Claire Waldoff - Claire Waldoff

Claire Waldoff
Bundesarchiv Bild 183-R07878, Claire Waldoff.jpg
Základní informace
Rodné jménoClara Wortmann
narozený(1884-10-21)21. října 1884
Gelsenkirchen, Vestfálsko, Německá říše
Zemřel22. ledna 1957(1957-01-22) (ve věku 72)
Bad Reichenhall, Bavorsko,
západní Německo
ŽánryKabaret (Kabarett ), Hudební sál, Opereta, Revue, Schlager
Zaměstnání (s)Zpěvačka, herečka
NástrojeZpěv
Aktivní roky1903–1942

Claire Waldoff (21. října 1884-22. Ledna 1957), nar Clara Wortmann, byl německý zpěvák. Byla slavná kabarett zpěvák a bavič v Berlíně během 10. a 20. let, známý především pro provádění ironických písní v Berlínský dialekt as lesbickými podtóny a tématy.

Životopis

Chodník slávy kabaretu, Mainz

Wortmann se narodil jako jedenácté dítě ze šestnácti let Gelsenkirchen, Vestfálsko, kde její rodiče vlastnili hospodu. Po dokončení Tělocvična škola v Hannover, vyučila se herečkou a zvolila si pseudonym Claire Waldoff. V roce 1903 získala první divadelní zaměstnání Bad Pyrmont a v Kattowitz (Katowice), Slezsko. V roce 1906 Waldoff šel do Berlín, kde vystupovala na Figarovo divadlo na Kurfürstendamm. V roce 1907 také začala pracovat jako kabaret zpěvák.

Plakát Claire Waldoffové, 1914

Prorazila, když Rudolf Nelson dal jí práci v Roland von Berlin divadlo blízko Potsdamer Platz. Zpočátku plánujete provést antimilitarista kousky od Paul Scheerbart v pánském obleku měl Waldoff větší úspěch s méně útočnými chytlavými písněmi, které napsal Walter Kollo. Během několika příštích let v německém kabaretu zpívala na Chat Noir na Friedrichstraße a na Linden-kabaret na Unter den Linden. V době první světová válka, když bylo uzavřeno mnoho kabaretů, vystupovala v Theater am Nollendorfplatz a v Königsberg.

Waldoffův úspěch dosáhl svého vrcholu v Výmarská republika éra 20. let. Byla známá tím, že zpívala své písně ve výrazném berlínském slangu, oblečená v košili s kravatou a módní oříznutí účes, nadávání a kouření cigaret na jevišti. Od roku 1924 vystupovala ve dvou velkých Berlíně odrůda divadla, Scala a Zimní zahrada, zpívali spolu s mladými Marlene Dietrich, A její písně byly přehrávány v rádiu a také vydávány v záznamu. Její repertoár zahrnoval přibližně 300 originálních písní.

Waldoff žil spolu s ní osoba blízká Olga „Olly“ von Roeder (12. června 1886 - 11. července 1963) až do své smrti. Během dvacátých let žil pár šťastně v Berlíně. Část divný scéna, oni se spojili s celebritami jako Anita Berberová v prostředí kolem Damenklub Pyramid u Nollendorfplatz. Waldoff byl také blízký přítel Kurt Tucholsky a Heinrich Zille.

Během Velká deprese v roce 1932 vystoupil Waldoff na akci pořádané komunistou Rote Hilfe organizace v Berlin Sportpalast, který jí vynesl dočasný profesionální zákaz (Berufsverbot ) když nacisté a Hitler se dostal k moci další rok. Poté, co se připojila k Reichskulturkammer sdružení byl zákaz zrušen, ale ministr propagandy Joseph Goebbels i nadále ji považoval za podezřelou, protože její způsoby a vzhled byly v rozporu s oficiálním vzorem ženy v nacistickém Německu. Waldoff se musel vyrovnat s dalšími stádii a zákazy publikací. V roce 1939 spolu s Olgou von Roederovou společně opustili Berlín a odešli do důchodu Bayerisch Gmain, Bavorsko. v druhá světová válka naposledy se objevila v Wunschkonzert vysílání Großdeutscher Rundfunk a v Wehrmacht vojenské zábavní pořady.

