Bánhidi Gerle - Bánhidi Gerle

Gerle
Banhidy Gerle 0546.jpg
Bánhidy Gerle 13 (HA-AAL), Hamble, září 1933
RoleSportovní letadla
národní původMaďarsko
VýrobceMűegyetemi Sportrepülő Egyesület, WNF
NávrhářAntal Bánhidi
První let4. září 1930
Počet postavenca. 10

The Bánhidi Gerle (Maďarsky: „Dove“) byl dvoumístný jednomotorový sportovní dvojplošník postavený v Maďarsku počátkem 30. let,[1][2] navrhl Antal Bánhidi.[3]

Návrh a vývoj

Letoun měl konvenční uspořádání s rozloženými jednoplošnými křídly stejného rozpětí, vyztuženými N-vzpěrami. Pilot a cestující seděli v otevřených kokpitech v tandemu a hlavní jednotky podvozku tailskid byly rozděleny. Trup byl vyroben z ocelové trubky potažené látkou, zatímco křídla byla vyrobena z překližkových žeber a smrkových nosníků a rovněž potažena látkou.[4] Bánhidi letěl s jediným prototypem (dále jen Gerle 11 dne 4. září 1930.[3] Poté následovaly příklady (označené Gerle 12 na Gerle 15) postaven Műegyetemi Sportrepülő Egyesület, sportovní létající klub u Budapešťská technická univerzita, a dalšími třemi stroji (Gerle 16 na Gerle 18) postaven WNF v Wiener Neustadt. Gerles postavený Műegyetemi Sportrepülő Egyesület jsou někdy známé pod názvem MSrE Gerle nebo MSE Gerle.

Bánhidi dosáhl slávy s Gerle 13, když v roce 1933 uskutečnil dálkový let ve vzdálenosti 12 258 km kolem Středozemního moře. Mezi 19. únorem a 24. březnem on a Tibor Bisits navštívil dvaadvacet měst[5] v Itálii, Francii, Španělsku, severní Africe, Egyptě, Palestině, Turecku a Řecku,[1] strávit asi 100 hodin ve vzduchu.[6] Později téhož roku provedl Bánhidi let z Maďarska přes severní Evropu do Anglie a zpět do Maďarska,[1] jeho trasa ho odvezla Debrecín na Rapla, Helsingfors, Stockholm, Kodaň, Croydon a poté nepřetržitě zpět na Debrecín.[4] Tato závěrečná etapa letu ujela 1 640 km, což byl v té době značný úspěch v lehkém letadle.[7]

Repliky

Létající replika Gerle 13 byla postavena v roce 1988.

Létající replika Gerle 12, HA-AAE, byla postavena na Letiště Budaörs, Budapešť tím, že Goldtimer Aviation. První zkušební let proběhl úspěšně 4. prosince 2015.[8]

Varianty

  • Gerle 11 - prototyp (1 postavený)
  • Gerle 12 - verze s motorem Thorotzkay, později změněna na Manfred Weiss Sp III (1 postavený MSrE)
  • Gerle 13 - verze s Armstrong Siddeley Genet Major engine (1 built by MSrE)
  • Gerle 14 - verze s Manfred Weiss Soport 1 motor (2-3 postavený MSrE)
  • Gerle 15 - verze s motorem Armstrong Siddeley Genet Major (1 postavený společností MSrE)
  • Gerle 16 - jednomístná verze s Armstrong Siddeley Genet motor (1 postavený WNF)
  • Gerle 17 - (1 postaven WNF)
  • Gerle 18 - verze s Siemens Sh 14 motor (1 postavený WNF)

Specifikace (Gerle 13)

Bánhidi Gerle 12. svg

Obecná charakteristika

  • Osádka: Jeden pilot
  • Kapacita: 1 cestující
  • Prázdná hmotnost: 460 kg (1010 lb)
  • Celková hmotnost: 920 kg (2020 lb)
  • Elektrárna: 1 × Armstrong Siddeley Genet Major , 75 kW (100 k)

Výkon

  • Maximální rychlost: 185 km / h (115 mph, 100 Kč)
  • Vytrvalost: 3 hodiny 30 minut

Poznámky

  1. ^ A b C Taylor 1989, 688
  2. ^ Ilustrovaná encyklopedie letadel, 2572
  3. ^ A b KTE 2005, 8
  4. ^ A b „Dvojplošník Gerle 13“ 1933, 916
  5. ^ MKKA
  6. ^ AIAA
  7. ^ „1025 mil nepřetržitě“
  8. ^ http://aeromagazin.hu/index.php?option=com_k2&view=item&id=1161:vissza-kellett-fognom-hogy-nehogy-m%C5%B1rep%C3%BCl%C3%B6n-%E2%80%93 -leveg% C5% 91ben-a-gerle-12-es & Itemid = 94

Reference

  • „1025 mil nepřetržitě (reklama Armstronga Siddeleye)“. Let: xiv. 5. října 1933. Citováno 2008-12-23.
  • „Bánhidi Antal, Szatmárnémeti szülöttje“. Web MKKA. Budapešť: Magyar Közlekedési Közművelődésért Alapítvány. Citováno 2008-12-23.
  • „Dvojplošník Gerle 13“. Let: 916. 14. září 1933. Citováno 2008-12-23.
  • "Maďarsko". Web AIAA. Americký institut pro letectví a astronautiku. Archivovány od originál dne 2010-03-05. Citováno 2008-12-23.
  • Ilustrovaná encyklopedie letadel. London: Aerospace Publishing.
  • „Jubileumi Bizottság Hirei“ (PDF). KTE hírlevél. Budapešť: Közlekedéstudományi Egyesület (7). Září 2005. Archivovány od originál (PDF) dne 21. 7. 2011. Citováno 2008-12-23.
  • Taylor, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions.