Didascalia Apostolorum - Didascalia Apostolorum

"Didascalia" přeadresuje tady. Sbírku starodávných divadelních oznámení najdete v Didascaliae.

Didascalia Apostolorum, nebo prostě Didascalia, je křesťan pojednání, které patří k žánr z Církevní řády. Prezentuje se jako napsaný Dvanáct apoštolů v době Rada Jeruzaléma; vědci se však shodují, že šlo vlastně o složení 3. století, možná kolem roku 230 n. l.[1]

The Didascalia byl jasně po vzoru dřívějšího Didache.[2] Autor není znám, ale pravděpodobně to byl biskup. Původ je obvykle považován za severní Sýrie, možná blízko Antioch.[3]

Rukopisná tradice

Paul de Lagarde, který jako první znovu objevil Didascalia

Nejstarší zmínka o díle je Epiphanius ze Salaminy, kteří věřili, že je skutečně apoštolský. Zjistil, že se používá mezi Audiani, Syrští kacíři. Několik výňatků, které Epiphanius dává, se neshoduje s naším současným textem, ale ve svých citacích je notoricky nepřesný. Na konci čtvrtého století Didascalia byl použit jako základ prvních šesti knih Apoštolské konstituce. Na konci 4. století je citován v Pseudo-Zlatoústý je Opus Imperfectum in Matthaeum. Ale Didascalia nikdy neměl velkou módu a byl nahrazen apoštolskými konstitucemi.

The Didascalia Apostolorum, jehož ztracený originál byl v řecký, byla poprvé publikována v roce 1854 v syrský podle Paul de Lagarde. V roce 1900 Edmund Hauler zveřejnil Verona Palimpsest který zahrnuje a latinský překlad didascalie, snad čtvrtého století, z nichž více než polovina zahynula. V roce 1906 Franz Xaver von Funk zveřejnil texty obou stran vytištěné vedle sebe Didascalia a Apoštolské konstituce, abychom ukázali podobnosti.[4] Krátký fragment kapitoly 15 byl nalezen v řečtině a v roce 1996 další pravděpodobný fragment v Řecku Koptský.[2]

Obsah

Latinský název Didascalia Apostolorum prostředek Učení apoštolůa celý název uvedený v syrštině je: „Didascalia, tedy učení dvanácti apoštolů a svatých učedníků našeho PánaText se nikdy nedotkne dogma ale týká se úplně praxe. Ve srovnání s Didache, Didascalia přesunul hlavní pozornost od morálních otázek k liturgické praxi a církevní organizaci.

Obsah lze shrnout takto:

  • Napomenutí o křesťanském životě, modlitbě, sirotcích, mučednictví (kapitoly 1–3, 13, 17, 19–20)
  • Pravidla týkající se kvalifikace, chování, povinností, almužny biskupů (kapitoly 4–11, 18)
  • Pravidla týkající se jáhnů a diakonů a vdov (kapitoly 14–16)
  • Liturgická pravidla o správném místě v budově kostela ao půst (kapitoly 12, 21)
  • Výchova dětí a odsuzování hereze (kapitoly 22–23)
  • Tvrzení o složení pojednání Dvanácti apoštolů a odsouzení židovský rituální praktiky zaměřené na židovské křesťany[5] (kapitola 24–26)

Církevními úředníky jsou biskupové, jáhni, kněží, vdovy (a sirotci); deaconesses jsou také přidány na jednom místě rektoři a jednou subdiakoni (poslední mohou být interpolovány). V předmluvě k anglickému překladu se uvádí: „Nejvýznamnějším rysem Didascalie je její vyvrcholení autority biskupů; přesto zde není zmínka o římských biskupech, kteří by byli nadřazeni jiným biskupům. Celibát je upřednostňován pro biskupy, ale není pro tento úřad vyžadován, zatímco dokonce i česání vlasů (stejně jako dlouhých vlasů) je pro muže obecně zakázáno, aby nepřitahovaly ženy.[6] Obzvláště nápadné je zacházení, které biskupové je nařízeno dát kajícníkům. I velcí hříšníci mají být v pokání přijímáni s laskavostí, nevyjímají se žádné hříchy. Kanonický pokání má to být dva až sedm týdnů. Pokud se však obrácený muž „Židů nebo pohanů“ vrátil zpět do sekty, ze které pocházel, neměl být podruhé přijat do církve, ale měl být považován za obráceného. (Didascalia 20:16)