Po válce přišla o úspory v Západoněmecký měnová reforma z roku 1948 a od roku 1951 se opírala o malou peněžní podporu ze strany Senát Berlína. V roce 1953 napsala autobiografii. Waldoff zemřel ve věku 72 po mrtvici a byl pohřben v Pragfriedhof hřbitov v Stuttgart. V roce 1963 byl její životní partner Olly von Roeder pohřben vedle Waldoffova hrobu.[1]

Claire Waldoff má hvězdu na Chodník slávy kabaretu Mainz.

Písně od Waldoffa

  • Wer schmeißt denn da mit Lehm
  • Hermann heeßt er!
  • Nach meine Beene je ja janz Berlin verrückt!
  • Wegen Emil seine unanständ´ge Lust
  • An de Panke - an de Wuhle - an Spree
  • Bylo braucht der Berliner, um glücklich zu sein?
  • Romanze vom Wedding
  • Da geht mir der Hut hoch
  • 1909:
    • Das Varieté (1909)
    • Das Schmackeduzchen (M .: Walter Kollo, T .: Hermann Frey)
  • 1910:
    • Det Scheenste sind die Beenekins (M: Walter Kollo, T .: C. Waldoff).
    • Kuno der Weiberfeind (Rudolf Nelson).
    • Morgens willste nicht und abends kannste nicht (E. Hartmann).
    • Mir hab’n se de Gurke vom Schnitzel weggemopst.
  • 1911:
    • ‘Ne dufte Stadt ist mein Berlin (M .: Walter Kollo, T .: Hardt).
    • Wenn der Bräutigam mit der Braut so mang die Wälder geht (M .: Walter Kollo, T .: Hardt).
    • Nach meine Beene je ja janz Berlin verrückt (M .: Walter Kollo, T .: Hardt).
    • Byl liegt bei Lehmann unterm Apfelbaum (M .: Walter Kollo, T .: A.O. Alberts).
    • Knoll der Trommler (Soldatenlied).
    • Der kleine Kadett (Soldatenlied).
    • Und wieder stand ich Wache (Soldatenlied).
    • Knoll, jawoll (Soldatenlied).
  • 1912:
    • Soldatenmarschlied (= Wenn die Soldaten durch die Stadt marschieren (J.F. Rollers).
    • Er ist nach mir verrückt (M .: Max Kluck, T .: Ludwig Mendelssohn).
    • Er stand beim Train (= Die Tante aus Hamburg). (Heinrich Lautensack)
    • Gustav mit’m Simili (M .: O.B. Roeser, T .: Harry Senger).
    • Das noble Berlin (M .: Georg Mewes, T .: Harry Senger).
    • Na, dann laß es dir mal jut bekommen (M .: Walter Kollo, T .: Hartmann).
  • 1913:
    • Mir ist so trübe (Soldatenlied).
    • Klärchen aus dem Gartenhaus (Harry Senger).
    • Pro Mir (Köchinnenlied) (Harry Senger).
    • Ich gehe meinen Schlendrian (Studentenlied).
    • Takže denkt im Frühling die Berlinerin (Hermann Schultze-Buch).
    • Was meinste Mensch, wie man sich täuschen kann (M .: Gutkind, T .: Willy Hagen).
    • Es ist nicht gerade angenehm (Jobst Haslinde).
    • Kusslehre (Jobst Haslinde).
    • Herr Meyer, Herr Meyer, wo bleibt denn bloß mein Reiher (z operety „So bummeln wir“) (Jean Gilbert).
    • Die Berliner Pflanze (M .: Otto Erich Lindner, T .: Alexander Tyrkowski).
    • Berlin, so siehste aus (Niklas-Kempner).
    • Hermann heeßt er (Ludwig Mendelssohn).
    • Zippel-Polka (Hermann Schultze-Buch).
    • Moritat (Ludwig Mendelssohn).
    • Argentinisch (M .: Ehrlich, T .: Alexander Tyrkowski).
