Jean dOrmesson - Jean dOrmesson - Wikipedia

Jean d'Ormesson
Jean d'Ormesson v roce 2011
Jean d'Ormesson v roce 2011
narozenýJean Bruno Wladimir François de Paule Le Fèvre d'Ormesson
(1925-06-16)16. června 1925
Paříž, Francie
Zemřel5. prosince 2017(2017-12-05) (ve věku 92)
Neuilly-sur-Seine, Francie
obsazeníSpisovatel, publicista, reportér, filozof
Jazykfrancouzština
Národnostfrancouzština
VzděláváníLycée Henri-IV
Alma materÉcole normale supérieure
Pozoruhodné práceAu revoir et merci (1966)
La Gloire de l'Empire (1971)
Au plaisir de Dieu (1974)
Dieu, sa vie, synu (1981)
C'était bien (2003)
C'est une si vybral étrange à la fin que le monde (2010)
Pozoruhodné cenyAcadémie française
(Místo 12 )
Grand Prix du roman de l'Académie française
Velký Croix z Čestná legie
ManželkaFrançoise Béghin
DětiHéloïse

Jean Bruno Wladimir François de Paule Le Fèvre d'Ormesson (16. června 1925 - 5. prosince 2017) byl francouzský romanopisec. Byl autorem čtyřiceti knih, ředitelem Le Figaro od roku 1974 do roku 1979 a děkan Académie française.

Časný život

Jean d'Ormesson se narodila 16. června 1925 v Paříži[1][2] do aristokratické rodiny; byl to hrabě.[3] Jeho otec, André Lefèvre, markýz Ormesson, byl francouzským velvyslancem v Brazílii.[4]

D'Ormesson vyrostl v Bavorsko, Rumunsko a Brazílie.[4] Také trávil čas v Château de Saint-Fargeau.[5] Byl vychován jako římský katolík a později si říkal sekulární katolík, ale ne ateista.[6]

D'Ormesson se zúčastnil přípravná škola na Lycée Henri-IV,[7] a byl přijat do École normale supérieure; následně prošel agrese ve filozofii.[1][4]

Kariéra

D'Ormesson byl autorem více než čtyřiceti knih,[8] včetně románů a divadelních her.[5] Jeho první romány, L'amour est un plaisir, Un amour pour rien, Les illusions de la mer, byly neúspěšné.[5] Nicméně jeho La gloire de l'Empire vyhrál Grand Prix du roman z Académie française v roce 1971.[5] Jeho další román, Au plaisir de Dieu, byl natočen do televizního filmu.[5] Jeho práce byla publikována v Bibliothèque de la Pléiade v roce 2015,[9] když byl ještě naživu.[8]

D'Ormesson se stal generálním tajemníkem Mezinárodní rada pro filozofii a humanistická studia na UNESCO,[1] a ředitel konzervativce Francouzské noviny Le Figaro od roku 1974 do roku 1979.[4][8] D'Ormesson se označil za konzervativní.[10][11]

Dne 18. Října 1973 byl d'Ormesson zvolen členem Académie française, přičemž místo 12, po smrti Jules Romains, v roce 1973.[1] O smrti Claude Lévi-Strauss dne 30. října 2009 se stal děkanem Académie, jeho nejdéle sloužícím členem.[4]

D'Ormesson byl velkokřížem Čestná legie,[12] a důstojník Národní řád za zásluhy.[1] V roce 2010 mu byla udělena Ovidiova cena, Rumunsko, jako uznání jeho díla.[13]

Osobní život a smrt

D'Ormesson si vzal Françoise Béghin v roce 1962.[14] Měli dceru Héloïse, redaktorku.[14]

Dne 5. prosince 2017 zemřel d'Ormesson Neuilly-sur-Seine ve věku 92 let.[2][15] Národní pocta byla vyplacena dne 8. prosince 2017 v roce Les Invalides, kde francouzský prezident Emmanuel Macron přednesl projev; bývalí prezidenti Nicolas Sarkozy a François Hollande byli také přítomni.[16]