The hereze zmíněné jsou z Simon Magus a Cleobius (toto jméno je dáno také Hegesippus ), s Gnostici a Ebioniti. Proti tomu musí křesťané věřit v Trojice, Písma a Vzkříšení. Originál Mojžíšův zákon Je třeba dodržovat (konkrétně Desatero přikázání) spolu se všemi předpisy vydanými před incidentem se Zlatým tele (Ex 32). Ale „Druhý zákon“, nařízení vydaná po incidentu se Zlatým tele, byl dán Židům kvůli tvrdosti jejich srdcí (Did. 26). Kromě toho Sobotní odpočinek je dán symbolický obsah a křesťané jsou vybízeni, aby místo toho každý den zacházeli jako s příslušníkem Pán, ale ne ponechat zbytek doslova.

The Starý zákon je často citován a často velmi dlouhý. The Evangelium je citován jménem, ​​obvykle jménem Matouši, jiný evangelisté méně často, a to John nějméně že všech. The Skutky apoštolů a téměř všechny Listy jsou svobodně zaměstnáni, včetně List Hebrejcům, ale Apokalypsa není citován. Žádný z nich nemohl být jmenován. kromě Didache, Didascalia využívá i jiné starokřesťanské dokumenty jako Skutky Pavla a Evangelium Petra.[3]

Publikovaná vydání

Angličtina

  • Gibson, Margaret Dunlop (1903). Didascalia Apostolorum v angličtině: Přeloženo ze syrštiny. Horae semiticae. 2. London: C. J. Clay. K dispozici také od Knihy Google.
  • Connolly, R. Hugh (1929). Didascalia Apostolorum: Syrská verze přeložená a doprovázená veronskými latinskými fragmenty. Oxford, Velká Británie: Clarendon Press. Přetištěno jako Connolly, R. Hugh (2010). Didascalia Apostolorum: Syrská verze: Přeloženo a doprovázeno veronskými latinskými fragmenty. Starověké texty a překlady. Vydavatelé Wipf & Stock. ISBN  978-1-55635-669-8.
  • G. Homer také provedl překlad v Oxfordu v roce 1929.
  • Stewart-Sykes, Alistair (2009). Didascalia Apostolorum: Anglická verze. Studia Traditionis Theologiae: Explorations in Early and Medieval Theology. Vydavatelé Brepols. ISBN  978-2-503-52993-6.

Němec

Jiné jazyky

Viz také

Poznámky

  1. ^ Woolfenden, Gregory W. (2004). Denní liturgická modlitba: počátky a teologie. Ashgate Publishing. str. 26. ISBN  978-0-7546-1601-6.
  2. ^ A b Bradshaw, Paul F. (2002). Hledání původu křesťanského uctívání. Oxford University Press. str. 78–80. ISBN  978-0-19-521732-2.
  3. ^ A b Johnson, Lawrence J. (2009). Uctívání v rané církvi: Antologie historických pramenů. Svazek 1. Liturgický tisk. str.224. ISBN  978-0-8146-6197-0.
  4. ^ Didascalia et Constitutiones Apostolorum, vyd. F. X. Funk (2 obj. Paderborn, 1906).
  5. ^ Strecker, Georg. „K problému židovského křesťanství,“ in Pravoslaví a kacířství v nejranějším křesťanství (překlad Robert Kraft z německého originálu z roku 1934). Philadelphia: Fortress Press, 1971.
  6. ^ DUNLOP GIBSON, MARGARET; Hugh Connolly, R. (1929). DIDASCALIA APOSTOLORUM V ANGLICKÉM jazyce. C. J. CLAY A SYNOVÉ, TISK UNIVERZITY CAMBRIDGE. Citováno 28. března 2019.

externí odkazy

Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Herbermann, Charles, ed. (1913). "Didascalia Apostolorum ". Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company.