Constantine Mavrocordatos - Constantine Mavrocordatos

Constantine Mavrocordatos (Κωνσταντίνος Μαυροκορδάτος)
princ z Valašsko a Moldávie
Constantine Mavrocordatos, 1763
Princ Valašska (1. vláda)
Panování	15. září - 17. října 1730
Předchůdce	Nicholas Mavrocordatos
Nástupce	Mihai Racoviță
Princ Valašska (Druhá vláda)
Panování	24. října 1731-16. Dubna 1733
Předchůdce	Mihai Racoviță
Nástupce	Grigore II Ghica
Prince of Moldavia (1. vláda)
Panování	16. dubna 1733 - 26. listopadu 1735
Předchůdce	Grigore II Ghica
Nástupce	Grigore II Ghica
Princ Valašska (3. vláda)
Panování	27. listopadu 1735 - 16. září 1741
Předchůdce	Grigore II Ghica
Nástupce	Mihai Racoviță
Prince of Moldavia (Druhá vláda)
Panování	16. září 1741-29. Července 1743
Předchůdce	Grigore II Ghica
Nástupce	John II Mavrocordatos
Princ Valašska (4. vláda)
Panování	Červenec 1744 - duben 1748
Předchůdce	Mihai Racoviță
Nástupce	Grigore II Ghica
Prince of Moldavia (3. vláda)
Panování	Duben 1748-31. Srpna 1749
Předchůdce	Grigore II Ghica
Nástupce	Iordache Stavrach
Princ Valašska (5. vláda)
Panování	Únor 1756 - 7. září 1758
Předchůdce	Constantin Racoviță
Nástupce	Scarlat Ghica
Princ Valašska (6. vláda)
Panování	11. června 1761 - březen 1763
Předchůdce	Scarlat Ghica
Nástupce	Constantin Racoviță
Prince of Moldavia (4. vláda)
Panování	29. června - 23. listopadu 1769
Předchůdce	Grigore Callimachi
Nástupce	Grigore III Ghica
narozený	(1711-02-27)27. února 1711 Konstantinopol, Osmanská říše
Zemřel	23. listopadu 1769(1769-11-23) (ve věku 58) Iași, Moldávie
Dynastie	Rodina Mavrocordatos

Constantine Mavrocordatos (řecký: Κωνσταντίνος Μαυροκορδάτος, rumunština: Constantin Mavrocordat; 27 února 1711 - 23 listopadu 1769) byl a řecký šlechtic, který sloužil jako princ z Valašsko a princ z Moldávie v několika intervalech mezi lety 1730 a 1769. Jako vládce vydal reformy v zákonech každého z nich Podunajská knížectví, zajištění adekvátnější zdanění a řada opatření ve výši emancipace nevolníci a humánnější zacházení s otroky.

Život

První pravidla

Narozen v Konstantinopol (Nyní Istanbul ) jako Phanariote člen Mavrocordatos rodina, Constantine následoval jeho otce, Nicholas Mavrocordatos, jako princ Valašska v roce 1730, po získání boyar Podpěra, podpora. Byl zbaven ve stejném roce, ale znovu vládl knížectví ještě pětkrát v letech 1731 až 1733, v letech 1735 až 1741, v letech 1744 až 1748, v letech 1756 a 1758 a v letech 1761 až 1763. Podařilo se mu znovu získat kontrolu nad Oltenia skrz Bělehradská smlouva od roku 1739 po Rakousko-turecká válka v letech 1737–39.

Vládl Moldávii čtyřikrát od roku 1733 do roku 1735, od roku 1741 do roku 1743, od roku 1748 do roku 1749 a v roce 1769. Do osobní rivality vstoupil s Grigore II Ghica; Ioan Neculce uvedeno „Constantin -Vojvoda nahradil vládu Grigorie-Voivode na Valašsku (...)„a následně“(...) jakmile se posadili na své trůny [během jedné z Konstantinových vlád na Valašsku], začali se hádat a navzájem se hlásit Porte bez utajování".

Reformy a pád

Pečeť Constantina Mavrocordata

Jeho vlády se vyznačovaly četnými předběžnými reformami ve fiskálním a správním systému,^[1] částečně ovlivněn těmi z Habsburská monarchie během jejich přítomnosti v Oltenia; zahájené na Valašsku, měly být důsledně uplatňovány také na Moldávii.

Byl odpovědný za zrušení několika nepřímé daně, tak jako văcărit (zdanění na kus skotu) a nahradil je jedinou daní ve výši 10 löwenthaler, kterou lze zaplatit ve čtyřech ročníchčtvrtinyTváří v tvář exodu z nevolníci do sousedních Sedmihradsko, Mavrocordatos jim umožnil svobodu pohybu z jednoho boyaru majetek do jiného, ​​výměnou za 10 löwenthaler poplatek (účinné zrušení nevolnictví: 1746 na Valašsku, 1749 na Moldávii).^[2] Současně uložil a quitrent, 12 dní -robota, a povolil boyars a družina nevolníků (scutelnici ), které byly osvobozeny od státní daně (a dlužily daně pouze své poddůstojník ).^[3] O těchto reformách, jaké zažila Moldavsko, Neculce vyjádřil svůj názor, že „kdyby neměl tu těžkou družinu svého otce, se všemi těmi neukojitelnými lidmi, a kdyby nebyl náchylný k odstranění svého bratrance Grigore-Voivode z Valašska, nebylo by v zemi takové rabování".

Zakázal majitelům otroků oddělit vdané Cikány patřící různým pánům^[4]:39

Princ se pokusil zavést určitý stupeň centralismus tváří v tvář boyaru privilegium, a navzdory bojarovým protestům vytvořila správu, která se spoléhala na více profesionální, placený přístroje, sestávající z ispravnici on sám jmenován do funkce a kdo by mohl působit jako soudci; spojil také tradiční osobní pokladnice knížat s valašským správním orgánem a rozhodl se odepřít boyarský titul rodinám, jejichž členové již neměli oficiální jmenování.^[5] V roce 1761, kvůli účinkům reforem, Zákaz z Oltenia přesunul své sedadlo z Craiova na Bukurešť, přičemž region bude ovládán a kaymakam.^[6]

Mavrocordatos byl zraněn a zajat ruština vojska z Kateřina II, po jeho odporu v Galaţi Během Pátá rusko-turecká válka, 5. listopadu 1769. Byl převezen do Iaşi kde zemřel v zajetí. Navzdory pokusům o převrácení reforem se bojarové museli vypořádat s jejich dopady, protože následní vládci potvrdili rozsah zákonů.^[7]

Poznámky

Reference

• Neagu Djuvara, Orientntre orient şi incident. Romările române la începutul epocii moderne, Humanitas, Bukurešť, 1995
• Constantin C. Giurescu, Istoria Bucureștilor. Veškeré staré časy na podzim v noci, Ed. Pentru Literatură, Bukurešť, 1966
• Ion Neculce, Letopiseţul Ţării Moldovei, Kapitoly XXIII – XXV