Aziz v Caixa dEstalvis de Catalunya - Aziz v Caixa dEstalvis de Catalunya - Wikipedia
 | tento článek ne uvést žádný Zdroje. (Únor 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
| Aziz v Caixa d'Estalvis de Catalunya | |
|---|---|
| Soud | Evropský soudní dvůr |
| Celý název případu | Aziz v Caixa d'Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa) |
| Citace | (2013) Věc C-415/11, [2013] 3 CMLR 5 |
| Klíčová slova | |
| Ochrana spotřebitele, nepřiměřené smluvní podmínky | |
Aziz v Caixa d'Estalvis de Catalunya (2013) Věc C-415/11 je Právo EU a ochrana zákazníka případ týkající se Nekalé podmínky ve směrnici o spotřebitelských smlouvách. Zdůrazňuje základy ochrany spotřebitele na nerovnost vyjednávací síly a nerovnováha v informacích.
Fakta
Mohammed Aziz pobýval ve Španělsku. Vzal si hypotéku s Caixa d'Estalvis de Catalunya (spořitelna Katalánska), zajištěnou doma s roční úrokovou sazbou z prodlení 18,75%. Caixa byl oprávněn zavolat půjčku při selhání Azize. Doložka 15 smlouvy měla rovněž za cíl poskytnout právo na vrácení jakéhokoli dluhu, který lze okamžitě vyčíslit. Aziz selhal a Caixa vyčíslil dluh pomocí a notář, přidání smluvní a výchozí zájem. Banka zahájila převzetí nemovitosti a týden před vystěhováním Aziz požádal španělský soud o zrušení ustanovení 15 z důvodu nespravedlivosti podle Nekalé podmínky ve směrnici o spotřebitelských smlouvách. Žádné ustanovení španělského práva tuto možnost nepředvídalo, ani nedošlo k žádné předběžné úlevě. Podle španělského práva bylo konečné nabytí zastavené nemovitosti nevratné, i když bylo u soudu před soudem napadeno nespravedlivé ujednání. Jedinou výjimkou bylo, když spotřebitel provedl předběžnou registraci pro zrušení žádosti před okrajovou poznámkou týkající se bezpečnostního certifikátu.
Rozsudek
Španělské soudy
Španělský soud se zeptal Evropského soudního dvora (1), zda je vnitrostátní právo slučitelné s Směrnice o nepřiměřených podmínkách smlouvy 93/13 / ES, (2) co měl pojem „nepřiměřené podmínky“ v čl. 3 odst. 1 a 3 znamenat pro posouzení spravedlnosti podmínek týkajících se zrychlení u dlouhodobých smluv, stanovení úrokových sazeb z prodlení a kvantifikace . Caixa uvedla, že je to nepřípustné, protože je to pro spor irelevantní, protože se to týkalo spíše deklarativního než exekučního řízení.
Evropský soudní dvůr
 | Tato sekce obsahuje příliš dlouhé citace pro encyklopedický záznam. (Říjen 2020) |
The Soudní dvůr, Prvního senátu, rozhodl, že podmínky lze hodnotit z hlediska spravedlnosti.
44. V odpovědi na tuto otázku je třeba nejprve poznamenat, že systém ochrany zavedený směrnicí je založen na myšlence, že spotřebitel je ve slabém postavení vůči prodejci nebo dodavateli, pokud jde o jeho vyjednávání moc a jeho úroveň znalostí (Banco Español de Crédito [2012] 3 C.M.L.R. 25 v [39]).
45. Pokud jde o toto slabší postavení, čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Jak vyplývá z judikatury, jedná se o závazné ustanovení, jehož cílem je nahradit formální rovnováhu mezi právy a povinnostmi stran, kterou stanoví smlouva, účinnou rovnováhou, která obnovuje rovnost mezi nimi (viz Banco Español de Crédito [2012] 3 C.M.L.R. 25 v [40] a citovaná judikatura).
46. V této souvislosti Soudní dvůr již několikrát uvedl, že je předkládající soud povinen posoudit z úřední povinnosti, zda je smluvní ujednání spadající do oblasti působnosti směrnice nepřiměřené, čímž kompenzuje nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitel a prodejce nebo dodavatel, pokud má k dispozici právní a faktické údaje nezbytné pro tento úkol (Pannon GSM [2009] E.C.R. I-4713 v [31] a [32] a Banco Español de Crédito [2012] 3 C.M.L.R. 25 v [42] a [43]).
[...]
65 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je objasnění podstatných prvků pojmu „nepřiměřená podmínka“ ve světle čl. 3 odst. 1 a 3 směrnice a přílohy k tomu, aby bylo možné posoudit, zda podmínky, které jsou předmětem původního řízení a souvisejí se zrychlením dlouhodobých smluv, stanovením úrokových sazeb z prodlení a dohodou o kvantifikaci, jsou nebo nejsou nepřiměřené.
66 v tomto ohledu se podle ustálené judikatury příslušná příslušnost Soudního dvora rozšiřuje na výklad pojmu „nepřiměřená podmínka“ použitého v čl. 3 odst. 1 směrnice a v její příloze a na kritéria které může nebo musí vnitrostátní soud použít při zkoumání smluvní podmínky s ohledem na ustanovení směrnice, s ohledem na to, že přísluší tomuto soudu, aby s ohledem na tato kritéria určil, zda je konkrétní smluvní podmínka ve skutečnosti nepřiměřená za okolností případu. Je tedy zřejmé, že Soudní dvůr se musí omezit na poskytnutí pokynů předkládajícímu soudu, které musí tento soud vzít v úvahu, aby mohl posoudit, zda je dotčené ustanovení nepřiměřené (viz věc C-472/10 Invitel [2012] ECR, bod 22 a citovaná judikatura).
