Bernal de Bonaval - Bernal de Bonaval

Bernal (do) de Bonaval (le)
narozený
Santiago de Compostela
Zemřel
Neznámý
NárodnostGalicijština
Ostatní jménaBernardo (de) Bonaval
obsazeníTrubadúr
Aktivní roky13. století
Pozoruhodná práce
„Dona que eu amo“

Bernal(dělat) de Bonaval(le), také známý jako Bernardo (de) Bonaval, bylo 13. století trubadúr v Království Galicie (na severozápadě Pyrenejský poloostrov, v částech moderního Portugalska a Španělska), který napsal v Galicijština-portugalština Jazyk.

Životopis

O Bernalově původu, životě nebo kariéře se ví jistě málo.

Zdroje uvádějí, že pocházel z Santiago de Compostela,[1][2] který je v moderní španělštině Provincie A Coruña. V několika svých básních zmiňuje místo zvané „Bonaval“.[3] Bylo navrženo, že se narodil mimo středověké městské hradby v Santiagu, protože „de Bonaval“ může odkazovat na Klášter San Domingos de Bonaval, který je mimo tyto zdi.[4] Rovněž bylo navrženo, že „Bernal de Bonaval“ a (latinsky) „Frater Bernardus, prior Bone Uallis“ („Bratr Bernardus, předchozí of Bone Uallis “) možná byli stejní. Pokud je tento návrh správný, pak Bernal mohl být mnich v Dominikánský řád a „de Bonaval“ může odkazovat na klášter spíše než do jeho rodiště.[5]

Působil ve 13. století. Některé zdroje naznačují, že se mohl narodit ve 12. století. Byl znám u soudů v Fernando III a Alfonso X (králové Galicie 1231-1252 a 1252-1284).[1][2][6]

Báseň z roku 1266 krále Alfonsa X zaměřená na trubadúra Pero da Ponte [es ] zmiňuje Bernala: „Vós nom trobades come proençal, / mais come Bernaldo de Bonaval; / por ende nom é trobar natural / pois que o del e do dem'aprendestes"[5][7][8][9] („Neskládáte jako a Provensálské / ale jako Bernaldo de Bonaval / a proto vaše tvorba poezie není přirozená / protože jste se to naučili od něho a od [D] zla “).[10]:203 Bernal byl ve verši zmíněn také trubadúry Airas Peres Vuitoron [gl ], João Baveca a Pedro (Pero) da Ponte.[5]

V poslední době jeden autor navrhl, že Bernal mohl mít pověst pasivního homosexuála,[11] a může to být stejný muž jako ten, kterému se přezdívá „Bernal Fundado“ (tj. „Bernal Split“).[10]:67[Poznámka 1]

Funguje

Je jedním z prvních známých xograres nebo segreis (Haličští trubadúři).[1] Přežilo devatenáct jeho děl: deset cantigas de amor [es ] (na téma dvorská láska ), osm cantigas de amigo a jeden tensón.[1][12][Poznámka 2] Do toho, co bylo, představil populární motivy a realistické rysy scholastika forma poezie.[12] Jmenoval se „Villonesque“,[14] Přestože François Villon žil o dvě století později.

Jeho písně se zachovaly v Cancioneiro da Vaticana (CV 660) a Cancioneiro da Biblioteca Nacional (CBN 1003).[1][15]

Dědictví a kritický příjem

Rúa de Bernal de Bonaval (ulice) v Santiagu de Compostela je pojmenována po něm.[16] V roce 1961 brazilský učenec Massaud Moisés [pt ] zařadil jej mezi hlavní trubadúry.[17] Album z roku 1971 Cantigas de Amigos zahrnuje duet mezi portugalskými umělci Amália Rodrigues a Ary Dos Santos s názvem „Vem esperar meu amigo“.[18] Je to verze Bernala Cantiga de Amigo „Ai, fremosinha, se ben ajades“, pojmenovaný spíše podle refrénu než podle první linie.[19][Poznámka 3] Španělský hudebník Amancio Prada [es ] zahrnoval svou verzi Bernallova „A dona que eu amo“ na své album z roku 1984 Leliadoura.[20] V roce 1985 portugalský učenec Ribeiro Miranda publikoval akademickou práci analyzující Bernalovu důležitost.[21] V roce 1994 galicijský spisovatel Castelao jmenoval Bernal mezi významnými Galicijci.[22] V roce 2012 ho galicijský učenec Souto Cabo nazval „uma das personalides poéticas mais célebres dos nossos cancioneros„(„ jeden z nejslavnějších básníků v našich zpěvnících “).[5]

Poznámky

  1. ^ S moderním tvrzením, že někdo ve středověku byl nebo mohl být homosexuál, je třeba zacházet opatrně, pokud neexistují přesvědčivé soudobé důkazy. V té době bylo obviněno, že soupeř nebo nepřítel byl vinen z hříchu a zločinu sodomie Zdá se, že to nebylo neobvyklé. Například byl vyroben ve 13. století během Bernalova života proti Katarové v Albigensian Crusade na jihu Francie.
  2. ^ A tensón byla debata ve verších mezi básníky. Bernal tensón byl mezi ním a Abril Pérez [gl ].[5][13]
  3. ^ Tento zdroj nepojmenuje autora původního textu, který cituje, ale je totožný s textem Bernalova “Ai, fremosinha, se ben ajades ".

