Debata mezi zimou a létem - Debate between Winter and Summer

Část série na
Starověký
Mezopotámské náboženství
Chaosová příšera a bůh slunce
související témata

The Debata mezi zimou a létem nebo Mýtus Emesh a Enten je Sumerský mýtus o stvoření, napsáno dne hliněné tablety v polovině až na konci 3. tisíciletí před naším letopočtem.[1]

Spory

Ze sumerské literatury je známo sedm „debatních“ témat spadajících do kategorie „spory '; některé příklady jsou: debata mezi ovcí a obilím; the debata mezi ptákem a rybou; the strom a rákos; a spor mezi stříbrem a mědí, atd.[2] Tato témata se objevila několik století poté, co v Sumerii vzniklo psaní Mezopotámie. Debaty jsou filozofický a řešit místo lidstva ve světě.

Sestavení

První řádky mýtus byly objeveny na University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Anthropology, katalog Babylonian část (CBS), číslo tabletu 8310 z jejich vykopávek na chrám knihovna na Nippur. Toto bylo přeloženo uživatelem George Aaron Barton v roce 1918 a poprvé publikován jako „Sumerské náboženské texty“ v "Různé babylónské nápisy ", číslo sedm, s názvem „Chvalozpěv na Ibbi-Sin ".[3] Tablet je v nejsilnějším bodě 14,5 cm x 4,75 palce (12,1 cm) x 1,6 palce (4,1 cm). Barton popisuje Ibbi-Sin jako "neslavný král" navrhl, aby text byl složen během jeho života, poznamenal „Hymnus poskytuje silné prohlášení pro uctívání císařů v Uru v době složení.“ Ibbi-Sin je v moderním překladu stále zmiňován „Pro mého krále jménem Nanna, syna Enlila, Ibbi-Sin, když je oblečen v‚ cutur 'oděvu a ‚hursag "oděv."[4]

Další tablet ze stejné sbírky, číslo 8886, dokumentoval Edward Chiera v „Sumerské eposy a mýty“, číslo 46.[5] Samuel Noah Kramer zahrnuty tablety CBS 3167, 10431, 13857, 29.13.464, 29.16.142 (tvořící spojení s 8310), 29.16.232, 29.16.417, 29.16.427, 29.16.446 a 29.16.448. Také zahrnoval překlady z tabletů do sbírky Nippur z Muzeum starověkého Orientu v Istanbul, katalogová čísla 2705, 3167 a 4004.[6][7] Další tablety z Nippuru přidala Jane Heimerdinger.[8] Další tablety byly přidány z "Texty vykopávek ur" v roce 1928 spolu s několika dalšími uvést jej do současné podoby.[9] Pozdější vydání textu publikoval Miguel Civil v roce 1996.[10][11]

Příběh

Příběh má podobu soutěžní básně mezi dvěma kulturními entitami, které Kramer poprvé identifikoval jako vegetace bohové, Emesh a Enten. Ty byly později identifikovány s přírodními jevy Léto a Zima, resp.[11] Místo a příležitost příběhu jsou popsány v úvodu s obvyklou sekvenci tvorby dne a noci, jídla a plodnosti, počasí a ročních období a stavidla pro zavlažování.[1]

"An hrdě zvedl hlavu a přinesl dobrý den. Položil plány na ... a rozšířil populaci. Enlil položil nohu na zem jako veliký býk. Enlil král ze všech zemí, nastavil svou mysl na zvýšení dobrého dne hojnosti, na ... noc oslnivou na oslavu, na len růst, aby se ječmen množit se, zajistit jarní povodně na nábřeží, zajistit ... prodloužit (?) jejich dny v hojnosti, zajistit, aby léto uzavřelo zdymadla nebe, a zajistit, aby zima zaručila dostatek vody na nábřeží."[1]

Obě roční období jsou zosobněna jako bratři, kteří se narodili po Enlilovi kopuluje s "hursag "(kopec). Poté jsou popsány osudy léta a zimy, léto zakládající města a vesnice s bohatou úrodou, zima, která přináší jarní povodně."

