový záznam ve smyslu čl. 8 odst. 2 této směrnice, od povinnosti platit tuto odměnu.

Ve věci v původním řízení je irelevantní, že dotčený členský stát dosud neprovedl směrnici 2006/24, a to navzdory tomu, že lhůta k tomu již uplynula.

Směrnice 2002/58 / ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) a 2004/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, jako jsou právní předpisy dotčené v původním řízení, pokud tyto právní předpisy umožňují vnitrostátnímu soudu, u něhož byla podána žádost o příkaz k poskytnutí osobních údajů, podané osobou, která má nárok na posuzovat protichůdné zájmy, kterých se to týká, na základě skutečností každého případu a při náležitém zohlednění požadavků zásady proporcionality.

2. Článek 5 odst. 3 směrnice 91/250 musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která získala kopii počítačového programu na základě licence, je oprávněna bez povolení vlastníka autorských práv sledovat, studovat nebo otestovat fungování tohoto programu, aby bylo možné určit myšlenky a zásady, které jsou základem jakéhokoli prvku programu, v případě, že tato osoba provádí úkony, na které se vztahuje tato licence, a úkony načítání a běhu nezbytné pro použití počítačového programu, a za podmínky, že tato osoba neporuší výlučná práva vlastníka autorských práv k tomuto programu.

3. Článek 2 písm. A) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29 / ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládáno v tom smyslu, že reprodukce určitých prvků popsaných v uživatelské příručce pro jiný počítačový program chráněný autorským právem v počítačovém programu nebo v uživatelské příručce k tomuto programu může představovat porušení autorských práv v této příručce, pokud - toto musí ověřit vnitrostátní soud - že reprodukce představuje vyjádření duševního výtvoru autora uživatelské příručky k počítačovému programu chráněnému autorským právem.

Články 34 SFEU a 36 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nevylučují, aby členský stát zahájil stíhání podle vnitrostátního trestního práva pro trestný čin napomáhání a navádění k zakázané distribuci kopií děl chráněných autorským právem, pokud jsou kopie těchto děl distribuován veřejnosti na území tohoto členského státu v rámci prodeje zaměřeného konkrétně na veřejnost tohoto státu, uzavřeného v jiném členském státě, pokud tato díla nejsou chráněna autorským právem nebo ochrana, která jim je přiznána, není vymahatelná jako vůči třetím stranám.

2. Článek 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě dalšího prodeje uživatelské licence, která zahrnuje další prodej kopie počítačového programu staženého z webových stránek držitele autorských práv , jelikož tato licence byla původně udělena tímto nositelem práv prvnímu nabyvateli na dobu neurčitou výměnou za zaplacení poplatku určeného k tomu, aby nositel práv získal odměnu odpovídající ekonomické hodnotě této kopie jeho díla, druhý nabyvatel licence, stejně jako jakýkoli její další nabyvatel, se bude moci dovolávat vyčerpání práva na distribuci podle čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice, a bude tedy považována za oprávněného nabyvatele kopie počítačového programu v rámci ve smyslu čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice a požívat práva na rozmnožování stanoveného v uvedeném ustanovení.

- pokud opakovaný přenos provádí jiná organizace než původní subjekt televizního vysílání,

- prostřednictvím internetového proudu zpřístupněného předplatitelům této jiné organizace, kteří mohou tento opakovaný přenos přijímat přihlášením na svém serveru,

- i když se tito předplatitelé nacházejí v oblasti příjmu tohoto pozemního televizního vysílání a mohou legálně přijímat vysílání na televizním přijímači.

2. Odpověď na první otázku není ovlivněna skutečností, že retransmise, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, je financována z reklamy, a má tedy ziskovou povahu.

3. Odpověď na první otázku není ovlivněna skutečností, že retransmisi, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, provádí organizace jednající v přímé soutěži s původním provozovatelem vysílání.

2. V rámci výjimky nebo omezení stanovených v čl. 5 odst. 2 nebo 3 směrnice 2001/29 akt, kterým nositel práv mohl povolit reprodukci svého chráněného díla nebo jiného předmětu ochrany, nemá vliv na dlužné spravedlivé vyrovnání, ať už je stanoveno povinně nebo volitelně podle příslušného ustanovení uvedené směrnice.

