Cornelis de Bie - Cornelis de Bie - Wikipedia

Cornelis de Bie
Cornelis de Bie od Gonzales Coques
Cornelis de Bie od Gonzales Coques
narozený(1627-02-10)10. února 1627
lhář
ZemřelC. 1712-1715 (ve věku 85–88)
obsazeníBásník, spisovatel, politik, knihkupec, notář
Alma materUniversity of Leuven
Doba17. století
Žánrdrama, historie umění, Znak knihy
Pozoruhodné práceHet Gulden Cabinet
Podpis

Cornelis de Bie (10. února 1627 - C. 1712-1715) byl vlámský rederijker, básník, právník a menší politik z lhář Je autorem přibližně 64 děl, většinou komedie. Dnes je mezinárodně známý svými životopisnými skicemi vlámských a nizozemských malířů Het Gulden Cabinet der Edel Vry Schilderconst (Zlatý kabinet ctihodného malířského umění zdarma), poprvé vytištěno v roce 1662.

Životopis

Byl synem malíře Adriaan de Bie[1] a člen Komora rétoriky v Lier známé jako den Groeyenden Boom. Po studiu na propedeuse na Filozofické fakultě UK University of Leuven, vrátil se k lhář kde se stal a notář a knihkupec. Byl dvakrát ženatý: poprvé s Elisabeth Smitsovou, která zemřela v roce 1662, a podruhé s Isabellou Caelheytovou, která zemřela v roce 1706. Měl osm dětí, z každé manželky čtyři. Zemřel po roce 1712 a před 1715.

Het Gulden Cabinet der Edel Vry Schilderconst (1662)

Hlavní článek: Het Gulden Cabinet

Když vydavatel Jan Meyssen požádal Cornelise de Bie, aby napsal knihu o malířích, začal psát nejdůležitější nizozemskou knihu o malířích sedmnáctého století. Tato kniha biografií umělců navazuje na tradice Karel van Mander je Schilder-Boeck a Giorgio Vasari je Vite. Použil životopisný materiál z Karel van Mander a Giorgio Vasari Význam této práce je však v tom, že je to jediná známá biografie pro mnoho malířů sedmnáctého století, kteří byli aktivní po období Vasariho a van Mandera. Protože je psán ve verši, je dnes obtížné jej číst, ale má více než 500 stran a zahrnuje rytiny více než 50 malířů z dobových obrazů a kreseb. Byl důležitým zdrojem pro Arnold Houbraken, který na něj odkazuje jako K. de Bie, zkratka pro Kornelis de Bie.

Práce byla poprvé publikována v roce 1662 v Antverpy a De Bie připravil druhé vydání díla, ale to nikdy nebylo publikováno a rukopis je nyní v Koninklijk Bibliotheek van België (Královská knihovna v Belgii) v Brusel. Práce zahrnovala biografie malířů, sochařů a architektů, jak již zemřelých, tak žijících. Většina práce je napsána ve verších, a proto je spíše a chvalozpěv. Celý název práce je Het Gulden Cabinet vande edele vry Schilder-Const, Ontsloten door den lanck ghewenschten Vrede tusschen de twee machtighe Croonen van Spaignien en Vrancryck, Waer-inne begrepen is den ontsterffelijcken loff vande vermaerste Constminnende Geesten ende af-gebeldt, verciert met veel vermakelijcke Rijmen ende Spreucken. Existují také náznaky, že byl rychle nastaven a vytištěn, a proto je možné, že to bylo míněno hlavně jako komerční dílo.

Poezie versus historická přesnost

Stejně jako Vasari a Van Mander před ním jsou i De Bieho životopisy popretkávané zábavnými anekdotami. Ačkoli takové literární motivy patří k dlouhé rétorické tradici, mnoho z těchto příběhů bylo předními historiky v 19. století označeno jako „historicky nespolehlivé“ a teprve nedávno byly některé z nich obnoveny. Protože však byly také často jediným přežívajícím zdrojem informací o určitých malířích, tyto příběhy se vždy opakovaly jako tvrdá fakta o životě jiný malíři objevující se v příbězích. Příkladem je, když Cornelis de Bie popisuje učňovská místa, která byla považována za nepravděpodobnou, protože umělec maloval v úplně jiném žánru než učitel. Příkladem je De Bieho prohlášení Philips Wouwerman cvičil s Frans Hals.[2] Pozdější historici tvrdili, že je to nepravděpodobné, protože Wouwerman maloval krajiny koňmi a Hals byl malíř portrétů. Dnes to někteří považují za nepravděpodobné, ačkoli Hals měl zjevně velkou dílnu a ujal se svých synů i dalších žáků.

