Úmluva o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů - Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards
Dlouhé jméno:
| |
|---|---|
 Strany úmluvy | |
| Podepsaný | 10. června 1958 |
| Umístění | New York City, Spojené státy |
| Efektivní | 7. června 1959 |
| Stav | 3 ratifikace |
| Signatáři | 24 |
| Strany | 166 |
| Depozitáři | Generální tajemník OSN |
| Jazyky | Arabština, čínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština |
 Úmluva o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů na Wikisource | |
The Úmluva o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů, běžně známý jako Newyorská úmluva, bylo přijato a Spojené národy diplomatická konference dne 10. června 1958 a vstoupila v platnost dne 7. června 1959. Úmluva vyžaduje smluvní soudy státy uvést v platnost soukromé dohody rozsuzovat a uznat a vymáhat rozhodčí nálezy vyrobené v jiných smluvních státech. Široce považován za základní nástroj pro mezinárodní arbitráž, vztahuje se na arbitráže, které nejsou považovány za domácí nálezy ve státě, kde je požadováno uznání a výkon.
Newyorská úmluva je velmi úspěšná. V současné době mnoho zemí přijalo arbitrážní zákony založené na UNCITRAL Modelový zákon o mezinárodní obchodní arbitráži. Funguje to v souladu s Newyorskou úmluvou, takže ustanovení o vydání vykonatelného nálezu nebo o žádosti soudu, aby jej zrušil nebo nevykonal, jsou podle vzorového zákona a Newyorské úmluvy stejná. Modelový zákon nenahrazuje NYC, funguje s ním. Rozhodnutí vydané v zemi, která není signatářem NYC, nemůže využít Úmluvy k prosazení tohoto nálezu ve 166 smluvních státech, pokud nedojde k dvoustrannému uznání, bez ohledu na to, zda arbitráž proběhla podle ustanovení modelu UNCITRAL. Zákon.
Pozadí
V roce 1953 Mezinárodní obchodní komora (ICC) vypracovala první návrh Úmluvy o uznávání a výkonu mezinárodních rozhodčích nálezů pro Hospodářská a sociální rada OSN. Rada s mírnými úpravami předložila konvenci na mezinárodní konferenci na jaře roku 1958. Konferenci předsedal Willem Schurmann, nizozemský stálý zástupce při OSN a Oscar Schachter, přední osobnost mezinárodního práva, která později učila na Columbia Law School a Columbia School of International and Public Affairs, a sloužil jako prezident Americké společnosti pro mezinárodní právo.
Mezinárodní arbitráž je stále populárnějším prostředkem alternativní řešení sporů pro přeshraniční obchodní transakce. Hlavní výhodou rozhodčího řízení před soudním sporem je vykonatelnost: rozhodčí nález je vykonatelný ve většině zemí světa. Mezi další výhody rozhodčího řízení patří schopnost zvolit neutrální fórum pro řešení sporů, že rozhodčí nálezy jsou konečné a obvykle nepodléhají odvolání, možnost zvolit flexibilní postupy pro rozhodčí řízení a důvěrnost.
Jakmile je spor mezi stranami urovnán, vítězná strana musí shromáždit cenu nebo rozsudek. Pokud poražený dobrovolně zaplatí, není nutný žádný soudní postup.[1] Jinak, pokud se aktiva strany, která prohrála, nenacházejí v zemi, kde bylo vydáno soudní rozhodnutí, musí vítězná strana získat soudní rozhodnutí v jurisdikci, kde má sídlo druhá strana nebo kde se nachází její aktiva. Pokud nebude uzavřena smlouva o uznávání soudních rozsudků mezi zemí, kde je rozsudek vydán, a zemí, kde se vítězná strana snaží shromáždit, nebude vítězná strana schopna soudní rozsudek použít k inkasu.
