Clemens Maria Franz von Bönninghausen - Clemens Maria Franz von Bönninghausen

Clemens von Bönninghausen
Clemensmariafranciscusvonbönninghausen.png
narozený(1785-03-12)12. března 1785
Fleringen, Nizozemská republika
Zemřel26. ledna 1864(1864-01-26) (ve věku 78)
Münster, Německá konfederace
Vědecká kariéra
PoleHomeopatie, botanika, zemědělství, právo
Autor zkráceně (botanika)Boenn.

Clemens Maria Franz (Friedrich) Freiherr (baron) von Bönninghausen (Herinck má blízko Fleringen, 12. března 1785 - Münster 26. ledna 1864) byl právník, nizozemský a pruský státní úředník, zemědělce, botanik, lékař a průkopník v oboru homeopatie.

Byl vyznamenán jako rytíř v Légion d'honneur.

Život

Von Bönninghausen se narodil na panství Herinckhave poblíž Fleringen v provincii Overijssel v Holandsko jako potomek staré rodiny s názvem. Jeho otec byl Lodewijk Ernst von Bönninghausen, zástupce lidu z Overijssel, důstojník a komorník knížete-biskupa z Kolína. Jeho matkou byla Theresia von Weichs zur Wenne. Navštěvoval Tělocvična Paulinum v Münsteru, studoval právo na University of Groningen a absolvoval římské a staro-nizozemské právo v roce 1806.

Von Bönninghausen zastával různé funkce, včetně auditora a tajné rady krále, generálního tajemníka daní, královského knihovníka, pokladníka důchodů a vedoucí topografických institutů. Vše ve službě Louis Napoleon Bonaparte, Holandský král, až do své abdikace v roce 1810. Von Bönninghausen byl šokován násilným odchodem svého mimořádně laskavého a dobrotivého pána a odmítl jakékoli další zaměstnání.[1] Vrátil se do své rodné země a přijal místo prezidenta u soudu v roce Almelo. V té době se oženil nejprve s Franziskou Sofií von Schade zu Ahausen a po její smrti s Amalií von Hamm.

Další kariéra

Titulní strana z roku 1824 z Univerzitní knihovny v Harvard

Když jeho otec zemřel v roce 1812, von Bönninghausen se přestěhoval do svého rodinného sídla v Darupu, hned za hranicemi v Kreis Coesfeld, Prusko. Vystudoval architekt a věnoval se studiu medicíny, zemědělství a botaniky. Publikoval řadu článků o svých zkušenostech a objevech, které vyústily v mezinárodní slávu. V roce 1816 byl při reorganizaci provincií Porýní a Vestfálsko jmenován předsedou Soudního dvora a generálních komisařů katastru nemovitostí Severní Porýní-Vestfálsko. Mnoho cestujících s touto pozicí mu poskytlo vynikající příležitost ke studiu flóry a vydal o tom knihu s názvem: Prodromus florae Monasteriensis Westphalorum, Phanerogamia.

Téhož roku, králi Frederick William III Pruska jmenoval jej prvním komisařem v Radě v roce 2006 Kreis Coesfeld. Von Bönninghausen byl zakladatelem a vedoucím lékařské společnosti v Severním Porýní-Vestfálsku. Od roku 1826 do roku 1845 byl jmenován vedoucím botanické zahrady v Münsteru a vyučoval na katedře, která se později stala University of Münster.[2] Vedl také ústavní komisi odborníků na vyšetřování jeptišky Anne Catherine Emmerick. Došli k závěru, že její rány byly způsobeny mechanicky a nebyly nadpřirozené. Její blahořečení v roce 2004 Pausem Johannesem Paulusem II. Však bylo založeno na nadpřirozeném původu.[3][4]

Nemoc a zotavení

V roce 1827 se Bönninghausen zkrátil tuberkulóza, následované neléčitelným plicním onemocněním. S jistotou, že brzy zemře, začal psát dopisy na rozloučenou svým přátelům. Jeden z nich, přítel a kolega botanik Carl Ernst August Weihe, vyzval ho, aby použil bylinu Pulsatilla, o které se věřilo, že je lékem na jeho onemocnění. Von Bönninghausen byl vyléčen, a tak se stal konvertitem na novou terapii. Za méně než dva roky napsal sedm rozsáhlých děl.