„Kopuloval s velkými kopci, dal ho jeho podílu. Naplnil její lůno létem a zimou, plností a životem Země. Když se Enlil kopuloval se zemí, zařval řev jako býk. Kopec strávený den na tom místě a v noci otevřela svá bedra. Nesla léto a zimu hladce jako jemný olej. Krmil je čistými rostlinami na terasách kopců jako velcí býci. Vyživoval je na pastvinách kopců. Enlil pustit se do určování osudů léta a zimy. Pro léto zakládat města a vesnice, přinášet úrodu plnosti pro Velkou horu Enlil, vysílat dělníky na velké orné plochy a obdělávat pole voli; pro zimní plnost jaro povodně, hojnost a život Země, umisťování obilí na pole a plodné akry a shromažďování ve všem - Enlil je určoval jako osudy léta a zimy. “[4]

Oba bratři se brzy rozhodli vzít své dary Enlil "Dům života", E-namtila, kde zahájí debatu o svých relativních výhodách. Léto tvrdí:

„Tvé svazky slámy jsou na straně pece, krbu a peci. Jako pastýř nebo pastýř zatížený ovcemi a jehňaty běhají bezmocní lidé jako ovce z pece do pece a z pece na stranu pece, tváří v tvář vy. Na slunci ...... přijímáte rozhodnutí, ale nyní ve městě lidé třese zuby kvůli vám.[4]

Na kterou Winter odpovídá:

„Otče Enlile, dal jsi mi kontrolu zavlažování; přinesl jsi hojnost voda. Jednu jsem vyrobil louka sousedil s jiným a já jsem nahromadil vysoko sýpky. Zrno v brázdě zhoustlo ... Léto, vychloubající se správce pole, který nezná rozsah pole, ... moje stehna unavená z dřiny. ... byla vydána pocta pro královu palác. Zima obdivuje srdce vašeho ... slovy. “[4]

Enlil nakonec zasáhne a prohlásí Wintera za vítěze debaty a je zde scéna smíření. Vysvětluje Bendt Alster „Zima převládá nad létem, protože zima poskytuje vodu, která byla tak důležitá pro zemědělství v horkém starověkém podnebí Mezopotámie."[11]

„Enlil odpověděl na léto a zimu:„ Zima ovládá životodárné vody všech zemí - zemědělec bohů vyrábí všechno. Léto, můj synu, jak se můžeš srovnat se svým bratrem Winterem? “Význam vznešeného slova, které Enlil mluví, je umně zpracovaný, verdikt, který vyslovuje, nelze změnit - kdo to může změnit? Léto se uklonilo Winterovi a nabídlo připravil ho ve svém domě emmer -pivo a víno. Po jeho boku stráví den šťavnatým hostina. Léto představuje Zima s zlato, stříbrný a Lazurit. Vylévají bratrství a přátelství jako nejlepší olej. Přivedením sladkých slov k hádce (?) Dosáhli vzájemné harmonie. Ve sporu mezi létem a zimou byl Winter, věrný farmář Enlil, lepší než léto - chvála Velkému Hora, otče Enlile! “[4]

Diskuse

John Walton to napsal „lidé na starověkém Blízkém východě nemysleli na stvoření, pokud jde o vytváření hmotných věcí - místo toho je všechno orientováno na funkce. Stvoření tedy představovalo vnesení řádu do vesmíru z původně nefunkčního stavu. V důsledku toho něco vytvořit (způsobit, aby existovalo) ) ve starověkém světě znamená dát mu funkci, nikoli materiální vlastnosti. “[1] Samuel Noah Kramer zaznamenal tento mýtus „je nejbližší dochovanou sumerskou paralelou s biblickou Kain a Ábel příběh" v Kniha Genesis (Genesis 4: 1–16 ).[12] Toto spojení vytvořili jiní učenci.[Citace je zapotřebí ] Bylo rovněž navrženo, aby forma sporu měla podobné prvky jako diskuse mezi nimi Práce a jeho přátelé v Kniha práce.[13] M. L. West zaznamenal podobnosti s Ezop bajka "debata mezi zimou a jarem" spolu s další podobnou prací od Bion ze Smyrny.[14]

