De Bruijn – Erdősova věta (geometrie dopadu) - De Bruijn–Erdős theorem (incidence geometry)
v geometrie dopadu, De Bruijn – Erdősova věta, původně publikoval Nicolaas Govert de Bruijn a Paul Erdős (1948 ), uvádí a dolní mez na počtu řádků určených n body v a projektivní rovina. Podle dualita, toto je také vázáno na počet průsečíků určený konfigurací čar.
Ačkoli důkaz, který předložili De Bruijn a Erdős, je kombinační, De Bruijn a Erdős ve svém příspěvku uvedli, že analogický (Euklidovský ) výsledek je důsledkem Věta Sylvester – Gallai tím, že indukce na počtu bodů.
Výrok věty

Nechat P být konfigurací n body v projektivní rovině, ne všechny na přímce. Nechat t je počet řádků určenýP. Pak,
- t ≥ n, a
- -li t = n, jakékoli dvě přímky mají přesně jeden bod P společné. V tomto případě, P je buď projektivní rovina nebo P je blízko tužky, což znamená přesně to n - 1 z bodů je kolineární.
Euklidovský důkaz
Věta jasně platí pro tři nekolineární body. Pokračujeme indukce.
Převzít n > 3 a věta platí pro n - 1. Pojďme P být soubor n body ne všechny kolineární Věta Sylvester – Gallai uvádí, že existuje přímka obsahující přesně dva body P. Takovým dvěma bodovým čarám se říká běžné řádky.Nechat A a b být dva body P na obyčejné lince.
Pokud je odstranění bodu A vytvoří sadu kolineárních bodů P generuje téměř tužku n řádky ( n - 1 obyčejný řádek A plus jeden řádek obsahující druhý n - 1 bod).
Jinak by odstranění A vyrábí sadu, P ' , z n - 1 body, které nejsou všechny kolineární. Indukční hypotézou, P ' určuje alespoň n - 1 řádek. Obyčejná čára určená A a b není mezi nimi, takže P určuje alespoň n řádky.
Důkaz J. H. Conwaye
John Horton Conway má čistě kombinatorický důkaz, který následně platí i pro body a čáry nad komplexní čísla, čtveřice a octonions.[1]
Reference
- ^ Stasys Jukna, Extrémní kombinatorika, Druhé vydání, Springer Verlag, 2011, strany 167-168.
Zdroje
- de Bruijn, N. G.; Erdős, P. (1948), „Na kombinovaný [sic] problém“ (PDF), Indagationes Mathematicae, 10: 421–423.
- Batten, Lynn Margaret (1997), „2.2 Věta de Bruijn – Erdős“, Kombinatorika konečných geometrií (2. vyd.), Cambridge University Press, s. 25–27, ISBN 0-521-59014-0