Charta Ban Kulin - Charter of Ban Kulin

Charta Ban Kulin
Povelja Kulina bana.jpg
Kopie B Charta Ban Kulin.
Originální názevPovelja Kulina bana / Повеља Кулина бана
Vytvořeno29. srpna 1189
Uvedeno do provozuBan Kulin
Autořipísař Radoje
PředmětRagusanská obchodní práva v Banátu Bosny
Účelobchodní dohoda

The Charta Ban Kulin (Srbochorvatština: Povelja Kulina bana/ Повеља Кулина бана) byla obchodní dohoda mezi Banát Bosny a Republika Ragusa která účinně regulovala obchodní práva Ragusan v Bosně, sepsaná 29. srpna 1189. Je to jeden z nejstarších písemných státních dokumentů v regionu.

Podle listiny, bosenské Ban Kulin slibuje pokleknout Krvaš a všichni obyvatelé Dubrovníku mají plnou svobodu pohybu a obchodování po celé své zemi. Charta je napsána ve dvou jazycích: latinský a stará forma Shtokavian dialekt (Bosenské -Srbochorvatština ), přičemž Shtokavianská část je volným překladem latinského originálu.[1] Písař byl pojmenován jako Radoje a scénář je Bosenské cyrilice (Bosančica).[2]

Jazyk

Charta je prvním diplomatickým dokumentem napsaným ve starém bosenském jazyce a představuje nejstarší práci napsanou v Bosenské cyrilice skript (Bosančica).[2] Proto je zvláště zajímavý jak pro lingvisty, tak pro historiky.

Původní text (v latině a slovanštině) a překlad (v bosenštině / srbochorvatštině a angličtině)
Charta Ban Kulin
Původní latinský textPůvodní slovanský text
☩ V žádném případě není filii sp⁊s sc̃i am̃. Ego banꝰ culinꝰ bosene juro

comiti Geruasio ⁊ oĩbꝰ raguseis rectũ amicũ přední p̱petuo ⁊ rec
tã nobiscũ pacem manutenë ⁊ amicitiã uerã. ⁊ õs raguseos p̱
totã t̃rã nr̃ã ăbulãtes, mercantes, seu habitãtes ꝉ trãseuntes
recta fide ⁊ cõscientia uera recipere absq ‘ulla datione. nisi qͥs
suã p̱ volũtatẽ mͥ donũ trouf uoluerit. ⁊ aput nos dũ fuerĩt
manutenere ⁊ cõsiliũ eis p̈bere ut nr̃e p̱sone ad nr̃m posse
absq ‘fraude ⁊ malo īgenjo sic me ds̃ adiuunet ⁊ hec sc̃a. iiijor euã
Gelia.

☩ ꙋимеѡцаисн꙯аист꙯огадх꙯а · ѣбаньбⷪ

сьньски: кꙋлиньприсеꙁаютебѣ: к
нежекр꙯ьвашꙋ: ивьсѣмьграꙉамь ·
дꙋбровьчамь · правыприѣтельбыти
вамь: ѡⷣьселѣ: идовѣка · иправь · гои
др꙯ьжатисьвамы: иправꙋвѣрꙋ: докол
ѣсьмьживь: вьсидꙋбровьчанекир
еходе: помоемꙋвладанию: тр꙯ьгꙋю
ке: гьдѣсикьтохокекрѣвати: год꙯ѣс
иктомине: правовьвѣровь: иправ
имьср꙯ьцемь: др꙯ьжатие · беꙁьвьса
коеꙁьледи: раꙁвѣщомикьтода
своиовь: воловьпоклонь: идаим
ьнебꙋде: ѡⷣьмоихьчестьниковь
силе: идоколѣ: ꙋменебꙋдꙋ: дати
имьсьвѣть: ипомокь: какореис
Název: коликоремоге: беꙁьвьсегаꙁь
логапримьсьла: такомиб꙯ьпо
магаи: исиест꙯оⷷваньꙉелие: ѣрадⷪ
е: диѣкьбань: писахьсиюкнигꙋ
повеловь: бановь: ѡⷣьрожⷷствахв꙯
тисꙋка: исьто: иѡсьмьдесеть: ид
еветьлѣть: мѣсецаавьгꙋста:
ꙋдьвадесети: идеветидн꙯ь · ꙋсѣче
ниеглавеиѡванакр꙯ститла:

Charta Ban Kulin
Latinský přepisBosenský překladanglický překlad
U ime oca i s (i) na i s (ve) toga d (u) xa.

Ě banь bosьnьski Kulinь prisezaju tebě kneže Krьvašu i vьsěmь građamь Dubrovьčamь pravy priětelь byti vamь odь já i dověka i pravě goi drьžati sь vamy i pravu věru dokolě sьmь živь.

Vьsi Dubrovьčane kire xode po moemu vladaniju trьgujuke gьdě si kьto xoke krěvati godě si kto mine pravovь věrovь i pravimь srь (dь) cemь drьžati e bezь vьsakoe zьledi razvě što mi kьto da svoiovь volovь poklon i da imь ne bude odь moixь čestьnikovь sile i dokolě u mene budu dati imь sьvětь i pomokь kakore i sebě kolikore moge bezь vьsega zьloga primysьla.