Bibliografie

  • L'Amour est un plaisir (1956)[17]
  • Du côté de chez Jean (1959)[18]
  • Un amour pour rien (1960)[19]
  • Au revoir et merci (1966)[20]
  • les Illusions de la mer (1968)[21]
  • La Gloire de l'Empire (1971)[22] – Grand Prix du roman de l'Académie française
  • Au plaisir de Dieu (1974)[23]
  • Le Vagabond qui passe sous une ombrelle trouée (1978)[24]
  • Dieu, sa vie, synu (1981)[25]
  • Mon dernier rêve sera pour vous (1982)[26]
  • Jean qui grogne et Jean qui rit (1984)[27]
  • Le Vent du soir (1985)[28]
  • Tous les hommes en sont fous (1985)[29]
  • Le Bonheur à San Miniato (1987)[30]
  • Album Chateaubriand (1988)[31] – Bibliothèque de la Pléiade
  • Garçon de quoi écrire (s François Sudreau, 1989)[32]
  • Histoire du juif potulný (Putující Žid příběh) (1991)[33]
  • Tant que vous penserez à moi (s Emmanuelem Berlem, 1992)[34]
  • La Douane de mer (1994)[35]
  • Presque rien sur presque tout (1995)[36]
  • Casimir mène la grande vie (1997)[37]
  • Une autre histoire de la littérature française (sv. I, 1997 a sv. II, 1998)[38][39]
  • le Rapport Gabriel (1999)[40]
  • Voyez přišel na Danse (2001)[41]
  • C'était bien (2003)[42]
  • Et toi, mon coeur, pourquoi netopýři-tu? (2003)[43]
  • Une fête en larmes (2005)[44]
  • La Création du monde (2006)[45]
  • Odeur du temps (2007)[46]
  • Qu'ai-je donc fait (2008)[47]
  • L'enfant qui attendait un vlak (2009)[48]
  • Saveur du temps (2009)[49]
  • C'est une si vybral étrange à la fin que le monde (2010)[50]
  • Un jour je m'en irai sans en avoir tout dit (2013)[51]
  • Dieu, les affaires et nous (2015)[52]