3. Možnost uplatnění technologických opatření podle článku 6 směrnice 2001/29 nemůže učinit nepoužitelnou podmínku spravedlivého vyrovnání stanovenou v čl. 5 odst. 2 písm. B) uvedené směrnice.

4. Pojem „reprodukce vytvořené použitím jakékoli fotografické techniky nebo jiným způsobem majícím podobné účinky“ ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. A) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje reprodukce pomocí tiskárny a osobního počítače, kde jsou oba spolu propojeni. V tomto případě je na členských státech, aby zavedly systém, v němž budou spravedlivé náhrady vypláceny osobami, které mají zařízení, které neautonomním způsobem přispívá k jednotnému procesu reprodukce chráněného práce nebo jiný předmět na daném nosiči, pokud mají tyto osoby možnost přenést náklady na odvod na své zákazníky, za předpokladu, že celková částka spravedlivého odškodnění dluží jako náhrada za újmu způsobenou autor na konci tohoto jediného procesu se nesmí podstatně lišit od částky stanovené pro reprodukci získanou pomocí jediného zařízení.

2. Článek 5 odst. 2 písm. B) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci systému financování spravedlivého odškodnění podle tohoto ustanovení prostřednictvím poplatku za rozmnožování pro osobní potřebu, který nese nejprve osoba umístit záznamová média vhodná k reprodukci na trh na území dotčeného členského státu pro obchodní účely a za úplatu, toto ustanovení nebrání tomu, aby tento členský stát vytvořil vyvratitelnou domněnku soukromého použití těchto médií, pokud jsou uváděna na trh fyzické osoby, pokud praktické potíže se zjišťováním, zda je účel použití dotyčných médií soukromý, odůvodňují zavedení takové domněnky a za předpokladu, že zjištěná domněnka nevede k uložení poplatku za rozmnožování pro soukromé účely v případech, kdy Konečné použití těchto médií zjevně nespadá do případu uvedeného v uvedeném ustanovení.

3. Článek 5 odst. 2 písm. B) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že nelze vyloučit právo na spravedlivou náhradu podle tohoto ustanovení nebo poplatek za rozmnožování pro soukromé účely, které mají tuto náhradu financovat, protože polovina finanční prostředky získané prostřednictvím takové kompenzace nebo poplatku se nevyplácejí přímo osobám oprávněným na takovou kompenzaci, ale sociálním a kulturním institucím zřízeným ve prospěch oprávněných osob za předpokladu, že tyto sociální a kulturní instituce skutečně těží oprávněným osobám a podrobná ujednání o fungování těchto zařízení nejsou diskriminační, což musí ověřit vnitrostátní soud.

4. Článek 5 odst. 2 písm. B) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost členského státu platit za uvedení na trh pro obchodní účely a za úplatu záznamová média vhodná pro reprodukci nelze vyloučit poplatek za rozmnožování pro soukromé účely určený k financování spravedlivé náhrady podle tohoto ustanovení z důvodu skutečnosti, že srovnatelný poplatek již byl zaplacen v jiném členském státě.

- poskytuje koncovému uživateli vyhledávací formulář, který v podstatě nabízí stejnou škálu funkcí jako vyhledávací formulář na webu databáze;

- „překládá“ dotazy od koncových uživatelů do vyhledávače pro databázový web „v reálném čase“, takže jsou procházeny všechny informace v této databázi; a

- prezentuje výsledky koncovému uživateli ve formátu své webové stránky a seskupuje duplikace do jedné položky bloku, ale v pořadí, které odráží kritéria srovnatelná s kritérii používanými vyhledávačem příslušné databáze k prezentaci výsledků.

Je na vnitrostátním soudu, aby určil, zda by jiná opatření nebo opatření, která nejsou instalována na konzolách, mohla způsobit menší zásahy do činností třetích osob nebo omezení těchto činností, a přitom poskytovat srovnatelnou ochranu práv nositele práv. Proto je třeba zohlednit mimo jiné relativní náklady různých druhů technologických opatření, technologické a praktické aspekty jejich provádění a srovnání účinnosti těchto různých druhů technologických opatření, pokud jde o ochranu práv nositele práv, tato účinnost však nemusí být absolutní. Uvedený soud musí rovněž posoudit účel zařízení, výrobků nebo součástí, které jsou schopny obejít tato technologická opatření. V tomto ohledu budou důkazy o užívání, které z nich třetí osoby skutečně činí, s ohledem na dotčené okolnosti obzvláště relevantní. Vnitrostátní soud může zejména zkoumat, jak často jsou tato zařízení, výrobky nebo součásti skutečně používány bez ohledu na autorská práva a jak často jsou používána pro účely, které neporušují autorská práva.

2. Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že brání členskému státu poskytnout širší ochranu držitelům autorských práv tím, že stanoví, že pojem „sdělování veřejnosti“ zahrnuje širší škálu činností než ty, které jsou v něm uvedeny ustanovení.

2. Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že se jej společnost kolektivní správy autorských práv nemůže dovolávat ve sporu mezi jednotlivci za účelem zrušení vnitrostátní právní úpravy v rozporu s tímto ustanovením. Vnitrostátní soud, který projednává takový případ, je však povinen vykládat tuto právní úpravu, je-li to možné, s ohledem na znění a účel směrnice k dosažení výsledku, který je v souladu s cílem sledovaným směrnicí.

3. Článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123 / ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu a články 56 SFEU a 102 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je ta na ve věci v původním řízení, která vyhrazuje výkon kolektivní správy autorských práv k některým chráněným dílům na území dotčeného členského státu jediné organizaci kolektivní správy autorských práv, a tím brání uživatelům těchto děl, jako je lázeňské zařízení v v původním řízení, využívat služeb poskytovaných jinou organizací KSP usazenou v jiném členském státě.

Článek 102 SFEU však musí být vykládán v tom smyslu, že uložení této autorské autorské společnosti poplatků za její služby, které jsou znatelně vyšší než poplatky účtované v jiných členských státech (důsledné srovnání úrovní poplatků), nebo uložení ceny, která je nepřiměřená ve vztahu k ekonomické hodnotě poskytované služby, svědčí o zneužití dominantního postavení.

2. Základní práva uznaná unijním právem musí být vykládána v tom smyslu, že nevylučují soudní zákaz zakazující poskytovateli internetových služeb povolit svým zákazníkům přístup na web s umístěním chráněného předmětu online bez souhlasu nositelů práv, pokud tento příkaz neurčuje opatření, která tento poskytovatel přístupu musí přijmout, a kdy se tento poskytovatel přístupu může vyhnout uplatnění donucovacích sankcí za porušení tohoto příkazu tím, že prokáže, že přijal veškerá přiměřená opatření, za předpokladu, že i) přijatá opatření zbytečně nezbavují uživatele internetu možnosti zákonný přístup k dostupným informacím a ii) že tato opatření mají za následek zabránění neoprávněnému přístupu k chráněnému předmětu nebo přinejmenším ztížení jejich dosažení a vážné odrazení uživatelů internetu, kteří používají služby adresáta tohoto příkazu k přístupu k předmětu, který byl dán k dispozici m v rozporu s právem duševního vlastnictví, což je věcí vnitrostátních orgánů a soudů.

2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48 / ES ze dne 29. dubna 2004 o vymáhání práv duševního vlastnictví musí být vykládáno v tom smyslu, že se nepoužije na takové řízení, jako je řízení v původním řízení, ve kterém osoby odpovědné za vyplacení spravedlivé náhrady podají žalobu k předkládajícímu soudu o rozhodnutí proti orgánu odpovědnému za výběr této odměny a její rozdělení na autorská práva držitelů, který tuto akci brání.

2. Článek 5 odst. 3 písm. K) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že základní charakteristiky parodie spočívají jednak v tom, že evokují existující dílo, přičemž se od něho znatelně liší, a jednak představují vyjádření humoru nebo výsměchu. Pojem „parodie“ ve smyslu tohoto ustanovení nepodléhá podmínkám, že by parodie měla vykazovat svůj vlastní originální charakter, kromě toho, že vykazuje znatelné rozdíly, pokud jde o původní parodované dílo; že jej lze rozumně připsat jiné osobě než samotnému autorovi původního díla; že by se mělo vztahovat k původnímu dílu samotnému nebo zmínit zdroj parodovaného díla.

Uplatnění výjimky pro parodii ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. K) směrnice 2001/29 však musí v konkrétním případě nastolit spravedlivou rovnováhu mezi zájmy a právy na jedné straně osob uvedených v článcích 2 a 3 uvedené směrnice a na druhé straně svobodu projevu uživatele chráněného díla, který se dovolává výjimky pro parodii ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) ).

