Karel Rakouský, vratislavský biskup - Charles of Austria, Bishop of Wroclaw - Wikipedia
Arcivévoda Karel Rakouský | |
|---|---|
| Vratislavský kníže-biskup (Vratislav) | |
 | |
| Nativní jméno | Karl von Österreich |
| Diecéze | Římskokatolická diecéze Vratislav |
| Jmenován | 1608 |
| Termín skončil | 1624 |
| Předchůdce | Johann VI Sitsch |
| Nástupce | Karol Ferdynand Vasa |
| Další příspěvky | Princ-biskup z Brixenu Velmistr řádu německých rytířů |
| Osobní údaje | |
| narozený | 7. srpna 1590 Graz, Štýrsko |
| Zemřel | 28. prosince 1624 (ve věku 34) Madrid, Španělsko |
| Pohřben | El Escorial |
| Označení | římský katolík |
| Rezidence | Nisa (Nysa) |
| Rodiče | Karel II., Rakouský arcivévoda Maria Anna Bavorska |
Karel Rakouský (Němec: Karl von Österreich; 7. srpna 1590 - 28. prosince 1624), přezdívaný posmrtný, člen Císařství Dům Habsburgů, byl Vratislavský kníže-biskup (Vratislav) od roku 1608, Princ-biskup z Brixenu z roku 1613 a Velmistr řádu německých rytířů od roku 1618 až do své smrti. V roce 1621 obdržel také český Hrabství Kladsko jako léno z rukou jeho bratra, císaře Ferdinand II.
Život
Narozen v Graz, Štýrsko Charles byl nejmladším synem arcivévody Charles II Rakouska (1540–1590), vládnoucí nad Vnitřní rakouský statky Habsburská monarchie a jeho choť Maria Anna (1551–1608), dcera Wittelsbach vévoda Albert V Bavorska. Narodil se necelý měsíc po smrti svého otce a dostal přezdívku „Charles Posmrtný“ (Karl der Posthume). Jako poslední z 15 sourozenců měl Charles stejně jako jeho bratr Leopold V. byl předurčen pro církevní kariéru.
V roce 1602 byl jmenován do kanonie Salcburská katedrála a v roce 1605 do kanonie Pasov. Další kanonie v Trent a Brixen následoval v roce 1606 a v Kolínská katedrála v roce 1618. Jednalo se z velké části o nepřítomné schůzky, které mu poskytovaly příjem z církevních příjmů. Dne 7. července 1608, ve věku 17 let, byl zvolen Princ-biskup na Vratislav (Vratislav); vstoupil do města 14. prosince. V roce 1613 se Charles stal také biskupem v Brixenu, avšak správu diecéze nechal na správce jak si vybral Nisa (Nysa) za jeho trvalé bydliště. Nedostal svaté objednávky až do roku 1615, kvůli svému mladému věku. V roce 1619 nastoupil po svém bratranci arcivévodovi Maximilian III Rakouska jako velmistr (Hochmeister) z Řád německých rytířů.[1]
Charles byl zarytý katolík. Po svém jmenování vratislavským knížetem-biskupem silně protestoval proti 1609 Dopis Veličenstva, vydaný jeho bratrancem císařem Rudolf II zacházet se všemi náboženstvími v EU stejně Český korunní země Slezsko, a nedokázal uspět jako Slezan Landeshauptmann guvernér. Když po vypuknutí Třicetiletá válka v roce 1618 protestant Slezské statky se vzbouřily a uznaly Fridrich Falcký jako král princ-biskup uprchl do polština dvůr krále Zikmund III Vasa a později se přestěhoval do Brixen. Po roce 1620 Bitva na Bílé hoře on se vrátil, aby násilně znovu zavedl katolicismus do svého Vévodství Nysa. Založil a jezuita vysoká škola Carolinum (Nysa) tam v roce 1622. Poté, co v roce 1621 obdržel český Kladský kraj od císaře Ferdinanda II., nechal oblast rovněž obsadit císařskými vojsky a rázně se vrátil ke katolicismu.
V roce 1624 odcestoval do Madrid, na žádost svého synovce Kinga Filip IV Španělský, který ho plánoval jmenovat Místokrál Portugalska. Vážně onemocněl a koncem prosince zemřel, než nastoupil do funkce. Jeho ostatky byly pohřbeny v Královské místo San Lorenzo de El Escorial, zatímco jeho srdce bylo přeneseno do nově postaveného jezuitského kostela Panny Marie v Nysě.
Reference
- ^ Matthias Schnettger, "Karl [III.], Erzherzog von Österreich", v Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon, sv. 17 (Bautz, Herzberg 2000), s. 759–762.
