Courante - Courante
The courante, Corrente, coranto a corant jsou některá ze jmen rodiny trojitý metr tance z pozdní renesance a Éra baroka. V baroku taneční apartmá italská nebo francouzská courante je obvykle spárována s předchozím allemande, což je druhé hnutí apartmá nebo třetí, pokud existuje předehra.
Typy
Courante doslovně znamená „běh“ a v pozdější renesanci byla courante tancována rychlými běhy a skokovými kroky, jak popisuje Thoinot Arbeau. Ale Courante běžně používaná v barokní období popsal Johann Mattheson v Der vollkommene Capellmeister (Hamburg, 1739) jako „hlavně charakterizován vášní nebo náladou sladkého očekávání. Neboť v tom je něco srdečného, něco toužebného a také potěšujícího melodie: jasně hudba, na které jsou postaveny naděje. “[3] Johann Gottfried Walther v Musicalisches Lexicon (Leipzig, 1732) napsal, že rytmus courante je „absolutně nejvážnější, jaký lze najít“.[3]
Během baroka existovaly dva typy kurancí; Francouzi a Italové. Francouzský typ je obvykle notován v 3
2, ale využívající rytmické a metrické nejasnosti (zejména hemiola) a měly nejpomalejší tempo ze všech francouzských dvorních tanců, které Mattheson, Quantz a Rousseau popsali jako vážné a majestátní,[4] zatímco italský typ byl výrazně rychlejší tanec.
Někdy se k rozlišení typů courante používají francouzská a italská hláskování, ale původní hláskování byla nekonzistentní. Bach používá courante a Corrente rozlišovat francouzština a italské styly Partitas of the Clavierübung[5] a v Tanec a hudba J. S. Bacha od Meredith Little a Natalie Jenne se s courante a corrente zachází jako s odlišnými tanci,[6] ale redaktoři tento rozdíl často ignorovali.[4]
U Bacha bez doprovodu Partita pro housle č. 2 první věta (s názvem Allemanda) začíná jako v 3
4 čas způsobem, který by zpočátku mohl vystupovat a slyšet jako courante. Druhá věta má název corrente a je poměrně živá. Náznak rychlejšího tempa, které se zdá být v barokním skladateli Georg Muffat Pokyny k lullianskému úklonu jsou v překladu nejasné.[7]
Viz také
Reference
- ^ Alfred Blatter, Revisiting Music Theory: A Guide to the Practice (New York: Routledge, 2007), s. 28. ISBN 0-415-97440-2.
- ^ Philippa Waite a Judith Appleby: (2003) Beauchamp – Feuilletova notace: Průvodce pro začátečníky a středně pokročilé studenty barokního tance, Cardiff: Consort de Danse Baroque ISBN 0-9544423-0-X
- ^ A b Citováno v Alfredu Dürrovi, předmluvě Johanna Sebastiana Bacha, Französische Suiten: die greenerte Fassung / The French Suites: Embellished Version: BWV 812–817, nové, přepracované vydání, editoval Alfred Dürr. Bärenreiter Urtext (Kassel: Bärenreiter-Verlag, 1980).
- ^ A b Meredith Ellis Little a Suzanne G. Cusick „Courante“, The New Grove Dictionary of Music and Musicians, druhé vydání, editovali Stanley Sadie a John Tyrrell (London: Macmillan Publishers, 2001).
- ^ Alfred Dürr, předmluva Johann Sebastian Bach, Französische Suiten: die greenerte Fassung / The French Suites: Embellished Version: BWV 812–817, nové, přepracované vydání, editoval Alfred Dürr. Bärenreiter Urtext (Kassel: Bärenreiter-Verlag, 1980).
- ^ Meredith Little a Natalie Jenne, Tanec a hudba J. S. Bacha, rozšířené vydání. Hudba: Stipendium a výkon (Bloomington: Indiana University Press, 2001) ISBN 0-253-33936-7 (tkanina); ISBN 0-253-21464-5 (pbk); 114–142.
- ^ Meredith Little a Natalie Jenne, Tanec a hudba J. S. Bacha, rozšířené vydání (Bloomington: Indiana University Press, 2001) str. 115. ISBN 0-253-33936-7 (tkanina); ISBN 0-253-21464-5 (pbk).
Další čtení
- Lenneberg, Hans. 1958. „Johann Mattheson o afektu a rétorice v hudbě: překlad vybraných částí Der vollkommene Capellmeister (1739)". Journal of Music Theory 2, č. 1 (duben) a č. 2 (listopad): 47–84, 193–236.
- Mattheson, Johann. 1739. Der vollkommene Capellmeister: Das ist, Gründliche Anzeige aller derjenigen Sachen, die einer wissen, können, und vollkommen inne haben muß, der einer Capelle mit Ehren und Nutzen vorstehen will. Hamburg: Verlegts Christian Herold. Dotisk faxu, páté vydání, editovala Margarete Reimann. Documenta Musicologica 1. Reihe, Druckschriften-Faksimiles 5. Kassel: Bärenreiter-Verlag, 1991. ISBN 978-3-7618-0100-0.
- Mattheson, Johann. 1981. Johann Mattheson's Der vollkommene Capellmeister ", přepracovaný překlad s kritickým komentářem Ernesta Charlese Harrissa. Studie v muzikologii 21. Ann Arbor: UMI Research Press. ISBN 0-8357-1134-X.
- Walther, Johann Gottfried. 1732. Musicalisches Lexicon oder, Musicalische Bibliothec. Lipsko: Verlegts Wolffgang Deer. Dotisk faxu, editoval Richard Schaal. Documenta musicologica, 1. Reihe, Druckschriften-Faksimiles, 3. Kassel: Bärenreiter-Verlag, 1953. Moderní vydání textu a hudebních ilustrací, editoval Friederike Ramm. Kassel: Bärenreiter-Verlag & Karl Vötterle GmbH & Co. KG, 2001. ISBN 3-7618-1509-3.