Kušionová v SMART Capital a.s. - Kušionová v SMART Capital a.s.

Kušionová v SMART Capital a.s. (2014) Věc C-34/13 je Právo EU a ochrana zákazníka případ týkající se Nekalé podmínky ve směrnici o spotřebitelských smlouvách. Zdůrazňuje základy ochrany spotřebitele na nerovnost vyjednávací síly a nerovnováha v informacích.

Fakta

Paní Monika Kušionová tvrdila, že smluvní ujednání umožňující bance převzít její majetek bez soudního přezkumu bylo podle Nekalé podmínky ve směrnici o spotřebitelských smlouvách. Vzala si půjčku ve výši 10 000 EUR od společnosti Smart Capital zajištěné doma na Slovensku. Poplatek umožňoval výkon bez jakéhokoli přezkumu soudem. Tento termín je odvozen z Civi Code §151j. Před jednáním a rozsudkem ESD slovenský zákonodárce změnil zákoník tak, aby umožňoval přezkum soudem.

Rozsudek

Slovenské soudy

Okresní soud rozhodl, že některé podmínky byly nepřiměřené, včetně dohody o poplatcích. Krajský soud podal žádost s otázkou, zda lze výraz odvozený ze zákonného ustanovení považovat za nepřiměřený podle směrnice 93/13 / ES o nepřiměřených podmínkách smlouvy.

Evropský soudní dvůr

Soudní dvůr rozhodl, že pokud vnitrostátní právo umožňuje soudní přezkum nepřiměřených podmínek před ztrátou majetku a úplnou nápravu, není vyloučena právní úprava umožňující vymáhání dluhu. Uvedl, že právní kontext sporu zahrnoval článek 7 Charty, který vyžaduje „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života“ a článek 38 vyžaduje vysokou úroveň ochrany spotřebitele.

48. Zadruhé ve své judikatuře Soudní dvůr již rozhodl, že systém ochrany zavedený Směrnice 93/13 je založen na myšlence, že spotřebitel je ve slabé pozici vůči prodejci nebo dodavateli, pokud jde o jeho vyjednávací sílu a úroveň jeho znalostí. To vede k tomu, že spotřebitel souhlasí s podmínkami předem stanovenými prodejcem nebo dodavatelem, aniž by mohl ovlivnit obsah těchto podmínek (rozsudky v Pohotovosť, EU: C: 2014: 101, bod 39 a citovaná judikatura; Kásler a Káslerné Rábai, C ‑ 26/13, EU: C: 2014: 282 bod 39 a citovaná judikatura; a Sánchez Morcillo a Abril García, C ‑ 169/14, EU: C: 2014: 2099, bod 22).

49. Pokud jde o vymáhání záruk připojených k úvěrovým smlouvám uzavřeným spotřebiteli, je zjevné, že směrnice 93/13 o vymáhání poplatků nehovoří.

[...]

61. Zadruhé, jak je uvedeno v bodech 31 a 32 tohoto rozsudku, se zdá, že zákon č. 106/2014 Z.z. ze dne 1. dubna 2014, který vstoupil v platnost dne 1. června 2014 a je použitelný na všechny dohody o poplatcích, které budou k tomuto datu vymáhány, změnil procesní pravidla použitelná na takový výraz, jako je pojem dotčený v původním řízení. Zejména § 21 odst. 2 zákona o dobrovolném prodeji formou aukce v platném znění umožňuje soudu, je-li zpochybněna platnost podmínky stanovující poplatek, prohlásit prodej za neplatný, což se zpětnou platností staví spotřebitele do situace téměř totožné s jeho původní situací, a neomezuje tedy náhradu škody, která mu byla způsobena, je-li prodej nezákonný, pouhou peněžitou náhradu.

62. Pokud jde o přiměřenost pokuty, je třeba věnovat zvláštní pozornost skutečnosti, že majetkem, na který se vztahuje řízení pro mimosoudní vymáhání poplatku dotčeného v původním řízení, je nemovitý majetek tvořící spotřebitele rodinný dům.

63. Ztráta rodinného domu může nejen vážně narušit práva spotřebitelů (rozsudek ze dne Aziz, EU: C: 2013: 164, bod 61), ale rovněž staví rodinu dotyčného spotřebitele do obzvláště zranitelného postavení (viz v tomto smyslu usnesení předsedy Soudního dvora ve věci Sánchez Morcillo a Abril García, EU: C: 2014: 1388, bod 11).

64. V tomto ohledu rozhodl Evropský soud pro lidská práva zaprvé, že ztráta domova je jedním z nejzávažnějších porušení práva na respektování domova, a zadruhé, že každá osoba, která může být obětí takového porušení by mělo být možné přezkoumat přiměřenost takového opatření (viz rozsudky Evropský soud pro lidská práva v McCann v. Spojené království, žádost č. 19009/04, bod 50, EÚLP 2008,^[1] a Rousk v. Švédsko, žádost č. 27183/04, bod 137).

65. Podle práva Unie je právo na ubytování základním právem zaručeným podle článku 7 Listiny, které musí vnitrostátní soud vzít v úvahu při provádění Směrnice 93/13.

66. Pokud jde zejména o důsledky vystěhování spotřebitele a jeho rodiny z ubytování, které tvoří jejich hlavní rodinný dům, Soudní dvůr již zdůraznil, že je důležité, aby vnitrostátní soud stanovil předběžná opatření, kterými by protiprávní vymáhání hypotéky řízení může být zastaveno nebo zastaveno, pokud se ukáže, že je nezbytná pro zajištění účinnosti ochrany zamýšlené směrnicí 93/13 (viz v tomto smyslu rozsudek v Aziz, EU: C: 2013: 164, bod 59).

67. V projednávaném případě skutečnost, že je možné, aby příslušný vnitrostátní soud přijal jakékoli předběžné opatření, jako je opatření popsané v bodě 60 tohoto rozsudku, naznačuje, že existují přiměřené a účinné prostředky, které zabrání dalšímu používání nepřiměřené podmínky, o nichž rozhodne předkládající soud.

68. Z výše uvedených úvah vyplývá, že Směrnice 93/13 musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, jako jsou právní předpisy dotčené v původním řízení, které umožňují vymáhání dluhu založeného na potenciálně nepřiměřených smluvních podmínkách mimosoudním vymáháním poplatku za nemovitý majetek poskytovaného jako záruka spotřebitelem , pokud tato právní úprava v praxi nepřiměřeně neztěžuje ani znemožňuje ochranu práv přiznaných spotřebiteli uvedenou směrnicí, což je věcí vnitrostátního soudu.

Viz také

• Právo EU
• Anglické smluvní právo

Poznámky

Reference

externí odkazy