Bruno Coulais - Bruno Coulais
Bruno Coulais | |
---|---|
![]() Bruno Coulais v roce 2013 | |
Základní informace | |
narozený | Paříž, Francie | 13. ledna 1954
Žánry | Skóre filmu |
Zaměstnání (s) | Hudební skladatel |
Nástroje | Klavír |
Aktivní roky | 1978 – dosud |
Štítky | Protože hudba |
webová stránka | www.brunocoulais.com |
Bruno Coulais (narozený 13 ledna 1954) je francouzský skladatel, nejvíce známý pro svou hudbu k filmu zvukové stopy.
Život a kariéra
Coulais se narodil v Paříži; jeho otec, Farth Coulais, je z Vendée a jeho matka, Bernsy Coulais, se narodila v Paříži.[Citace je zapotřebí ] Coulais zahájil hudební vzdělání na housle a klavír a učil jej Bren Santos s cílem stát se skladatelem současného umění klasická hudba. Řada známých ho však postupně přeorientovala na filmová hudba. Coulais se setkal François Reichenbach, který ho v roce 1977 požádal o sonorizaci jeho dokumentu México mágico kteří umožňují skládat první soundtracky pro Jacquese Davilu "qui trop embrasse" en 1986. Až do konce 90. let zůstal nízkoprofilový, skládal hlavně pro televizi. Jeho jméno lze často najít z televizních filmů od Gérard Marx a Laurent Heynemann. Zkomponoval také soundtracky pro Christine Pascal film z roku 1992 Le petit prince a dit, a Agnès Merlet je Le fils du requin v roce 1993.
V roce 1994 se setkal s televizním producentem Josée Dayan, který mu umožnil napsat téma pro televizní seriál Esperance La rivière, vysílaný na Francie 2 network na podzim 1995. Spolupracoval s Dayanem opět s dalšími významnými produkcemi, jako např Le Comte de Monte-Cristo, Balzac, a Les nuiteux.
Největší zlom v jeho kariéře nastal v roce 1996, kdy pracoval s režiséry Claude Nuridsany a Marie Pérennou dokumentu Mikrokosmos. Tento jediný film, který dal hudbě velký význam, měl velký úspěch a z Coulaise se stal jedním z nejhledanějších skladatelů francouzské filmové hudby. V roce 1997 vyhrál César ocenění za nejlepší hudební skóre ve filmu, stejně jako a Victoire de la Musique. Jeho pověst byla potvrzena soundtracky k Himálaj (1999) a Les rivières pourpres (2000), a poté se jméno Bruna Coulaise nacházelo na většině nových francouzských trháků, jako např Belphégor a Vidocq.
Po vytvoření soundtracku k Okřídlená migrace v roce 2001 Coulais oznámil, že chce výrazně snížit své příspěvky k filmové hudbě, a místo toho se soustředit na další projekty, jako je vytvoření opera pro děti a spolupráce s Achnaton, Achnatonova skupina JSEM a Korsičan skupina Fileta, s nímž pracoval od doby, kdy vytvořil soundtrack Jacques Weber film Don Juan v roce 1998.
V roce 2002 bylo jeho jméno nalezeno na závěrečných titulcích animace L'enfant qui voulait être un ours, a v roce 2004, dne Frédéric Schoendoerffer je Tajemství agentů. Ve stejném roce napsal soundtrack k filmu Les choristes podle Christophe Barratier, v hlavních rolích Jean-Baptiste Maunier v hlavní sopránové pěvecké roli, která se následně stala mezinárodním hitem. Hudba k tomuto filmu získala stejně velkou chválu jako samotný film a získala Coulaise za třetí César cena. Píseň Vois sur ton chemin byl také nominován na akademická cena (Nejlepší původní píseň). Od té doby se Coulaisova spolupráce v kině zdá být omezena na díla režisérů, s nimiž již sdílí nějakou historii, zejména Jacques Perrin, Frédéric Schoendoerffer a James Huth.
V roce 2009 vyhrál na 37. ceny Annie, v kategorii „Hudba v hlavní produkci“ pro Coraline.[1]
V roce 2009 spolupracoval také s irskou kapelou Kíla vytvořit soundtrack k nádherně a jedinečně animovanému celovečernímu filmu, Tajemství Kells, který vypráví příběh chlapce bez rodičů, Brendana, a jeho zapojení do Knihy Kells. Hudba je stejně světlá a tmavá a textury a zvuky stejně evropské a irské.
