Şehzade Abdurrahim Hayri - Şehzade Abdurrahim Hayri
Şehzade Abdurrahim Hayri | |||||
---|---|---|---|---|---|
narozený | Palác Yıldız, Konstantinopol, Osmanská říše (současnost Istanbul, krocan ) | 14. srpna 1894||||
Zemřel | 1. ledna 1952 Hôtel Saint Honoré, Paříž, Francie | (ve věku 57)||||
Pohřbení | Hřbitov Bobigny, Paříž | ||||
Manželka | Emine Hanim (m. 1919; div. 1923)Misalruh Hanım (m. 1923) | ||||
Problém | Mihrişah Selçuk Sultan | ||||
| |||||
Dynastie | Osmanský | ||||
Otec | Abdul Hamid II | ||||
Matka | Peyveste Hanim | ||||
Náboženství | Sunnitský islám |
Şehzade Abdurrahim Hayri (Osmanská turečtina: شهزاده عبدالرحيم خيرى; 14. srpna 1894 - 1. ledna 1952) byl Osmanský princ, syn sultána Abdul Hamid II a Peyveste Hanim.
Časný život
Şehzade Abdurrahim Hayri se narodil 14. srpna 1894 v Palác Yıldız.[1][2] Jeho otec byl sultán Abdul Hamid II a jeho matka byla Peyveste Hanim, dcera Osmana Bey Eymhaa a Hesny Çaabalurhvy.[3]
Poté, co získal vzdělání na Palace School, byl Abdurrahim zapsán do Imperial School of Habriye.[4] V roce 1908 vstoupil do Mühendishane-i Berrî-i Hümayun, což byla dělostřelecká škola. Vzdělání zahájil na válečné škole v roce 1910. Odtud vystudoval v roce 1912. Později nastoupil na pruskou vojenskou akademii v r. Prusko pro využití vysokoškolského vzdělání. V letech 1914-1916 působil jako poručík v Kaiseru Wilhelm II soudní pluk.[4][5]
Na svržení jeho otce v roce 1909 patnáctiletý princ a jeho matka následovali Abdula Hamida do exilu v Soluň. V roce 1910 se princ a jeho matka vrátili do Istanbulu.[5][6][7] Poté, co Soluň v roce 1912 padla do Řecka, Abdul Hamid se také vrátil do Istanbulu a usadil se v Palác Beylerbeyi, kde zemřel v roce 1918.[8]
Osobní život
Zasnoubení s Naciye
V roce 1908, kdy Abdurrahim dospěl do manželství, se jeho otec rozhodl, že se ožení Naciye Sultan, dcera Şehzade Selim Süleyman. Naciye a její rodina však z tohoto rozhodnutí nebyli okamžitě osvíceni. Naciyein otec a matka se postavili proti tomuto rozhodnutí, protože v té době bylo Naciye jen dvanáct let. Její otec však nemohl oponovat svému bratrovi a byl nucen to přijmout, a tak byla Naciye zasnoubená s Abdurrahimem.[9]
V roce 1909, po zasnoubení, došlo k podivné události. Şehzade Mehmed Abdülhalim, starší nevlastní bratr Naciye Sultana, obdržel dopis, v němž bylo uvedeno, že Abdülhalim bude zabit, pokud nebude zasažen.[10] Abdülhalimova matka, İkbal Hanım, informovala o této situaci sultána Mehmed V po kterém sultán nařídil Halidovi Ziya Beyovi, šéfovi Mabeyn, aby provedl vyšetřování. Ukázalo se, že Abdülhalim sám napsal tento dopis, když se postavil proti tomuto zasnoubení.[11] Po tomto incidentu sultán Mehmed přerušil zasnoubení,[12] a zasnoubil Naciye Enver Pasha.[13]
Manželství
První manželkou Abdurrahima byla Nebile Emine Hanim, dcera Abbase Halima Paši z Kavaly. Narodila se 1. června 1899. Vzali se 4. června 1919 v paláci Nişantaşı. Byla matkou Mihrişah Selçuk Sultan narozené 14. dubna 1920.[14][15][16] Sestra Emine Hanim, Kerime Hanim, si vzala Şehzade Osman Fuad, syn Şehzade Mehmed Selaheddin. Ti dva se rozvedli v roce 1923.[16][15]
Druhou manželkou Abdurrahima byl jeho bratranec z matčiny strany, Feride Mihrişah Misalruh Hanim. Narodila se v roce 1901. Vzali se 2. září 1923, po Abdurrahimově rozvodu s Emine. Zemřela v roce 1955.[5]
Hudba a umění
