Charles Le Goffic - Charles Le Goffic

Le Goffic vyfotografoval Nadar C. 1910
Le Goffic vyfotografoval Georges Devred v roce 1931

Charles Le Goffic (14. července 1863 - 12. února 1932) byl a Breton básník, prozaik a historik, jehož vliv byl obzvláště silný u jeho rodáka Bretaň. Byl členem Académie française.

Životopis

Narozen v Lannion V severní Bretani strávil dětství se svou sestrou, buď v Perros-Guirec, nebo v Trégastel. V říjnu 1888 se oženil s Julie Fleury. Po právním posouzení v jeho prospěch koupil farmu v Run-Rouz v Trégastelu. Působil jako učitel v Mezera, Évreux, Nevers a v Le Havre. V roce 1886 založil s Maurice Barrès a Raymond de Tailhède literární recenze Les Chroniques. Goffic psal široce o aspektech Breton a širší keltské kulturní identity, s důrazem na význam místních tradic a kulturní kontinuity. Jeho povídky Vášně Celtes (1910) měli na bretonskou kulturní renesanci velký vliv. Jeden z nich zdramatizoval Le Goffic na žádost Guy Ropartz za libreto jeho opery Le Pays.[1]

Politicky blízké Charles Maurras, spolupracoval na Revue d'Action française (1899), který se později stal L 'Akční française (1908). Ačkoli byl přesvědčeným republikánem, jeho militantní regionalismus a jeho tradicionalistické ideály ho vedly k podpoře „Maurrassisme "projekt obnovy monarchie, jak jeho dopis zveřejnil v L'Enquête sur la monarchie (1900) svědčí.

Goffic byl zvolen členem Académie française v roce 1930.

V roce 1895 představil Velká vysočina dudy do Bretaně.

On je pohřben v ohradě kostela čtvrti Trégastel, se svou ženou a jejich dcerou, kteří zemřeli ve věku 17.

Bibliografie

  • Nous autres (1879)
  • Velléda (1882)
  • Les Mémoires de Saint-Simon, avec Jules Tellier (1888)
  • Amour Breton, poésie (1889)
  • Les Romanciers d'aujourd'hui (1890)
  • Chansons bretonnes (1891)
  • Le Crucifié de Kéraliès (1892) [1]
  • Passé l'amour (1894)
  • Contes de l'Assomption (1895)
  • Sur la Côte (1896)
  • La Payse (1897)
  • Morgane (1888)
  • Le Bois spící, poésie (1900)
  • Le Pardon de la Reine Anne, poésie (1901)
  • L'âme bretonne (4 obj., 1902–1922)
  • Les Métiers pittoresques (1903)
  • L'Erreur de Florence (1903)
  • Les Sept-Iles (1904)
  • Les Calvaires Bretons (1904)
  • Les Bonnets rouges (1906)
  • La Cigarière (1907)
  • Passions celtes (1909)
  • La dvojité vyznání (1909)
  • La littérature française au XIXe siècle (1909)
  • Ventôse. Le platí (1910)
  • Fêtes et coutumes populaires (1911)
  • Racine (2 obj., 1912)
  • Le Pirate de l'île Lern ​​(1913)
  • Monsieur Ernest Renan dans la Basse-Bretagne (1913)
  • Poésies complètes (1913)
  • Dixmude (1915)
  • Bourguignottes et pompons rouges (1916)
  • Les Marais de Saint-Gond (1917)
  • Steenstraëte (1917)
  • Sans nouvelles (1917)
  • La guerre qui passe (1918)
  • Saint-Georges et Nieuport (1919)
  • Les Trois Maréchaux (1919)
  • Bretagne (1920)
  • La littérature française aux XIXe et XXe siècles (1920)
  • La Marne en feu (1921)
  • L'Abbesse de Guérande (1921)
  • Chez les Jean Gouin (1921)
  • L'Odyssée de Jean Chevanton (1921)
  • L'Illustre Bobinet (1922)
  • Croc d'argent (1922)
  • Le Treizain de la nostalgie et du déchirement. La visite nocturne, poésies (1926)
  • Madame Ruguellou (1927)
  • La Tour d'Auvergne (1928)
  • Anthologie des poètes de la mer (1929)
  • Mes entretiens avec Foch, suivis d'un entretien avec le général Weygand (1929)
  • La Chouannerie: Blancs contre Bleus (1790–1800) (1931)
  • Poésies complètes (2 obj., 1931)
  • Ombres lyriques et romanesques (1933)

Reference

  1. ^ Michel Fleury, Píseň vyhnanství„Le Pays, Timpani, 2002

externí odkazy