Civilní ztráty během operace Allied Force - Civilian casualties during Operation Allied Force

Část seriálu o
Válka v Kosovu
Před březnem 1999
Intervence NATO
Ostatní články
Commons stránka snímky

Mnoho skupin pro lidská práva kritizovalo civilní oběti vyplývající z vojenských akcí NATO síly v Operace spojenecké síly. Oba Srbové a Albánci bylo zabito v 90 letech Human Rights Watch - potvrzené incidenty, při nichž zahynuli civilisté v důsledku bombardování NATO. Uvádí se v něm, že bylo zabito jen 489 a až 528 jugoslávských civilistů NATO nálety.[1][2] „Poražení zla vždy stojí,“ řekl mluvčí NATO Jamie Shea „Bohužel se to nikdy neosvobodí. Ale cena za to, že neporazíme velké zlo, je mnohem vyšší.“ Trval na tom, že letadla NATO bombardovala pouze „legitimní určené vojenské cíle“, a pokud zemřelo více civilistů, bylo to proto, že NATO bylo donuceno k vojenské akci. Poté tuto představu obhajoval prohlášením: „NATO neútočí na civilní cíle, útočíme výhradně na vojenské cíle a přijímáme veškerá preventivní opatření, abychom zabránili škodám na civilní obyvatelstvo.“[3]

Statisticky vzato byly civilní oběti lehčí než jakýkoli jiný konflikt zahrnující moderní hromadné letectvo.[4] Od začátku operace Spojenecké síly se NATO zavázalo minimalizovat civilní ztráty. Zohlednění civilních obětí bylo začleněno do procesu plánování a cílení NATO. Cíle byly „zkoumány z hlediska jejich vojenského významu ve vztahu k vedlejším škodám nebo nezamýšlený důsledek to by tam mohlo být, “říká generál Henry Shelton, předseda sboru náčelníků štábů.[5] Kritici kampaně naznačují, že incidenty byly nevyhnutelným výsledkem politiky NATO omezit své piloty na bombardování z 15 000 stop nebo více, aby se zabránilo úmrtím NATO.[6]

Incidenty

Poškození Novi Sad
Zničeno Varadinský most

30. března 1999: Bombardování Čačaku

30. března 1999, během dvoudenního náletu na Sloboda munice v Čačak, Mileva Kuveljićová byla zabita ve svém domě mimo továrnu před nálety.[7] Podle místního historika Gorana Davidoviće o měsíc později zemřela další osoba zraněná nálety toho dne.[7]

1. – 2. Dubna 1999: Nálety v Novém Sadu v Orahovaci

Dne 1. Dubna 1999 v 5:05 místního času se konal Varadinský most v Novi Sad byl zničen projektily NATO a zabil 29letého NIS rafinerie pracovník Oleg Nasov.[8] Následujícího dne bylo po vesnici Nogovac v roce zabito 11 civilistů Orahovac byl zasažen třemi raketami.[9]:39

4. – 6. Dubna 1999: Bombardování v Bělehradě, Pančevu, Alekšinaci a Vranje

4. dubna 1999 byli tři pracovníci zabiti, když byla ropná rafinerie v Pančevu zasažena nálety NATO.[10] Následně se zapálilo 80 000 tun oleje do plamenů a koncentrace karcinogeny nad Pančevem vzrostl 10 500krát více, než tehdy povolovaly místní zákony.[11] Ve stejný den byl jeden civilista zabit poté, co nálety zasáhly elektrické teplárny v Bělehradě.[12]

Poškození Aleksinac

5. dubna 1999 sousedství v Vranje byl bombardován, zabil dva civilisty a zranil 15.[13] V noci z 5. na 6. dubna 1999 bylo v hornickém městě na jihu země zabito 12 civilistů Aleksinac poté, co byl zasažen silami NATO.[14] Celkem bylo zničeno 35 domů a 125 bytových jednotek, podle srbských novin nebyl v okolí žádný zjevný vojenský cíl Politika.[14]

12. dubna 1999: Bombardování v jižním Srbsku

Hlavní článek: Bombardování vlaku Grdelica
Železniční most a památník obětem Bombardování vlaku Grdelica
Památník dětem zabitým při bombardování NATO, který se nachází v Park Tašmajdan, Bělehrad, s bronzovou plastikou Milica Rakić