Filmografie

Reference

  1. ^ A b C d E „Jean d'ORMESSON“. Académie française. Citováno 7. prosince 2017.
  2. ^ A b „Jean d'Ormesson,‚ nesmrtelný 'z Académie Française, zemřel ve věku 92 let “. The Washington Post. 5. prosince 2017. Citováno 7. prosince 2017.
  3. ^ Catinchi, Jean-Philippe (5. prosince 2017). „Jean d'Ormesson, un familier du passé devenu idole du temps présent“. Le Monde. Citováno 8. prosince 2017.
  4. ^ A b C d E „Renomovaný francouzský spisovatel Jean D'Ormesson zemřel ve věku 92 let“. Francie 24. 5. prosince 2017. Citováno 7. prosince 2017.
  5. ^ A b C d E „L'écrivain Jean d'Ormesson est mort à l'âge de 92 ans“. Le Figaro. 5. prosince 2017. Citováno 7. prosince 2017.
  6. ^ de Martinoir, Francine (5. prosince 2017). „Jean d'Ormesson,“ tajné tajemství de Dieu "". La Croix. Citováno 7. prosince 2017.
  7. ^ Paya, Frédéric (3. září 2009). „Henri-IV, la fabrique de l'excellence“. Valeurs se řídí. Citováno 7. prosince 2017.
  8. ^ A b C „La France pleure Jean d'Ormesson“. Valeurs se řídí. 5. prosince 2017. Citováno 7. prosince 2017.
  9. ^ „France: mort de l'écrivain et académicien Jean d'Ormesson“. Rádio Vatikán. 5. prosince 2017. Citováno 7. prosince 2017.
  10. ^ Sapin, Charles (6. prosince 2017). „Jean d'Ormesson, homme de droite aimé par la gauche“. Le Figaro. Citováno 8. prosince 2017.
  11. ^ Szafran, Maurice (6. prosince 2012). „Jean d'Ormesson, ou le rafinement perdu de la droite“. Výzvy. Citováno 8. prosince 2017.
  12. ^ http://www.lefigaro.fr/culture/2014/11/26/03004-20141126ARTFIG00172-legion-d-honneur-a-jean-d-ormesson-je-suis-flatte-d-etre-reconnu-par- mes-adversaires.php
  13. ^ ""Jean d'Ormesson získal titul „Ovidius“ na festivalu Dny literatury a noci"".
  14. ^ A b Parant, Paul (5. prosince 2017). „Jean d'Ormesson: qui est Françoise Béghin, sa femme depuis 55 ans?“. Le Parisien. Citováno 9. prosince 2017.
  15. ^ Aubert, Jean-Marc (5. prosince 2017). „EXCLUSIF. Jean d'Ormesson est décédé à l'âge de 92 ans“. Metropolitain (francouzsky). Archivovány od originál dne 5. prosince 2017. Citováno 5. prosince 2017.
  16. ^ „Emmanuel Macron salue en Jean d'Ormesson un“ être de clarté"". Le Figaro. 8. prosince 2017. Citováno 8. prosince 2017.
  17. ^ L'amour est un plaisir (francouzsky). Éditions Julliard. 1985 [1956]. str. 220. ISBN  2266015370.
  18. ^ Du côté de chez Jean (francouzsky). Éditions Gallimard. 1978 [1959]. str. 214. ISBN  0785941061.
  19. ^ Un amour pour rien (francouzsky). Éditions Gallimard. 1978 [1960]. str. 216. ISBN  9782070370344.
  20. ^ Au revoir et merci (francouzsky). Éditions Gallimard. 1976 [1966]. str. 255. ISBN  9782070292721.
  21. ^ Les Illusions de la mer (francouzsky). Le Livre de poche. 1977 [1968]. str. 349. ISBN  9782253007302.
  22. ^ La Gloire de l'Empire (francouzsky). Éditions Gallimard. 1994 [1971]. str. 692. ISBN  9782070389414.
  23. ^ Au plaisir de Dieu (francouzsky). Paříž: Éditions Gallimard. 1980 [1974]. str. 476. ISBN  9782070372430.
  24. ^ Le Vagabond qui passe sous une ombrelle trouée (francouzsky). Éditions Gallimard. 1978. str. 303. ISBN  9782070297962.
  25. ^ Dieu, sa vie, synu (francouzsky). Éditions Gallimard. 1986 [1981]. str. 496. ISBN  9782070377350.
  26. ^ Mon dernier rêve sera pour vous (francouzsky). Éditions JC Lattès. 1993 [1982]. str. 444. ISBN  2709640929.
  27. ^ Jean qui grogne et Jean qui rit (francouzsky). Éditions JC Lattès. 2000 [1984]. str. 424. ISBN  9782709603164.
  28. ^ Le Vent du soir (francouzsky). Éditions JC Lattès. 1985. s. 412. ISBN  2709640880.
  29. ^ Tous les hommes en sont fous (francouzsky). Éditions JC Lattès. 1986. str. 382. ISBN  2709640902.
  30. ^ le Bonheur à San Miniato (francouzsky). Succès du livre. 1987. s. 380. ISBN  2738200109.
  31. ^ Album Chateaubriand (francouzsky). Éditions Gallimard. 1988. str. 359. ISBN  2070111407.
  32. ^ d'Ormesson, Jean; Sureau, François (1991) [1989]. Garçon de quoi écrire (francouzsky). Éditions Gallimard. str. 407. ISBN  2070384187.
  33. ^ Histoire du Juif potulný (francouzsky). Éditions Gallimard. 1993 [1990]. str. 629. ISBN  9782070385782.
  34. ^ d'Ormesson, Jean; Berl, Emmanuel (2003) [1992]. Tant que vous penserez à moi (francouzsky). Éditions Grasset. str. 168. ISBN  2246795060.
  35. ^ La Douane de mer (francouzsky). Flammarion et Cie. 1995 [1994]. str.593. ISBN  2070394611.
  36. ^ Presque rien sur presque tout (francouzsky). Éditions Gallimard. 1997 [1995]. str. 407. ISBN  2070403971.
  37. ^ Casimir mène la grande vie (francouzsky). Éditions Gallimard. 1999 [1997]. str. 256. ISBN  2070407233.
  38. ^ Une autre histoire de la littérature française (francouzsky). Já. NiL Éditions. 1997. str. 332. ISBN  2-84111-064-8.
  39. ^ Une autre histoire de la littérature française (francouzsky). II. NiL Éditions. 1998. s. 352. ISBN  2-84111-103-2.
  40. ^ Le Rapport Gabriel (francouzsky). Éditions Gallimard. 1999. s. 446. ISBN  2070417352.
  41. ^ Voyez přišel na Danse (francouzsky). Éditions Robert Laffont. 2001. ISBN  2221120744.
  42. ^ C'était bien (francouzsky). Éditions Gallimard. 2003. s. 268. ISBN  207031653X.
  43. ^ Et toi mon cœur pourquoi netopýři-tu (francouzsky). Éditions Robert Laffont. 2003. ISBN  2221120736.
  44. ^ Une fête en larmes (francouzsky). Éditions Robert Laffont. 2005. ISBN  2221112679.
  45. ^ La Création du monde (francouzsky). Éditions Robert Laffont. 2006. ISBN  2221112687.
  46. ^ Odeur du temps (francouzsky). Éditions Héloïse d'Ormesson. 2007. str. 475. ISBN  978-2350870588.
  47. ^ Qu'ai-je donc fait (francouzsky). Éditions Robert Laffont. 2008. ISBN  978-2221120729.
  48. ^ L'enfant qui attendait un vlak (francouzsky). Éditions Héloïse d'Ormesson. 2009. s. 45. ISBN  978-2350871240.
  49. ^ Saveur du temps (francouzsky). Éditions Héloïse d'Ormesson. 2009. s. 333. ISBN  978-2350871141.
  50. ^ C'est une si vybral étrange à la fin que le monde (francouzsky). Éditions Robert Laffont. 2010. ISBN  978-2221123362.
  51. ^ d'Ormesson, Jean (2013). Un day je m'en irai sans en avoir tout dit (francouzsky). Paříž: Éditions Robert Laffont. str. 264. ISBN  9782221138335.
  52. ^ d'Ormesson, Jean. Dieu, les affaires et nous (francouzsky). ISBN  9782806271532.

externí odkazy

  • Seznam románů Jean d'Ormesson na webových stránkách Académie française.