Kuronský jazyk - Curonian language

Starý kuronsky
Rodilý k	Lotyšsko, Litva, Německo
Vyhynulý	16. století
Jazyková rodina	Indoevropský Balto-slovanský Pobaltí Východního Baltu ? Starý kuronsky; ; ; ;
Kódy jazyků
ISO 639-3	xcu
Seznam lingvistů	xcu
Glottolog	Žádný

Distribuce pobaltských kmenů, asi 1200 CE (hranice jsou přibližné)

The Kuronský jazyk (Němec: Kurisch; lotyšský: kuršu valoda; Litevský: kuršių kalba), nebo Starý kuronsky, je téměř neověřený pobaltský stát zaniklý jazyk mluvený Curonians, a Pobaltský kmen kdo obýval Courlandský poloostrov (nyní západní Lotyšsko ) a nedaleké pobaltské pobřeží. Curonian byl a Baltský jazyk;^[1] někteří učenci to považují za Východního Baltu, mezi Litevský a lotyšský,^[2] zatímco ostatní mají rádi Vytautas Mažiulis klasifikovat jako západní Baltic.^[3] Lingvista Eduard Vääri tvrdí, že je možné, že Curonians byli Pobaltští Finové.^[4] Atestovaný místní jazyk Finnic, Livonian, může být zdrojem finnických prvků v kuronštině.^{[Citace je zapotřebí ]} V roce 1912 lotyšský lingvista Jānis Endzelīns nakonec dokázal, že Curonian je baltský jazyk; podle něj byl kuronština svými kvalitami mezi litevským a lotyšským jazykem.^[5]

Starý Curonian zmizel v průběhu 16. století,^[1] opuštění substrátů v západních dialektech lotyšského a litevského, jmenovitě Samogitský dialekt. Nejsou známy žádné písemné dokumenty v tomto jazyce, ale některé starověké litevské texty ze západních oblastí vykazují určitý kuronský vliv. Podle litevského lingvisty Zigmas Zinkevičius existoval dlouhý a intenzivní kuronsko-litevský dvojjazyčnost.

Existují doložená jména kuronských šlechticů, například: Lammechinus [lt; lv ], Veltūnas, Reiginas, Tvertikis, Saveidis. Samogitská slova jako např kuisis (komár), pylė (kachna), blezdinga (vlaštovka), cyrulis (skylark), zuikis (Králík), kulis (kámen), purvs (bažina) a pūrai (ozimá pšenice) považovaná za kuronský původ. ^[6]

Po rozpuštění Sovětského svazu pobaltské státy zaznamenaly oživení vědeckého a kulturního zájmu o vyhynulé pobaltské jazyky a kmeny, včetně Yotvingian, Curonian, a Starý pruský.^{[Citace je zapotřebí ]}

Viz také

Jazyk Kursenieki

Reference

^ ^A ^b ^C Haarmann, Harald (2002). "Kurisch" [Curonian]. In Miloš Okuka (ed.). Wieser-Enzyklopädie des Europäischen Ostens (v němčině). 10. Klagenfurt / Vídeň, Rakousko: Wieser. str. 957. ISBN 3-85129-510-2. Archivovány od originál dne 19. 10. 2013. Citováno 2012-05-12.
^ Östen Dahl (ed.) 2001, Cirkumaltické jazyky: Typologie a kontakt, sv. 1
^ „Archivovaná kopie“. Archivováno z původního dne 11. dubna 2005. Citováno 18. listopadu 2019.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
^ Eduard Vääri, EESTLASTE TUTVUMINE HÕIMURAHVASTEGA JA NENDE KEELTEGA KUNI 1918. AASTANI
^ "kuršių kalba". vle.lt (v litevštině). Citováno 6. července 2019.
^ Nikitenka, Denisas (2018). Pilsoto žemės pilys (v litevštině). Mažosios Lietuvos istorijos muziejus. ISBN 9789986315056.

Literatura

Ambrassat, srpen „Die Provinz Ostpreußen“, Frankfurt nad Mohanem 1912
Endzelin, J .: Über die Nationalität und Sprache der Kuren, ve Finnisch-Ungarische Forschungen, XII, 1912
Gaerte, Wilhelm "Urgeschichte Ostpreussens", Königsberg, 1929
Gimbutas, Marija "Die Balten", Mnichov-Berlín 1983
Kurschat, Heinrich A .: Das Buch vom Memelland, Siebert Oldenburg 1968
Kwauka, Paul, Pietsch, Richard: Kurisches Wörterbuch, Verlag Ulrich Camen Berlin, 1977, ISBN 3-921515-03-3
Kwauka, Paul: Namen des Memellandes / Unsere „fremdartigen“ Familiennamen, Archiv AdM, Oldenburg
Lepa, Gerhard (Hrsg) "Die Schalauer", Tolkemita-Texte Dieburg 1997
Mortensen, Hans und Gertrud „Die Besiedlung des nordöstlichen Ostpreußens bis zum Beginn des 17. Jahrhunderts“, Lipsko 1938
Mortensen, Hans und Gertrud: Kants väterliche Ahnen und ihre Umwelt, Rede von 1952 v Jahrbuch der Albertus-Universität zu Königsberg / Pr., Holzner-Verlag Kitzingen / Main 1953 Bd. 3
Peteraitis, Vilius: Mažoji Lietuva ir Tvanksta (Malá Litva a Tvanksta) Vilnius 1992
Pietsch, Richard (künstlerischer Entwurf und Text): Bildkarte rund um das Kurische Haff, Heimat-Buchdienst Georg Banszerus, Höxter, Herstellung: Neue Stalling, Oldenburg
Pietsch, Richard: Deutsch-Kurisches Wörterbuch, Verlag Nordostdeutsches Kulturwerk Lüneburg 1991, ISBN 3-922296-60-2
Pietsch, Richard: Fischerleben auf der Kurischen Nehrung dargestellt in kurischer und deutscher Sprache, Verlag Ulrich Camen Berlin 1982
Schmid, Wolfgang P. (Hrg): Nehrungskurisch, Sprachhistorische und instrumentalphonetische Studien zu einem aussterbenden Dialekt, Stuttgart 1989
Schmid, Wolfgang P .: Das Nehrungskurische, ein sprachhistorischer Überblick
Tolksdorf, Ulrich "Fischerei und Fischerkultur in Ostpreußen", Heide / Holstein 1991
Žadeikiene, Daiva, Krajinskas, Albertas: Kurenkahnwimpel, ISBN 9986-830-63-X

externí odkazy

[EEO-1] A ^b ^C Haarmann, Harald (2002). "Kurisch" [Curonian]. In Miloš Okuka (ed.). Wieser-Enzyklopädie des Europäischen Ostens (v němčině). 10. Klagenfurt / Vídeň, Rakousko: Wieser. str. 957. ISBN 3-85129-510-2. Archivovány od originál dne 19. 10. 2013. Citováno 2012-05-12.

[2] Östen Dahl (ed.) 2001, Cirkumaltické jazyky: Typologie a kontakt, sv. 1

[3] „Archivovaná kopie“. Archivováno z původního dne 11. dubna 2005. Citováno 18. listopadu 2019.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)

[4] Eduard Vääri, EESTLASTE TUTVUMINE HÕIMURAHVASTEGA JA NENDE KEELTEGA KUNI 1918. AASTANI

[5] "kuršių kalba". vle.lt (v litevštině). Citováno 6. července 2019.

[6] Nikitenka, Denisas (2018). Pilsoto žemės pilys (v litevštině). Mažosios Lietuvos istorijos muziejus. ISBN 9789986315056.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]