Funguje

Próza

  • Het Gulden Cabinet der Edel Vry Schilderconst[3] (1662) (dotisk: 1971)
  • D'omghekeerde maet der liefde.[4] (1663)
  • Faems Weer-galm der Neder-duytsche poësie[5] (1670)
  • Den weerschijn van 't leven in de doodt. (1680?)
  • Het sout der sielen welvaart.[6] (1688) (překlad z latiny)
  • Den zedigen toetsteen van de onverdragelijcke weelde, verthoont in 't leven van den verloren brzy. (1689)
  • Den wegh der deughden beset potkal Scherpe Dorna van Quellinghena. (1697)
  • Antiquiteyten der stadt Lier, in Brabant, byeen vergadert uyt verscheyde annotatie boeken ende curieuse stukken, beginnende int jaer 762 to 1699 (rukopis )
  • Het leven van de heylige Eugenia. (1701)
  • Echos weder-clanck, passende op den gheestelijcken wecker, tot godtvruchtige oeffeninghen. (1706)
  • Den spiegel van de verdrayde werelt, te sien in den bedriegelijcken handel, sotte en ongeregelde manieren van het al te broos menschen-leven.[7] (1708)
  • Mengelrijmen, Meygaven, Lier-en Sneldichten (rukopis )

Hry

  • Alphonsus en Thebasile ofte herstelde onnooselheyt, tragi-komedie op den sin: Oprechte Liefde (1673)
  • De cluchte van den verdraeyden advocaet (en de twee borssesnyders) verthoont binnen Lyer den 16 en 17 juny 1659. (1673)
  • Rider Den heyligen Gommarus, patroon der stadt Lier, často gewillighe verduldigheyt; op het tooneel ghebrocht door de liefhebbers van d'edele gulde, die men noemt Den groeyenden Boom, binnen de voorschreven stadt Lier, den 23 en 25. června 1669.
  • Cluchte van een misluckt overspel, op den sin: Daer d'ongheregheltheyt van een onkuys ghedacht, (1669)
  • Den grooten hertoghe van Moskovien of gheweldighe heerschappye, Bly-eyndich treurspel. (1673)
  • Treurspel van de heylighe Cecilia, martelaresse, ghenoemt den Spieghel van d 'Eerbaerheydt
  • Cluchte van Jan Goethals en Griet, zijn wijf, bedroghen door twee geapposteerde soldaten, verbetert en vermeerdert door C. De Bie.
  • De cluchte van den jaloursen dief, afbeldende d'onghetrouwicheyt, bemonden achterclap en onversaefde lichtveerdicheyt der menschen, v Reynaldo Plattebors en madam Sacatrap.
  • Den verloren zoon Osias of bekeerden Zondaer
  • Het goddelijck ransoen der zielen salicheyt, v suchém deelenu.
  • Clucht-wijse komedie van de Mahometaensche slavinne Sultana Bacherach.
  • De verlichte waerheyt van Godts vleesch-gheworden woordt in de gheboorte Christi.
  • 'T eloofs beprevinghe verthoont in de stantvastighe verduldigheyt van de seer edele Roomsche princesse de heylighe Eugenia, blyeyndigh treurspel.
  • Beschermde suyverheyt in de twee heylige Theodora en Didymus, martelaren om 't Rooms geloof onthooft, treurspel.
  • Kluchte van Hans Holleblock, geusen predikant.
  • Vermaekelijcke klucht van Roeland den Klapper of Hablador Roelando
  • Wraak van verkrachte kuysheydt, okouzlený ramp-saligem leven van de princerse Theocrina omteert van den ontuchtigen en bloetgierigen Amurath
  • De klucht van den nieuw-gesinden doctoor, meester Quinten-Quack en Cortisaen sijnen bly-geestigen knecht
  • Kluchtwijse Commedie van de ontmaskerde liefde
  • Leer-gierich ondersoeck der verlichte duysterheyt en weet-lievende kennisse der waerheyt, bewesen in 't Rooms christen gheloof door den heylighen Epictetus en den seer edelen en overschoonen Astion
  • Het vlaemsche masker van Colonel Spindeler, archlistelijck ontdeckt aen de lichtveerdige françoisen door Oniati, borgemeester van Brugge, anno 1658
  • Lijden sonder wraak, z de Armoede van grave Florelus, bontgenoot van Vranckrijck, blyeyndich treurspel;
  • De klucht van den Subtijlen Smidt, het vinden van 't maet-ghesangh oft musica;
  • De klucht van Gijs Snuffelaer en 't lichtveerdigh Pleuntjen, genoemt d'occasie maekt den dief; ""
  • De comedie der Liersche Furie, de kettersche verradery op den 14. října 1595;
  • De klucht van den bedroghen soldaet;
  • De klucht van den stouten Boer oft gheveynsten Auditeur;
  • Komedie van Mas Aniello v de beroerte van Napels, ghenoemt: Op en Nedergangh van 's menschen leven.
  • Blyeyndigh treurspel van de gravinne Nympha en Carel, hertogh van Calabrien, z wraak-lustighe liefde;
  • De klucht van de ramp-salighe liefde in den ongetrouwen minnaer;
  • Het droef-eyndigh toch geluck-saligh Treurspel van de twee heylighe martelaren Crispinus en Crispianus ze Standtvastighe Lijdtsaemheydt;
  • De klucht van den bedroghen duyvel der onkuysheyt en Deep (sic) makenden geusen Predicant in 't spelen met de kaert;
  • De comedie van Apollonius en Hildebertus, twee verliefde minnaren van edel geslacht, de verloren gelegentheyt;
  • De klucht van de bedroghen gierigheyt in Judas en de bedwonghen vrientschap van Pilatus.
  • Klucht van het bedriegelyck mal.[8] (1710)

