Biogeografické regiony Evropy - Biogeographic regions of Europe
The biogeografické regiony Evropy jsou biogeografické regiony definované Evropská agentura pro životní prostředí Původně byly omezeny na Evropská unie členské státy, ale později rozšířena tak, aby pokrývala celou Evropu západně od Uralu, včetně celého Turecka. Mapa biogeografických oblastí je záměrně zjednodušena a ignoruje místní anomálie. Je určena především jako rámec pro koordinaci a podávání zpráv o celkových výsledcích úsilí o zachování .
Bernská úmluva a směrnice o stanovištích
Směrnice o stanovištích ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin je klíčovou součástí evropské politiky ochrany přírody. Natura 2000 síť chráněných území.[1]V rámci Evropské unie Směrnice o stanovištích provádí 1. června 1982 Bernská úmluva o ochraně evropské divoké zvěře a přírodních stanovišť z Evropská rada Směrnice o stanovištích má menší zeměpisný rozsah než Bernská úmluva, ale má silnější mechanismy prosazování.[2]
Výzvy pro stanoviště a druhy se v celé Evropě liší kvůli rozdílům v podnebí, topografii, půdním stavu atd., Ale problémy a řešení mohou být podobné mezi sousedními zeměmi, kterým může prospět koordinace úsilí o ochranu lokalit ve stejné biogeografické oblasti.[3]Příloha III směrnice o stanovištích pojednává o dvoustupňovém přístupu k upřednostňování ochrany:[4]
- V 1. fázi hodnotí každá členská země relativní význam lokalit ve své zemi pro stanoviště a druhy na základě kritérií definovaných ve směrnici o stanovištích.[4]
- Fáze 2 hodnotí stránky členských zemí na úrovni Evropského společenství. Zvažuje národní hodnotu lokality, její velikost a biologickou rozmanitost, ať už je součástí kontinuálního ekosystému na obou stranách hranice mezi členskými státy, a její globální ekologický význam pro její biogeografický region. Uvažovány jsou všechny lokality určené členskými státy, které mají prioritní přírodní stanoviště nebo druhy Stránky s významem pro Společenství.[4]
Dějiny
Alfred Russel Wallace provedl ranou klasifikaci světových biogeografických regionů a podoblastí v roce 1876. Umístil Evropu do palearktické oblasti (dnes nazývané Palearktická říše ), rozdělené mezi severoevropské a středomořské podoblasti. Podoblasti se zhruba shodovaly Augustin Pyramus de Candolle botanické oblasti a byly v podstatě pokusem definovat oblasti silně souvisejícího endemismu.[5]
Moderní biogeografická mapa regionů Evropy byla vyvinuta pro použití členskými zeměmi Evropské unie při uplatňování kritérií EU Směrnice o stanovištích, Příloha III, Fáze 2: „... posoudit význam komunity a vybrat z národních seznamů lokality, které se stanou Zvláštní oblasti ochrany "Navrhovaná místa v každé z biogeografických oblastí jsou hodnocena podle kritérií uvedených v příloze III."[6]
Původní směrnice o stanovištích ze dne 21. května 1992 určila pět biogeografických oblastí: Vysokohorský, Atlantik, Kontinentální, Macaronesian a Středomoří. Poskytují geografický rámec pro vytvoření konceptu seznamu stránek s významem pro komunitu ze seznamů poskytnutých členskými státy.[6]The Boreální region byl přidán v roce 1995, kdy Rakousko, Finsko a Švédsko vstoupily do Evropské unie.[6]
V roce 1996 se Stálý výbor Bernské úmluvy rozhodl zřídit Smaragdová síť z Oblasti zvláštního zájmu ochrany (ASCI).[6]V roce 1998 Stálý výbor Bernské úmluvy objasnil, že pro členské státy Evropské unie byly smaragdové lokality Evropskou unií Natura 2000 Proto bylo nutné rozšířit mapu biogeografických regionů tak, aby pokryla celou Evropu, nejen Evropskou unii.[7]Bylo přidáno dalších pět biogeografických oblastí: Anatolian, Arktický, Černé moře, Panonský a Steppic Revidovaná mapa biogeografických regionů pro celoevropský prostor byla schválena Stálým výborem Bernské úmluvy v listopadu 2001.[8]
Přístup