12. dubna 1999 zaútočily nálety NATO na železniční most v roce Grdelica narazil do osobního vlaku na trati Niš - Preševo. Podle Večernje Novosti Bylo identifikováno 15 zabitých civilistů, velký počet cestujících byl klasifikován jako „nezvěstný“.[15] The Leskovac městská rada zakazuje zdravotnickým pracovníkům a lékařům informovat novináře o shromážděných pozůstatcích zabitých civilistů, což znemožňuje dosažení úplnějších záznamů o civilních obětech.[16] Human Rights Watch uvedla jména 12 cestujících zabitých v Grdelice, i když uvedla, že celkem bylo zabito 20 civilistů.[17] Jugoslávie Tanjug hlášeno asi 50 zabitých cestujících,[17] zatímco jiné zdroje zaznamenaly 55[18] zabito 60 cestujících.[19] Na pamětním shromáždění, které se konalo 12. dubna 2017, Miodrag Poledica, Srbsko Ministr výstavby, dopravy a infrastruktury tvrdil, že „přesný počet zabitých nebyl nikdy stanoven, ale předpokládá se, že jich bylo více než padesát.“[20]

Při samostatném bombardování téhož dne bylo zabito šest civilistů Merdare z náletů NATO na hranici Kuršumlije a Podujeva.[13]

14. dubna 1999: První bombardování uprchlické kolony

Hlavní článek: Bombardování albánských uprchlíků NATO poblíž Djakovice

14. dubna během denních hodin letadla NATO opakovaně bombardovala albánské pohyby uprchlíků na úseku silnice dlouhém 19 kilometrů mezi Gjakova a Dečani v západním Kosovu by mohlo dokumentovat zabití sedmdesát tři civilistů a zranění třiceti šesti dalších Human Rights Watch (HRW). Útok začal v 1:29odpoledne a přetrvával asi dvě hodiny a způsoboval civilní smrt na mnoha místech na trase konvoje poblíž vesnic Bistrazin, Gradis, Madanaj a Meja.

21.dubna 1999: Druhé bombardování uprchlického tábora

21. dubna 1999 proběhl srbský uprchlický tábor v Majinu Naselje v Gjakova byl zasažen těžkými nálety.[21] The Los Angeles Times hlásil, že byli zabiti čtyři civilisté,[21] v bělehradském bulletinu však byla uvedena jména pěti osob zabitých při útoku.[22] Mluvčí NATO Mike Phillips popřel, že by NATO bylo odpovědné za bombardování Majina Naselje.[21]

23.dubna 1999: Bombardování ústředí Radio Television Serbia (RTS)

Hlavní článek: Bombardování velitelství srbské rozhlasové televize NATO
Poškozené velitelství Rozhlasová televize Srbska

Jedním z největších případů úmrtí civilistů a rozhodně největším v Bělehradě bylo bombardování státního ústředí televize v Bělehradě 23. dubna. V důsledku toho bylo zabito šestnáct civilních techniků a pracovníků RTS a šestnáct bylo zraněno. Dragoljub Milanovic byl generálním ředitelem srbského rozhlasu a televize a patřil k socialistické straně bývalého srbského vůdce Slobodana Miloševiče. Byl shledán vinným a uvězněn na 10 let za úmyslné zadržování informací o jeho zaměstnancích ohledně případného bombardování, které mělo přímý dopad na počet mrtvých.[23]

27.dubna 1999: První bombardování Surdulica

27. dubna 1999 zasáhly rakety NATO několik domů ve městě na jihu země Surdulica. A CNN Novinář jménem Alessio Vinci následně navštívil místní márnici, kde hlásil 16 civilistů zabitých v důsledku útoku.[24] Jeden ze srbských veřejnoprávní vysílací společnosti, RTS uvedl, že 27. dubna 1999 bylo v Surdulici zabito 20 civilistů.[25] Mnoho obětí bylo zabito v jednom domě v ulici Zmaj Jova,1 ve vlastnictví Vojislava Miliće.[26] Milićova rodina a několik sousedů se uchýlilo do Milićova suterénu, když byl jeho dům zasažen dvěma bombami, po nichž bylo v jeho domě zabito devět lidí.[26]

29. dubna - 1. května 1999: Bombardování v Černé Hoře a Kosovu

Hlavní článek: Bombardování autobusu v Lužane
Památník obětem v Murinu poblíž Plav