Případy a statistiky
Veřejné informace o obecných a konkrétních arbitrážních případech jsou poměrně omezené, protože není třeba zapojovat soudy, pokud nedojde ke sporu, a ve většině případů poražený platí dobrovolně.[1] V Číně přezkum sporných případů v Číně zjistil, že od roku 2000 do roku 2011 v 17 případech Nejvyšší lidový soud potvrdil odmítnutí vymáhat rozhodčí smlouvu z důvodu ustanovení článku V; Čína má systém automatického odvolání k nejvyššímu soudu, což zahrnuje všechna taková odmítnutí.[2]
Shrnutí ustanovení
Podle úmluvy rozhodčí nález vydané v kterémkoli jiném státě lze obecně svobodně vymáhat v jakémkoli jiném smluvním státě, pouze s výhradou určité omezené obrany. Jedná se o tyto obrany:[3]
- strana rozhodčí smlouvy byla podle právních předpisů, které se na ni vztahují, pod některými neschopnost, nebo rozhodčí smlouva podle ní nebyla platná rozhodné právo;
- strana nebyla řádně informována o jmenování rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nebyla jinak schopna předložit svůj případ;
- nález se zabývá problémem, o kterém se neuvažuje nebo nespadá do podmínek podání žaloby na rozhodčí řízení, nebo obsahuje záležitosti přesahující rámec rozhodčího řízení (s výhradou, že nález, který obsahuje rozhodnutí v těchto věcech, může být vymáhán v rozsahu že obsahuje rozhodnutí ve věcech předložených k rozhodčímu řízení, která lze oddělit od věcí, které nebyly předloženy);
- složení rozhodčí soud nebylo v souladu s dohodou stran nebo, není-li taková dohoda, s právem místa, kde se jednání konalo (dále jen „lex loci arbitri ");
- nález se pro smluvní strany dosud nestal závazným nebo byl odložen nebo pozastaven příslušným orgánem, a to buď v zemi, kde se konalo rozhodčí řízení, nebo v souladu s právem rozhodčí smlouvy;
- předmět nálezu nebyl schopen vyřešit arbitráží; nebo
- vymáhání by bylo v rozporu s "veřejná politika ".
Kromě toho existují tři typy rezervací, které mohou země uplatnit:[4]
- Konvenční rezervace - některé země vymáhají pouze rozhodčí nálezy vydané v členském státě úmluvy
- Obchodní rezervace - některé země vymáhají pouze rozhodčí nálezy, které souvisejí s obchodními transakcemi
- Výhrada vzájemnosti - některé země se mohou rozhodnout neomezovat Úmluvu pouze na ceny od jiných smluvních států, mohou však omezit použití na ceny od nesmluvních států tak, že ji budou uplatňovat pouze v rozsahu, v jakém takový nesmluvní stát poskytuje vzájemné zacházení.
Státy mohou učinit některou nebo všechny výše uvedené výhrady. Protože existují dva podobné problémy sjednocené pod pojmem „vzájemnost“, je důležité určit, jakou takovou výhradu (nebo obojí) provedl prosazující stát.
Strany úmluvy
K srpnu 2020 má Úmluva 166 smluvních stran, což zahrnuje 162 ze 193 členských států OSN plus Cookovy ostrovy, Svatý stolec a Stát Palestina. Třicet tři členských států OSN dosud Úmluvu nepřijalo. Navíc, Tchaj-wan nebylo povoleno přijmout Úmluvu (ale obecně vynucuje zahraniční rozhodčí rozsudky) a řadu Britská zámořská území nedali jim úmluvu rozšířit usnesením Rady. Britská zámořská území, na něž se Newyorská úmluva ještě neroznesla usnesením v Radě, jsou: Anguilla, Falklandy, ostrovy Turks a Cacois, Montserrat, Svatá Helena (včetně Ascension a Tristan da Cunha).
| Stát | Datum přijetí | Stát | Datum přijetí |
|---|---|---|---|
 Afghánistán | 30. listopadu 2005 |  Albánie | 27. června 2001 |
 Alžírsko | 7. února 1989 |  Andorra | 19. června 2015 |
 Angola | 6. března 2017 | ||
 Antigua a Barbuda | 2. února 1989 |  Argentina | 14. března 1989 |
 Arménie | 29. prosince 1997 |  Austrálie | 26. března 1975 |
 Rakousko | 2. května 1961 |  Ázerbajdžán | 29. února 2000 |
 Bahamy | 20. prosince 2006 |  Bahrajn | 6. dubna 1988 |
 Bangladéš | 6. května 1992 |  Barbados | 16. března 1993 |
 Bělorusko | 15. listopadu 1960 |  Belgie | 18. srpna 1975 |
 Benin | 16. května 1974 |  Bhútán | 25. září 2014 |
 Bolívie | 28.dubna 1995 |  Bosna a Hercegovina | 1. září 1993 |
 Botswana | 20. prosince 1971 |  Brazílie | 7. června 2002 |
 Brunej | 25. července 1996 |  Bulharsko | 10. října 1961 |
 Burkina Faso | 23. března 1987 |  Burundi | 23. června 2014 |
 Kambodža | 5. ledna 1960 |  Kamerun | 19. února 1988 |
 Kanada | 12. května 1986 |  Kapverdy | 22. března 2018 |
 Středoafrická republika | 15. října 1962 | ||
 Chile | 4. září 1975 |  Čínská lidová republika | 22. ledna 1987 |
 Kolumbie | 25. září 1979 |  Demokratická republika Kongo | 5. listopadu 2014 |
 Komory | 28.dubna 2015 |  Kostarika | 26. října 1987 |
 Pobřeží slonoviny | 1. února 1991 |  Cookovy ostrovy | 12. ledna 2009 |
 Chorvatsko | 26. července 1993 |  Kuba | 30. prosince 1974 |
 Kypr | 29. prosince 1980 |  Česká republika | 30. září 1993 |
 Dánsko | 22. prosince 1972 |  Džibuti | 14. června 1983 |
 Dominika | 28. října 1988 |  Dominikánská republika | 11. dubna 2002 |
 Ekvádor | 3. ledna 1962 |  El Salvador | 10. června 1958 |
 Estonsko | 30. srpna 1993 |  Etiopie | 24. srpna 2020 |
 Fidži | 26. prosince 2010 | ||
 Finsko | 19. ledna 1962 |  Francie | 26. června 1959 |
 Gabon | 15. prosince 2006 |  Gruzie | 2. června 1994 |
 Německo | 30. června 1961 |  Ghana | 9. dubna 1968 |
 Řecko | 16. července 1962 |  Guatemala | 21. března 1984 |
 Guinea | 23. ledna 1991 |  Guyana | 25. září 2014 |
 Haiti | 5. prosince 1983 |  Svatý stolec | 14. května 1975 |
 Honduras | 3. října 2000 |  Maďarsko | 5. března 1962 |
 Island | 24. ledna 2002 |  Indie | 13. července 1960 |
 Indonésie | 7. října 1981 |  Írán Islámská republika | 15. října 2001 |
 Irsko | 12. května 1981 |  Izrael | 5. ledna 1959 |
 Itálie | 31. ledna 1969 |  Jamaica | 10. července 2002 |
 Japonsko | 20. června 1961 |  Jordán | 15. listopadu 1979 |
 Kazachstán | 20. listopadu 1995 |  Keňa | 10. února 1989 |
 Jižní Korea | 8. února 1973 |  Kuvajt | 28.dubna 1978 |
 Kyrgyzstán | 18. prosince 1996 |  Laos | 17. června 1998 |
 Lotyšsko | 14.dubna 1992 |  Libanon | 11. srpna 1998 |
 Lesotho | 13. června 1989 |  Libérie | 16. září 2005 |
 Litva | 14. března 1995 |  Lichtenštejnsko | 5. října 2011 |
 Lucembursko | 9. září 1983 |  Republika Makedonie | 10. března 1994 |
 Madagaskar | 16. července 1962 |  Malajsie | 5. listopadu 1985 |
 Maledivy | 17. září 2019 | ||
 Mali | 8. září 1994 |  Malta | 22. června 2000 |
 Marshallovy ostrovy | 21. prosince 2006 |  Mauretánie | 30. ledna 1997 |
 Mauricius | 19. června 1996 |  Mexiko | 14.dubna 1971 |
 Moldavsko | 18. září 1998 |  Monako | 2. června 1982 |
 Mongolsko | 24. října 1994 |  Černá Hora | 23. října 2006 |
 Maroko | 12. února 1959 |  Mosambik | 11. června 1998 |
 Myanmar | 16. dubna 2013 |  Nepál | 4. března 1998 |
 Holandsko | 24.dubna 1964 |  Nový Zéland | 6. ledna 1983 |
 Nikaragua | 24. září 2003 |  Niger | 14. října 1964 |
 Nigérie | 17. března 1970 |  Norsko | 14. března 1961 |
 Omán | 25. února 1999 | ||
 Pákistán | 14. července 2005 |  Palau | 31. března 2020 |
 Palestina | 2. ledna 2015 |  Panama | 10. října 1984 |
 Papua-Nová Guinea | 17. července 2019 |  Paraguay | 8. října 1997 |
 Peru | 7. července 1988 |  Filipíny | 6. července 1967 |
 Polsko | 3. října 1961 |  Portugalsko | 18. října 1994 |
 Katar | 30. prosince 2002 |  Rumunsko | 13. září 1961 |
 Rusko | 24. srpna 1960 |  Rwanda | 31. října 2008 |
 Svatý Vincenc a Grenadiny | 12. září 2000 |  San Marino | 17. května 1979 |
 Svatý Tomáš a Princův ostrov | 20. listopadu 2012 |  Saudská arábie | 19.dubna 1994 |
 Senegal | 17. října 1994 |  Srbsko | 12. března 2001 |
 Seychely | 3. února 2020 |  Sierra Leone | 28. října 2020 |
 Singapur | 21. srpna 1986 |  Slovensko | 28. května 1993 |
 Slovinsko | 6. července 1992 |  Jižní Afrika | 3. května 1976 |
 Španělsko | 12. května 1977 |  Srí Lanka | 9. dubna 1962 |
 Súdán | 26. března 2018 |  Švédsko | 28. ledna 1972 |
 Švýcarsko | 1. června 1965 |  Sýrie | 9. března 1959 |
 Tanzanie | 13. října 1964 |  Tádžikistán | 14. srpna 2012 |
 Thajsko | 21. prosince 1959 |  Tonga | 12. června 2020 |
 Trinidad a Tobago | 14. února 1966 |  Tunisko | 17. července 1967 |
 krocan | 2. července 1992 |  Uganda | 12. února 1992 |
 Ukrajina | 10. října 1960 |  Spojené arabské emiráty | 21. srpna 2006 |
 Spojené království | 24. září 1975 |  Spojené státy | 30. září 1970 |
 Uruguay | 30. března 1983 |  Uzbekistán | 7. února 1996 |
 Venezuela | 8. února 1995 |  Vietnam | 12. září 1995 |
 Zambie | 14. března 2002 |  Zimbabwe | 26. září 1994 |
Úmluva byla rovněž rozšířena na řadu Závislosti britské koruny, Zámořská území, Zámořské departementy,Neregistrovaná území a další pomocná území suverénních států.
