Depozice (univerzitní) - Deposition (university) - Wikipedia

Depozice: Leštění rohů. Dřevoryt ze 16. století

The depozice (z latinský Depositio cornuum„sundání rohů“) byl polooficiální zahájení rituál, který byl běžný u vysoké školy v celé Evropě od Středověk až do 18. století. Rituál byl představen na německých univerzitách koncem 15. století, pravděpodobně od vlivných University of Paris. Modely mohly obsahovat Freisprechung rituál v řemeslníkovi cechy, kde byli učni přijati do stavu tovaryše.

Účel

Základem pro výpověď byla myšlenka, že přicházející student byl před svou imatrikulací stále divoký a neleštěný - jako zvíře - a musel být zbaven známek svého necivilizovaného stavu, než mohl být přijat na univerzitu. Student musel depozicí projít pouze jednou v životě; obdržel by depozitní certifikát („Depositionsschein“ v Němec ), které mohl ukázat v případě přestupu na jinou univerzitu.

Depozice spočívala v pokárání, při kterém by mu byla vyjasněna nehodnost nového studenta, v rituálním odstraňování zvířecích umělých částí těla pomocí nadměrně dimenzovaných nástrojů, jakož i v bití a jiném zneužívání, které by mělo funkce očistného rituálu.

V projevech na rituálu by byly citovány modely z antiky pro proces depozice. Odkazuje se na přezkoumání Sparťan mládí, na zvyky Akademie v Brně Platón a vysvěcení vody mezi aténskými Sofisté pozdní Starověk.

Proces

Přijíždějící student by byl ve středověku znám pod tímto pojmem beanus, odvozené z francouzština bec jaune„žlutý zobák“ (srov. anglicky)nováček "). S beanem by jeho noví spolužáci zacházeli jako s pecus campi („polní zvíře“) a odpovídajícím způsobem vybaveno. Bude muset nasadit kapuci s rohy a dát si zuby kanec trčí z jeho úst. Poté by musel poslouchat projev o své vlastní nehodnosti. Zvířecí rysy by pak byly sraženy pomocí nástrojů o velké velikosti. Tělo studenta by bylo navíc zneužíváno, což by symbolizovalo očistu a zkrášlení. Během tohoto procesu se používaly dřevoobráběcí nástroje, protože student byl stále „hrubý muž“ (německy uvolnit, neplánováno).

Od roku 1682 by se studentům zobrazovaly pouze depoziční nástroje (list z a Stammbuch z Jeny, 1740).

Na University of Leipzig, nástroje použité v depozičním rituálu jsou stále uchovány a uchovávány v umělecké sbírce. Mezi nástroje patří nástroje používané k odřezávání nebo leštění částí podobných zvířatům (sekera, kleště, brus ), nástroje pro zpracování dřeva (letadlo ) a pro osobní hygienu (holení kartáč, krém na holení, nůž na holení, ušní lžíce ). Při používání těchto nástrojů byla běžná zranění nových studentů.

Poté se provedou zkoušky a budou se konat další napomenutí. Nakonec vůdce rituálu dal sůl v ústech beanus (sal sapientiae, "sůl moudrosti"), nalít víno přes hlavu (vinum laetitiae, „víno radosti“) a prohlašuje jej za prostého „fazole“.

Po zaplacení příslušného poplatku bude následovat vstupní zkouška, kterou provede a profesor a imatrikulace rektor univerzity.

Normálně se bude konat večírek na úkor nově imatrikulovaného studenta nebo studentů, což by pro ně bylo zjevně velkou zátěží. Tento zvyk byl zachován i po zrušení depozice a byl často používán nadměrně, což vedlo k zákazu nutit nové studenty k účasti na těchto večírcích.

Povinnosti a odpovědnosti

Ve středověku byla depozice vedena rektorem, protože dotyční studenti by žili a studovali pod ní klášter - podobné okolnosti.