Je věcí vnitrostátního soudu, aby s ohledem na všechny okolnosti věci v původním řízení posoudil, zda použití výjimky pro parodii ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. K) směrnice 2001/29 , za předpokladu, že sporné čerpání splňuje základní požadavky parodie, zachovává tuto spravedlivou rovnováhu.

2. Článek 5 odst. 3 písm. N) směrnice 2001/29 ve spojení s čl. 5 odst. 2 písm. C) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členské státy poskytovaly veřejně přístupné knihovny na něž se vztahují uvedená ustanovení, právo digitalizovat díla obsažená v jejich sbírkách, pokud je takový úkon rozmnožování nezbytný pro účely zpřístupnění těchto děl uživatelům prostřednictvím vyhrazených terminálů v těchto zařízeních.

3. Článek 5 odst. 3 písm. N) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na úkony, jako je tisk děl na papír nebo jejich ukládání na USB klíč, prováděné uživateli z vyhrazených terminály instalované ve veřejně přístupných knihovnách, na které se vztahuje toto ustanovení. Tyto akty však mohou být případně povoleny vnitrostátními právními předpisy provádějícími výjimky nebo omezení stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. A) nebo b) uvedené směrnice za předpokladu, že v každém jednotlivém případě jsou podmínky stanovené tato ustanovení jsou splněna.

2. Článek 5 odst. 2 písm. B) směrnice 2001/29 nebrání vnitrostátním právním předpisům, které podmiňují dodání médií, která mohou být použita pro kopírování pro soukromé použití, jako jsou paměťové karty mobilních telefonů, poplatku určenému k financování spravedlivá kompenzace splatná v souladu s výjimkou práva na rozmnožování kopií pro soukromé použití, ale nepodléhá dani z poplatků za dodávku komponent, jejichž hlavním účelem je uchovávat kopie pro soukromé použití, jako jsou interní paměti MP3 přehrávačů , za předpokladu, že tyto různé kategorie médií a složek nejsou srovnatelné nebo je rozdílné zacházení, které se jim dostává, odůvodněné, což je věcí vnitrostátního soudu.

3. Článek 5 odst. 2 písm. B) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která vyžaduje zaplacení poplatku určeného k financování spravedlivé náhrady v souladu s výjimkou práva na rozmnožování kopií pro soukromé použití, by producers and importers who sell mobile telephone memory cards to business customers and are aware that those cards will be sold on by those customers but do not know whether the final purchasers of the cards will be individuals or business customers, on condition that: – the introduction of such a system is justified by practical difficulties; – the persons responsible for payment are exempt from the levy if they can establish that they have supplied the mobile telephone memory cards to persons other than natural persons for purposes clearly unrelated to copying for private use, it being understood that the exemption cannot be restricted to the supply of business customers registered with the organisation responsible for administering the levy; – the system provides for a right to reimbursement of that levy which is effective and does not make it excessively difficult to repay the levy and only the final purchaser of such a memory card may obtain reimbursement by submitting an appropriate application to that organisation.

4. Article 5(2)(b) of Directive 2001/29, read in the light of recital 35 in the preamble to that directive, must be interpreted as permitting the Member States to provide, in certain cases covered by the exception to the reproduction right for copies for private use, for an exemption from the requirement under that exception to pay fair compensation, provided that the prejudice caused to rightholders in such cases is minimal. It is within the discretion of the Member States to set the threshold for such prejudice, it being understood that that threshold must, inter alia, be applied in a manner consistent with the principle of equal treatment.

5. Directive 2001/29 is to be interpreted as meaning that, where a Member State has decided, pursuant to Article 5(2) of that directive, to exclude, from the material scope of that provision, any right for rightholders to authorise reproduction of their works for private use, any authorisation given by a rightholder for the use of files containing his works can have no bearing on the fair compensation payable in accordance with the exception to the reproduction right for reproductions made in accordance with Article 5(2)(b) of that directive with the aid of such files and cannot, of itself, give rise to an obligation on the part of the user of the files concerned to pay remuneration of any kind to the rightholder.

6. The implementation of technological measures under Article 6 of Directive 2001/29 for devices used to reproduce protected works, such as DVDs, CDs, MP3 players and computers, can have no effect on the requirement to pay fair compensation in accordance with the exception to the reproduction right in respect of reproductions made for private use by means of such devices. However, the implementation of such measures may have an effect on the actual level of such compensation.

