X a další proti Rakousku - X and Others v Austria

X a další proti Rakousku 53 ILM 64 byl lidská práva případ, o kterém v roce 2013 rozhodla Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Věc se týkala toho, zda Vláda Rakouska diskriminoval rakouské občany, kteří byli ve vztazích osob stejného pohlaví, protože znění Rakouský občanský zákoník (Němec: Allgermeines Bürgerliches Gesetzbuch) nepovolil svobodné páry stejného pohlaví přístup k legálně udělenému adopce druhého rodiče, zatímco to bylo dostupné pro svobodné heterosexuální páry.

X a další proti Rakousku je mezinárodními vědci vnímána jako první uznání práva nesezdaných párů stejného pohlaví na adopci druhého rodiče v Evropské státy které jsou stranou Evropská úmluva o lidských právech (EÚLP).^[1] Evropský soud pro lidská práva však považoval toto rozhodnutí za postavené na ochraně proti diskriminaci, která byla zavedena jako součást orgánu LGBT práva v Evropě.^[2]

Základní informace

Práva na adopci LGBT v Evropské unii

LGBT práva byly založeny v řadě různých zemí v reakci na posun v sociálních postojích vůči EU LGBT komunita. Některá z těchto práv se týkají LGBT rodičovství který zahrnuje právní ustanovení týkající se otcovských práv, která mohou být přiznána jednotlivcům, kteří se ztotožňují s LGBT komunita.

Adopce je jedním z LGBT rodičovských práv, o nichž se ví, že existují v některých evropských státech. LGBT komunita však měla v minulosti potíže s přiznáním zákonných práv na adopci a v současné době pouze 19 z 56 evropských států učinilo adopci legální pro členy LGBT komunity.^[3] Proti myšlence adopce LGBT se rozšířil odpor veřejnosti, který vzešel z obav o vývojové zdraví dětí vychovávaných v LGBT rodinách.^[4] Existoval všudypřítomný názor, že biologické dítě potřebuje ke svému zdravému vývoji rodiče obou pohlaví.^[5] Tento názor byl ospravedlněn omezením adopce na páry stejného pohlaví. Vzhledem k tomu, že se sociální postoje vůči LGBT komunitě začaly měnit, byla LGBT komunitě postupně přiznávána zákonná práva. Vědecký výzkum vývoje dětství dospěl k závěru, že děti vyrůstající v rodinách osob stejného pohlaví nejsou znevýhodněny.

Zákon o lidských právech je soubor právních předpisů, který se vztahuje na LGBT jednotlivce a jejich právo na život ve společnosti. Režim lidských práv se řídí Evropská úmluva o lidských právech v rámci Evropská unie. Proti údajnému porušování lidských práv jednotlivcem smluvním státem v Evropské unii lze podat žalobu Evropský soud pro lidská práva.

Osvojení páry stejného pohlaví již před Soudem přišlo několikrát. V roce 1999 ESLP rozhodl, že v rámci svěření péče jednomu nebo druhému rodiči je rozdílné zacházení založené pouze na úvahách o sexuální orientaci EÚLP nepřípustné. Evropský soud pro lidská práva nejprve zvážil práva lesbické nebo homosexuální osoby na adopci v roce Frette proti Francii.^[6] V takovém případě ESLP shledal, že odepření práva na adopci jedinému homosexuálnímu muži neporušilo EÚLP. v E.B a Francie, ESLP případ odlišil od Frette zjištění, že rozlišování na základě sexuální orientace je podle EÚLP nepřípustné.^[7] Konečně v Gas & Dubois proti Francii^[8][9] dvě ženy žijící ve vztahu osob stejného pohlaví požádaly o adopční příkaz, který by umožnil adopci jednoho z dětí partnera druhým partnerem. Když francouzská vláda jejich žádost popřela, obrátili se na ECtHr. ESLP však zjistil, že tuto formu adopce mohou získat pouze manželské páry, které nemohly uzavřít manželství, a proto nemohly mít zvláštní právní postavení.^[10]

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Předchozí historie případu

X a její partner žili společně ve stáji vztah stejného pohlaví. Partnerka X byla dříve vdaná a porodila dítě se svým manželem. Xův partner měl nyní výhradní péči o dítě. X žádal o schválení adopce druhého rodiče soudem tak, že by přestal existovat vztah s biologickým otcem a jeho příbuznými podle rodinného práva, zatímco vztah s biologickou matkou by zůstal zcela nedotčený. Otec dítěte však stále uznával jeho otcovská zákonná práva a odmítl udělit souhlas s adopcí. Stěžovatelé požadovali, aby soud zrušil otcovo odmítnutí souhlasu, protože projevoval vůči rodině největší nepřátelství.^[11]

Rakouské právo uznává mnoho různých forem adopce, nicméně brání adopcím druhého rodiče homosexuálními páry v souladu s čl. 182 odst. 2 Rakouský občanský zákoník.^[12] V § 182 odst. 2 bylo stanoveno osvojení druhého rodiče, pokud osvojující rodiče vytvořili a manželství. Důležité je, že to nebránilo nesezdaným heterosexuálním párům v tom. X uzavřel dohodu o adopci a poslal ji ke schválení rakouskému okresnímu soudu, protože věděl, že bude zamítnuta. Vnitrostátní soud tvrdil, že otec odmítl dát svůj souhlas a že adopce, kterou požadovali, nebyla podle rakouského práva v žádném případě možná. Po tomto verdiktu se X a její partner obrátili na Ústavní soud Rakouska nechat s179 prohlásit za protiústavní, protože je diskriminovala na základě jejich sexuální orientace. Tvrdili, že v případě páru opačného pohlaví by okresní soud provedl podrobný průzkum (zda má přednost před odmítnutím otce nebo ne) a musel by o této otázce vydat samostatné rozhodnutí. V případě žalobkyň jim však odepřel jakékoli vyšetřování skutkového stavu z důvodu, že adopce, kterou požadovali, nebyla podle rakouského práva v žádném případě možná.^[13] The Ústavní soud Rakouska odmítl tak učinit a učinil žádost nepřípustnou.