Státy, které nejsou stranami úmluvy
Problémy Spojených států
Podle amerického práva se uznávání zahraničních rozhodčích nálezů řídí kapitolou 2 Federální zákon o rozhodčím řízení, která zahrnuje Newyorskou úmluvu.[5]
Newyorská úmluva o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů (dále jen „úmluva“) proto upřednostňuje státní právo. v Foster v. Neilson „Nejvyšší soud rozhodl:„ Naše ústava prohlašuje smlouvu za zákon země. V důsledku toho je třeba ji u soudů považovat za rovnocennou zákonodárnému aktu, kdykoli funguje sama bez pomoci jakéhokoli legislativní ustanovení. “[6] V průběhu 181 let tedy Nejvyšší soud Spojených států opakovaně rozhodl, že samy vykonatelná smlouva je aktem zákonodárného sboru (tj. Aktem Kongresu).
Se zvláštním ohledem na Newyorskou úmluvu alespoň jeden soud projednal, ale nakonec se mu vyhnul, otázku, zda je smlouva vykonatelná sama. Soud nicméně rozhodl, že Úmluva byla přinejmenším implementovanou smlouvou, která nevykonává sebe sama, která má jako smlouva stále právní sílu (na rozdíl od aktu kongresu).[7] Na základě tohoto rozhodnutí soud rozhodl, že úmluva upřednostňuje státní právo, které se snaží zrušit rozhodčí doložky v mezinárodních pojistných smlouvách.
Viz také
externí odkazy
- Uncitral
- Průvodce New York Convention z roku 1958 (Tento web vyvinuli Shearman & Sterling a Columbia Law School ve spolupráci s UNCITRAL)
- Newyorská úmluva, poskytuje přístup k informacím o Newyorské úmluvě obecně, její historii, jejím výkladu a uplatňování soudy
- Postavení. Úmluva o uznávání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů (New York, 1958) (aktualizováno vždy, když je sekretariát UNCITRAL informován o změnách stavu Úmluvy.)
- Newyorská úmluva o Audiovizuální knihovně mezinárodního práva OSN, s úvodní poznámkou od Albert Jan van den Berg, videozáznamy a fotografie týkající se jednání a přijetí Úmluvy.
- ICCA Průvodce po Newyorské úmluvě (Mezinárodní rada pro obchodní arbitráž)
Reference
- ^ A b Argen, Robert (1. ledna 2015). „Ukončení spravedlnosti v mrtvém úhlu: rozšíření trendu transparentnosti v mezinárodní arbitráži“. Rochester, NY: Social Science Research Network. SSRN 2393188. Citovat deník vyžaduje
| deník =(Pomoc) - ^ ""Provádění Newyorské úmluvy v Číně „společností Xiaohong Xia“. digitalcommons.wcl.american.edu. Citováno 21. března 2016.
- ^ ""Vymáhání rozhodčích nálezů podle Newyorské úmluvy - praktická část „Joseph T. McLaughlin a Laurie Genevro“. stipendium.law.berkeley.edu. Citováno 21. března 2016.
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 20. června 2013. Citováno 14. května 2014.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) Newyorská úmluva z roku 1958 - rezervace
- ^ „Newyorská arbitráž“ (PDF). CMS Legal. Citováno 21. května 2012.
- ^ Foster v. Neilson, 27 USA 253, 314 (1829). Viz také Valentine v. USA ex rel. Neidecker, 57 S.Ct. 100, 103 (1936); Medellin v. Dretke, 125 S.Ct. 2088, 2103 (2005); Sanchez-Llamas v.Oregon, 126 S.Ct. 2669, 2695 (2006).
- ^ Safety National Casualty Corp. v. Někteří upisovatelé v Lloyd's v Londýně, 587 F.3d 714 (5. cir. 2009) (en banc), cert. den'd, 562 USA 827 (2010).