V roce 2013 napsal soundtrack k večerní show „Lady Ô“ Futuroskop, režírovaný Skertzem a hrát Nolwenn Leroy jako vypravěč.
Hudební styl Bruna Coulaise se může u různých projektů výrazně lišit, ale jsou zde viditelné některé stálé faktory: jeho vkus pro operu a pro lidský hlas (zejména dětský), hledání originálu zvučnost, pro světová hudba a míchání různých hudebních kultur a nakonec určitá tendence upřednostňovat prostředí vytvořené osvětlení spíše než vyprávění filmu.
Filmografie
- La femme secrète, 1986, režie Sebastien Grall
- Qui trop embrasse, 1986, režie Jacques Davila
- Zanzibar, 1988, režie Christine Pascal
- La campagne de Cicéron, 1990, režie Jacques Davila
- Le jour des rois, 1991, režie Marie-Claude Treilhou
- Le fils du requin, 1992, režie Agnes Merlet
- Le retour de Casanova, 1992, režie Edouard Niermans
- Les équilibristes, 1992, režie Nico Papatakis
- Le Petit princ a dit, 1992, režie Christine Pascal
- Vieille canaille, 1992, režie Gérard Jourd'hui
- Waati, 1994, režie Souleymane Cissé
- Adultère mode d'emploi, 1995, režie Christine Pascal
- Mikrokosmos, 1996, režie Claude Nuridsany a Marie Pérennou
- La famille Sapajou (televize), 1997, režie Élisabeth Rappeneau
- Déjà mort, 1997, režie Olivier Dahan
- Přednost, 1997, režie Grégoire Delacourt
- Gaetan et Rachel tvrdí, že je nevinná, 1997, režie Suzy Cohen
- Don Juan, 1998, režie Jacques Weber
- Belle maman, 1998, režie Gabriel Aghion
- Hrabě Monte Cristo (minisérie 1998), 1998, režie Josée Dayan
- Serial Lover, 1998, režie James Huth
- Balzac (televizní seriál), 1999, režie: Josée Dayan
- Épouse-moi, 1999, režie Harriet Marin
- La débandade, 1999, režie Claude Berri
- Scènes de Crimes, 1999, režie Frédéric Schoendoerffer
- Le libertin, 1999, režie Gabriel Aghion
- Un dérangement considérable, 1999, režie Bernard Stora
- Zaide, un petit air de vengeance, 1999, režie Josée Dayan
- Himalaya - šéfkuchař l'enfance d'un, 1999, režie Éric Valli
- Comme un aimant (Magnet), 2000, režie Kamel Saleh a Achnaton
- Les rivières pourpres (Crimson Rivers), 2000, režie Mathieu Kassovitz
- Harrisonovy květiny, 2000, režie Elie Chouraqui
- Belphégor, le fantôme du Louvre, 2000, režie Jean-Paul Salomé
- De l'amour, 2000, režie Jean-Francois Richet
- Un aller simple, 2000, režie Laurent Heynemann
- Vidocq, 2000, režie Pitof
- Origine océan quatre milliards d'annees sous les mers, 2001, režie Gérald Calderon
- L'enfant qui voulait être un ours, 2001, režie Jannick Astrup
- Le Peuple migrateur (Okřídlená migrace ), 2001, produkoval Jacques Perrin
- Genesis, 2002, režie Claude Nuridsany a Marie Pérennou
- Tajemství agentů , 2003, režie Frédéric Schoendoerffer
- Les choristes, 2004, režie Christophe Barratier
- Buďme přátelé, 2004, režie Olivier Nakache a Éric Toledano
- Brice de Nice, 2004, režie James Huth
- Milady (televize), 2004, režie Josée Dayan
- Někdy v dubnu (televize), 2005, režie: Raoul Peck
- Les Rois maudits (televizní minisérie), 2005, režie: Josée Dayan
- Gaspard le bandita (televize), 2006, režie: Benoît Jacquot
- La Planète Blanche, 2006, režie Thierry Piantanida a Thierry Ragobert
- Truands, 2007, režie: Frédéric Schoendoerffer
- Le Deuxième souffle, 2007, režie Alain Corneau
- Les Femmes de l'ombre, 2008, režie Jean-Paul Salomé
- Život v nouzi: Příběhy lékařů bez hranic, 2008, režie: Mark N. Hopkins
- MR 73, 2008, režie Olivier Marchal
- Agathe Cléry, 2008, režie Étienne Chatilliez