Şehzade Abdurrahim byl nadšený umělec, hudební vzdělání získal od Arandy Pashy a maestro-skladatele Edgara Manase, který provedl orchestraci turecké národní hymny. Zkomponoval různé nástroje jako klavír, mandolínu a violoncello. Maloval krajiny pomocí dřevěného uhlí a pastelových barev. V roce 1900 vytvořil olejomalbu italského prince, Victor Emmanuel III z Itálie když navštívil Istanbul jako následník trůnu. V roce 1910 navštívil Istanbul jako druhý král a daroval Abdurrahimovi stříbrné pero, aby vyjádřil svou vděčnost oceněním daru princovy olejomalby.[16]
Ve vojenské službě
Abdurrahim sloužil jako velitel pochodu a pluku v první světová válka. Byl horlivý ohledně vojenské služby. Bojoval Çanakkale Galicie, Verdun a Palestina jako velitel dělostřeleckého pluku. Dne 4. ledna 1917 navštívil Galicijskou frontu s Osman Fuad. Dne 1. dubna 1917 byl jmenován velitelem 17. armádního dělostřeleckého pluku. Dne 28. srpna 1918 navštívil Německo, Rakousko a Bulharsko. Dne 2. srpna 1922 se stal vedoucím Společnosti pro přípravu světových soutěží.[5]
Exil a smrt
V exilu císařské rodiny v březnu 1924 se Abdurrahim, jeho matka, dcera a teta nejprve usadili ve Vídni. Poté, co žili ve Vídni, odešli do Říma. Nakonec se usadili v Paříži ve Francii a vzali si dům na Mourad Boulevard.[16] Dům Peyveste v Istanbulu byl prodán a měli nízký příjem. Peyveste následovala svého syna do exilu, ačkoli byla doplňkovým členem rodiny.[5] Peyveste Hanim zemřel v roce 1943.[3]
Po matčině smrti princ neměl peníze, prodal dům a usadil se v hotelu Saint-Honoré v Paříži. Jeho sestra, Şadiye Sultan, přišla žít do hotelu a vzala svůj pokoj sousedící s Abdurrahimem. Jeho jediná dcera Mihrişah se provdala za egyptského diplomata Ahmeta Râtiba Beye a odešla žít do Káhiry.[5]
Abdurrahim Hayri spáchal sebevraždu 1. ledna 1952 ve věku padesáti sedmi konzumací nadměrného množství morfinu kvůli depresím a finančním potížím. Byl pohřben na muslimském hřbitově v Paříži Hřbitov Bobigny.[5][16][14]
Problém
Abdurrahim Hayri měl jednu dceru:
- Mihrişah Selçuk Sultan (palác Nişantaşı, 14. dubna 1920 - Monte Carlo, Monako, 11. Května 1980, pohřben v Káhira, Egypt ) ženatý s problémem;
Původ
Předkové Şehzade Abdurrahim Hayri | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ^ Bey, Mehmet Sürreya (1969). Osmanlı devletinde kim kimdi, svazek 1. Küğ Yayını. str. 125.
- ^ Bağce, Betül Kübra (2008). II. Abdulhamid kızı Naime Sultan’in Hayati. str. 20.
- ^ A b Açba, Harun (2007). Kadın efendiler: 1839-1924. Profil. 144, 146. ISBN 978-9-759-96109-1.
- ^ A b Milanlıoğlu 2011, str. 19.
- ^ A b C d E F G „AZ KALSIN HALİFE OLACAKTI“. Ekrem Buğra Ekinci. 22. srpna 2012. Citováno 9. září 2020.
- ^ Uluçay, M. Çağatay (2011). Padişahların kadınları ve kızları. Ötüken. str. 250. ISBN 978-9-754-37840-5.
- ^ Milanlıoğlu 2011, str. 20.
- ^ Parry, Milman; Lord, Albert B. (1979). Hrdinské písně Serbocroation, svazek 1. Harvard University Press. str. 371.
- ^ Milanlıoğlu 2011, str. 19-20.
- ^ Milanlıoğlu 2011, str. 20-21.
- ^ Milanlıoğlu 2011, str. 21.
- ^ Milanlıoğlu 2011, str. 23.
- ^ Akmeşe, Handan Nezir (12. listopadu 2005). Zrození moderního Turecka: Osmanská armáda a pochod do první světové války. IB Tauris. str. 100. ISBN 978-1-850-43797-0.
- ^ A b Milanlıoğlu 2011, str. 19 n. 1.
- ^ A b Adra, Jamil (2005). Genealogie císařské osmanské rodiny 2005. str. 28.
- ^ A b C d E „Şehzade Abdürrahim ve Saray Resamı Zonaro“. Erol Mazkume. 23. května 2016. Citováno 9. září 2020.
Zdroje
- Milanlıoğlu, Neval (2011). Emine Naciye Sultan’ın Hayatı (1896-1957).