J.J.A. van Dijk analyzoval mýtus a určil následující společné prvky s dalšími sumerskými debatami „(1) Úvod, představení sporů a příležitosti sporu; 2) spor samotný, ve kterém se každá strana chválí a útočí na druhou stranu; 3) rozsudek vynesený bohem s následným smířením; 4) vzorec chvály. “[15][16] Bendt Alster navrhuje odkaz na dožínky říká „Je rozhodně možné, že letní a zimní soutěže patřily k festivalům oslavujícím sklizeň mezi rolníky.“[11] Herman Vanstiphout navrhl, aby byl při výcviku písařů použit lexikální seznam nabídek, cituji příklad z mýtu „Divoká zvířata, dobytek a ovce z hor, divocí berani, horští berani, jeleni a dospělí kozorožci, horské ovce, prvotřídní ovce a ovce s tučným ocasem, které přináší.“[17]

Eliade a Adams poznamenávají, že v příběhu voda protéká „hursag“ (podhůří), Enlil je označen jako „kurgal "(hora) a jeho hlavní chrám je"eKur „(horský dům), spojují tento horský aspekt s tím, že Enlil je„ pánem větrů “tím, že naznačuje, že starověcí věřili, že větry pocházejí z hor.[18] Piotr Michalowski vytváří v příběhu spojení, které „E-hursag „je struktura „pojmenováno jako sídlo krále“ a „E-namtilla“ „jako sídlo Enlil“, podezření, že obě slova odkazují na stejné místo a tamto „E-namtilla je prostě jiný název pro E-hursag“ a že to bylo královský palác.[19]

Další čtení

  • Bottéro, J., „La" tenson "et la réflexion sur les choses en Mésopotamie", Reinink, G. a Vanstiphout, Herman LJ, (eds.), Spor básně a dialogy na starověkém a středověkém Blízkém východě (Orientalia Lovaniensia Analecta, 42) Peeters: Leuven, 1991, 7–22: komentář
  • Bottéro, Jean a Kramer, Samuel Noah, Lorsque les dieux faisaient l'homme. (rev.ed.), Éditions Gallimard: 1989, dotisk 1993, 481–483: překlad, komentář (částečný překlad)
  • Civilní, Miguel, Pokyny pro farmáře. Sumerský zemědělský manuál. (Aula Orientalis Supplementa, 5), Editorial Ausa: Sabadell, 1994: 79, 83: komentář (ll. 181–182)
  • Cooper, J. S., „Enki's Member: Eros and the Irrigation in Sumerian Literature“, Behrens, Hermann (ed.), A Loding, Darlene, a Roth, Martha Tobi, DUMU-EÛ-DUB-BA-A. Studie na počest Åke W. Sjöberga (Příležitostné publikace Fondu Samuela Noaha Kramera, 11) Univerzitní muzeum: Filadelfie, 1989, 87–89: komentář (ll. 12–15)
  • van Dijk, J.J.A., La Sagesse suméro-accadienne. Brill: Leiden, 1953, 42–57: složený text, překlad, komentář (částečné vydání)
  • Vanstiphout, Herman L. J., „Spojení navržené v sumerských literárních kompozicích“, NABU (1987), č. 87: komentář
  • Vanstiphout, Herman LJ, „Lore, Learning and Levity in the Sumerian Disputations: A Matter of Form, or Substance?“, In Reinink, G. and Vanstiphout, Herman LJ, (eds.), Dispute Poems and Dialogues in the Ancient and Středověký Blízký východ (Orientalia Lovaniensia Analecta, 42 let), Peeters: Leuven, 1991, 23–46: komentář
  • Vanstiphout, Herman LJ, „Sumerské kanonické kompozice. C. Individuální zaměření. 5. Spory“, Hallo, William W. (ed.), The Context of Scripture, I: Canonical Compositions from the Biblical World Brill: Leiden / New York / Köln, 1997, 575–588. s. 584–588: překlad
  • Vanstiphout, Herman L. J., „Mezopotámské debaty o básních. Obecná prezentace. Část II. Předmět“, Acta Sumerologica 14 (1992), 339–367. str. 348–350: komentář