7. Directive 2001/29 precludes national legislation which provides for fair compensation, in accordance with the exception to the reproduction right, in respect of reproductions made using unlawful sources, namely from protected works which are made available to the public without the rightholder's consent.

8. Directive 2001/29 does not preclude national legislation which provides for fair compensation, in accordance with the exception to the reproduction right, in respect of reproductions of protected works made by a natural person by or with the aid of a device which belongs to a third party.

2. Article 5(2)(a) and Article 5(2)(b) of Directive 2001/29 preclude national legislation, such as that at issue in the main proceedings, which authorises the Member State in question to allocate a part of the fair compensation payable to rightholders to the publishers of works created by authors, those publishers being under no obligation to ensure that the authors benefit, even indirectly, from some of the compensation of which they have been deprived.

3. Article 5(2)(a) and Article 5(2)(b) of Directive 2001/29 preclude, in principle, national legislation, such as that at issue in the main proceedings, which introduces an undifferentiated system for recovering fair compensation which also covers the copying of sheet music, and preclude such legislation which introduces an undifferentiated system for recovering fair compensation which also covers counterfeit reproductions made from unlawful sources.

4. Article 5(2)(a) and Article 5(2)(b) of Directive 2001/29 preclude national legislation, such as that at issue in the main proceedings, which introduces a system that combines, in order to finance the fair compensation payable to rightholders, two forms of remuneration, namely, first, lump-sum remuneration paid prior to the reproduction operation by the manufacturer, importer or intra-Community acquirer of devices enabling protected works to be copied, at the time when such devices are put into circulation on national territory, and, second, proportional remuneration paid after that reproduction operation and determined solely by means of a unit price multiplied by the number of copies produced, which is payable by the natural or legal persons who make those copies, in so far as:

– the lump-sum remuneration paid in advance is calculated solely by reference to the speed at which the device concerned is capable of producing copies;

– the proportional remuneration recovered after the fact varies according to whether or not the person liable for payment has cooperated in the recovery of that remuneration;

– the combined system, taken as a whole, does not include mechanisms, in particular for reimbursement, which allow the complementary application of the criterion of actual harm suffered and the criterion of harm established as a lump sum in respect of different categories of users.

2. Article 12(1) of Directive 2000/31 must be interpreted as meaning that, in order for the service referred to in that article, consisting in providing access to a communication network, to be considered to have been provided, that access must not go beyond the boundaries of a technical, automatic and passive process for the transmission of the required information, there being no further conditions to be satisfied.

3. Article 12(1) of Directive 2000/31 must be interpreted as meaning that the condition laid down in Article 14(1)(b) of that directive does not apply mutatis mutandis to Article 12(1) of Directive 2000/31.

4. Article 12(1) of Directive 2000/31, read in conjunction with Article 2(b) of that directive, must be interpreted as meaning that there are no conditions, other than the one mentioned in that provision, to which a service provider supplying access to a communication network is subject.

5. Article 12(1) of Directive 2000/31 must be interpreted as meaning that a person harmed by the infringement of its rights over a work is precluded from claiming compensation from an access provider on the ground that the connection to that network was used by a third party to infringe its rights and the reimbursement of the costs of giving formal notice or court costs incurred in relation to its claim for compensation. However, that article must be interpreted as meaning that it does not preclude such a person from claiming injunctive relief against the continuation of that infringement and the payment of the costs of giving formal notice and court costs from a communication network access provider whose services were used in that infringement where such claims are made for the purposes of obtaining, or follow the grant of injunctive relief by a national authority or court to prevent that service provider from allowing the infringement to continue.

6. Having regard to the requirements deriving from the protection of fundamental rights and to the rules laid down in Directives 2001/29 and 2004/48, Article 12(1) of Directive 2000/31, read in conjunction with Article 12(3) of that directive, must be interpreted as, in principle, not precluding the grant of an injunction such as that at issue in the main proceedings, which requires, on pain of payment of a fine, a provider of access to a communication network allowing the public to connect to the internet to prevent third parties from making a particular copyright-protected work or parts thereof available to the general public from an online (peer-to-peer) exchange platform via an internet connection, where that provider may choose which technical measures to take in order to comply with the injunction even if such a choice is limited to a single measure consisting in password-protecting the internet connection, provided that those users are required to reveal their identity in order to obtain the required password and may not therefore act anonymously, a matter which it is for the referring court to ascertain.