Reference

  1. ^ A b C d E „Bernal de Bonaval“. autoresgalegos.org (v galicijštině). Citováno 15. září 2017.
  2. ^ A b „Bernal de Bonaval“. Gran Enciclopèdia Catalana (v katalánštině). Citováno 16. září 2017.
  3. ^ "500 Cantigas d'Amigo" (PDF). Univerzita Johna Hopkinse. 361–368. Citováno 18. září 2017. Původní galicijsko-portugalské texty Bernallových osmi přežívajících cantigas d'amigo, s odbornými poznámkami.
  4. ^ „Bernal de Bonaval“. Fakulta sociálních a humanitních věd, Universidade Nova de Lisboa (v portugalštině). Citováno 18. září 2017.
  5. ^ A b C d E Souto Cabo, José António (2012). „En Santiago, seend 'albergado en mia pousada“. Verba (v galicijštině). Universidade de Santiago de Compostela. 39: 278–280 z 263–298. ISSN  0210-377X. Citováno 21. září 2017.
  6. ^ "Cantigas de Santa Maria Databáze". Oxfordská univerzita. Citováno 16. září 2017.
  7. ^ „Afonso X“. Cantigas Medievais Galego-Portuguesas (v galicijštině). Citováno 16. září 2017.
  8. ^ Malavoglia, Fábio (26. srpna 2014). „Bernal de Bonaval: Dona que eu am'e tenho“. culturafm.cmais.com.br (v portugalštině). Citováno 19. září 2017.
  9. ^ Martínez, H. Salvador (2. března 2010). Alfonso X, Učený: Životopis. Přeložil Odile Cisneros. Brill. str. 225. ISBN  978-9004181472. Citováno 22. září 2017.
  10. ^ A b Blackmore, Josiah; Hutcheson, Gregory S., eds. (12. srpna 1999). Queer Iberia: Sexuality, kultury a přechody od středověku do renesance. Duke University Press. ISBN  978-0822323495. Citováno 19. září 2017.
  11. ^ Blackmore, Josiah (1997–1998). „Locace the obscene: Approaching a Poetic Canon“. La Corónica. 26 (2): 9–16. Citováno 19. září 2017.
  12. ^ A b „Bernal“ -àl „de Bonaval“. Treccani (v italštině). Citováno 15. září 2017.
  13. ^ Sánchez Miret, Fernando, vyd. (24. – 30. Září 2001). Actas del XXIII Congreso Internacional de Lingüística y Filología Románica (ve španělštině). Walter de Gruyter GmbH & Co KG. str. 26. ISBN  9783110929300. Citováno 20. září 2017.
  14. ^ Gerli, E. Michael, ed. (2. června 2017) [2003]. Routledge Revivals: Medieval Iberia (2003): Encyclopedia. Routledge. str. 349. ISBN  978-1138062450. Citováno 19. září 2017.
  15. ^ „31- Bernal de Bonaval y el amor platónico“. albertosolana.wordpress.com (v galicijštině). 1. dubna 2017. Citováno 22. září 2017.
  16. ^ „Rúa de Bernal de Bonaval“. streetdir.es (ve španělštině). Citováno 15. září 2017.
  17. ^ Moisés, Massaud (1961). Literatura portuguesa (v portugalštině). Cultrix [pt ]. str. 24. ISBN  978-8531602313. Citováno 22. září 2017.
  18. ^ Amália Rodrigues, José Carlos Ary Dos Santos, Natália Correia - Cantigas de Amigos na Diskotéky
  19. ^ „Vim esperar o meu amigo“. Fakulta sociálních a humanitních věd, Universidade Nova de Lisboa (v portugalštině). Citováno 23. září 2017.
  20. ^ Amancio Prada - Leliadoura na Diskotéky
  21. ^ Ribeiro Miranda, José Carlos (1985). „O discursa poético de Bernal de Bonaval]“ (PDF). Revista da Faculdade de Letras: Línguas e Literaturas. II (v portugalštině). University of Porto. 2: 105–131. Citováno 22. září 2017.
  22. ^ Domínguez, César; González, Anxo Abuín; Sapega, Ellen, eds. (20. října 2016). Srovnávací historie literatur na Pyrenejském poloostrově. 2. John Benjamins. str. 285. ISBN  978-9027234650.
  • d'Heur, Jean-Marie (1973). Troubadours d'oc et troubadours galiciens-portugais: Recherches sur quelques échanges dans la littérature de l'Europe au Moyen âge. Fundação Calouste Gulbenkian. str. 291–299. JAKO V  B0014B8JXE.
  • Indini, Maria Luisa (1979). Bernal de Bonaval. Biblioteca di filologia romanza (v italštině). 34. Bari: Adriatica Editrice. Citováno 18. září 2017.

externí odkazy