29. dubna 1999 byla při bombardování města zabita jedna žena a další tři lidé byli zraněni střepinami Tuzi.[27] 30. dubna 1999 zasáhly bomby NATO Murino, vesnici nedaleko Plav zabil šest civilistů, z nichž tři byli mladší 16 let.[28]

1. května 1999, a Niš-Ekspres autobus odjíždějící cestující do Kosova byl zasažen raketami NATO, když překročil most ve vesnici Lužane poblíž Podujevo.2 Počet obětí hlášených při bombardování Niš-Ekspres se liší Human Rights Watch zaznamenávání 39 zabitých civilistů[17] vzhledem k tomu, že ministr zdravotnictví Leposava Milićević uvedl, že bylo identifikováno 47 civilistů zabitých při bombovém útoku na autobusy.[17][29]

Při samostatném útoku, rovněž 1. května 1999, bylo zabito nejméně 12 civilistů, když a Romština sousedství v Prizrenu zasáhly bomby NATO.[30]

4. května 1999: Bombardování autobusů v Savine Vode

4. května 1999 byl ve vesnici Savine Vode poblíž zničen autobus Peć, se 17 civilními úmrtí.[31] NATO popřelo odpovědnost,[32] pozůstatek bomby nalezené v Savine Vode po útoku měl označení Magnavox, americký výrobce elektroniky.[31] Jugoslávská vláda předložila organizaci Human Rights Watch další důkazy, poté organizace Human Rights Watch počítala ztráty jako ty způsobené NATO.[17]

7. května 1999

Cluster bombing of Niš

Hlavní článek: Cluster bombing of Niš
NATO kazetová munice v Letecké muzeum Bělehrad

7. května 1999 kazetová munice byly upuštěny na Niš.[33] Human Rights Watch zaznamenala 14 zabitých civilistů[17] vzhledem k tomu, že srbské zdroje uváděly 16 zabitých civilistů.[34]

Bombardování čínského velvyslanectví

Hlavní článek: Americké bombardování velvyslanectví Čínské lidové republiky v Bělehradě

Salva USA JDAM GPS - naváděné bomby zasáhly velvyslanectví Čínská lidová republika v Bělehrad, zabil tři čínské diplomaty a zranil 20 dalších. CIA ředitel George Tenet později v kongresovém svědectví připustil, že CIA zorganizovala stávku a že to byla jediná stávka kampaně organizované jeho agenturou, i když stále tvrdil, že byla náhodná. Čína nikdy nepřijala americké vysvětlení incidentu.

14. května 1999: Bombardování Koriše

Hlavní článek: Koriša bombarduje

Počínaje před půlnocí a trvající do ranních hodin 14. května 1999, NATO letadla bombardovala vesnici Koriša v Kosovu, kde albánští rolníci hledali útočiště v konvoji.[35] Zdroje se pohybují mezi 77[36] a 87 zabito.[35][37] Ti, kdo přežili útok, tvrdili, že byli připraveni jugoslávskou policií, která je vedla do zásobovacího skladu, který byl té noci bombardován.[37][38] Jugoslávská policie vedla uprchlíky do skladiště a slibovala jim útočiště a přechod do Albánie, Ač přeživší tvrdili, že policie požádala o peníze a vyhrožovala, než je doprovodila.[37] Po bombardování Korišy jugoslávské jednotky krátce po bombardování vzaly na místo televizní štáby.[39] Jugoslávská vláda trvala na tom, aby se NATO zaměřilo na civilisty.[40]

19. – 21. Května 1999: Bombardování v Dedinje, Gnjilane a masakr ve vězení Dubrava

Gnjilane

19. Května 1999 přibližně v 10:20 místního času, malá průmyslová oblast v Gnjilane byl zasažen nálety NATO a okamžitě zabil tři ženy, které pracovaly v zemědělské firmě “Mladost".[41] Muž pracující pro "Binačka Morava„zpočátku nálety přežil, ale ve stejný den zemřel na následky zranění.[41] Glas javnosti zveřejnil jména všech čtyř pracovníků zabitých v Gnjilane toho dne.[41]

Bombardování nemocnice Dragiša Mišoviće

19. Května 1999 přibližně v 12:50 místního času se konala Centrum fakultní nemocnice Dr. Dragiša Mišović v Bělehradě zničen laserem naváděnými bombami NATO.[42] RTS uvedl jména tří zabitých pacientů.[43] Sedm vojáků z Jugoslávská armáda byli také zabiti v nemocnici, i když jejich jména byla uvedena odděleně od jmen tří pacientů.[43] NATO připustilo, že cílem byla raketa kasárny v okrese Dedinje, který je blízko nemocnice, zabloudili.[42][44]