Tako mi B (ože) pomagai i sie s (ve) to evanьđelie.

Ě Radoe diěkь banь pisaxь siju knigu povelovь banovь odь rožestva X (risto) v (a) tisuka i sьto osьmьdesetь i devetь lětь měseca avьgusta u dьvadeseti i deveti d (ь) nь usěčenie glave Iovana Kr (ь) stit

U ime oca i sina i svetog duha.

Ja, ban bosanski Kulin, obećavam tebi kneže Krvašu i svim građanima Dubrovčanima pravim vam prijateljem biti od sada i dov (ij) eka i pravicu držati sa vama i pravo pov (j) erenje, dokle sam živ.

Svi Dubrovčani koji hode kuda ja vladam, trgujući, gd (j) e god se žele kretati, gd (j) e god koji hoće, s pravim pov (j) erenjem i pravim srcem, bez ikakve naknade, osim dobrovoljnog dara meni [vladaru ]. Neće im biti od mojih časnika sile, i dokle u mene budu, davat ću im pomoć kao i sebi, koliko se može, bez ikakve zle primisli.

Kunem se Bogom i ovim Svetim (J) Evanđeljem.

Ja Radoje banov pisar pisah ovu knjigu banove povelje od rođenja Hristova tisuću i sto i osamdeset i devet l (j) eta, m (j) eseca avgusta i dvadeset i deveti dan, (na dan) odrubljenja glave Jovana Krstitelja.

Ve jménu otce a syna a svatého ducha.

Já, bosenský zákaz Kulin, ti slibuji přijde Krvaš a všichni občané Dubrovníku budou od nynějška navždy skutečným přítelem. A budu s vámi udržovat spravedlnost a opravdovou důvěru, dokud budu žít.

Všichni Dubrovničané mohou kráčet tam, kde vládnu, obchodovat, pohybovat se, kamkoli chtějí, se skutečnou důvěrou a opravdovým srdcem, aniž by museli platit jakékoli mýtné, pokud mi nebyl dán dárek z jejich vlastní svobodné vůle. Nebudou je nutit moji důstojníci, a dokud zůstanou v mých zemích, budu jim pomáhat, jak bych si sám mohl, jak to půjde, bez zlých myšlenek.

Přísahám na Boha a na toto svaté evangelium.

I Radoje Banův písař, napsal tuto knihu Charty Ban, v letech od narození Krista tisíc a sto osmdesát devět, v měsíci srpnu dvacátého devátého dne (v den) dekapitace Jana baptista.

Kromě trinitární vzývání (U ime oca i sina i svetago duha), který charakterizuje všechny charty období, je jazyk charty zcela zdarma Církevní slovanština vliv. Jazyk charty odráží několik důležitých fonologických změn, ke kterým došlo v Bosenské do 12. století:[3]

  • ztráta společných slovanských nosních samohlásek / ę /> / e / a / ǫ /> / u /
  • ztráta slabých jers (došlo v průběhu 10. století; přestal být mluvený v 11. století). Scribalská tradice je konečně zachovala, ale ve skutečnosti nebyly vysloveny.
  • Samohláska yeri / y / nikdy se nevyskytuje slovo zpočátku a změní se na / u / po / k, g, x /. Ve 12. století má velmi omezené použití a začíná být nahrazován samohláskou / i /, což je změna také doložena v Humac tableta.
  • změna klastru počáteční slovo vь- na / u /

Dějiny

První, kdo uvedl listinu pro veřejnost, byla srbská emigrantka Jeremija Gagić (1783–1859), bývalý ruština konzul v Dubrovníku, který tvrdil, že dokument uložil v roce 1817. Později bylo známo, že dokument byl držen v Archiv Dubrovníku nejméně do roku 1832, kdy byl zkopírován Đorđe Nikolajević a publikováno v Monumenta Serbica. Nikolajević byl pověřen kopírováním cyrilských rukopisů z dubrovnického archivu (v Království Dalmácie ) v roce 1832 za vědeckou publikaci, kdy ukradl rukopisy spolu s dalšími rukopisy, jako je charta bosenské bance z roku 1249 Matej Ninoslav, 1254 listina srbského krále Stefan Uroš I. a župan Radoslava, 1265 dopisů Stefana Uroše I. a 1385 dopisů Král Tvrtko I.. Jeremija Gagić získal listinu, kterou Nikolajević ukradl, a prodal ji nebo daroval Akademii věd v Petrohrad, kde se koná dnes.[4] Archiv Dubrovníku uchovává další dvě kopie listiny.

Analýza

Cyrilský přepis „původního“ rukopisu (výtisk A).

