Bosenská národní rada - Bosniac National Council

Bosniak národní rada
Bošnjačko nacionalno vijeće
Бошњачко национално вијеће
Národní symbol Bosňanů v souboru Sandzak.png
ZkratkaBNV
Formace11. května 1991 (1991-05-11)
ZakladatelSulejman Ugljanin
Založeno vNovi Pazar, SR Srbsko, SFR Jugoslávie
TypPolitická organizace
ÚčelZájmy bosenské menšiny
Hlavní sídloNovi Pazar, Srbsko
Kraj
Sandžak
Úřední jazyk
Bosenské
Prezident
Jasmina Curić
Místopředsedové
Muhedin Fijuljanin
Fuad Baćićanin
Řekni Kačapor
Esad Rahić
Předseda výkonného výboru
Hasim Mekić
Tajemník
Mirza Hajdinović
webová stránkawww.bnv.org.rs
Dříve volal
Muslimská národní rada v Sandžaku (1991–1996)
Bosniacká národní rada v Sandžaku (1996–03)
Shromáždění národní rady

Pravidlo většiny (22)

  SDA (14)

  Sociálně demokratická strana Srbska (8)

Opozice (13)

  SPP (13)

The Bosniak národní rada (Bosenské: Bošnjačko nacionalno vijeće, Бошњачко национално вијеће) je zastupitelským orgánem Bosniacká národnostní menšina v Srbsko. Bylo založeno jako Muslimská národní rada v Sandžaku (MNVS) dne 11. května 1991. Jeho prvním prezidentem a zakladatelem je Sulejman Ugljanin. Do roku 2003 se bosniacká národní rada nazývala bosniacká národní rada v Sandžaku (BNVS), poté dostala své současné jméno.[1]

V průběhu 90. let aktivně hledala autonomii pro Sandžak region a jeho případné sjednocení s Republika Bosna a Hercegovina. Následující Černá Hora Nezávislost v roce 2006 zůstala aktivní pouze v roce 2006 Srbsko.

Bosniacká národní rada má 35 křesel, přičemž zástupci jsou voleni při volbách do národních rad různých uznaných národnostních menšin v Srbsku. Poslední volby se konaly v listopadu 2018, během nichž většinu křesel získala Strana demokratické akce Sandžaku, vedená Sulejmanem Ugljaninem.

Dějiny

1991–2000

Muslimská národní rada v Sandžaku (Srbochorvatština: Muslimansko nacionalno vijeće Sandžaka / Муслиманско национално вијеће Санджака; MNVS) byla založena v roce Novi Pazar dne 11. května 1991.[1][2] Sulejman Ugljanin byl zvolen jejím prvním prezidentem.[1] MNVS sestával z: Strana demokratické akce Sandžaku (SDAS) a další bosenské politické strany, jakož i další sdružení, muslimská náboženská komunita a nestraníci.[3]

Dne 11. Května 1991 MNVS prohlásila, že vlády Srbsko a Černá Hora prosazovali „srbskou ideologii“ a usilovali o „fyzické vyhlazení“ Srbska Sandžak Muslimové, aby pozemní hranice mezi Srby v Srbsku a Černé Hoře mohla být zcela nerušená. Tvrdil, že je jediným legitimním zástupcem sandžakovských muslimů. MNVS hledala autonomii pro Sandžak by měl Jugoslávie rozpustit a vyzval muslimy, aby se vyzbrojili v případě občanské války. Oznámila vytvoření shromáždění, výkonné rady, veřejných bezpečnostních služeb a provádění povinné vojenské služby, slibující pozastavení činnosti všech ostatních jugoslávských státních orgánů v případě rozpuštění Jugoslávie nebo občanské války.[4]

Sulejman Ugljanin, zakladatel a bývalý prezident muslimské národní rady

Mezi 25. a 27. říjnem 1991,[1] MNVS uspořádala a referendum za autonomii Sandžaku s dotazem muslimů, zda jsou pro „plnou politickou a územní autonomii“ regionu a jeho „právo připojit se k jedné ze suverénních republik“, pravděpodobně Bosna a Hercegovina. Srbské úřady prohlásily referendum za protiústavní.[5] Referendum bylo uspořádáno s podporou bosenska Strana demokratické akce (SDA), ačkoli to MNVS popřelo.[6] MNVS tvrdila, že 264 000 lidí v Sandžaku, zbytku Jugoslávie a v zahraničí požádalo o zařazení na seznam voličů.[7] Volební účast činila 71 procent a 98 procent hlasovalo pro politickou a územní autonomii Sandžaku s právem připojit se k další z jugoslávských republik.[1] Ugljanin tvrdil, že referenda se zúčastnilo 97 procent sandžakovských muslimů a 33 procent Albánců, ale téměř žádní křesťané. Dále uvedl, že MNVS rozhodne o tom, ke které jugoslávské republice se Sandžak připojí, v závislosti na dalším vývoji.[7]

