Antoni Baraniak - Antoni Baraniak

Ctihodný Antoni Baraniak S.D.B.
Arcibiskup z Poznaně
Kostel	Římskokatolický kostel
Arcidiecéze	Poznaň
Vidět	Poznaň
Jmenován	30. května 1957
Nainstalováno	2. července 1957
Termín skončil	13. srpna 1977
Předchůdce	Walenty Dymek
Nástupce	Jerzy Stroba
Objednávky
Vysvěcení	3. srpna 1930 podleAdam Stefan Sapieha
Zasvěcení	8. července 1951 podleStefan Wyszyński
Hodnost	Arcibiskup
Osobní údaje
Rodné jméno	Antoni Baraniak
narozený	(1904-01-01)1. ledna 1904 Sebastianowo, Kongres Polsko
Zemřel	13. srpna 1977(1977-08-13) (ve věku 73) Poznaň, Polsko
Předchozí příspěvek	Pomocný biskup z Gniezna (1951-57) Titulární biskup Theodosiopolis v Arménii (1951-57)
Alma mater	Papežská gregoriánská univerzita
Motto	Da mihi animas caetera tolle

Antoni Baraniak (1. ledna 1904 - 13. srpna 1977) byl a polština římský katolík prelát a professovaný člen z Saleziáni Dona Bosca který sloužil jako Arcibiskup z Poznaně od poloviny roku 1957 až do své smrti.^[1][2][3] Baraniak studoval v Polsko a v Řím před jeho vysvěcení a sloužil jako soukromý poradce kardinálům August Hlond a Stefan Wyszyński; byl oddaný oběma mužům a sloužil u obou během druhá světová válka a rostoucí komunistický represe. V roce působil jako biskup Gniezno předtím, než byl jmenován arcibiskupem, i když těsně před tím byl zatčen. Komunistické úřady Baraniaka vyslýchaly a mučily, když byl uvězněn, ale mlčel a odmítl svým věznitelům vyprávět o činnosti prelátů.^[3][4]

Baraniakův život vedl k výzvám k jeho blahořečení a bylo rozhodnuto, že o příčinu bude požádáno a poté bude zahájeno, bude-li schváleno.^[4]

Život

Baraniak a Stefan Wysyński před Bazilika svatého Petra v roce 1962 pro Druhý vatikánský koncil.

Baraniak a Papež Pavel VI v roce 1976.

Jeho pohřeb.

Vzdělání a kněžství

Antoni Baraniak se narodil 1. ledna 1904 v Sebastianowo.

Dne 1. září 1917 odcestoval do Osvětim zahájit středoškolské vzdělání v rámci Saleziáni Dona Bosca ke kterému se rozhodl připojit, když se rozhodl, že chce vstoupit do kněžství. Baraniak zahájil svoji noviciát s řádem v roce 1920 a své původní povolání vykonal 28. července 1921.^[3] V letech 1921 až 1924 navštěvoval Filozofickou školu v Krakov kde získal diplom dne 30. května 1924, poté, co dne 15. března 1925 vykonal věčné povolání u salesiánů. Působil také jako učitel v Klecza Dolna a v Varšava od roku 1924 do roku 1927, kdy byl poslán na teologická studia na Papežská gregoriánská univerzita v Řím kde byl umístěný až do roku 1931, když získal své doktorát.^[4][3]

Baraniak přijal jeho vysvěcení ke kněžství v Karmelitánka kostel v Krakově dne 3. srpna 1930 od Adam Stefan Sapieha.^[2] Později byl jmenován v roce 1933, aby sloužil jako kaplan a soukromý poradce kardinála August Hlond a podporoval kardinála během druhá světová válka to je přimělo uprchnout Polsko na nějaký čas. Ti dva nejprve uprchli do Rumunsko než se vydáte na cestu Francie kde oba bydleli Lourdes od 9. června 1940 do roku 1943, kdy oba trávili čas životem do poloviny roku 1945 v Benediktin klášter na Hautecombe.^[3] Oba byli uvnitř Paříž někdy po tomto a odešel do Říma v květnu 1945 po válce s Evropská fronta skončila a dvojice se dne 20. července 1945 vrátila do svého rodného Polska Poznaň. Během války navštívil s Hlondem polské uprchlíky a byli zapojeni do charitativních organizací, aby zmírnili utrpení vysídlených a chudých.^[4]

