Yevstigney Fomin - Yevstigney Fomin

Yevstigney Ipat'yevich Fomin [1] (ruština: Евстигней Ипатьевич Фомин) (narozený Petrohrad 16. srpna [OS 5. srpna] 1761 - zemřel Petrohrad c 27. dubna [OS 16. dubna] 1800) byl ruský operní skladatel 18. století.
Životopis
Fomin se narodil v Petrohradě do rodiny a dělostřelec, dělostřelecký voják tobolského pěšího pluku. Jeho otec zemřel, když mu bylo 6 let, a on přešel do péče svého nevlastního otce I. Fedotova, vojáka. Fedotov ho vzal do Akademie výtvarných umění v Petrohrad dne 21. dubna 1767, kde Fomin studoval architekturu. Jako řádný student se tam začal učit cembalo v roce 1776 s Matteo Bumi. Od roku 1777 studoval teorii a kompozici u Hermann Raupach, a od roku 1779 s Blasius Sartori.
V roce 1782 odešel studovat do Bologny Padre Martini a Stanislao Mattei; o tři roky později byl přijat na Accademia filarmonica. Po návratu do Petrohradu v roce 1785 učil na divadelní škole a skládal opery. Od roku 1797 působil jako opravář císařského divadla pod vedením Pavla I. Zkomponoval asi 30 oper Yamshchiki na podstave [Kočí na předávací stanici] (1787); Vecherinki [Soirées] (1788); Orfey i Evridika (1792), Amerikantsy [Američané] (komická opera) (1800) a Zolotoye yabloko [Zlaté jablko] (provedeno po skladatelově smrti v roce 1803). Nejúspěšnější po celá desetiletí byla jeho operní melodrama Orfey i Evridika na text od Jakov Knyazhnin. To bylo re-představil v sovětských dobách v roce 1947 v Moskva, a v roce 1953 a v roce 1961 v Leningrad.
Slavná jednoaktová opera Anyuta na text od Michail Popov byl občas připisován Fominovi (což není jistota).[2] Fominovi byla navíc připsána hudba další úspěšné ruské opery Melnik - koldun, obmanshchik i svat (Mlynář, který byl kouzelník, podvodník a dohazovač, Moskva, 1779), na předmět připomínající Rousseau Je Vesnice Le Devin du: je možné, že to byla jeho revize hudby, kterou sestavil divadelní houslista, Michail Sokolovský.[2]
Opery
- Novgorodský hrdina Boyeslayevich (Новгородский богатырь Боеслаевич - Novgorodskij bogatyr ‘Boyeslayevich, operní balet. Libreto císařovny Kateřina II, 12. prosince 1786 Petrohrad )
- Kočí na předávací stanici (Ямщики на подставе - Yamshchiki na podstave 13. ledna 1787 Petrohrad )
- Soirées (Вечеринки или гадай, гадай девица - Vecherinki, ili Gaday, gaday devitsa, 1788 Petrohrad )
- Kouzelník, věštec a tvůrce zápasů (Колдун, ворожея и сваха - Koldun, vorozheya i svakha, 1789 Petrohrad)
- Orfeus a Eurydice (Орфей и Эвридика - Orfey i Evridikamelodrama. Text od Jakov Knyazhnin, 13. ledna 1792 Petrohrad )
- Američané (Американцы - Amerikantsy, komická opera, 19. února 1800 Petrohrad )
- Chloris a Milo (Клорида и Милон - Klorida i Milon, 18. listopadu 1800 Petrohrad )
- Zlaté jablko (Золотое яблоко - Zolotoye yabloko, 27. dubna 1803 Petrohrad )
taky:
- Yaropolk a Oleg (Ярополк и Олег - Yaropolk i Oleg) - Sbory k tragédii od Vladislav Ozerov (1798)
Diskografie
Opera
- Orfey i Evridika (zpívá se v ruštině) European Festival Orchestra, dirigent William Keitel, 20. července 2004, 1CD, Arte Nova Records
- Orfeo ed Euridice (zpívané v ruštině). Účinkují Maria Shorstova, Alexey Ivashchenko et al., The Horn Orchestra of Russia, Pratum Integrum Orchestra, dir. Pavel Serbin. Nahráno v roce 2008. Moskva, Rusko: Essential Music, ℗ 2009. Caro Mitis CM 0012008
- Američané (zpívané v ruštině) kond. Vladimír Andropov. SSSR Velké divadlo Komorní orchestr (Rec.1988) C10 28271 009
- Kočí (Ямщики на подставе) kond. Vladimir Černušenko. Leningrad Orchestr opery Státní konzervatoře (Rec.1982) C10 19625 009
- Kočí (Ямщики на подставе) kond. Nikolai Anosov. (rec.1947) pásky v All-Union Radio Archiv. ~ první oživení od premiéry.
Orchestrální, komorní a instrumentální
- The Golden Age - Moscow Concertino ensemble of soloists (CD)[3]
Citace
„Yevstigney Fomin, jeden z nejtalentovanějších skladatelů své doby a věku a zakladatel ruského hudebního dramatu, také [jako Vasily Pashkevich ] zemřel v chudobě ... Jeho melodráma, založená na známé legendě o Orfeovi a Eurydice, je opravdovým mistrovským dílem, jehož žhavé vášně a tragické srážky byly od té doby interpretovány stejně kvalitně. Orfeus měl premiéru v divadle hraběte Nikolaje Šeremetěva v roce 1792 na scéně sboru, orchestru a za velkého obsazení baletních tanečníků a herců. Už více než dvě desetiletí Orfeus běžel tisíckrát za stálého potlesku místních i navštěvujících divadelníků. A přesto peníze, které Fomin vydělal za svou práci, trpělivě převyšovaly nadbytečné honoráře, které si vyzvedli jeho italští kolegové pozvaní pracovat do Petrohradu. „Hlas Ruska 2003“
Poznámky
- ^ Romanizovaný pravopis jeho jména je proměnný: Yevstignei (Evstigney, Evstignei, Ewstigney nebo Evstignej) Ipatovich (Ipatyevich nebo Ipatevich) Fomin.
- ^ A b Viz Gerald Abraham Stručné Oxfordské dějiny hudby, Oxford 1979, s. 479.
- ^ Na tento web můžete poslouchat všechny skladby, které také obsahují hudbu od Bortnyanského a Alyabyeva (viz informace na CD) První čtyři stopy jsou následující:
- Yevstigney Fomin. Hudba z melodramatu Orfeus a Eurydice
- 1. Úvod
- 2. Adagio
- 3. Tanec zuřivostí
- 4. Předehra ke komické opeře Američané
Bibliografie
- Sokolova, A .: Fomin, článek v „Tvorcheskie portrety kompozitorov“, Moskva, Muzyka, 1989, s. 360-362
- Abraham, Gerald: Stručné Oxfordské dějiny hudby, Oxford 1979, s. 479-481
- Fomin, Yevstigney Ipat'yevich podle Richard Taruskin „ New Grove Dictionary of Opera ', ed. Stanley Sadie (Londýn, 1992) ISBN 0-333-73432-7