V Raně novověké období, protože školy ztratily církevní charakter a jejich finance byly sníženy, Děkan Filosofické fakulty (později Filosofické fakulty) se ujme úkolu. Na této fakultě jsou základní vědecké koncepty (septem artes liberales ) se učili. Učitelé a děkan byli zpravidla studenty „vyšších“ fakult lék, teologie nebo zákon. Během období raného novověku se zvyk depozice pomalu zhoršoval na frašku. Pozici vkladatele převzal „Pedell "; na konci 17. století ještě předvedl nástroje a za poplatek vystavil depozitní list.

V 18. století byly odpovědnosti a povinnosti vkladatele stále zahrnuty do statutu univerzity určeného vládcem země. Byly také podrobné předpisy, jak si tyto nástroje ponechat.

Poslední známý vkladatel u University of Marburg byl pedell Johannes Georg Schimmelpfeng (1697–1785). V Jeně byla depozice zrušena po smrti posledního depozitáře v roce 1785. Na univerzitě v Lipsku byla depozice do roku 1719 zakázána z důvodu excesů studentů.

Knihtiskárny

V pozdním středověku vzniklo nové řemeslo knihtisku v blízkosti univerzit a tiskaři - kteří v té době neměli žádné vlastní staré tradice - si vypůjčili zvyk depozice. Depozice knihtisků byla zrušena v roce 1803 kvůli excesům. Připomenutí toho stále existuje ve zvyku Gautschen.

Viz také

Úžasný

Reference

Leni Arnold, Die akademische Deposition, in: Jena soll leben. Beiträge zum historischen Studentenleben an der Universität Jena. Jena 1991 (Jenaer Reden und Schriften 1991), 122-132. ISBN 3-86007-057-6
Erich Bauer, Zur Deposition und ihrer Symbolik, v: Einst und Jetzt. Jahrbuch 1969 des Vereins für Corpsstudentische Geschichtsforschung, 120-136
Wilhelm Fabricius, Die Akademische Deposition (Depositio cornuum). Frankfurt a. M. 1895.
W [ilhelm] Fabricius, Die Deposition in Marburg, in: Ernst Elster (Hrsg.), Festzeitung Philipps-Universität Marburg 1527-1927. Marburg [1927], 14-16.
Marian Füssel, Riten der Gewalt. Zur Geschichte der akademischen Deposition und des Pennalismus in der frühen Neuzeit, v: Zeitschrift für Historische Forschung 32, H. 4, 2005, 605-648.
Ulrich Rasche, Depozice, in: Enzyklopädie der Neuzeit. Bd. 2. Stuttgart; Weimar 2005, 924-927.
Schade, Oskar (1857): Über Jünglingsweihen. Ein Beitrag zur Sittenkunde, v: Weimarisches Jahrbuch für Deutsche Sprache Litteratur und Kunst. Herausgegeben von Hoffmann von Fallersleben und Oskar Schade. Sechster Band. Zweites Heft. Hannover, 241-416 (kapitola: Die Deposition auf den Universitäten, 315-369).
Die Universität in der Karikatur. Böse Bilder aus der kuriosen Geschichte der Hochschulen, herausgegeben von Michael Klant. Hannover 1984. [Depozice str. 18].
Friedrich Wilhelm Weitershaus (Hrsg.), Depozice, wie solche bey Annehmung und Bestättigung eines Jungen-Gesellens, der die löbliche Kunst der Buchdruckerey redlich erlernet, verrichtet wirdGiessen; Gütersloh [Bertelsmann] 1960. [Kompilace Pauluse de Vise: Depositio cornuti / Johann Rist] - další Název: Depositio Cornuti Typographici = Das Postulat der Buchdrucker. Abdruck einer älteren Original-Handschrift nebst einer Vorerinnerung. Frankfurt nad Mohanem 1921 [enthaltend: Auszug aus der sonst üblichen Deposition / wie solche Bey Annehmung und Bestättigung eines Jungen = Gesellens, der die löbliche Kunst Buchdruckerey redlich erlernet, verrichtet wird. Eingerichtet im Jahre Christi 1699.].