Barbara Ogier - Barbara Ogier

Barbara Ogier
Titelprent van Barbara Ogiers Verwellecominghe.gif
Průčelí Verwellecominghe Barbara Ogiers, báseň okolností, na počest Maximilian-Emmanuel Bavorska u příležitosti jeho návštěvy v Antverpách
narozenýPokřtěn (1648-02-17)17. února 1648
Antverpy, Španělské Nizozemsko
Zemřel18. března 1729(1729-03-18) (ve věku 81)
Antverpy, Španělské Nizozemsko
Národnostvlámský
obsazeníDramatik, poetka

Barbara Ogier (pokřtěn 17. února 1648 - 18. března 1720) byl a vlámský dramatik z De Olijftak, a komora rétoriky v Antverpách. Její motto bylo „Deugd voeght yder“ (ctnost je v pořádku).

Život

Barbara Ogier byla dcerou Marie Schoenmaeckers a Willem Ogier Její otec byl dramatik a od roku 1660 také faktor (hlavní autor) komnaty rétoriky De Olijftak (Olive Branch).[1]Dne 10. prosince 1680 se provdala za sochaře Willem Kerricx, který se stal princ Olijftaku v roce 1692.[2][3]Jejich syn Willem Ignatius se narodil 22. dubna 1682.[4] Stal se sochařem, malířem a architektem. On také psal hry, stejně jako jeho matka a dědeček, a v roce 1700 se stal faktor z Olijftak.[5]

Ogier Dood van Achilles (Smrt Achilla, 1680) hrála před fraškou její otec, hrál ve stejný den.[6]V úvodu této hry Ogier zdůrazňuje, že ženy mají svůj vlastní pohled na historii, a to i v takové věci, jako je obležení Troy V tomto případě to bylo rozumné, protože motivem trojské války bylo únos ženy, Helen. Hra byla věnována Isabelle de Condé, manželce antverpského právníka.[7]

De Olijftak uznala Ogierův talent a během soutěže v roce dokázala zastupovat komoru Bruggy v roce 1700.[8]Zastupovala také De Olijftak u příležitosti velkých slavností, jako je návštěva nového generálního guvernéra španělského Nizozemska v Antverpách v roce 1693, Maximilian Emanuel Bavorska Při této příležitosti napsala za dva dny krátkou hru, ve které alegorické a mytologické postavy chválí voliče a také popisují smutný ekonomický stav Antverp po uzavření ústí Scheldt.[9]360 veršových linií obsahuje alegorické postavy Panny Marie z Antverp, Apolla, Malířství doprovázeného třemi studenty a Sochařství se dvěma studenty. Dekor pro hru vytvořil malíř Godefridus Maes, hru vydal Godgaf Verhulst, ilustrovaný rytinou od Gaspara Bouttatse.[10]

Práce

Všeobecné

Vzhledem k tomu, že měli menší přístup k veřejnému životu než muži, bylo pro ženy obtížnější tisknout svá díla. Některé příležitosti byly téměř úplně vyhrazeny pro muže, jako například komnaty rétoriky, společnosti, do kterých se ženy nemohly připojit. Barbara Ogier byla v mnoha ohledech výjimkou, protože většina autorek v jižním Nizozemsku byly jeptišky nebo začíná kteří vedli náboženský život v klášteře nebo v ženské komunitě. Tři tragédie, které napsala, však nikdy nebyly vytištěny a byly předány jen částečně. Básně, které podle ní známe, pocházejí z antologií komory De Olijftak.

Recepce

Mezi těmi, kteří si během života velmi vážili Barbary Ogierové, byl Joseph Lamorlet, její kolega v komoře rétoriky, který ve svém Ontwaekte Poesie hlasem Apollo zavolal jí Sappho, psaní verše bez rovnosti.[11]V roce 1724, v jeho Parnas, z de zang-godinnen van een schilderWillem van Swaanenburg vydal pohřební báseň na památku Barbary Ogier.[12]Podle Jan Frans Willems, kvalita její poezie byla stejná a možná lepší než její otec, Willem.[13]Ona sama se omluvila za nedostatky svého stylu v následujících verších:

Verš dovnitř holandskýHrubý překlad
Je myn Rymkonst vol ghebreken?
Tis door kortheydt van den tydt:
„K wacht van Konstenaers gheen strydt.
Wie sal vrouwen teghenspreken?
Moje poezie, je plná vad?
Příčinou je nedostatek času:
Nebojím se kritiky umělců.
Kdo by se odvážil odporovat ženě?[14]

Seznam prací

RokTitulPoznámky
1677De Getrouwe PantheraVěrný panter
Tragédie představená 18. října 1677 na počest Théodora Verbruggena, sochaře, hlavního děkana komory rétoriky, jako předehra ke hře De Traegheydt jejího otce Willema Ogiera.[11][2][15]
1680De dood van Achilles v het belegerd TroyenSmrt Achilla v obleženém městě Trója
Tragédie představená 18. října 1680 na počest Isabelle de Condé, manželky Guillaume-Philippe de Herzelles; znovu představen v roce 1703.[11][2][3]
1693Verwellecominghe op de Saele van Pictura, aen Syne Doorluchtigheydt Maximiliaen EmmanuelVítejte v komoře malby, v Jeho Výsosti Maximilián-Emmanuel, vévoda Bavorska.[16][2][17]


21. února 1693. Toto je komora rétoriky De Olijftak spojená s Cech svatého Lukáše.[2]

1693Inhout der Vereenigde Consten se setkal s vertrooste Antverpia[2]Umění se sjednotilo a Antverpy utěšily
Jeho Výsosti se ukázal princ-volič v malířské komoře ze dne 21. února 1693.
1693Baucis en PhilemonBaucis a Philemon
Uvítací hra u příležitosti jídla děkana Guillielma Kerrickxe, představeného 18. října 1893.[18]
1693Het verwert ParadysRáj narušen
Fraška představena 18. října 1693, opět představena v roce 1700.[18][2]
1693Willekom wenschVítejte na počest Étienne Cornelisze. Janssens de Huioel, rytíř, bývalý burgomaster a radní ve funkci, při svém zvolení za šéfa (Hoofdman) v roce 1693.[18][19]
1694De Dolende PoësisPutování poezie
Vítejte, představený 26. srpna 1694 na počest nového náčelníka Gregorius Martens.[18][2]
1694Zeghenpraelende academie in openinging van haeren nieuwen BouwAkademie zvítězila při otevření své nové budovy
Hra věnovaná antverpskému soudci při příležitosti otevření nové budovy umělecké školy, představené 21. listopadu 1694 v Antverpách.[18][2][17]Witsen-Geysbeek 73-74 </ref>[20]
1699Den Overwonnen Mars en de triumpherende PeijsMars poražen a mír vítězný.[21]
Recitoval na recepci Joannes Carolus van Hove, bývalý starosta a radní města Antverpy, vedoucí cechu svatého Lukáše, v Komoře umění, 25. března 1699.[2]
1700Den betwisten doodslag v het schuldig gemoet van den Grooten AlexanderSporné zabití ve vinném svědomí Alexandr Veliký
Tragédie představena 19. prosince 1700.[2]
1709De Dood van ClytusSmrt Clytus
Tragédie představena 19. prosince 1709[2] na narozeniny krále za přítomnosti biskupa a soudce v Antverpách.[22]
1714Don Ferdinand z Spaenschen SterrekykerDon Ferdinand, nebo Španělský dalekohled
Komedie uvedená v Komoře umění, známá jako Cech svatého Lukáše, amatéry Olijftaku v Antverpách dne 21. října 1714.[2]>

Poznámky

  1. ^ Aa 1867, str. 55.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m Frederiks & Branden 1888–1891, str. 566.
  3. ^ A b Branden 1914, str. 99.
  4. ^ Branden 1914, str. 105.
  5. ^ Stecher 1886, str. 257.
  6. ^ Straelen 1853, str. 315.
  7. ^ Branden 1914, str. 100.
  8. ^ Vieu-Kuik & Smeyers 1975, str. 406.
  9. ^ Meeus 1995, str. 234–235.
  10. ^ Straelen 1854, str. 97.
  11. ^ A b C Angillis 1856, str. 27.
  12. ^ Swaanenburg 1724, str. 150–155.
  13. ^ Willems 1820–1824, str. 148.
  14. ^ Willems 1820–1824, str. 149.
  15. ^ Branden 1914, str. 98.
  16. ^ Angillis 1856, str. 30.
  17. ^ A b Witsen Geysbeek 1822, str. 73–74.
  18. ^ A b C d E Angillis 1856, str. 28.
  19. ^ Straelen 1853, str. 309.
  20. ^ Straelen 1855, str. 163.
  21. ^ Angillis 1856, str. 29.
  22. ^ Witsen Geysbeek 1822, str. 74.

