Asrael Symphony - Asrael Symphony

Portrét Josefa Suka s věnováním: „Vážené slečně Otilce Dvořákové“, 1894

The Asrael Symphony pro velký orchestr c moll (čeština: „Asrael“, Symfonie pro velký orchestr c moll), op. 27 (1905–1906), je česká symfonie, kterou složil Josef Suk. Suk napsal dílo na památku svého tchána a učitele, Antonín Dvořák (zemřel 1904) a jeho manželka (Dvořákova dcera) Otilie Suková (rozená Dvořáková) (zemřel 1905).

Pozadí

Suk začal skládat svůj pohřeb[1] symfonie na začátku roku 1905, asi osm měsíců po Dvořákově smrti. Složení bylo nazváno po Asrael (Azrael), známý jako anděl smrti v Starý zákon[2] a jako islámský nositel duší po smrti.[3] Práce probíhá v pěti větách. Suk dokončil náčrty tří pohybů o necelý půl roku později. Dne 6. července 1905, když byl Suk uprostřed práce, zemřela jeho manželka Otilie.[4] Přestože skladba měla být také oslavou Dvořákova života a díla, zpustlý skladatel odmítl optimistický tón zbytku díla. Suk sám vzpomínal:

Hrůzostrašný Anděl smrti udeřil svou kosou podruhé. Takové neštěstí buď zničí člověka, nebo vynese na povrch všechny síly v něm spící. Hudba mě zachránila a po roce jsem zahájil druhou část symfonie, počínaje adagiem, něžným portrétem Otilky.[5]

Suk dokončil partituru 4. října 1906. Dílo „věnoval„ vznešené paměti Dvořáka a Otilie “,[6] zejména poslední dva pohyby k Otilii.

Symfonie měla premiéru 3. února 1907 na výstavě Národní divadlo Praha, provádí Karel Kovařovic. Karel Hoffmann a Jiří Herold, členové České kvarteto, se zúčastnil premiéry jako mistři koncertů orchestru Národního divadla.[7]

Struktura

Složení je v pěti pohyby:

  1. Andante sostenuto
  2. Andante
  3. Vivace
  4. Adagio
  5. Adagio e maestoso

Vliv Dvořákova skladatelského stylu, který je patrný v Sukově předchozím díle, není v této skladbě patrný, uvádí Vysloužil, který píše, že Suk rozvíjí svůj hudební jazyk spíše směrem k modernímu polyfonní a harmonický techniky.[8] Suk zařadil několik hudebních citátů na počest svého tchána a manželky, včetně Dvořákových citátů Zádušní mše a opera Rusalka.[5]

Instrumentace

Symfonie je hodnocena pro pikola, 2 flétny, 2 hobojové, anglický roh, 2 klarinety v plochém B (A, E-plochý), basklarinet, 2 fagoty, kontrabassoon, 6 rohy (rohy V a VI ad lib), 3 trubky v C, 3 pozouny, tuba, tympány, trojúhelník, činely, basový buben, harfa, a struny.

Poznámky

  1. ^ Poznámky k albu (SU 3830-2), s. 10
  2. ^ Andrew Clements (2011-03-31). "Suk: Asrael - recenze". Opatrovník. Citováno 2017-03-19.
  3. ^ Tim Ashley (2001-02-28). „Zvuk svobody“. Opatrovník. Citováno 2017-03-19.
  4. ^ Dopisy o životě hudebním i lidském, s. 60
  5. ^ A b Jessica Duchen (2010-02-19). „Postřehy: Suchův Anděl smrti není pro slabé povahy“. Nezávislý. Citováno 2017-03-19.
  6. ^ Poznámky k albu (SU 3864-2), s. 10
  7. ^ Dopisy o životě hudebním i lidském, s. 65
  8. ^ Vysloužil, Hudební slovník pro každého, str. 518

Reference

  • Suk, Josef; vyd. Jana Vojtěšková (2005). Dopisy o životě hudebním i lidském. Praha: Editio Bärenreiter. ISBN  80-86385-31-0.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
  • Vysloužil, Jiří (2001). Hudební slovník pro každého II. Vizovice: Lípa. ISBN  80-86093-23-9.
  • Roubíček, Vít (2006). Asrael, Letní pohádka, Zrání, Epilóg, Pohádka, Praga (Česká filharmonie, kond. Václav Neumann, Libor Pešek ) (CD). Josef Suk; Přeložil Ted Whang. Praha: Supraphon. s. 8–12. SU 3864-2.[1]
  • „Obecně pijeme svou bolest sami“. Stabat Mater (Dvořák), Asrael (Česká filharmonie a sbor, Václav Talich ) (CD). Josef Suk. Praha: Supraphon. 2005. s. 8–15. SU 3830-2.CS1 maint: ostatní (odkaz)[2]

externí odkazy