    • Fern der Heimat (Soldatenlied).
    • Das Produkt unserer Zeit (před rokem 1914)
    • Des Treulosen Entschuldigung (před rokem 1914)
  • 1914:
    • Kann ich dafür? (Jobst Haslinde).
    • Burlala (Studentenlied).
    • Der Soldate (Marsch-Duett aus der Operette "Immer feste druff", s Karlem Gessnerem) (Walter Kollo).
    • Auf der Banke, an der Panke (aus der Operette "Immer feste druff", s Karlem Gessnerem) (Walter Kollo).
    • Soldaten-Romanze (kolem roku 1914)
  • 1915:
    • Waldmar-Mieze-Duett (aus der Operette "Woran wir denken", mit Guido Thielscher) (M .: Jean Gilbert, T .: Walter Turzinsky).
    • Mein Justav (aus der Operette "Woran wir denken") (M .: Jean Gilbert, T .: Walter Turzinsky).
    • Da kann kein Kaiser und kein König byl machen (T .: Claire Waldoff).
    • Es steht ein Storch auf einem Bein
  • 1916:
  • Wozu hat der Soldat eine Braut? (Bromme).
  • Maxe von der Schweren Artillerie! (Leander).
  • Kriegslied eines Tertianers (Ludwig Mendelssohn).
  • Dann hat Reserve Ruh (Konrad Scherber).
  • Schlesisches Soldatenlied (Willy Prager).
  • Jetzt ist je zu Ende mit der Schiesserei (Hartmann).
  • ... (1917–1932)
  • 1933:
  • Werderlied (= Was willst du denn im Engadin?) (M .: Erwin Strauss, T .: Käthe Huldschinsky).
  • Ich kann um zehne nicht nach Hause geh’n (M .: Claus Clauberg, T .: Erich Kersten).
  • Unsere Minna (M .: Claus Clauberg, T .: Erich Kersten).
  • Menschliches - Allzumenschliches (M .: Claus Clauberg, T .: Erich Kersten).
  • Mach 'kein Meckmeck' (M .: Mac Rauls, T .: Erich Kersten).
  • Hätt’ste det von Ferdinand jedacht? (M .: Mac Rauls, T .: Willy Hagen).
  • Bei mir da häng’ste (= über meinem Bett) (M .: Alex Stone a Walter Borchert, T .: Alex Stone a Friedrich Schwarz).
  • Dann Wackelt Die Wand (M .: Mac Rauls, T .: Erich Kersten).
  • Gruß an unsere Heimat (M .: Werner Schütte, T .: Erich Kersten a Koenigsborn).
  • Nu schön, da haben wir eben Pech gehabt (= Ich hab ein Herz) (M .: Werner Schütte, T .: Erich Kersten and Koenigsborn).

Knihy od Waldoffa

  • Claire Waldoff: Weeste noch ...! Aus meinen Erinnerungen. Progress-Verlag, Düsseldorf / Mnichov 1953; nová edice: „Weeste noch ...?“ Erinnerungen und Dokumente. Parthas, Berlín 1997, ISBN  3-932529-11-1

Literatura

  • Helga Bemmann: Wer schmeißt denn da mit Lehm. Eine Claire-Waldorff-Biographie. VEB Lied der Zeit, Berlin Ost [1984?]; nové vydání: Claire Waldoff. "Byl jsem schmeißt denn da mit Lehm?" Ullstein, Frankfurt / Berlín 1994, ISBN  3-548-35430-0
  • Maegie Koreen: Immer feste druff. Das freche Leben der Kabarettkönigin Claire Waldoff. Droste, Düsseldorf 1997, ISBN  3-7700-1074-4

Reference

  1. ^ Wilson, Scott. Místa odpočinku: pohřebiště více než 14 000 slavných osob, 3D vydání: 2 (Kindle Locations 49193-49194). Vydavatelé McFarland & Company, Inc. Kindle vydání.

externí odkazy