Petrohradská kopie se v literatuře obvykle nazývá „originál“ (nebo kopie A) a kopie uložené v dubrovnickém archivu jako „mladší kopie“ (nebo kopie B) a „starší kopie“ (nebo kopie C). Nejprve se předpokládalo, že petrohradská kopie, která byla první, která byla vydána a studována, byla originálem a ostatní byly mnohem mladšími kopiemi (například Milan Rešetar datoval kopie B a C do druhé poloviny 13. století), ale to bylo zpochybněno pozdějšími analýzami. Podle studie od Josip Vrana Důkazy, že kopie A představuje originál, zůstávají přinejlepším nepřesvědčivé a podle srovnávací analýzy tato kopie představuje pouze koncepční návrh listiny, podle níž byl skutečný originál napsán. Kopie B a C jsou nezávislé kopie skutečného originálu, který se lišil od kopie A.[5]

Paleografická analýza naznačuje, že všechny tři kopie listiny byly napsány přibližně ve stejném období na přelomu 12. století a že jejich zákoníci pocházejí ze stejného prostředí, které představuje stejnou písařskou tradici. Jejich rukopis se na jedné straně vztahuje k současným cyrilským památkám a na druhé straně odráží vliv západní, latinské kultury. Takové kulturní a literární příležitosti existovaly v EU Travunie –Zeta oblast, která v té době zahrnovala oblast Dubrovníku.[6] Kopie A pravděpodobně a kopie B a C s jistotou pocházejí od písaře, který žil a byl vzděláván v Dubrovníku a jeho okolí.[7]

Lingvistická analýza však neukazuje na žádné konkrétní charakteristiky dubrovnické řeči, ale ukazuje, že jazyk listiny má společné rysy s ragusanskými dokumenty z první poloviny 13. století nebo s těmi, kterých se účastnily ragusanské písařské kanceláře.[8] Vzhledem k tomu, že se ragusanští delegáti podíleli na přípravě jejich kopie, vše nasvědčuje tomu, že se na formulaci textu kopie A musel podílet i písař z oblasti Dubrovníku.[8] To, že konečný text byl napsán u soudu v Ban Kulin, však dokazuje způsob, jakým bylo datum napsáno: using odь rožьstva xristova, a ne typický Dubrovnikan z první poloviny 13. století lěto uplьšteniě.[6]

Dědictví

Je považována za součást bosenské, srbské[9] a chorvatština[10] literatura. Podle bosenského autora Rusmira Mahmutćehajiće má charta velký význam v bosenské národní hrdosti a historickém dědictví.[11]

Poznámky

  1. ^ Amira Turbić-Hadžagić, Bosanski književni jezik (první razvojni období od 9. do 15. stoljeća), - u Bosanski jezik, časopis za kulturu bosankoga književnog jezika br. 4, Tuzla, 2005.
  2. ^ A b Suarez, S.J. & Woudhuysen 2013, str. 506-07.
  3. ^ Dženeta Jukan (2009), Jezik Povelje Kulina bana, Diplomski rad, s. 13
  4. ^ Vrana (1966:5–6)
  5. ^ Vrana (1966:46, 56)
  6. ^ A b Vrana (1966:54)
  7. ^ Vrana (1966:46)
  8. ^ A b Vrana (1966:53)
  9. ^ Srbská studia. 4–5. NASSS. 1986. str. 65.
  10. ^ Journal of Croatian Studies. 30. Chorvatská akademie Ameriky. 1989. str. 121.
  11. ^ Mahmutćehajić, Rusmir (2003). Sarajevské eseje: politika, ideologie a tradice. Albany, NY: State University of New York Press. str. 252. ISBN  9780791456378.

Reference

  • Vrana, Josip (1966), „Da li je sačuvan original isprave Kulina bana, Paleografijsko-jezična studija o primjercima isprave iz g. 1189.“ [Zachoval se originál Charty Ban Kulina? Paleograficko-lingvistická studie kopií pomníku z roku 1189.], Radovi Staroslavenskog instituta (v chorvatštině), Staroslověnský ústav, 2: 5–57
  • Fejzić, Fahira. „Povelja Kulina bana – međunarodna zakletva, diplomatsko-trgovinski ugovor i svjedok vremena.“ Godišnjak Bošnjačke zajednice kultura »Preporod« 1 (2009): 143-148.
  • Sivrić, Ivan. „POVELJA KULINA BANA DUBROVNIKU.“ Suvremena pitanja 6 (2008): 174-177.
  • Jalimam, Salih. „O LATINSKOM TEKSTU U POVELJI BANA KULINA.“ Istrazivanja: Casopis Fakulteta Humanistickih Nauka 11 (2016).
  • Peco, Asim. „Povelja Kulina bana u svjetlosti štokavskih govora XII i XIII vijeka – u.“ Osamsto godina Povelje bosanskog bana Kulina, 1189-1989 (1989).
  • Vukomanović, S. "Leksika i gramatička značenja u Povelji Kulina bana, u: Osamsto godina Povelje bosanskog bana Kulina 1189–1989." Posebna izdanja ANUBiH, knj 23 (1989): 77-97.
  • Karavdić, Zenaida. „Ó Povelji Kulina bana -„ Bez’v’sega z’loga primysla “.“
  • Suarez, S.J., Michael F .; Woudhuysen, H.R. (2013). „Historie knihy na Balkáně“. Kniha: Globální historie. Oxford University Press. 506–07. ISBN  978-0-19-967941-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Charta Kulinova zákazu, 1189“ (PDF).

Odkazy