Bertran dAlamanon - Bertran dAlamanon - Wikipedia

Bertran d'Alamanon, také hláskoval de Lamanon nebo d'Alamano (fl. 1229–1266), byl a Provensálské rytíř a trubadúr a úředník, diplomat a velvyslanec soudu v Hrabě z Provence.[1] 22 jeho děl přežilo, hlavně provokativních tensos a sirventes, mnozí se zabývají Křížová výprava témata.

Život

Bertran vida je jedním z nejkratších troubadourů s pouhými dvaceti sedmi slovy v jednom rukopisu:

Bertran de Lamanon si fo de Proensa, fill d'en Pons de Brugeiras. Cortesovi jezdci pro gens parlans, e fetz bonas coblas de solatz e sirventes

Bertran d'Alamanon pocházel z Provence, syna lorda Ponsa de Brugières. Byl dvorním rytířem a výmluvným řečníkem. A složil dobře tensos a sirventes.[2]

Mezi spolehlivé body v této krátké biografii patří to, že byl z Lamanon, v moderní Eyguières. On je popisován jako syn pána Brugières, který by mohl odkazovat na lokality v Castres, Uzès nebo Toulouse.[2]

Bertran se však v dokumentech tohoto období objevuje s určitou frekvencí, takže je mizivý vida není zásadní handicap. On je nejprve doložen slouží Raymond Berengar IV z Provence v roce 1235. Pokračoval ve službě svému nástupci, Karel I., minimálně do roku 1260, kdy se naposledy objeví v dokumentech. Někdy se předpokládá, že doprovázel Charlese v roce 1265, kdy ten dobyl Království Sicílie.

Dne 5. června 1241 v Montpellier podepsal akt rozvodu s Raymond VII z Toulouse a Sancha, dcera Alfonso II Aragonský. Byl také signatářem mírová smlouva z roku 1262 mezi Karlem I. a městem Marseille. Ve stejné sbírce dokumentů, která obsahuje druhou, je ten, který ukazuje, že Bertran a jeho bratr Pons uznávají právo na Biskup z Avignonu přistát Beauvezer, za které dlužili dva hobojové nebo dva koroptve každoročně.

Poezie

V rané práci z roku 1233 Bertran kritizuje represivní chování Raymonda Berengara vůči svým provensálským poddaným, když složil křižácké sliby. V díle z roku 1247 přichází Charles pro kritiku za plánování jít na křížovou výpravu, když by měl napravit svůj nárok na Provence. Podobné téma se objevuje v jiné básni, která kritizuje Charlese, že plánuje bojovat Turci a Khwarezmians namísto jednání s Provence. V nedělitelném díle Bertran vyjadřuje frustraci se svou dámou a byl by raději uvězněn „Masmutzem“ (Muslimové ) než ní.

V jednom sirventesBertran si stěžuje na život v provensálském hlavním městě Aix-en-Provence: „Musím přemýšlet o soudních sporech a právnících, abych mohl sepsat notářské zápisy; pak se podívám po silnici a uvidím, jestli přijde nějaký kurýr ... A pak mi řeknou:„ Nastupte na svého koně, jste povinni u soudu; dostanete pokutu a nebude vám odpuštěno, pokud kvůli vám nebude možné pokračovat v jednání. ““[3] v Pos anc nous valc amors, signující Bertran, Bertran netrpělivě očekává příchod antikrist, aby mohl vlastnit dámu, která mu vzdoruje.[4]

v D'un sirventes mi ven gran dobrovolně, napsané po smrti Císař Fridrich II v roce 1250 a před rokem 1265 Bertran lambastes Papežství za úmyslné udržení trůnu Svatá říše římská neobsazeno za účelem vymáhání peněz od císařských kandidátů: jako by vlastnil Impérium.[5] Bertran naznačuje, že kandidáti by měli jít do boje, protože Církev jistě podpoří silnější - alespoň dokud nezačne jeho síla ubývat. Ale všichni kandidáti by se mohli zlepšit, kdyby šli na křížovou výpravu do Svatá země pak jim papež poskytl odpustky, ale rozhodně nic z jeho hotovosti.

Jedno z posledních Bertranových děl bylo napsáno mezi Sedmý a Osmá křížová výprava (1260–1265) a křičí nad úpadkem křesťanstva v Outremer. Nejznámější Bertranovo dílo je pravděpodobně Nám kavalírům si jazia („Once a gentleman lhal“), který byl přeložen do angličtiny.[6] Mezi dalšími trubadúry, s nimiž Bertran skládal tensos byly Guigon de Cabanas (Vist hai, Bertran, pos no-us uiron mei oill a Amicx Guigo, be.m asaut de ton sen) a Sordello (Bertrans, lo joy de dompnas e d'amia a Mout m'es greu d'En Sordel, auto l'es faillitz sos senz). Proti Sordellovi Bertran věřil, že srdce by mělo být dáno pouze nejušlechtilejším dámám a nemělo by být rozděleno mezi zbabělce.[7] Nicméně sledoval Sordella, když složil hybrid a sirventes a a planh.[8]

Seznam prací

  • Un sirventes farai ses alegratge
  • Qi qe s'esmai ni.s desconort
  • De l'arciuesque mi sa bon
  • Ja de chantar nulh nezvedá žádný serai mutz
  • Pueis šanson daleko žádná m'agensa
  • Lo segle m'es camiatz
  • De la sal de Proenza.m doill
  • D'un sirventes mi ven gran voluntatc
  • L'escurgazhar a me fa tan gran feresa
  • Tut nos cuzauam ses faillia
  • Vist hai, Bertran, pos no-us uiron mei oill
  • Amicx Guigo, be.m asaut de ton sen
  • Bertrans, lo joy de dompnas e d'amia
  • Doas domnas aman dos cavalliers
  • Mout m'es greu d'En Sordel, auto l'es faillitz sos senz
  • Seigner coms, eu.s prec que.m diiatz
  • Pos anc no.us ualc amors, senh'en Bertran
  • De uos mi rancur, compaire
  • Una chanzon dimeia ai talan
  • Nuls hom non deu eser meraveilaz
  • S'ieu agues uirat l'escut

Poznámky

  1. ^ Harvey, 17.
  2. ^ A b Egan, 17.
  3. ^ Harvey, 14.
  4. ^ Throop, 387.
  5. ^ Throop, 405.
  6. ^ Donalson, viz tady.
  7. ^ Chaytor, 104.
  8. ^ Cabré, 132.

Zdroje

  • Cabré, Miriam. „Italští a katalánští trubadúři“ (str. 127–140). Trubadúři: Úvod. Simon Gaunt a Sarah Kay, vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. ISBN  0-521-57473-0.
  • Chaytor, H. J. Trubadúři. Cambridge: Cambridge University Press, 1912.
  • Egan, Margarita, ed. a trans. Vidas z Troubadours. New York: Garland, 1984. ISBN  0-8240-9437-9.
  • Harvey, Ruth. „Dvorská kultura ve středověké Occitanii“ (s. 8–27). Trubadúři: Úvod. Simon Gaunt a Sarah Kay, vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. ISBN  0-521-57473-0.
  • Salverda de Grave, J. J. Le Troubadour Bertran D 'Alamanon. Toulouse, 1902.
  • Throop, Palmer A. „Kritika politiky papežské křížové výpravy ve staré francouzštině a provensálštině.“ Zrcátko, Sv. 13, č. 4. (říjen 1938), s. 379–412.

externí odkazy