Episkopát a uvěznění

Hlond zemřel v roce 1948 a stal se soukromým asistentem a kaplanem Hlondova nástupce Stefan Wyszyński v tom, co se stalo blízkým a hlubokým přátelstvím. Byl přítomen na Hlondově smrtelné posteli, když Hlond prohlásil Wyszyńského za svého nástupce. Doprovázel Wyszyńského na své první návštěvě „ad limina apostolorum“ Papež Pius XII v dubnu 1951 těsně předtím, než bude Baraniak jmenován biskupem. 26. Dubna 1951 přišla zpráva, že ho Pius XII. Jmenoval titulárním biskupem a Pomocný biskup z Gniezna; obdržel své biskupské svěcení v Hnězdenská katedrála dne 8. července 1951 od samotného Wyszyńského.^[4] Dne 12. Ledna 1953 se zúčastnil konzistoř v Bazilika svatého Petra který viděl, že Pius XII. jmenoval Wyszyńského jako kardinála. Během noci dne 25. září 1953 byli s Wyszynským oba v biskupském paláci, když byli oba preláti zatčeni poté, co na místo zaútočili důstojníci. Baraniak se je snažil zadržet, ale důstojník na něj zakřičel: „Ruce vzhůru, nebo budu střílet!“ Vstoupilo deset agentů, prohledali kancelář a on řekl několik růžence jak agenti prohledávali místo. Ráno 24. září mu bylo řečeno, že bylo rozhodnuto o jeho zatčení, a vojáci mu nařídili, aby se oblékl. Zeptal se jich, co na sebe, a jeden voják mu řekl, že si oblékl „něco teplého“. Byl zadržen u Mokotowské vězení a byl vyslýchán a mučen; byl podroben 145 výslechům, které často trvaly hodiny. Při příjezdu mu byl odebrán kufřík a růženec a byl poslán do betonové cely, která měla mísu a toaletu a vedle palandy malou stoličku a džbán na vodu.^[4] Mučení zahrnovalo odtržení nehtů a udržení ho nahého v ledu a výkaly po delší dobu a dokonce mu byla odmítnuta strava a lékařská péče i návštěvy a korespondence.^[3] Jeho lékař Milada Tycowa ho vyšetřil v roce 1976 a poznamenal, že jeho záda byla pokryta jizvami, které snášel z bití, když byl uvězněn. Později byl propuštěn 30. října 1956. Komunisté kladli zvláštní důraz na poznání svého času v Římě jako studenta a vztahů, které tam vytvořil, a věřil jim, že mají „špionážní povahu“, a jeho rozhovory sledovalo oddělení vnitřních věcí.^[4]

Pozdější činnosti

Baraniak později doprovázel kardinála Wyszyńského na další návštěvu „ad limina apostolorum“ u papeže, která se konala dne 14. května 1957, jen pár týdnů před jeho arcibiskupským povýšením.^[4] Pius XII. Jmenoval Baraniaka nejnovějším Arcibiskup z Poznaně dne 30. května 1957 a nový arcibiskup byl dosazen na svůj nový biskupský stolec 2. července 1957, zatímco později obdržel Pallium dne 8. září 1958 od Boleslava Filipiaka.^[2] Hovořil plynně italsky a účastnil se všech zasedání Druhý vatikánský koncil v letech 1962 až 1965. Na prvním zasedání koncilu byl zvolen členem Orientální komise a předložil návrh na revizi liturgického kalendáře, přičemž se podílel na přípravě Dignitatis humanae. Baraniak se později účastnil 1971 synoda biskupů a zúčastnil se blahořečení 1971 Maximilián Kolbe a blahořečení 1975 Maria Theresa Ledóchowska.

O arcibiskupovi bylo známo, že kouří cigarety který se stal zvykem, který získal ve vězení, a občas si rád dopřál sklenici víno nebo koňak. Bylo o něm známo, že má blízké přátelství s kardinálem Karolem Józefem Wojtyłou - budoucnost Papež Jan Pavel II - a bavil soukromou představu, že Wojtyła má potenciál být v budoucnu zvolen papežem. Baraniak v tomto bodě rovněž vysvěcoval a vysvěcoval významné osobnosti a vysvěcoval budoucího kardinála Zenon Grocholewski v roce 1963 a budoucí arcibiskup Marek Jędraszewski v roce 1973.^[2]

Smrt a pohřeb

Zemřel po delší nemoci 13. srpna 1977 v poznaňské nemocnici a byl pohřben v metropolitní katedrála.^[3] Jeho přítel kardinál Wojtyła ho navštívil v srpnu v nemocnici a předsedal pohřbu Baraniaka s Wyszyńskim, který vydal velebení.

Úvod do blahořečení

Baraniakova pověst svatosti a podstata jeho života a soužení vedla k výzvám k blahořečení 3 000 podpisem petice, v níž požaduje, aby příslušné církevní úřady zahájily proces jeho blahořečení.^[4] Arcibiskup Stanisław Gądecki dne 6. října 2017 oznámil, že podá žádost Kongregace pro kauzy svatých zahájit proces, který by začal v Poznani.

Reference

externí odkazy

• Katolická hierarchie