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d John H. Walton (30. července 2009). The Lost World of Genesis One: Ancient Cosmology and the Origins Debate. InterVarsity Press. str. 34–. ISBN  978-0-8308-3704-5. Citováno 28. května 2011.
  2. ^ Samuel Noah Kramer (1964). Sumerové: jejich historie, kultura a charakter. University of Chicago Press. 218–. ISBN  978-0-226-45238-8. Citováno 23. května 2011.
  3. ^ George Aaron Barton (1918). Různé babylónské nápisy, str. 52. Yale University Press. Citováno 23. května 2011.
  4. ^ A b C d E Debata mezi Winter a Summer., Black, J.A., Cunningham, G., Robson, E. a Zólyomi, G., The Electronic Text Corpus of Sumerian Literature, Oxford 1998–.
  5. ^ Edward Chiera (1964). Sumerské eposy a mýty, 46. University of Chicago Press. Citováno 28. května 2011.
  6. ^ Samuel Noah Kramer (1944). Sumerské literární texty z Nippuru: v Muzeu starověkého Orientu v Istanbulu. Americké školy orientálního výzkumu. Citováno 28. května 2011.
  7. ^ Muazzez Cig; Hatice Kizilyay (1969). Sumerské literární desky a fragmenty v archeologickém muzeu Istanbul-I. Tarih Kurumu Basimevi. Citováno 28. května 2011.
  8. ^ Jane W. Heimerdinger (červen 1979). Sumerské literární fragmenty z Nippuru, čísla 55 a 56. distribuováno Babylonským fondem, Univerzitní muzeum. ISBN  978-0-934718-31-8. Citováno 28. května 2011.
  9. ^ Britské muzeum a Pensylvánská univerzita. Univerzitní muzeum. Společná expedice do Mezopotámie; Pennsylvania University. Univerzitní muzeum (1928). Texty vykopávek ur ... 6 36 a 6 37. Britské muzeum. Citováno 28. května 2011.
  10. ^ Debata mezi zimou a létem - Bibliografie - Elektronický textový korpus sumerské literatury, Oxford 1998–.
  11. ^ A b C d Frede Løkkegaard (1990). Bendt Alster., „Sumerské literární dialogy a debaty a jejich místo ve starověké blízkovýchodní literatuře“ v Živých vodách: skandinávské orientalistické studie předložené Fredovi Løkkegaardovi k jeho sedmdesátým pátým narozeninám 27. ledna 1990. Museum Tusculanum Press. str. 1–. ISBN  978-87-7289-083-8. Citováno 28. května 2011.
  12. ^ Samuel Noah Kramer (1961). Sumerská mytologie: studium duchovních a literárních úspěchů ve třetím tisíciletí př. N. L. Zapomenuté knihy. str. 72–. ISBN  978-1-60506-049-1. Citováno 9. června 2011.
  13. ^ Leo G. Perdue (1991). Moudrost ve vzpouře: metaforická teologie v knize Job. Continuum International Publishing Group. str. 79–. ISBN  978-1-85075-283-7. Citováno 29. května 2011.
  14. ^ Katedra klasiky na Harvardské univerzitě; Department of Classics Harvard University (1. ledna 1969). Harvardská studia klasické filologie. Harvard University Press. str. 120–. ISBN  978-0-674-37919-0. Citováno 29. května 2011.
  15. ^ J. J. A. van Dijk (1953). La sagesse suméro-accadienne: recherches sur les genres littéraires des textes sapientiaux, str. 29–85. E.J. Brill. Citováno 28. května 2011.
  16. ^ Robert Murray (10. února 2006). Symboly církve a království: studie v rané syrské tradici. Continuum International Publishing Group. 339–. ISBN  978-0-567-03082-5. Citováno 28. května 2011.
  17. ^ G. J. Reinink; Herman L. J. Vanstiphout (1991). Spor básní a dialogů na starověkém a středověkém Blízkém východě: formy a typy literárních debat v semitských a souvisejících literaturách. Vydavatelé Peeters. str. 42–. ISBN  978-90-6831-341-3. Citováno 29. května 2011.
  18. ^ Mircea Eliade; Charles J. Adams (1987). Encyklopedie náboženství. Macmillana. str.454. ISBN  978-0-02-909800-4. Citováno 29. května 2011.
  19. ^ Piotr Michalowski (1989). Nářek nad zničením Sumeru a Ur. Eisenbrauns. str. 81–. ISBN  978-0-931464-43-0. Citováno 29. května 2011.

externí odkazy