Yehiel Dresner - Yehiel Dresner

Yehiel Dresner
Drezner.jpg
narozený13. října 1922
Polsko
Zemřel16. dubna 1947
Akr, Povinná Palestina

Yehiel Dov Dresner (hebrejština: יחיאל דב דרזנר; 1922–1947) byl Irgun člen v pre-stavu Povinná Palestina a jeden z 12 Olei Hagardom.

Časný život

Dresner se narodil v Polsko do a židovský rodina, jeden ze čtyř synů; jeho matka pocházela z významné rabínské rodiny. V mládí se účastnil sionistických aktivit, a když mu bylo 11 let, jeho rodina se přestěhovala do Palestiny a usadila se v něm Jeruzalém, kde se připojil k Betar hnutí mládeže. Dresnerovi bylo 15 let Shlomo Ben-Yosef byl oběšen: incident měl silný účinek a vyvolal v něm nutkání po pomstě proti Britům.[1]

Kvůli obtížné finanční situaci jeho rodiny Dresner opustil střední školu a začal pracovat.[1] V 18 letech opustil rodinný dům a přestěhoval se do Netanya a pracoval v diamantovém průmyslu.

Podzemí

V Netanyi se Dresner připojil k Irgun podzemní hnutí. Připojili se také jeho tři bratři. Přihlásil se jako průvodce pro betarské mládežnické oddíly. V roce 1942 se přestěhoval do Tel Aviv, kde pracoval v továrně a připojil se ke skupině židovských nacionalistů, kteří se zaměřili na boj proti používání cizích jazyků pokusem zastavit prodejní stánkyhebrejština noviny. V jednu chvíli byl britskými úřady zatčen, ale byl u soudu osvobozen poté, co Irgun tlačil na svědky proti svědectví. Brzy poté začal Dresner intenzivně spolupracovat s Irgunem a Irgun prohlásil povstání proti britské vládě.

Zpočátku Dresner pracoval v irgunském propagandistickém oddělení, ale po určité době byl přeložen do její zpravodajské služby. V roce 1944 byl jeho bratr Tzvi, vrchní velitel Irgun, zatčen pět dní po jeho svatbě a internován v Africe, a spolu s většinou ostatních židovských podzemních internovaných v afrických zadržovacích táborech by byl propuštěn až v červnu 1948.[2] Poté, co se Dresner dozvěděl, že ho policie plánuje zatknout, opustil svůj domov a práci a přijal falešnou identitu Dov Rosenbauma.[1] Zpočátku se schoval v Tel Avivu, než se přestěhoval do Zikhron Ya'akov a najít práci jako strážce ve vinicích a nakonec přišel vést vojenský výcvikový kurz v tajném výcvikovém táboře Irgun mezi Zikhronem Ya'akovem a Binyamina. Poté se přestěhoval do Hadera a byl schován před místní pobočkou Irgun, zatímco se skrýval před Brity a Haganah, která poté prováděla Lovecká sezóna. Po útěku z pokusu o únos Hagany se vrátil do Tel Avivu, kde sloužil na velitelských pozicích.

V červenci 1945 se Dresner zúčastnil operace Irgun, která měla vyhodit do povětří železniční most Yibne, a v listopadu 1945 se zúčastnil Noc vlaků, společná operace mezi Irgun, Lehi, a Palmach (elitní úderná síla Hagany, která od té doby změnila stranu). Dresner byl součástí jednotky Irgun, která zaútočila na Lydda nádraží, během něhož bylo vyhodeno do povětří několik lokomotiv a řada budov a ve kterém bylo zabito bojovník Irgun, dva britští bezpečnostní pracovníci a čtyři Arabové.[3]

Dresner pokračoval sloužit jako vyšší velitel Irgun v Ramat Gan a Petah Tikva. Osobně se účastnil náletu v únoru 1946 proti RAF letecká základna v Lyddě, kde bylo zničeno několik britských vojenských letadel, a dubnový nájezd na policejní stanici Ramat Gan v dubnu 1946, kde bylo zadrženo velké množství zbraní a střeliva. Během tohoto náletu byl zabit arabský strážník a dva bojovníci Irgun a jeden, Dov Gruner, který by později visel po boku Dresnera, byl zraněn a zajat. Dresner byl také zapojený do železničních sabotážních operací, výsadba min na železničních tratích vykolejit vlaky.[4]

