Codex Borgianus - Codex Borgianus

Uncial 029
Novozákonní rukopis
Lukáš 18: 37-42a v kodexu (faksimile)
Lukáš 18: 37-42a v kodexu (faksimile)
názevBorgianus
PodepsatT
TextLuke a John
datum5. století
Skriptřecký -Sahidic diglot
Nyní vVatikánská knihovna
Velikost26 cm x 21 cm
TypAlexandrijský typ textu
KategorieII
Poznámkablízko kodexu B

Codex Borgianus, označený T nebo 029 (v Gregory-Aland číslování), ε 5 (von Soden ), je Řek a Sahidic uncial rukopis z Evangelia, ze dne paleograficky do 5. století.[1] Název kodexu pochází od jeho bývalých majitelů.

Obsahuje

Řecký text kodexu obsahuje:

  • Lukáš 6: 18–26; 18: 2-9.10-16; 18: 32-19: 8; 21: 33-22: 3; 22: 20–23: 20; 24: 25-27; 29-31;
  • Jan 1: 24-32; 3: 10-17; 4: 52-5: 7; 6: 28-67; 7: 6-8: 31.

Sahidský text kodexu obsahuje:

  • Lukáš 6: 11–18; 17: 29-18: 9; 18:? - 42; 21: 25-32; 22: 12-23: 11; 24: 18-19; 24: 21-23;
  • Jan 1,16-23; 3: 2–10; 4: 45-52; 6: 21-58; 6: 58-8: 23.

Popis

Kodex obsahuje 17 pergamenových listů (26 cm x 21 cm), s fragmenty Lukášovo evangelium 6, 17-19, 21-24 a Janovo evangelium 1, 3-4, 6-8. Rukopis je napsán ve dvou sloupcích na stránku, 26–33 řádků na stránku, s řeckými a sahidskými na protilehlých stranách.[1] Řádky jsou velmi krátké, pouze 6, 7, 8 a 9 písmen v řádcích.[2] Je napsán velkými písmeny komprimovanými pouze na okraji. Písmena jsou čtvercová. Tischendorf navrhl, aby písařem byl Kopt, protože písmena často ukazují koptské tvary. Sekce ani jiné divize nejsou nijak označovány. Tvary alfa a jota jsou zvlášť patrné.[3] Nemá žádné akcenty a dýchání.

Text Lukáš 22: 43-44 je vynechán, jako v kodexech str75, א *, A, B, 1071.[4]

Neobsahuje Jana 5: 4 (0125) ani Pericope Adulterae (Jan 7: 53-8: 11 ).[5]

Text

Řecký text tohoto kodex je sekundárním zástupcem Alexandrijský typ textu (pojmenovaný také egyptský text) se směsí byzantský čtení. Kurt Aland umístil to dovnitř Kategorie II.[6] Alexandrijský text Janova evangelia je v úzkém vztahu s Codex Vaticanus a P75.[7]

Čte βηθαβαρα u Jana 1:28 a βηθσαιδα u Jana 5: 2.

Dějiny

Rukopis pochází z Bílý klášter. Kdysi to patřilo kardinálovi Stefano Borgia, odtud název kodexu.

Fragmenty kodexu byly objeveny samostatně v různých časech a byly očíslovány 029, 0113, 0125 a 0139. Spolu mají 23 listů. „Zdá se, že nevědomý mnich, který s sebou přinesl tento rukopis z Egypta do Evropy, si nebyl tak vědom jeho hodnoty, že přišel o větší část listů“.[8]

Text Kodexu 029 pečlivě upravil v roce 1789 A. A. Giorgi.[9] Rukopis zkoumal Bříza, který shromáždil řecký text 029. Birch poskytl tento popis kodexu:

Kodex v membranis scriptus est, charactere inciali quadro, graeco textui adjecta est versio coptica. Vehementer sane dolendum, particulam tam exiguam eximini codicis servatam esse, ex quo, si integrum aetas tulisset, plurima ad textus emendationem peti potuissent.[10]

Současné umístění

Několik listů z Uncial 070, dříve označený TA, byly Tregellesem nesprávně uvedeny jako součást stejného kodexu, ke kterému patřil Borgianus.

Kodex je umístěn na Vatikánská knihovna (Borgia Coptic 109), v New York City (Pierpont Morgan M 664A) a dovnitř Paříž (BnF Copt. 129).[1][11]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Aland, Kurt; Aland, Barbara (1995). Text Nového zákona: Úvod do kritických vydání a do teorie a praxe moderní textové kritiky. Erroll F. Rhodes (trans.). Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. p.113. ISBN  978-0-8028-4098-1.
  2. ^ Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: J. C. Hinrichs’sche Buchhandlung. 72–73.
  3. ^ Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1 (4. vyd.). Londýn: George Bell & Sons. p. 147.
  4. ^ UBS3, str. 305
  5. ^ UBS3, str. 337, 356.
  6. ^ Kurt Aland a Barbara Aland, Text Nového zákona ...113, 160.
  7. ^ Bruce M. Metzger, Bart D. Ehrman, Text Nového zákona: jeho předávání, korupce a obnovaOxford University Press, 2005, s. 80.
  8. ^ S. P. Tregelles „Úvod do kritického studia a poznání Písma svatého“, Londýn 1856, s. 180
  9. ^ A. A. Giorgi, Fragmentum evangelii S. Johannis Graecum Copto-Sahidicum, Řím 1789.
  10. ^ A. bříza, Variae Lectiones ad Textum IV Evangeliorum, Haunie 1801, s. LVII
  11. ^ "Liste Handschriften". Münster: Institut pro textový výzkum Nového zákona. Citováno 16. března 2013.

Další čtení

externí odkazy