Na konci listopadu 1991 MNVS vybrala pro region novou správu, která fungovala jako stínová vláda.[6] Tajemník Strany demokratické akce Sandžaku, Rasim Ljajić byl jmenován předsedou vlády, zatímco Ugljanin zůstal prezidentem MNVS. SDA si udržela většinu křesel v nové vládě, která zahrnovala také Liberální bosenská organizace a Strana národního jmění.[8] Také v lednu 1992 přijala MNVS rezoluci vyzývající sandžakovské muslimy, aby se postavili proti náboru pro Jugoslávská lidová armáda (JNA).[9]

Po Evropská komunita uznal odchod několika bývalých jugoslávských republik v prosinci 1991, Ugljanin zaslal výsledky referenda nizozemskému ministru zahraničí Hans van den Broek žádající o „uznání a plnou mezinárodní a právní subjektivitu Sandžaku“.[7] V lednu 1992 vyhlásila MNVS vytvoření „zvláštního postavení“ Sandžaku, které by regionu poskytlo dalekosáhlou autonomii. Jugoslávská ani srbská vláda tuto iniciativu neuznala.[8] V následném dopise Evropské ministerské radě ze dne 5. dubna 1992 Ugljanin pod dopadem bezprostředního založení Svazová republika Jugoslávie (založeno po Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina a Makedonie opustil předchozí inkarnaci země) a odkazoval se na Bosenské války, znovu požádal o uznání Sandžaka, o rozmístění vojsk OSN a vytvoření mezinárodní přítomnosti v regionu.[7]

Dne 18. dubna protestovala konference muslimských intelektuálů v Sandžaku, Černé Hoře a Srbsku proti založení Svazové republiky Jugoslávie s tím, že k ní došlo proti vůli muslimů v zemi a vyzvala k jejímu neuznání.[7] MNVS přijala dne 28. dubna rezoluci, která popírá existenci Jugoslávie a trvá na tom, aby sandžakovským muslimům bylo umožněno připojit se k republice, kterou si vybrali, což byla v tomto případě muslimská vláda. Republika Bosna a Hercegovina.[10] Dne 16. srpna 1992 zašla MNVS o krok dále. S odkazem na svou bezprostřední účast na londýnské konferenci v srpnu 1992 vyhlásila MNVS úplný bojkot Srbska a Černé Hory, včetně jejich republikánských shromáždění, dokud Sandžaku nebyl přiznán oficiální status a „státní terorismus“ neskončil. MNVS vyzvala k bojkotu předčasných parlamentních voleb v roce 2006 Květen 1992,[11] Prosince 1992[12] a Prosince 1993.[11] Většina muslimů se voleb nezúčastnila ani Albánci Kosovo.[10]

Dne 6. června 1993 přijala MNVS Memorandum o zavedení zvláštního statusu Sandžaku uvnitř Rump Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), které usilovalo o dalekosáhlou autonomii. Memorandum, které mělo být podepsáno Jugoslávií, MNVS, Republikou Bosna a Hercegovina a Mezinárodní konference o bývalé Jugoslávii (ICFY), zůstal mrtvý dopis.[13]

V roce 1996 přijaly sandžakské muslimské strany a sdružení název „Bosniaks“ místo „Muslims“ po stejném rozhodnutí Kongresu bosniackých intelektuálů, který se konal v Sarajevu v roce 1993.[13] Proto byl název MNVS změněn na Bosniac Muslimská národní rada Sandžak (Srbochorvatština: Bošnjačko nacionalno vijeće Sandžaka; BNVS).[2] Po skončení Bosenské války v roce 1995 přejmenovaná bosenská národní rada v Sandžaku přijala Memorandum o autonomii Sandžaku a zvláštních vztazích s Bosna a Hercegovina dne 19. července 1999.[1][11] Během 2000 prezidentské volby konané v září podpořila BNVS Demokratická opozice Srbska a vyzval Bosňany, aby hlasovali pro společného kandidáta opozice. Volby vyvrcholily svržení z Slobodan Milošević během takzvané buldozerové revoluce.[1]

2000 – dosud

Vlajka bosenské národnostní menšiny v Srbsku přijatá mezi jinými národními symboly bosenskou národní radou

