Carmine Benincasa - Carmine Benincasa
![]() | Téma tohoto článku nemusí splňovat požadavky Wikipedie směrnice o pozoruhodnosti pro biografie.Červen 2011) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Carmine Benincasa | |
---|---|
![]() | |
narozený | Eboli, Itálie | 17. prosince 1947
Zemřel | 3. srpna 2020 Řím, Itálie | (ve věku 72)
Národnost | italština |
Vzdělání | University of Rome |
obsazení | Umělecký kritik, autor, novinář |
Titul | Profesor |
Carmine Benincasa (17. prosince 1947 - 3. srpna 2020) byl italský kritik umění a historik umění profesor.
Životopis
Benincasa se narodil v Eboli na jihu Itálie. Po studiu na náboženské škole se přestěhoval do Řím studovat teologie, filozofie a zákon.
Byl profesorem dějin umění na Accademia di Belle Arti di Macerata Akademie výtvarných umění v Praze Florencie a profesor dějin umění na Fakulta architektury z University La Sapienza v Římě. Během tohoto období se setkal s intelektuály jako Jean-Paul Sartre,[1] Jorge Luis Borges, Marguerite Yourcenar, Bruno Zevi a mnoho dalších.
V letech 1978 až 1982 byl členem Benátské bienále Výbor pro vizuální umění[2] a poradce ministerstva kultury a životního prostředí. V roce 1994 byl krátce obviněn a uvězněn za podvádění sběratelů ověřováním a prodejem falešných uměleckých děl.[3] Případ byl následně pro nedostatek důkazů vyhozen mimosoudně. Benincasa byla nakonec zbavena každého provinění Nejvyšší soud Itálie v roce 2014.[4]
Benincasa publikoval řadu esejů, článků a monografií o umělcích jako např Paul Klee, Antoni Tàpies, Renato Guttuso, Henry Moore, Mario Ceroli, Willem De Kooning, Joan Mirò, Amedeo Modigliani, Giacomo Balla, Vasilij Kandinskij, Henri Matisse a Giorgio Morandi. Uspořádal také mnoho mezinárodních výstav, včetně části výstavy Benátské bienále v roce 1982.
Benincasa byl šéfredaktorem italského vydání Cahiers d'Art.
Zemřel 3. srpna 2020 ve věku 72.[5]

Vybraná díla
- Chiesa e storia del cardinale Emmanuel Célestin Suhard e il Concilio Vaticano II - Ed. Paoline, 1967
- Interpretazione tra futuro e utopia - Ed. Magma, Roma 1973
- Sul manierismo - Come dentro uno specchio, La Nuova Foglio Editrice 1975; 2 ° ed - vyd. Officina, Roma
- Babilonia in fiamme - Saggi sull’arte contemporanea - Ed. Electa, Milano 1978
- Architettura přichází dis-identita - Ed. Dedalo, Bari 1978[6]
- L’altra scena - Saggi sul pensiero antico, medioevale e controrinascimentale - Ed. Dedalo, 1979[7]
- Anabasi - Architettura e arte 1960/1980 - Ed. Dedalo, Bari 1980
- Joan Mirò - Ed. 2C, Roma 1981
- Oskar Kokoschka - La mia vita - Ed. Marsilio, Venezia 1981
- Georges Braque - Opere dal 1900 al 1963 - Ed. Marsilio, Venezia 1982
- Verso l’altrove - Fogli eretici sull’arte contemporanea - Ed. Electa, Milano 1983
- Alvar Aalto - Ed. Vůdce, 1983
- Paul Klee - Ed. Galerie Marisa del Re, 1983[8]
- Umberto Mastroianni - Monumenti 1945/1946 - Ed. Electa, Milano 1986
- Il colore e la luce - L’arte contemporanea - Ed. Spirali, Milano 1985
- André Masson - L’universo della pittura - Ed. Mondatori, Milano 1989
- Clara Halter - Trace - Ed. Robert Laffont; První vydání, 1992
- Il tutto in frammenti: Arte del XX secolo. Una nuova interpretazione storica, Politi Editore, Milán, 1994
Reference
- ^ http://bibliothequekandinsky.centrepompidou.fr/clientBookline/service/reference.asp?INSTANCE=INCIPIO&OUTPUT=PORTAL&DOCID=0357919&DOCBASE=CGPP[trvalý mrtvý odkaz ]
- ^ [1]
- ^ http://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1994/07/08/critico-arte-professore-in-cella-per.html
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 04.08.2010. Citováno 2011-06-20.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ Eboli - Lutto per l’intera comunità (v italštině)
- ^ ArchitetturaComeDis_identita
- ^ AltraScena
- ^ Paul_Klee