Åke Mangård - Åke Mangård

Åke Mangård
narozený(1917-01-21)21. ledna 1917
Västerås, Švédsko
Zemřel24. března 1998(1998-03-24) (ve věku 81)
Madrid, Španělsko
VěrnostŠvédsko
Servis/větevŠvédské letectvo
Roky služby1939–1966
HodnostGenerálmajor
Příkazy drženy

Generálmajor Åke Mangård (21. ledna 1917 - 24. března 1998) byl a Švédské letectvo důstojník. Mezi jeho vyšší velení patří velící důstojník Göta Air Force Wing (F 9) od roku 1959 do roku 1960, Zástupce náčelníka štábu obrany v letech 1960 až 1961 a velící důstojník čtvrté letecké skupiny v letech 1964 až 1966. Po odchodu z armády v roce 1966 pracoval Mangård pro Severoamerické letectví v Los Angeles a pro SKF v Gothenburg, Tokio a Madrid. Usadil se v Madridu, kde žil až do své smrti v roce 1998.

Kariéra

Mangård se narodil 21. ledna 1917 v Västerås, Švédsko, syn redaktora Carla Mangårda a jeho manželky Märthy (rozené Isaacssonové). Jeho bratr byl jugde Nils Mangård, který se později stal předsedou Národní rada pro stížnosti spotřebitelů.[1] Prošel studentexamen ve Västerås v roce 1936[2] a zahájil letecký výcvik na letišti Letecká škola švédského letectva v Ljungbyhed kde promoval na vrcholu své třídy jako stíhací pilot.[3] Mangård byl uveden do provozu Švédské letectvo tak jako fänrik v roce 1939.[4] Neopustil Ljungbyheda, ale zůstal dalších pár let a trénoval se, aby se stal leteckým instruktorem.[3] Mangård byl povýšen na poručíka v roce 1941 a na kapitána v roce 1946[4] po absolvování obecného kurzu na Vysoká škola štábu královského švédského letectva.[2] Poté absolvoval kurz zaměstnanců v letech 1946 až 1947.[4]

Mangård byl povýšen na majora v roce 1951 a sloužil jako velící důstojník v operačním velení Letecký personál od roku 1953 do roku 1956. Byl povýšen na podplukovníka v roce 1955 a sloužil jako velící důstojník Královské švédské letecké akademie (Flygkadettskolan) od roku 1956 do roku 1959, kdy byl povýšen na plukovníka a jmenován velícím důstojníkem Göta Air Force Wing (F 9) při Uložit základna blízko Gothenburg.[4] O rok později, v roce 1960, se Mangård zúčastnil Švédská vysoká škola národní obrany a poté byl jmenován Zástupce náčelníka štábu obrany, kterou zastával jeden rok, než byl v roce 1961 jmenován velitelem sekce OpL II (War Planning) operačního velení štábu obrany.[2] V roce 1964 byl Mangård jmenován velícím důstojníkem čtvrté letecké skupiny (Fjärde flygeskadern, E 4) v Luleå a v roce 1965 byl povýšen na generálmajora. Z armády odešel v roce 1966.[4]

Po odchodu z armády byl Mangård jmenován ředitelem společnosti pro mezinárodní programy v Severoamerické letectví (později North American Rockwell Corporation ) v Los Angeles v roce 1961 odpovědný za mezinárodní marketing severoamerických projektů.[5] V roce 1970 Mangård začal pracovat pro SKF v Göteborgu. Poté pracoval pro SKF v Tokio od roku 1971 do roku 1974 a v Madrid od roku 1974 do roku 1985, kdy odešel do důchodu.[4][3] Mangård poté pokračoval v práci pro Empresa Nacional de Electronica y Sistemas SA (INISEL) v Madridu v letech 1985 až 1988.[4]

Osobní život

Mangård byl ženatý v letech 1939-1967 s Annou-Lisou Hedbergovou (nar. 1918), dcerou ryttmästare Axel Hedberg a jeho manželka Lisa (rozená Zickermann).[4] Byl otcem Kerstina (nar. 1942), Gunilly (nar. 1943) a Carla-Axela (nar. 1946).[2] V roce 1968 se oženil s Rosemary Menzies-Whigham (nar. 1929), dcerou Williama Menzies-Whighama a Honorie (rozené Bewicke).[4]

Data hodnosti

Ocenění a vyznamenání

  • Velitel Řád meče[6]
  • Rytíř Řád Vasy[6]
  • Portugalský řád za vojenské zásluhy[6]
  • Stříbrná medaile Stockholmského výboru obrany (Stockholms försvarskommittés silvermedalj)[6]
  • Letecký odznak francouzského letectva[6]
  • Letecký odznak tureckého letectva[6]

Vyznamenání

Reference

  1. ^ Uddling, Hans; Paabo, Katrin, eds. (1992). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1993 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1993] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. str. 750. ISBN  91-1-914072-X. SELIBR  8261513.
  2. ^ A b C d Harnesk, Paul, ed. (1962). Vem är vem? 1, Stor-Stockholm [Kdo je kdo? 1, Velký Stockholm] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Vem är vem. str. 901. SELIBR  53509.
  3. ^ A b C Öhman, Rolf (1998). „Minnesteckningar över bortgångna ledamöter“ (ve švédštině). Královská švédská akademie válečných věd. Citováno 8. března 2018.
  4. ^ A b C d E F G h i j Salander Mortensen, Jill, ed. (1996). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1997 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1997] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. str. 766. ISBN  91-1-960852-7. SELIBR  3681533.
  5. ^ „Švédský generální ředitel letectva pro severní Ameriku“. Vestkusten. San Francisco & Mill Valley, Cal (15): 5. 14. dubna 1966. SELIBR  4085814. Citováno 8. března 2018.
  6. ^ A b C d E F Davidsson, Åke, ed. (1968). Vem är vem ?. 5, Norrland: dodatek, registr [Kdo je kdo?. 5, Norrland: doplňky, adresář] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Vem är vem. str. 808. SELIBR  53513.
Vojenské úřady
Předcházet
Wilhelm Wagner		 Královská švédská letecká vysoká škola
1956–1959		Uspěl
Rolf Svartengren
Předcházet
Arthur Åhmansson		 Göta Air Force Wing (Ž 9)
1959–1960		Uspěl
Ulf Cappelen-Smith
Předcházet
Sam Myhrman		 Zástupce náčelníka štábu obrany
1960–1961		Uspěl
Dag Arvas
Předcházet
Oscar Krokstedt ¹		 Štáb obrany operační velení II
1961–1964		Uspěl
?
Předcházet
Gösta Odqvist		 Čtvrtá letecká skupina
1964–1966		Uspěl
Nils Personne
Poznámky a odkazy
1. Před rokem 1961 se operační velení II nazývalo Oddíl II.