Masakr ve vězení Dubrava

Hlavní článek: Bombardování a popravy věznice Dubrava

Počínaje 19. května 1999 bombardovaly síly NATO město Istok toho dne zabil tři vězně a dozorce.[17] O dva dny později síly NATO znovu zasáhly vězeňský komplex, podle Human Rights Watch bylo při náletech zabito nejméně 19 vězňů.[17] V návaznosti na smrtící nálety byly speciální jednotky z Jugoslávské ministerstvo vnitra spolu s různými zločinci vybranými speciálními silami provedli a falešná vlajka operace, během níž byli vězni zmasakrováni střelnými zbraněmi, a poté státní agentura Tanjug tvrdila, že nálety zabily všechny oběti vězení.[17][45][46]

29. – 31. Května 1999: oblast Morava, Novi Pazar a silniční bombardování

Vzpomínka na oběti varvarinského masakru

29. května 1999 byla silnice Prizren-Brezovica předmětem leteckých útoků NATO. Šofér byl zabit při jízdě v konvoji novinářů a další tři byli zraněni.[17] Následující den 1999 v 13:05 místního času bylo zabito 10 civilistů, když bombardéry NATO provedly nálet za denního světla na most přes Velká Morava řeka v Varvarin.[47] Ulice a most měly více lidí než obvykle Trojice neděle ten den byl pozorován.[48] Mluvčí NATO Jamie Shea uvedl, že aliance bombardovala „legitimní určený vojenský cíl“.[3]

Surdulica byla podruhé bombardována v noci z 30. na 31. května 1999, kdy nálety NATO zničily sanatorium a domov důchodců.[49] Human Rights Watch zveřejnila jména 23 civilistů zabitých v sanatoriu.[17]

31. Května 1999 byla v roce 2006 bombou NATO zasažena obytná budova Novi Pazar zabil 11 civilistů.[50] Ve stejný den organizace Human Rights Watch zaznamenala, že nálety zabily tři civilisty ve třech oddělených případech v celém centrálním a jižním Srbsku; v Vranje na "Raškově mostě" a v Draževac.[17]

Analýza Human Rights Watch

Ulice v Bělehradě zničená bombami NATO

Human Rights Watch zdokumentovala a vyhodnotila dopad a dopady vojenské operace NATO a potvrdila 90 incidentů, při nichž zahynuli civilisté v důsledku bombardování NATO. Jednalo se o útoky, při nichž byly shodeny bombové bomby.[51] V roce 1999 se odhadovalo, že v důsledku bombardování NATO zahynulo 488–527 jugoslávských civilistů.[52] Zpráva rovněž kritizovala představitele Pentagonu a NATO za nedostatek pozornosti v otázce úmrtí civilistů, což naznačuje „odpor k uznání skutečných civilních dopadů a lhostejnost k hodnocení jejich příčin“.[53]

Strategie a nároky NATO

Od samého začátku operace Spojenecké síly byla minimalizace civilních obětí hlavním deklarovaným zájmem NATO. Podle NATO bylo zohlednění civilních obětí plně začleněno do procesu plánování a cílení. Všechny cíle byly „zkoumány z hlediska jejich vojenského významu ve vztahu k vedlejšímu poškození nebo nezamýšlený důsledek to tam může být, “řekl generál Shelton 14. dubna:„ Pak jsou učiněna veškerá preventivní opatření ... aby se zabránilo vedlejším škodám. “Podle genpor. Michael Short „„ vedlejší škody nás přivedly do mimořádné míry ... [a] spáchaly hodiny [mého] dne jednání se spojenci v otázkách vedlejších škod. ““ [54]