29. prosince 1946 se Dresner účastnil Noc bití, operace Irgun, při které byli britští vojáci uneseni a bičováni jako odplatu za bičování uvězněného člena Irgunu. Auto, ve kterém cestoval se svými spoluhráči, narazilo na britskou překážku. Při následné přestřelce byl zabit jeden Irgun, Avraham Mizrahi a zbývající čtyři zajati.[5]

Zajetí, pokus a poprava

Po svém zajetí byli Dresner a jeho přeživší spoluhráči původně uvězněni společně v táboře výsadkářů, kde podle zprávy později Dresner propašoval z vězení kousky papíru veliteli Irgunu Menachem Begin, byli vězniteli opakovaně vystaveni těžkému bití a ponížení.[5] Po pěti dnech byli převezeni do jeruzalémského ústředního vězení, kde se připojili k Dovovi Grunerovi, který byl již odsouzen k trestu smrti.

10. února 1947 byli souzeni před britským vojenským soudem a odsouzeni. V průběhu soudního řízení se odmítli účastnit řízení a popřeli soudní pravomoc soudit je. Dresner, Mordechai Alkahi, a Eliezer Kashani byli odsouzeni k trestu smrti, zatímco Haim Golevskij, kterému bylo 17 let a byl tedy příliš mladý na to, aby ho podle zákona oběsili, byl odsouzen k doživotnímu vězení. 13. února, ve svém posledním oficiálním aktu, před odletem z Palestiny, generále Evelyn Barker, velitel britských sil v Palestině, potvrdil rozsudky.

Osoby veřejného života a instituce v EU Yishuv apeloval na zmírnění trestů a stovky obyvatel města podepsaly petici prosící o milost Petah Tikva. Když o tom slyšeli, sami vězni zaslali dopis, v němž pokárali navrhovatele za kompromitování jejich vlastní cti a za vyjádření jejich ochoty zemřít. Dresner, Alkahi a Kashani také odmítli podepsat žádost o milost, jak to před nimi udělal Gruner.[6]

14. dubna byli čtyři muži převezeni do Acre vězení a umístěny do odsouzených buněk. Britové popřeli, že by převod měl nějaký význam, ale tajně přijali předpisy, které se zpětnou platností zrušily jakékoli právo odvolat se proti rozsudku vydanému vojenským soudem.

V časných ranních hodinách 16. dubna byli všichni čtyři vězněni ve věznici Acre. Každý muž zpíval Hatikvah na cestě na šibenici a připojili se k němu další židovští vězni. Popravy byly prováděny ve velkém utajení a bez přítomnosti a rabín.[5]

Následky

Těla Dresner, Alkahi, Kashani a Gruner byla odvezena Zajištěno v britském obrněném konvoji a tam je pohřbili. Britské úřady odmítly jejich žádost o pohřbení Rosh Pinna, blízko Shlomo Ben-Yosef Hrob a několik měsíců střežil hroby, aby zabránil Irgunům krást těla, aby splnili jejich poslední přání. Ani chevra kadiša nebo rodiny byly informovány o pohřbech. I přes uvalení zákazu vycházení se stovky Židů vzepřely úřadům a pochodovaly na hřbitov. Popravy si vysloužily britské celosvětové opovržení.

Dresner si uchoval svoji osobnost Dov Rosenbaum od doby, kdy poprvé přijal tuto identitu, a byl tak pohřben pod tímto pseudonymem. Jeho skutečná identita by se stala známou až poté, co Britové opustili Palestinu a stát Izrael byl založen.

Yehiel Dresner je dnes v Izraeli považován za národního hrdinu a ulice pro něj byly pojmenovány.

Reference

  1. ^ A b C "Izkor". www.izkor.gov.il.
  2. ^ „Sionští zajatci si pamatovali“.
  3. ^ Horne, Edward (1982). Dobře vykonaná práce (historie palestinské policie 1920–1948). Kotevní tisk. OCLC  834452921. str. 289
  4. ^ „Yehiel Dresner“. www.etzel.org.il.
  5. ^ A b C Bell, Bowyer J .: Teror ze Sionu (1976)
  6. ^ "ŠIBENICE". www.etzel.org.il.