Za těchto nových okolností byl status národnostních menšin v Srbsku a Černé Hoře právně regulován. Dne 6. září 2003 uspořádala BNVS volební shromáždění v Novi Pazaru; Prezidentem byl znovu zvolen Sulejman Ugljanin. Během shromáždění byla pozastavena bosenská národní rada v Sandžaku a v souladu s novým zákonem byla bosenská národní rada (Srbochorvatština: Bošnjačko nacionalno vijeće; BNV) začal fungovat.[1] Statut národní rady Bosny, který byl přijat dne 13. září 2003, popisoval Bosnianskou národní radu jako nejvyšší zastupitelský orgán bosenské národnostní menšiny v Srbsku. Měl jurisdikci v používání jazyka a písma, vzdělávání, kultury a informací o Bosenský jazyk. Mezi nejdůležitější rozhodnutí bosenské národní rady patřila rozhodnutí o státní vlajce a erbu bosenské národnostní menšiny, jejích národních svátcích, národních cenách a uznáních a národních projevech. Následující Černá Hora Za nezávislost Bosny a Hercegoviny v roce 2006 zůstala aktivní pouze v Srbsku.[1]

V roce 2009 se bosenská národní rada podílela na tvorbě návrhu zákona o národních radách pro národnostní menšiny, který zlepšil ochranný mechanismus národnostních menšin v Srbsku. Bosenská národní rada vydala Deklaraci o statusu Bosňanů ze Sandžaku v Republice Srbsko dne 27. června 2009. Bosenská národní rada v této Deklaraci varovala srbské orgány před údajným zastavením procesu uplatňování kolektivních práv Bosniacká národnostní menšina. Bosenská národní rada později přijala Rozhodnutí o stanovení tradičních názvů jednotek místní samosprávy, obydlených míst a dalších zeměpisných názvů v bosenské řeči na území Bosny a Hercegoviny. Novi Pazar, Tutin, Sjenica a Prijepolje. Bosenská národní rada vytvořila Model pro vzdělávání Bosňanů ze Sandžaku, Strategii informování o bosenštině, a založila Institut pro kulturu.[1]

Neúspěšné volby do nového složení bosenské národní rady se konaly dne 6. června 2010, poté staré vedení nadále vedlo staré vedení. To vedlo k novému zastavení vztahů mezi Radou a srbskými orgány, po kterém Rada dne 1. března 2012 přijala rezoluci o postavení a uplatňování práv Bosňanů v Srbsku a později Deklaraci k Bosňanům a občanům Sandžaku jako pokyn bosenským politickým stranám a sdružením vyvíjet tlak na srbské úřady. Dne 6. dubna 2012 přijala národní rada Bosny národní hymnu bosenské národnostní menšiny nazvanou „Ja sin sam tvoj„(Jsem tvůj syn).[1]

První volby do národních rad různých národnostních menšin v Srbsku se konaly v říjnu 2014. Volební účast v bosenské národní radě byla 35,7 procenta. Většinu křesel získala koalice vedená Strana demokratické akce Sandžaku, která získala 19 zástupců, zatímco opoziční koalice pod vedením Muftiho Muamer Zukorlić získal 16 křesel.[14]

Reference

Poznámky

  1. ^ A b C d E F G h i j k BNV.
  2. ^ A b Dimitrijević 2000, str. 392.
  3. ^ Ahrens 2007, str. 225.
  4. ^ Ahrens 2007, str. 225–226.
  5. ^ Poulton a Taji-Farouki 1997, str. 175.
  6. ^ A b Poulton a Taji-Farouki 1997, str. 177.
  7. ^ A b C d E Ahrens 2007, str. 226.
  8. ^ A b Bugajski 1994, str. 161.
  9. ^ Ahrens 2007, str. 231.
  10. ^ A b Ahrens 2007, str. 214.
  11. ^ A b C Sandžačke novine a 29. července 2011.
  12. ^ Ahrens 2007, s. 226–227.
  13. ^ A b Ahrens 2007, str. 227.
  14. ^ Blic a 27. října 2014.

Knihy

  • Ahrens, Geert-Hinrich (2007). Diplomacie na hraně: zvládání etnických konfliktů a pracovní skupina konferencí o Jugoslávii pro menšiny. Washington, D. C .: Woodrow Wilson Center Press. ISBN  0801885574.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bugajski, Janusz (1994). Etnická politika ve východní Evropě: Průvodce národními politikami, organizacemi a stranami. Amonk, NY: M. E. Sharpe. ISBN  1563242826.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Dimitrijević, Nenad (2002). Správa multietnických místních komunit v zemích bývalé Jugoslávie. Budapešť: Iniciativa pro reformu místní správy a veřejných služeb / Institut otevřené společnosti. ISBN  9637316663.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Poulton, Hugh; Taji-Farouki, Suha (1997). Muslimská identita a balkánský stát. London: C. Hurst & Co. Publishers. ISBN  1850652767.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Zprávy

Jiné zdroje