67 Za těchto okolností je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 1 směrnice, když odkazuje na pojmy dobré víry a významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran vyplývajících ze smlouvy na úkor spotřebitele, pouze definuje obecně faktory, které činí nepřiměřenou smluvní podmínku, která nebyla individuálně sjednána (viz věc C-237/02 Freiburger Kommunalbauten [2004] Sb. Rozh. I-3403, bod 19 a Pannon GSM, bod 37).
68 Jak uvedla generální advokátka v bodě 71 svého stanoviska, aby bylo možné zjistit, zda určitý výraz způsobuje „významnou nerovnováhu“ v právech a povinnostech stran vyplývajících ze smlouvy, na úkor spotřebitele, musí zejména je třeba zvážit, jaká pravidla vnitrostátního práva by se použila, pokud by strany v tomto ohledu nedospěly k dohodě. Taková srovnávací analýza umožní vnitrostátnímu soudu posoudit, zda a případně v jaké míře smlouva staví spotřebitele do právní situace méně příznivé, než je situace stanovená platným vnitrostátním právem. Za tímto účelem by mělo být rovněž provedeno posouzení právní situace tohoto spotřebitele s ohledem na prostředky, které má podle vnitrostátních právních předpisů k dispozici, aby zabránil dalšímu používání nepřiměřených podmínek.
69 Pokud jde o otázku okolností, za nichž taková nerovnováha vzniká „v rozporu s požadavkem dobré víry“, s ohledem na šestnáctý bod odůvodnění směrnice a jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 74 Podle jejího stanoviska musí vnitrostátní soud za tímto účelem posoudit, zda by prodávající nebo dodavatel, jednající se spotřebitelem spravedlivě a nestranně, mohli rozumně předpokládat, že by spotřebitel s takovou podmínkou souhlasil při individuálním vyjednávání smlouvy.
70 v tomto ohledu je třeba připomenout, že příloha, na kterou odkazuje čl. 3 odst. 3 směrnice, obsahuje pouze orientační a neúplný seznam podmínek, které mohou být považovány za nepřiměřené (viz výše uvedený rozsudek Invitel, bod 25 a věc - citovaný zákon).
71 Mimoto podle čl. 4 odst. 1 směrnice je třeba nekalitu smluvní podmínky posoudit s přihlédnutím k povaze zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a odkazem v době uzavření smlouvy smlouva, za všech okolností souvisejících s jejím uzavřením (výše uvedený rozsudek Pannon GSM, bod 39, a VB Pénzügyi Lízing, bod 42). Z toho vyplývá, že v tomto ohledu je rovněž třeba zohlednit důsledky podmínky vyplývající z rozhodného práva pro smlouvu, přičemž je třeba zohlednit vnitrostátní právní systém (Freiburger Kommunalbauten, précité, bod 21, a usnesení ve věci C-76/10 Pohotovosť [2010] Sb. Rozh. I-11557, bod 59).
72 S ohledem na tato kritéria musí Juzgado de lo Mercantil č. 3 de Barcelona posoudit, zda jsou podmínky uvedené ve druhé otázce nepřiměřené.
73 zejména pokud jde zaprvé o podmínku týkající se zrychlení u dlouhodobých smluv z důvodu událostí selhání, k nimž došlo v omezeném konkrétním období, je na předkládajícím soudu, aby posoudil zejména, jak uvedl advokát Obecně v bodech 77 a 78 jejího stanoviska, zda právo prodávajícího nebo dodavatele požadovat celkovou částku úvěru je podmíněno nedodržením povinnosti, která má zásadní význam v rámci smluvního vztahu ze strany spotřebitele. dotčené vztahy, zda je toto právo stanoveno v případech, kdy je takové nedodržení dostatečně závažné s ohledem na dobu a výši půjčky, zda se toto právo odchyluje od příslušných platných pravidel a zda vnitrostátní právo stanoví přiměřené a účinné prostředky umožňující spotřebiteli, který je předmětem takové podmínky, napravit účinky vyvolané půjčky.
74 Zadruhé, pokud jde o výraz týkající se stanovení úroků z prodlení, je třeba připomenout, že s ohledem na odst. 1 písm. E) přílohy směrnice ve spojení s čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice směrnice, musí vnitrostátní soud posoudit zejména, jak uvedla generální advokátka v bodech 85 až 87 svého stanoviska, zaprvé pravidla vnitrostátního práva, která by se vztahovala na vztahy mezi účastníky, pokud by nedošlo k dohodě bylo dosaženo v dotčené smlouvě nebo v jiných spotřebitelských smlouvách tohoto typu a zadruhé byla stanovena úroková sazba z prodlení ve srovnání se zákonnou úrokovou sazbou, aby bylo možné určit, zda je to vhodné k dosažení sledovaných cílů v příslušném členském státě a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro jejich dosažení.
75 Pokud jde konečně o podmínku týkající se jednostranného určení výše nezaplaceného dluhu věřitelem, která souvisí s možností zahájit řízení o výkonu hypotéky, je třeba mít za to, že s přihlédnutím k odst. 1 písm. Q) přílohy směrnice a kritériím obsaženým v čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice, musí předkládající soud zejména posoudit, zda a případně v jakém rozsahu se dotyčný výraz odchyluje od pravidel použitelných v případě neexistence dohody mezi stranami, aby bylo spotřebiteli, vzhledem k procesním prostředkům, které má k dispozici, obtížnější podat žalobu a uplatnit právo na obhajobu.