Fakta

X, její partner a její biologické dítě, se odvolali k Evropskému soudu pro lidská práva a vystupovali jako společné žadatelé.

Po hádce a úvaze Velký senát Evropského soudu pro lidská práva rozhodl 10–7 většinou, že rakouská vláda porušila článek 8 a článek 14 dohody Evropská úmluva o lidských právech když se vezmou společně.^[14] Soud rozlišoval Gas a Dubois proti Francii zjištění, že neexistuje legitimní a přiměřený cíl omezit adopci druhého rodiče na nesezdané heterosexuální páry. Bylo zjištěno, že X a její partner byli diskriminováni, protože nemohli získat adopci druhého rodiče, ale nesezdané páry žijící společně ve stabilním heterosexuálním vztahu ano.

článků. 8 a 14 Evropské úmluvy o lidských právech

ESLP uvedl, že tři stěžovatelé žili společně v situaci podobné situaci heterosexuální rodinné jednotky.

The Evropská úmluva o lidských právech poskytl rámec lidských práv, který Soudní dvůr zkoumal v souvislosti s rakouskými zákony o adopci. Články 8 a 14 jsou relevantní pro přijetí LGBT. Článek 8 stanoví^[15] že „každý má právo na úctu ke svému rodinnému a soukromému životu, svému domovu a své korespondenci“ a článek 14 brání diskriminaci na základě jakýchkoli důvodů, jako jsou „pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politický nebo jiný názor, národní nebo sociální původ, vztah k národnostní menšině, majetek, narození nebo jiné postavení “.^[15] Zatímco článek 8 je hmotným právem uděleným EÚLP, článek 14 se považuje za závislý na ostatních článcích, protože chrání svobody, které jsou přiznány jinými články Úmluvy.^[16]

Soud poznamenal, že rakouská vláda nemusela rozšířit adopce druhého rodiče na nesezdané heterosexuální páry a protože tomu tak bylo, bylo nutné zdůvodnit, proč to nerozšíří také na nesezdané páry stejného pohlaví. Rakouská vláda tvrdila, že Rakouský občanský zákoník bylo odůvodněno tím, že jeho cílem bylo obnovit biologické okolnosti rodinné jednotky, a míra posuzování by měla být v případě adopce široká, a že v Evropě neexistuje žádný formální konsenzus v otázce adopcí druhých rodičů.^[17] The prostor pro uvážení je právní pojem v jurisdikci EU, který zaujímá relativistický postoj k otázkám lidských práv v různých evropských státech. Umožňuje různé standardy, pokud evropské státy nedosáhly v konkrétní otázce jednoznačného konsensu. ESLP však nesouhlasil a konstatoval, že nerozšíření práva na páry stejného pohlaví tyto páry diskriminovalo z toho důvodu, že porušilo jejich právo na respektování soukromého a rodinného života podle článku 8 ve spojení s článkem 14.

Nesouhlasný názor

Sedm nesouhlasících soudců také vyjádřilo společné stanovisko.^[18] Zastávali názor, že popření osvojení druhého rodiče nebylo porušením EÚLP, jelikož Soudní dvůr neměl zkoumat právní předpisy, ale spíše konkrétní okolnosti případu, protože nebylo jisté, zda adopce v tomto případě byla v případě dítěte nejlepší zájem.

Role v následných rozhodnutích a zásadách

Přestože se rozhodnutí jeví jako důležité pro rozšíření práv LGBT na adopci, samotný Evropský soud pro lidská práva rozsah jejich rozhodnutí pečlivě omezil.^[19] Rozhodla se úzce pojmout pojem „X a další v. Rakousko“ spíše než údajnou diskriminaci mezi nesezdanými heterosexuálními a homosexuálními páry než jako rozhodnutí o otázce adopce druhých rodičů.^[20]

Následní komentátoři však tento výklad zpochybnili, což je ve skutečnosti stejné jako uvažování X a další proti Rakousku jako první, kdy Evropský soud pro lidská práva uznal právo na adopci druhého rodiče páry stejného pohlaví.^[21]

Viz také

• LGBT komunita
• LGBT rodičovství
• Přijetí LGBT
• Evropský soud pro lidská práva
• Evropská úmluva o lidských právech
• Rakouský občanský zákoník

Reference

externí odkazy

• Rozhodnutí rakouského ústavního soudu ve věci G23 / 05 14.06.2005 (v němčině)
• Rozsudek velkého senátu ESLP k žádosti č. 19010/07 19.02.2013
• X a další proti Rakousku
• Text Evropské úmluvy o lidských právech

Další čtení

• Kathleen A. Doty Úvodní poznámka k X a další v. Rakousko (EUR. CT. H.R.) International Legal Materials Vol 53, No.4 (2014), 620
• Junko Nozawa Linie: Osvojení osob stejného pohlaví a judikatura ESLP týkající se uplatňování standardu „evropského konsensu“ podle článku 14 Utretch Journal of international and European Law Svazek 29, č. 77 (2013)
• Francesca Romana Ammaturo Právo na privilegium? Homonormativita a uznání párů stejného pohlaví v Evropě Social & Legal Studies Vol 23, No. 2 (2014)