Český alexandrin - Czech alexandrine

Český alexandrin (v češtině český alexandrín) je veršovaná forma nalezená v české poezii 20. století.[1] Jedná se o metr založený na francouzštině alexandrin.[2][3] Nejdůležitějšími vlastnostmi vzoru jsou počet slabik (dvanáct nebo třináct) a caesura po šesté slabice. Je to neobvyklý metr, který vykazuje vlastnosti obou slabičný a slabikové (akcentuální-slabičné ) Metr. Zaujímá tedy přechodnou pozici mezi slabičnými a přízvučnými vzory evropského veršování. Vyčnívá z pozadí moderního českého veršování, které je modelováno především podle německé praxe.

Český alexandrin je také metricky nejednoznačný kvůli své akcentaci, která může odrážet rytmy jambického hexametru, daktylického tetrametru a jejich kombinací.[4] Ve srovnání s jambickým hexametrem a daktylickým tetrametrem si český alexandrin zachovává Všechno konstanty mezi těmito dvěma a umožňuje rytmy buď objevit se:

jambický hexametr: s S s s s S | s S s s s S (s)daktylický tetrametr: S s s S s s | S s s S s s (s)Český alexandrin: o o s S s o | o o s S s Ó (s)S = zdůrazněná slabika; s = nepřízvučná slabika; o = buď.

Český alexandrin umožňuje, aby tyto dva rytmy probíhaly paralelně;[5] někdy je první silnější, jindy druhý.

V Český jazyk první slabika každého lexikálního slova nebo předložkové fráze je vždy zdůrazněna, takže rytmické jednotky jsou: s, S, Ss, Sss, Ssss. Velkou výhodou českého alexandrinu je, že jej lze sestavit z jakýchkoli slov (nebo frází). Poloviční čára může být složena z 1slabičných slov (zdůrazněných nebo nepřízvučných), 2slabičných slov, 3slabičných slov a 4slabičných slov. Možné kombinace v první polovině řádku (s | oddělující slova) zahrnují: s | Ss | Ss | S, s | Ss | Sss, Sss | Ss | S, Sss | Sss - pro druhou půlřádku: s | Ss | Ss | S, s | Ss | Sss, Sss | Ss | S, Sss | Sss, s | Ss | Ss | Ss, Sss | SsSs, s | Ss | Ssss, Sss | Ssss. Čeští básníci obvykle používají mužské i ženské linie alexandrinu, ale někdy se rozhodnou použít pouze jeden druh.

První básník, který použil český alexandrin (ve své básni z roku 1836 „Máj „) byl Karel Hynek Mácha, považován za největšího českého básníka. Ačkoli diskutovaný metr byl teoreticky plně jambický, vložil do svých řádků mnoho trojslabičných slov:

   S s s S s s | S s s S s SV s jezerem zeleném bílém je ptáků sbor, s S s S s S s s s s s lehkými člunky běh i rychlým veslování

Variace rytmů lze slyšet ve formálně ekvivalentní parafrázi:

V jezeru zeleném bílém je ptáků sbor,
a lehkých člůnků běh i rychlé veslování[6]

Smaragd, slonová kost: jezero se hejno pelikánů
Jako veslaři pilot spěšně vesloval a řezal.

"Hrál kdosi na hoboj„(„ Někdo hrál na hoboj “) od Karel Hlaváček je krátká báseň v českých alexandrinech:

Hrál kdosi na hoboj, a hraje již kolik dní,
hrát vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouhá na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, nebo hrát spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou…
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.[7]

Mnoho básníků používalo český alexandrin ve 20. století, a to jak v původních pracích, tak v překladech. Mezi nimi byli Vítězslav Nezval, Jiří Orten, Ivan Blatný, Vladimír Holan a Oldřich Vyhlídal.

Vzorec caesura je dobrým základem pro obohacování. Někdy věta běží od caesury k další caesuře, jako v „Sedmé elegii“ Jiřího Ortena:[8]

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste byli živí,
zda nejste nyní tam, kde už používáte síť,
zda zatím neskonal váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo seznam o mém rozpadu.[9]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Wiktor Jarosław Darasz, Malý przewodnik po wierszu polskim, Krakov 2003, str. 61 (v polštině).
  2. ^ Jacek Baluch, Piotr Gierowski, Czesko-polski słownik terminów literackich, Kraków 2016, s. 37 (v polštině).
  3. ^ Více informací o francouzském alexandrinu viz Roy Lewis, O čtení francouzského verše. Studie poetické formy. Oxford 1982, str. 43-69.
  4. ^ Jerzy (Jiří) Levý, W sprawie ścisłych metoda analizy wiersza, [in:] Poetyka i matematyka. Editoval Maria Renata Mayenowa, Warszawa 1965, s. 40 (v polštině)
  5. ^ Srovnej: Josef Brukner, Jiří Filip, Poetický slovník, Praha 1997, s. 18.
  6. ^ Karel Hynek Mácha: Máj („Květen“), část 3, řádky 20-21.
  7. ^ Karel Hlaváček, „Hrál kdosi na hoboj“.
  8. ^ Wiktor Jarosław Darasz, Jiří Orten - poeta formy kunsztownej, Pamiętnik Słowiański, XLIX, 1999, s. 79.
  9. ^ Jiří Orten, „Sedmá elegie“, řádky 1-7.

Další čtení

  • Jacek Baluch, Norma i konwencja překladatelská jako kryterium oceny przekładu, [in:] Z teorii i historii przekładu artystycznego, Kraków 1974, s. 37-46.
  • Miroslav Červenka, Český alexandrin, Česká literatura 41, 1993, č. 5, s. 459–513.
  • Miroslav Červenka, О semantyce czeskiego aleksandrynu, [in:] Wiersz i poezja ,. Ossolineum, Wrocław 1966, s. 21–32.
  • Miroslav Červenka, Květa Sgallová, Petr Kaiser, Hlavní česká přízvučná metro v 19. století, [in:] Słowiańska metryka porównawcza VI. Europejskie wzorce metryczne w literaturach słowiańskich, Warszawa 1995, s. 75–144.
  • Robert Ibrahim, Český alexandrín jako náhrada řeckého a latinského hexametru a pentametru, http://versologie.cz/pdf/studie/ri2009.pdf.