Reference

  1. ^ Adriaan de Bie životopis v De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen (1718) od Arnold Houbraken, s laskavým svolením Digitální knihovna pro nizozemskou literaturu
  2. ^ Het gulden skříňka vande edel vry schilder const, online verze faxu v systému Windows Knihy Google, str. 281
  3. ^ Bie, Cornelis De (1. ledna 1661). Het gulden Cabinet vande edel vry schilder const, inhoudende den lof vande vermarste schilders, architecte, beldthowers ende plaetsnyders van dese eeuw. Jan Meyssens - prostřednictvím internetového archivu.
  4. ^ Bie, Cornelis De (1. ledna 1710). „Klucht van het bedriegelyck-mal“.
  5. ^ Bie, Cornelis De; Neeffs, Jacobus (1. ledna 1670). „Faems weer-galm der Neder-duytsche poësie van Cornelio De Bie tot Lyer, uyt sijnen tydts over-schot vrymoedelijck voor-gestelt op de domme waen-sucht des wereldts, ghenoempt, werelts sots-cap vol zedige moraliteyten en sinne-beelden“. Jan Jaye.
  6. ^ Horstius, Jacobus Merlo; Bie, Cornelis De; Snyders, Michael (1. ledna 1688). Het sout der sielen welvaart getrocken uyt [...] Paradisvs animae christianae. R.D. Iacobi Merlo Horsty. Augustinus Graet [Boekverkoper] - prostřednictvím internetového archivu. Cornelis De Bie.
  7. ^ Bie, Cornelis De; Salpaert, Jean; Bollaert, Quirin-Gilles; Gummarus, St; Bouttats, Gašpar; Everwyn, Willem (1. ledna 1708). „Den spiegel vande verdrayde werelt: te sien in den bedriegelijcken handel, sotte, en ongeregelde manieren van het al te broos menschen leven“. Joannes Paulus Robyns.
  8. ^ Bie, Cornelis De (1. ledna 1710). „Klucht van het bedriegelyck-mal“.

Zdroje

  • Cornelis de Bie ve Slovníku historiků umění
  • Cornelis de Bie na dbnl. (v holandštině)
  • Kalff, G., Geschiedenis der Nederlandsche letterkunde. 5. díl J.B.Wolters, Groningen, 1910.
  • Lemmens, „Úvod“, in: Het Gulden Cabinet der Edel Vry Schilderconst, 1971
  • Van Boeckel, L., Cornelis de Bie. Zijn Leven en zijne werken. Lier, 1910
  • Willems, J.F. (red.), Belgické muzeum voor de Nederduitsche tael- en letterkunde en de geschiedenis des vaderlands (Vierde deel). Maatschappij tot Bevordering der Nederduitsche Taal- en Letterkunde, Gent 1840.

externí odkazy