Stal se blízkým spolupracovníkem a důvěrníkem svého učitele Samuel Hahnemann, zakladatel homeopatie, který obdivoval Bönninghausenovu schopnost systematizovat rozšiřující se homeopatické znalosti materia medica. Hahnemann byl tak nadšený, že ho nazval svým Lieblingsschüler (Oblíbený student). Řekl: „Mám sám onemocnět, pak bych nevěřil žádnému jinému lékaři na světě, kromě něj.“

Vědecká kariéra

Stránka Titel anglického (1847) a německého (1846) vydání z Univerzitní knihovny v Michigan.

Bönninghausen Terapeutická kapesní kniha z roku 1846 byl první homeopatický repertoár hodnotit jednotlivé léky podle síly vztahu s každým příznakem a navzájem. Tato metoda zvaná von Bönninghausen (nebo von Boenninghausen) zůstala používána až do současnosti. Navrhl, aby různé příznaky spojené s lékem mohly být seskupeny jako jediná zastřešující tendence, a proto je v jeho systému případové analýzy důležitost obecností a modalit. Jeho metoda byla někdy nepochopena pozdějšími homeopaty jako C. Hering a J.T. Kent. Latter to udělal záměrně, jen aby podpořil svůj vlastní repertoár. Nedávné překlady a revize však poukazují na oživení zájmu o přístup Bönninghausenu. Časný obhájce vysokých potencí provedl úspěšnou prospektivní studii o teplotě 200 ° C u domácích zvířat a hospodářských zvířat, přičemž usoudil, že veterinární homeopatie je těžší odmítnout jako placebo efekt.

Díky svému zázračnému uzdravení a díky jeho veřejné slávě lidé masivně hledali u lékaře pohodu. Úspěšné praktikování homeopatie v malém měřítku bez lékařského titulu fascinovalo a nakonec vedlo k tomu, že von Bönninghausen získal lékařskou licenci osobním královským titulem od Frederick William IV, Pruský král v roce 1843. To z něj udělalo lékaře a zajistilo, že mohl účinně léčit pacienty.

Mezi jeho rostoucí mezinárodní klientelou viděl několik pozoruhodných pacientů. Jedním z prvních byl básník Annette von Droste-Hülshoff. Vyléčila se z tuberkulózy. Mezi nimi byla také francouzská císařovna Eugénie de Montijo, manželka Napoleona III. V roce 1854 získal von Bönninghausen čestný titul na lékařské fakultě v Cleveland (Severní Amerika). A v roce 1861 francouzský císař Napoleon III vyzdobil ho jako rytíře v Légion d'honneur.

The standardní autorská zkratka Boenn. se používá k označení von Bönninghausena jako autora, když uvádí botanický název. Seznam rostlin, které objevil, lze najít v IPNI.

Potomci

Homeopatem se stali také dva nejstarší z jeho sedmi synů. Karl von Bönninghausen, nejstarší, odjel do Paříže, kde měl přístup do soukromé knihovny a rukopisů Hahnemanna a oženil se s Sophií, adoptivní dcerou Melanie Hahnemann (Hahnemannova vdova).

Posmrtně

Jeho hrob na starém hřbitově Hörster v Münsteru byl během bombardování zničen Druhá světová válka. Dnes si na učence právě na tomto místě vzpomíná pískovcový pomník s baronovým obrazem.[5] Také několik ulic a rostlin je pojmenováno po něm, jako například Boenninghausenia altiflora, Boeninghausia vincentina a rod Rutaceae, Boenninghausenia.

V roce 1990 byla založena akademie Clemens von Bönninghausen,[6] a v roce 2009 Von Bönninghausen Institute.[7] Památník von Bönninghausena byl instalován v roce 2005 na náměstí University of Münster, na oslavu 250. narozenin narození Samuela Hahnemanna.

Publikace

Malý výběr z jeho děl:

  • Prodromus florae Monasteriensis Westphalorum, Phanerogamia., Monasterii, F. Regensberg, 1824.
  • Léčba cholery a její preventivní látky, Münster, 1831.
  • Systematisch-alphabetisches Repertorium der homöopathischen Arzneien, Sv. 1 a 2. Münster, Coppenrath, 1833-1835 Digitální vydání podle Univerzitní a státní knihovna Düsseldorf
  • Beiträge zur Kenntniss der Eigenthümlichkeien aller bisher vollständiger geprüften homöopathischen Arzneien [Příspěvky ke znalostem zvláštností homeopatických léků], Münster, 1833 Digitální vydání podle Univerzitní a státní knihovna Düsseldorf
  • Repertoár léčivých přípravků, které nejsou anti psorické, Münster 1835
  • Therapeutisches Taschenbuch, für homöopathische Ärzte, zum Gebrauche am Krankenbette und beim Studium der reinen Arzneimittellehre [Therapeutic Pocketbook, For Homeopathic Physicians, for the Use at the Sickbed and For the Study of the Pure Materia Medica], Münster, 1846.
  • Der homöopathische Hausarzt [Hom. Domácí lékař ve stručných terapeutických diagnózách], Münster, 1853.
  • Die Körperseiten und Verwandtschaften [Dvě strany lidského těla a vztahy. Homoeopathic Studies], Münster 1853.
  • Die homöopathische Behandlung des Keuchhustens [Homoopatická léčba černého kašle v různých podobách], Münster 1860.
  • Die Aphorismen des Hippokrates [Aforismy Hippokrata s poznámkami od homeopata], Lipsko, 1863
  • Versuch einer Homöopathischen Therapie der Wechsel- und anderer Fieber. 1. Theil. Die Pyrexie. 2. Aufl [Pokus o homeopatickou terapii občasných a jiných horeček, druhé rozšířené a přepracované vydání. Část 1. Pyrexy.], - Lipsko 1864
  • Archiv für die homöopatische Heilkunst [Archiv pro homeopatii], Münster
  • Über die Twentische Roggenwirtschaft [O žitné ekonomice Twente]
Standardní autorská zkratka Boenn. se používá k označení této osoby jako autora, když citovat A botanický název.[8]

Poznámky

  1. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 18. srpna 2012. Citováno 9. května 2012.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  2. ^ http://www.lwl.org/westfaelische-geschichte/portal/Internet/finde/langDatensatz.php?urlID=741&url_tabelle=tab_person
  3. ^ Schultz und Wundermann, Geschichte und vorläufige Resultate der Untersuchung über die Erscheinungen an der ehemaligen Nonne AC Emmerich zu Dülmen mitgetheilt von dem ehemaligen Dirigenten derselben Clemens von Bönninghausen, Landräthlichen Kommissair des Kreises Coesfeld, Hamm 1819.
  4. ^ Wittneven, Dritte und hoffentlich letzte Nachschrift zu meiner Geschichte der Untersuchung der Nonne AC Emmerich zu Dülmen mit autentischen Belägen von Clemens von Bönninghausen, Landräthlichen Kommissar des Kreises Coesfeld, Coesfeld, 1820.
  5. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 13. ledna 2010. Citováno 13. ledna 2010.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  6. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 26. května 2012. Citováno 9. května 2012.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  7. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 22. května 2015. Citováno 22. května 2015.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  8. ^ IPNI. Boenn.

Reference

  • Friedrich Kottwitz, Bönninghausens Leben: Hahnemanns Lieblingsschüler [Bönninghausen's Life: Hahnemann's Favorite Student], Berg am Starnberger See, 1985 ISBN  3-03950-016-3
  • Martin Stahl, Der Briefwechsel zwischen Samuel Hahnemann und Clemens von Bönninghausen [Spisy mezi Samuelem Hahnemannem a Clemensem von Bönninghausenem], Heidelberg, 1997 ISBN  3-7760-1632-9
  • De Twentse roggebouw / dveře Freiherr Von Bönninghausen [Dvacátá žitná ekonomika od Freiherra Von Bönninghausena], revize 1988, Stichting Heemkunde Albergen, ISBN  90-71631-03-6
  • Marijke Gijswijt-Hofstra, Grenzen van genezing: gezondheid, ziekte en genezen v Nederlandu, zestiende tot start twintigste eeuw [Hranice zdravotnictví: zdraví, nemoc a léčba v Nizozemsku, 16. až do začátku 20. století], Hilversum, 1993 ISBN  90-6550-366-8
  • Bönninghausens Kleine medizinische Schriften [Lesser Medical Writings] (vyd. Klaus H. Gypser), Heidelberg, 1984 ISBN  3-920042-13-1
  • Julian Winston, Dědictví homeopatické literatury, Tawa, NZ, 2001
  • Ernst Friedländer, Bönninghausen, Clemens Maria Franz vonAllgemeine Deutsche Biographie, Band 3, Duncker & Humblot, Leipzig, 1876, Pag. 131–132.
  • Rolf Wiermann, Der Botanische Garten der Universität Münster [Botanická zahrada univerzity v Münsteru], Münster, 2003 ISBN  3-7843-3218-8
  • Willy Schmitz, Die preußischen Landräte des Kreises Coesfeld 1816–1945 [Pruská vláda Kreise Coesfelda 1816–1945], Coesfeld, 1974
  • Tubantia, Twentenaar aan de wieg van de homeopathie [Twent at the cradle (very heart) of the Homeopathy], 28. ledna 2004

externí odkazy