Blakumen - Blakumen

Runestone z Gotlandu
11. století runestone G134 s odkazem na Blakumen (Sjonhemský hřbitov, Gotland, Švédsko)

Blakumen nebo Blökumenn byli lidé zmiňovaní ve skandinávských zdrojích z 11. až 13. století. Název jejich země, Blokumannaland, byl také zachován. Victor Spinei, Florin Curta, Florin Pintescu a další historici je identifikují jako Rumuni (variace exonymu Vlach ), zatímco Omeljan Pritsak tvrdí, že tomu tak bylo Kumány. Judith Jesch dodává možnost, že výrazy znamenaly „černochy“, jejichž význam je nejasný. Historici identifikují Blokumannaland jako země jižně od Dolní Dunaj které ve středověku obývali Vlachové, a dodali, že tento termín může odkazovat buď na Valašsko (na sever od Dunaje) nebo Afrika v moderní Islandský jazyk.

Blakumen na runestone G134

Varangianské obchodní stanice u Černého moře (mapa zobrazuje země, které nyní tvoří Rumunsko, obývané Rumuny, ale jejich přítomnost v daném období není všeobecně přijímána)

Jediný zachovaný příklad varianty Blakumen etnonyma byl nápis na a runestone na hřbitově v Sjonhemu v Gotland ve Švédsku.[1][2] Formy run na pamětním kameni naznačují, že byl zvýšen přibližně v roce 1050 našeho letopočtu.[3][4] Podle jeho nápisu a Varangian pár jménem Hróðvísl a Hróðelfr postavili kámen na památku jednoho ze svých synů, Hróðfússa, kterého zrádně zabil Blakumen při cestování do zahraničí.[3][4][5] Ačkoli nápis neobsahuje více informací o trestném činu, Spinei rozšiřuje nápis a tvrdí, že Hróðfúss byl zavražděn Vlachsem v oblastech východně od Karpaty.[3] Curta navrhuje, aby byl Hróðfúss obchodníkem cestujícím směrem Konstantinopol, který byl napaden a zabit Vlachs severně od Dolní Dunaj.[2] Jesch rovněž naznačuje, že Hróðfúss byl obchodníkem „na cestě do zahraničí“, a předpokládá, že byl zavražděn místními obchodníky, kteří zradili jeho důvěru.[6] Jesch překládá Blakumen jako Vlachs,[6] konfrontovat svou zradu se svou nedůvěryhodností, jak tvrdí Kekaumenos.[7] Jesch také připouští možnost, že tento výraz mohl znamenat „černochy“,[5] v takovém případě je význam nejasný.[8] Pritsak odmítá identifikovat Blakumen v nápisu s Vlachem, místo toho uvedl, že byli Kumány, jehož migrace do nejzápadnějších oblastí EU Pontské stepi začalo v době, kdy byl postaven pamětní kámen.[9] Spinei namítá tento názor z důvodu skutečnosti, že několik zmínek o Blakumen nebo Blökumen (například v Eymundově ságě) se vyskytují v kontextech odehrávajících se desetiletí před nejčasnějším výskytem Kumánů v pontské stepi.[10] Spinei také říká, že pokud je chápán ve smyslu „Černí Kumáni“, pak tento termín není v souladu s varangianskou etnickou terminologií (odvozenou z germánských nebo východoslovanských pojmenovacích tradic), že není doložen v zrcadlových formách v jiných jazycích (jako tak jako *cumani nigri v latině nebo *Mauro Koumanoi v řečtině), a že juxtapozice skandinávského adjektiva a vlastního jména řeckého nebo latinského původu (na úkor německého Walven označení Cumans) k výrobě Blakumen („černí Kumáni“) a Blokumannaland („země černých Kumánů“) je velmi nepravděpodobná.[11]

Hróðvísl a Hróðelfr, měli kameny zasazené na památku [jejich] tří synů. Tenhle na památku Hróðfússa. Blakumen ho zradil na expedici. Bůh pomůže duši Hróðfússa. Bůh zradil ty, kdo ho zradili.

— Runestone G134[12][8]

Blökumenn v Flatey Book

Blökumen jsou zmíněny v Flateyjarbók, an islandský rukopis z konce 14. století, který dochoval 13. století životopis z Norský král Olaf.[1][2] Tato práce obsahuje a samostatná kapitola o dobrodružstvích a Norština princ Eymund na dvoře knížete Jarizleifera v Novgorod.[1][13] Tato kapitola vypráví, že Eymund informoval Jarizleifra o odchodu Jarizleifrova bratra Burizlafa do Tyrklandu a dodal, že Burizlaf se připravuje zaútočit na Jarizleiffa s obrovskou armádou tvořenou Tyrkir, Blökumen a další národy.[1] Curta, Spinei a další učenci ztotožňují Jarizleifera s Yaroslav moudrý a Burizlaf s Sviatopolk I z Kyjeva.[2][14] Tvrdí, že odkaz na Tyrkir a Blökumen dokazuje, že Sviatopolk jsem najal Pechenegy a Vlachs, když se rozhodl jít do války s Yaroslavem.[2][14] Dále navrhují, aby Blökumenn z Flatey Book, jako Blakumen runového nápisu z Gottlandu byli Vlachové z Moldávie nebo Valašsko.[2][13]

„Pro [Burizlafa] bylo snazší přijít o prapor než o život,“ řekl Eymund, „a já jsem pochopil, že uprchl a byl přes zimu v Tyrklandu. Nyní chce vést proti [Jarizleifrovi] další armádu. Je shromážděný nepřekonatelná armáda s Tyrkirem, Blökumenem a mnoha dalšími ošklivými lidmi, a také jsem slyšel, že je docela pravděpodobné, že se vzdá své křesťanské víry a předá obě království těmto nepříjemným lidem, pokud se mu podaří ovládnout Rusko od vás [Jarizleifr] ".

