Agatharchos - Agatharchus

Pro starodávného historika viz Agatharchides. Syrakusanského velitele viz Agatharchos ze Syrakus.
Starořečtí malíři

Agatharchos nebo Agatharch (Starořečtina: Ἀγάθαρχος) byl malíř samouk z Samos[1] který žil v 5. století před naším letopočtem.[2] Říká se o něm Vitruvius vynalezli malování scén a namalovali scénu (scenam fecit) za tragédii, která Aischylos vystavoval.[3] Proto někteří autoři, jako např Karl Woermann předpokládali, že do malířství vnesl perspektivu a iluzi.[4]

Jelikož se to však zdá být v rozporu Aristoteles tvrzení, že malbu scén představil Sofokles,[5] někteří vědci chápou Vitruviuse v tom smyslu, že znamená pouze to, že Agatharchos postavil jeviště.[6] Ale kontext to jasně ukazuje perspektivní malba musí být míněna, protože to Vitruvius dále říká Democritus a Anaxagoras, vykonávající zásady stanovené v pojednání Agatharchos,[7] napsal na stejné téma a ukázal, jak by při kreslení měly být čáry vytvořeny tak, aby odpovídaly podle přirozeného poměru číslu, které by bylo možné v imaginární mezilehlé rovině vysledovat tužkou paprsků vycházejících z oka, jako pevný bod pohledu na několik bodů sledovaného objektu.

Pravděpodobně to bylo až na konci Aischylovy kariéry, kdy byla představena scénická malba, a teprve v době Sofokla, která byla obecně využívána; což může odpovídat za to, co Aristoteles říká.[8]

Agatharchos byl proto prvním malířem, o kterém je známo, že ve velkém měřítku používal grafickou perspektivu, i když ve vázy se kolem poloviny 6. století před naším letopočtem objevují vzácné výskyty perspektivy.[7] Říká se také, že vedl cestu pro pozdější malíře, jako je Apollodorus.[9]

Agatharchos byl současníkem Alcibiades a Zeuxis, a byl často vybrán pro lehkost a rychlost, s jakou dokončil svá díla.[10] Plútarchos a Andocides ve větší délce vyprávět anekdotu Alcibiades, kteří obesili Agatharcha do svého domu a drželi ho tam déle než tři měsíce v přísné úctě, což ho přimělo malovat.[11] Výše uvedená řeč Andocidů se zdá být přednesena po zničení Melos (416 př. N. L.) A před expedicí na Sicílii (415 př. N. L.); takže z výše uvedených údajů může být věk Agatharcha přesně stanoven.[8]

Reference

  1. ^ Až do 19. století ho někteří učenci považovali za Aténský.
  2. ^ Donaldson, John William (1836). Divadlo Řeků. Pitt Press. str.280. agatharchos.
  3. ^ Vitruvius, Praef. ad lib. vii
  4. ^ Jedna nebo více z předchozích vět obsahuje text z publikace, která je nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Agatharchos ". Encyklopedie Britannica. 1 (11. vydání). Cambridge University Press. str. 370.
  5. ^ Aristoteles, Poetika 4. § i 6
  6. ^ Porovnat Horace, Epistula ad Pisones 279: et modicis instravit pulpita tignis
  7. ^ A b Arafat, Karim W. (1996). „Agatharchos“. V Hornblower, Simon (ed.). Oxfordský klasický slovník. 1. Oxford. str. 36.
  8. ^ A b Mason, Charles Peter (1867). „Agatharchus (2)“. V Smith, William (ed.). Slovník řecké a římské biografie a mytologie. 1. Boston. 61–62.
  9. ^ Mahaffy, John Pentland (1902). Společenský život v Řecku od Homera po Menandera. Londýn: Macmillan & Co. str.476. agatharchos.
  10. ^ Plútarchos, Pericles 13
  11. ^ Plútarchos, Alcibiades 16

Zdroje