Evropská agentura pro ochranu životního prostředí zaujala pragmatický přístup k definování biogeografických regionů v Evropě.[9]Mezi základní zásady patřilo omezit počet regionů na regiony, které již byly stanoveny ve směrnici o stanovištích, bez „podtříd“, a vytvořit pouze malou mapu, do níž by byly zahrnuty malé ostrovy různých regionů nebo žádného definovaného regionu. okolní hlavní region.[7]Například Turecko je rozděleno na středomořskou, černomořskou a anatolskou biogeografickou oblast, ale dalo by se tvrdit, že část této země patří do alpské oblasti.[10]Pro zjednodušení byly národní hranice někdy brány jako hranice mezi regiony.[10]Pro některé oblasti byly použity papírové mapy, takže některé hranice jsou nepřesné.[8]
Regiony
Biogeografické regiony a hlavní ohrožení jejich biologické rozmanitosti od roku 2003 jsou:[11][12]
| Kraj | Země | % EU | Hlavní hrozby pro biologickou rozmanitost | |
|---|---|---|---|---|
| Arktický | Island, Norsko, Rusko | 0.0% |
| |
| Atlantik | Belgie, Německo, Dánsko, Španělsko, Francie, Irsko, Portugalsko, Nizozemsko, Spojené království | 18.4% |
| |
| Boreální | Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Švédsko, Bělorusko, Rusko | 18.8% |
| |
| Kontinentální | Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Německo, Dánsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko, Bělorusko, Ukrajina, Rusko, Moldavsko, Srbsko | 29.3% |
| |
| Vysokohorský | Rakousko, Bulharsko, Německo, Španělsko, Finsko, Francie, Itálie, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko, Slovensko, Ukrajina, Rusko, Gruzie, Arménie (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Dinárské Alpy, Balkán, Rhodopy, Sondes, Ural, Kavkaz) | 8.6% |
| |
| Panonský | Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko, Ukrajina | 3.0% |
| |
| Steppic | Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina, Rusko | 0.9 |
| |
| Černé moře | Bulharsko, Rumunsko, Turecko, Gruzie | 0.3% |
| |
| Středomoří | Kypr, Španělsko, Francie, Řecko, Itálie, Malta, Portugalsko, Turecko | 20.6% |
| |
| Macaronesian | Španělsko, Portugalsko (Azory, Madeira, Kanárské ostrovy) | 0.2% | ||
| Anatolian | krocan | 0.0% |
|
Poznámky
- ^ Směrnice o stanovištích, EC.
- ^ Epstein 2014.
- ^ Biogeografické regiony Natura 2000.
- ^ A b C Kritéria přílohy III.
- ^ Huggett 2004, str. 49.
- ^ A b C d Roekaerts 2002, str. 1.
- ^ A b Roekaerts 2002, str. 2.
- ^ A b Roekaerts 2002, str. 7.
- ^ EFE 2014, s. 88–89.
- ^ A b EFE 2014, str. 89.
- ^ Sundseth & Barova 2009, str. 4.
- ^ Evropské prostředí: třetí hodnocení, str. 231.
Zdroje
- Příloha III Kritéria pro výběr lokalit způsobilých k identifikaci jako lokalit důležitých pro komunitu a pro označení jako zvláštní oblasti ochrany, Evropská unie, vyvoláno 2019-08-29
- Efe, Recep (17. března 2014), Životní prostředí a ekologie ve středomořském regionu II, Cambridge Scholars Publishing, ISBN 978-1-4438-5773-4, vyvoláno 27. srpna 2019
- Epstein, Yaffa (2014), „Směrnice o ochraně přírodních stanovišť a Bernská úmluva: Synergie a dysfunkce ve veřejném mezinárodním právu a v právu EU“, Georgetown International Environmental Law Review (GIELR), 26 (2), SSRN 2254785
- Evropské prostředí: třetí hodnocení. Zpráva o posouzení vlivů na životní prostředí č. 10., Lucembursko: Evropská agentura pro životní prostředí, 2003, ISBN 92-9167-574-1
- Huggett, Richard J. (2004), Základy biogeografie, Psychology Press, ISBN 978-0-415-32347-5, vyvoláno 30. srpna 2019
- Roekaerts, Marc (březen 2002), Mapa Evropy s biogeografickými regiony: Základní principy jejího vzniku a přehled jejího vývoje, Evropská agentura pro životní prostředí, vyvoláno 2019-08-28
- Sundseth, Kerstin; Barova, Sylvia (2009), Natura 2000 v oblasti Černého moře (PDF), Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, doi:10.2779/7908, ISBN 978-92-79-11585-1, vyvoláno 2019-08-29
- Směrnice o stanovištích, Evropská komise, vyvoláno 2019-08-29
- Biogeografické regiony Natura 2000, Evropská komise GŘ pro životní prostředí, vyvoláno 2019-08-29