— Eymundova sága[1][15]

Blokumannaland

Blokumannaland je území uvedené v Snorri Sturluson je Heimskringla („Kruh světa“) ze 13. století.[16] Kniha vypráví, jak byzantský císař Alexios I Komnenos napadl jménem Kirjalax Blokumannaland kde bojoval proti pohanským kmenům.[16] Protože tito pohané nebyli identifikováni, existuje neshoda ohledně skutečného data byzantské invaze. Například Spinei identifikuje události předepsané v Heimskringla s Bitva o Levounion 1091 našeho letopočtu,[16] která skončila katastrofickou porážkou Pečenů Byzantinci.[17] Tvrdí to Blokumannaland označuje území obývané Vlachy jižně od dolního Dunaje.[10] Na druhou stranu Sandaaker navrhuje, aby se bitva odehrála v roce 1040 nl, zatímco poslední datum roku 1122 nl navrhli Ellis Davidson a Blöndal.[16] Alexandru Madgearu říká, že Sturluson anachronicky zmínil země jižně od Dunaje jako Blokummanaland, protože druhý termín odkazoval na Druhá bulharská říše v době Sturlusona.[18] V moderním islandském jazyce, termín Blokumannaland může odkazovat na buď Valašsko nebo Afrika.[16]

V roce se stalo následující Řecko, kdy tam vládl král Kirjalax a byl na výpravě proti Blokumannalandu. Když dorazil k Pézína Plains, pohanský král proti němu postupoval s neodolatelným hostitelem. Měli s sebou společnost jezdců a nahoře obrovské vozy se střílnami.

— Snorri Sturluson je Heimskringla[19]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E Pintescu 2001, str. 260.
  2. ^ A b C d E F Curta 2006, str. 303.
  3. ^ A b C Spinei 2009, str. 54.
  4. ^ A b Pritsak 1981, str. 373.
  5. ^ A b Jesch 2001, s. 257–258.
  6. ^ A b Jesch 2001, str. 96, 257–258.
  7. ^ Jesch 2001, str. 258, poznámka 44.
  8. ^ A b Jesch 2001, str. 257.
  9. ^ Pritsak 1981, str. 344, 373.
  10. ^ A b Spinei 2009, str. 106.
  11. ^ Spinei 2009, str. 107.
  12. ^ Pritsak 1981, str. 344.
  13. ^ A b Spinei 2009, str. 105.
  14. ^ A b Spinei 2009, str. 104–105.
  15. ^ Eymundova sága (kap. 8.), str. 79-80.
  16. ^ A b C d E Pintescu 2001, str. 261.
  17. ^ Spinei 2009, str. 120.
  18. ^ Madgearu 2013, str. 162.
  19. ^ Snorri Sturluson: Heimskringla (kapitola 21.), s. 787.

Zdroje

Primární zdroje

  • Snorri Sturluson: Heimskringla: Historie králů Norska (Přeložil Lee M. Hollander) (2009). Americko-skandinávská nadace. ISBN  978-0-292-73061-8.
  • Eymundova sága (1989). v Vikingové v Rusku: Yngvarova sága a Eymundova sága (Přeložili a představili Hermann Palsson a Paul Edwards). Edingburgh University Press. str. 69–89. ISBN  0-85224-623-4.

Sekundární zdroje

  • Curta, Florin (2006). Jihovýchodní Evropa ve středověku, 500-1250. Cambridge University Press. ISBN  978-0-521-89452-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Jesch, Judith (2001). Lodě a muži v pozdním vikingském věku: Slovník runových nápisů a skaldického verše. Boydell & Brewer. ISBN  978-0-85115-826-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Pintescu, Florin (2001). „Presences de l'element viking dans l'espace de la romanité orientale en contexte méditerranéen [Přítomnost Vikingů ve východních románských zemích v kontextu Středomoří]“. Studia Antiqua et Archaeologica. Centrul Interdisciplinar de Studii Arheoistorice. VIII: 257–272. ISSN  1224-2284.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Madgearu, Alexandru (2013). Byzantská vojenská organizace na Dunaji, 10. – 12. Století. Brill. ISBN  978-90-04-21243-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Pritsak, Omeljan (1981). Původ Rusa: Staré skandinávské zdroje jiné než ságy. Harvard University Press. ISBN  0-674-64465-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Spinei, Victor (2009). Rumuni a turkičtí kočovníci severně od delty Dunaje od desátého do poloviny třináctého století. Koninklijke Brill NV. ISBN  978-90-04-17536-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Yotov, Valeri (2007). Vikingové na Balkáně (desáté až 11. století). Strategické a taktické změny. Nová archeologická data. Archaeologia Baltica. 8. 321–327. ISSN  1392-5520.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • (v maďarštině) Schütz, István (2002). Fehér foltok a Balkánon: Bevezetés az albanológiába és a balkanisztikába [Prázdná místa na Balkáně: Úvod do albánologie a balkanistiky]. Balassi Kiadó. ISBN  963-506-472-1.
  • Spinei, Victor (1986). Moldávie v 11. – 14. Století. Editura Academiei Republicii Socialiste Româna.
  • Yotov, Valeri (2007). Vikingové na Balkáně (desáté až 11. století). Strategické a taktické změny. Nová archeologická data. Archaeologia Baltica. 8. 321–327. ISSN  1392-5520.