Viz také

Poznámky

Reference

  1. ^ „Civilní úmrtí v letecké kampani NATO - Krize v Kosovu“. Archivovány od originál 21. listopadu 2016. Citováno 4. prosince 2016.
  2. ^ Krieger, Heike (2001). Kosovský konflikt a mezinárodní právo. Cambridge University Press. p. 323. ISBN  978-0-521-80071-6. Citováno 19. dubna 2009.
  3. ^ A b „Nutná cena civilních úmrtí'". BBC novinky. 31. května 1999.
  4. ^ http://www.rawa.org/temp/runews/2008/10/06/the-imprecision-ofus-bombing-and-the-under-valuation-of-an-afghan-life.html
  5. ^ „Civilní úmrtí v letecké kampani NATO - Krize v Kosovu“. Archivovány od originál 21. listopadu 2016. Citováno 4. prosince 2016.
  6. ^ Norton-Taylor, Richard (9. března 2000). "Jak srbská armáda unikla NATO". Opatrovník.
  7. ^ A b Goran Davidović (24. března 2018). "Sećanje: Hronologija bombardovanja Čačka 1999. godine". Morava Info (v srbštině). Citováno 19. února 2019.
  8. ^ Milan Laketić (24. března 2015). "Država nije pomogla deci žrtava NATO bombardovanja". Blic (v srbštině). Citováno 15. července 2017.
  9. ^ „Zločiny NATO v Srbsku (Jugoslávii)“. Květen 1999. Citováno 6. srpna 2017.
  10. ^ "Pomen radnicima rafinerije". B92 (v srbštině). 4. dubna 2010. Citováno 19. července 2017.
  11. ^ "Posledice NATO bombardovalo u Pančevu" (v srbštině). RTS. 24. března 2016. Citováno 19. července 2017.
  12. ^ Ljiljana Staletović (11. listopadu 2001). "Brane se malim brojem poginulih" (v srbštině). Glas javnosti. Citováno 6. srpna 2017.
  13. ^ A b Dragan Ilić (24. března 2017). Dodatečně: 18 dnů před НАТО бомбардовања. Слово Југа (Slovo Juga) (v srbštině). Citováno 15. července 2017.
  14. ^ A b Toma Todorović (6. dubna 2008). Алексинац не заборавља жртве (v srbštině). Politika. Citováno 20. června 2017.
  15. ^ "Grdelica: Obeleženo 15 godina od raketiranja putničkog voza". Večernje novosti (v srbštině). 12. dubna 2014. Citováno 17. července 2017.
  16. ^ [1] Vesti-online: Nepoznat broj žrtava zločina u Grdelici. (v srbštině) 13. dubna 2015. Přístup k 17. červenci 2017.
  17. ^ A b C d E F G h i j k l "Kosovo: Civilní úmrtí v letecké kampani NATO". Human Rights Watch. 1. února 2000. Citováno 17. července 2017.
  18. ^ "Dlouhá litánie chyb NATO zasahuje nové minimum". Irish Times. 10. května 1999. Citováno 17. července 2017.
  19. ^ Jeffrey St. Clair, Alexander Cockburn (15. června 1999). "Koho NATO zabilo". CounterPunch. Citováno 17. července 2017.
  20. ^ "Na Grdeličkom mostu obeleženo osamnaest godina od NATO bombardovanja međunarodnog putničkog voza". Srbské železnice (v srbštině). 12. dubna 2017. Citováno 19. února 2019.
  21. ^ A b C Paul Watson (22. dubna 1999). "Srbové uprchlíků obviňují NATO z bombardování táborů". Los Angeles Times. Citováno 16. července 2017.
  22. ^ Savo Štrbac (duben 2000). "Veritas: Bilten # 11" (PDF) (v srbštině). Citováno 16. července 2017.
  23. ^ Dálkové světlo[mrtvý odkaz ]
  24. ^ "Děti údajně zabily, když bomba NATO minula cíl". CNN. 28.dubna 1999. Citováno 16. července 2017.
  25. ^ "Surdulica, deset godina kasnije" (v srbštině). RTS. 27.dubna 2009. Citováno 16. července 2017.
  26. ^ A b C Dušan Đorđević (24. března 2014). "Bombardovanje odnelo šestoro Milića". OK Rádio (v srbštině). Citováno 16. července 2017.
  27. ^ "Gađani mostovi i civili" (v srbštině). Glas javnosti. 30.dubna 1999. Citováno 16. března 2019.
  28. ^ Amil Ibrahimagić (30. dubna 2012). "U Murini obilježeno 13 godina od NATO bombardovanja" (v srbštině). Vijesti. Archivovány od originál (přes Wayback Machine ) dne 30. října 2015.