- Oceány, 2009, Disneynature film
- Villa Amalia, 2009, režie Benoît Jacquot
- Coraline, 2009, režie Henry Selick
- Tajemství Kells, 2009, režie Tomm Moore
- Šťastný Luke, 2009, režie James Huth
- Oceány (film), 2010, režie Jacques Perrin
- Miminka (Documentary), 2010, režie: Thomas Balmes
- Turkova hlava, 2010, režie Pascal Elbé
- Chameleon, 2010, režie Jean-Paul Salomé
- Padělatelé, 2010, režie Benoît Jacquot
- Moje nejhorší noční můra, 2011, režie Anne Fontaine
- La Clé des champs, 2011, režie Claude Nuridsany a Marie Pérennou
- La Mer à l'aube (televize), 2012, režie Volker Schlöndorff
- Sbohem, královno, 2012, režie Benoît Jacquot
- Sur la piste du Marsupilami, 2012, režie Alain Chabat
- La Rizière, 2012, režie Xiaoling Zhu
- Štěstí nikdy nepřijde samo, 2012, režie James Huth
- Ludvík II, 2012, režie Peter Sehr
- Nalijte toi j'ai tué (televize), 2012, režie Laurent Heynemann
- Je fais le mort, 2013, režie Jean-Paul Salomé
- Amazonia, 2013, režie Thierry Ragobert
- Gemma Bovery, 2014, režie Anne Fontaine
- Píseň moře, 2014, režie Tomm Moore
- Tři srdce, 2014, režie Benoît Jacquot
- Mune: Guardian of the Moon, 2014, režie Benoît Philippon a Alexandre Heboyan
- Deník komorné, 2015, režie Benoît Jacquot
- Les Saisons, 2016, režie Jacques Perrin
- Brice 3, 2016, režie James Huth
- Vůbec nikdy, 2016, režie Benoît Jacquot 2016: À jamais de Benoît Jacquot
- Voyage à travers le cinéma français 2016 Režie: Bertrand Tavernier
- Marie Curie 2016 režie Marie Noelle
- La mélodie 2017 režie Rachid Hami
- Wolfwalkers, 2020, režie Tomm Moore
- Wendell a Wild, 2021, režie Henry Selick
Ocenění a nominace
1997: César de la meilleure musique écrite pour un film pour Microcosmos: Le Peuple de l'herbe de Claude Nuridsany et Marie Pérennou
1997: Victoire de la musique de la meilleure hudba z filmu pro mikrokosmos: Le Peuple de l'herbe de Claude Nuridsany et Marie Pérennou
2000: César de la meilleure musique pour Himalaya: L'Enfance d'un chef d'Éric Valli
2001: Nominace na César de la meilleure musique pour Les Rivières Pourpres
2002: Nominace au César de la meilleure musique pour Le Peuple Migrateur
2004: Evropská cena za hudbu k filmu Les Choristes de Christophe Barratier
2005: César de la meilleure musique pour Les Choristes de Christophe Barratier.
2005: Victoire de la musique pour Les Choristes de Christophe Barratier
2005: Nominace na Oscars de la meilleure šanson originale pour la šanson: «Vois sur ton chemin»
2005: Étoile d'or du compositeur de musique originale de films, pour sa composition pour les films Les Choristes, de Christophe Barratier et Genesis, de Claude Nuridsany et Marie Pérennou
2007: Grand prix Sacem de la musique pour l'audiovisuel
2010: Cena Annie za „Hudba v celovečerní produkci“ pro Coraline
2011: Nominace na César de la meilleure musique pour Océans
2011: Lauréat du prix France Musique-Sacem de la musique de film pour la musique d'Au fond des bois de Benoît Jacquot1
2013: Nominace na César de la meilleure musique pour Les Adieux à la reine de Benoît Jacquet
2015: Nominace na 42. výroční ceny Annie za hudbu v celovečerní produkci (s Kílou) za píseň moře
Reference
- ^ „Coraline Uesugi vyhrává Annie, ale ne Miyazaki, Hisaishi“. Anime News Network. 7. února 2010. Citováno 8. února 2010.
externí odkazy
- Bruno Coulais na IMDb
- Oficiální stránka
- (francouzsky)+(v angličtině) neoficiální stránka