Zdroje

  • Aa, A.J. van der (1867), Biographisch woordenboek der Nederlanden (v holandštině), 17, Haarlem: J.J. van Brederode, str. 55–56
  • Angillis, A. Angz (1856), „Barbara Ogier“, Rumbeeksche avondstonden (v holandštině), De Vereenigde vrienden, De Brauwer-Stock, s. 27–41
  • Branden, F. Jos. Van den (1914), Willem Ogier, tooneeldichter 1618–1689 (v holandštině), Antverpy: V. Resseler
  • Frederiks, J.G .; Branden, F. Jos. Van den (1888–1891), Biographisch woordenboek der Noord- en Zuidnederlandsche letterkunde (v holandštině), Amsterdam: L. J. Veen, s. 566
  • Meeus, Hubert (1995), „Dye vermaerde coopstat van Antwerpen“, Colloquium Neerlandicum 12 1994 Nederlands v kulturním kontextu (v holandštině), Woubrugge: Internationale Vereniging voor Neerlandistiek, str. 234–235
  • Stecher, J. (1886), Histoire de la littérature néerlandaise en Belgique (v holandštině), Antverpy: J. Sebèque & Cie., s. 257
  • Straelen, J. B. van der (1853), „Geschiedenis der Rederykkamer de Violieren Violettebloem of Violettebloem onder zinspreuk Wt jonsten versaemt te Antwerpen ", Het taelverbond: letterkundig tijdschrift (v holandštině), Antverpy: Hendrik Peeters, s. 300, 309, 315
  • Straelen, J. B. van der (1854), Geschiedenis der Antwerpsche rederykkamers. 1: Geschiedenis der Violieren (v holandštině), Antverpy: Peeters, str. 97
  • Straelen, J. B. van der (1855), Jaerboek der vermaerde en kunstryke gilde van Sint Lucas binnen de stad Antwerpen behelzende de gedenkweerdigste geschiedenissen in dit genootschap voorgevallen sedert het jaer 1434 tot het jaer 1793 (v holandštině), Antverpy: Peeters-Van Genechten, s. 163
  • Swaanenburg, Willem van (1724), Parnas, z de zang-godinnen van een schilder (v holandštině), Amsterdam: Hendrik Bosch, s. 150–155
  • Vieu-Kuik, H.J .; Smeyers, Jos (1975), Geschiedenis van de letterkunde der Nederlanden (v holandštině), sv. 6, Standaard Uitgeverij, Antverpy / Amsterdam, s. 406
  • Willems, Jan Frans (1820–1824), Verhandeling nad de Nederuytsche tael- en letterkunde (v holandštině), 2, Antverpy: Vve J.S. Schoesetters, str. 148
  • Witsen Geysbeek, P.G. (1822), Biographisch antologisch en critisch woordenboek der Nederduitsche dichters (v holandštině), 4, JAC-NYV, Amsterdam: C.L. Schleijer, s. 73–74

Další čtení

  • Keersmaekers, A. (1996), "1639. De jonge losbol Guilliam Ogier brengt nieuw leven op het Antwerpse toneel. Komedie en rederijkers in zeventiende-eeuws Antwerpen", Rob Erenstein (ed.), Een Theatergeschiedenis der Nederlanden. Tien eeuwen drama en theatre in Nederland en Vlaanderen (v holandštině), Amsterdam: Amsterdam University Press, s. 212–217
  • Prims, Floris (1949), „De dichteres Barbara Ogier“, Bijdragen tot de geschiedenis bijzonderlijk van het oud hertogdom Brabant 32 (v holandštině), s. 30–42
  • Vaeck, Marc van; Verhoeven, Nicole (1997), „Barbara Ogier, Een rederijkersdochter om mee te pronken“, R. Schenkeveld-van der Dusse (ed.), Met en zonder lauwerkrans. Schrijvende vrouwen uit de vroegmoderne tijd 1550–1850: van Anna Bijns tot Elise van Calcar (v holandštině), Amsterdam: Amsterdam University Press, s. 391–395