  29. ^ "Kosovo: SERVIS, NEDELJA, 2.5.99., 13h. UMĚT" (v srbštině). Nezavisne Novine. 2. května 1999. Citováno 17. července 2017.
  30. ^ Lukáš Houdek (přeložil do angličtiny Gwendolyn Albert) (16. června 2011). "Prizren ve stínu letadel". Citováno 20. června 2017.
  31. ^ A b Paul Watson (4. května 1999). "Bomby NATO zabijí 17 dalších civilistů". Los Angeles Times. Citováno 17. července 2017.
  32. ^ Helen Kinghan (4. května 1999). "Úmrtí autobusů jsou zpochybňována NATO". Irish Times. Citováno 17. července 2017.
  33. ^ M. Vučić (7. května 2016). "Krenuli na pijacu, pa poginuli od kasetnih bombi". Južne vesti (v srbštině). Citováno 13. června 2017.
  34. ^ D. Stojanović (7. května 2015). "Suze za 16 žrtava kasetnih bombi". Večernje novosti (v srbštině). Citováno 10. srpna 2017.
  35. ^ A b "U napadu NATO na kolonu kosovskih Albanaca kod sela Koriša 14. května 1999. ubijeno 87 civila". Nova srpska politička misao (v srbštině). 14. května 2014. Citováno 16. července 2017.
  36. ^ Predrag Azdejković (24. března 2012). "Ljudski gubici tokom NATO bombardovanja SRJ" (v srbštině). Citováno 16. července 2017.
  37. ^ A b C Will Englund (20. června 1999). "Uprchlíci nazývají Korisu nastavením “. Baltimorské slunce. Citováno 4. července 2012.
  38. ^ Krieger (2001). Kosovský konflikt a mezinárodní právo: Analytická dokumentace 1974-1999. Cambridge University Press. p. 352. ISBN  9780521800716.
  39. ^ „NATO říká, že cílem byla vojenská pošta“. Neděle Free Lance-Star. 16. května 1999.
  40. ^ „NATO opět připouští náhodné bombardování civilistů“. Chicago Tribune. 16. května 1999. Citováno 4. července 2012.
  41. ^ A b C "Avijacija NATO u 58. noći napada na SR Jugoslaviju dejstvovala po Beogradu i južnoj Srbiji" (v srbštině). Glas javnosti. 20. května 1999. Citováno 18. července 2017.
  42. ^ A b Steven Pearlstein (21. května 1999). "Bomba NATO řekla zasáhnout bělehradskou nemocnici". The Washington Post. Citováno 17. července 2017.
  43. ^ A b "Godišnjica stradanja vojnika i pacijenata" (v srbštině). RTS. 20. května 2012. Citováno 17. července 2017.
  44. ^ „Bomba NATO zasáhla nemocnici“. BBC novinky. 20. května 1999.
  45. ^ Miloš Vasić (28. dubna 2011). "Pokolj u zatvoru Dubrava". Vreme (v srbštině). Citováno 4. srpna 2017.
  46. ^ Milica Jovanović (31. prosince 2013). "Dubrava (1) - Rat u zatvoru". Peščanik (v srbštině). Citováno 4. srpna 2017.
  47. ^ Rade Stanković (24. března 2016). "Zločin u Varvarinu neće biti zaboravljen". Politika (v srbštině). Citováno 15. července 2017.
  48. ^ Vladimir Minić, Nemanja Rujević (24. března 2014). "Vedlejší škody? Nálety NATO si pamatovaly ve Varvarinu". Deutsche Welle. Citováno 15. července 2017.
  49. ^ „NATO zasáhlo domov důchodců'". BBC novinky. 31. května 1999.
  50. ^ "Obeležen dan pogibije 11 civila u Novom Pazaru u NATO bombardovanju". Blic (v srbštině). 31. května 2014. Citováno 13. června 2017.
  51. ^ „Civilní úmrtí v letecké kampani NATO - Krize v Kosovu“. Archivovány od originál 21. listopadu 2016. Citováno 4. prosince 2016.
  52. ^ Trbovich 2008, str. 349.
  53. ^ Graham, Bradley (7. února 2000). „Zpráva říká, že bombardování NATO zabilo 500 civilistů v Jugoslávii“. The Washington Post.
  54. ^ „Civilní úmrtí v letecké kampani NATO - Krize v Kosovu“. Archivovány od originál 21. listopadu 2016. Citováno 4. prosince 2016.
  55. ^ [2] RTS: Sećanje na žrtve bombardovanja. (v srbštině) 24. března 2012. Citováno 17. července 2017.

Zdroje

externí odkazy