Willy Riedel - Willy Riedel

Willy Riedel
Bundesarchiv Bild 101I-218-0540-20, Russland-Süd, Hauptmann mit Ritterkreuz.jpg
narozený10. listopadu 1909
Liegnitz, Slezsko
Zemřel10. února 1982 (1982-02-11) (ve věku 72)
Postupim, Německá demokratická republika
Pohřben
Neuer Friedhof, Postupim
Věrnost nacistické Německo (do roku 1945)
 Východní Německo
Servis/větevArmáda (Nacistické Německo)
Kasernierte Volkspolizei (Východní Německo)
Roky služby1937–45
HodnostWMacht H OF3 Maj Inf h.svg Hlavní, důležitý (Wehrmacht)
OF-5 Oberst Pz.png Oberst (Kasernierte Volkspolizei)
Příkazy drženyIII./Infanterie-Regiment 524
6. motorisierte Schützendivision
Bitvy / válkydruhá světová válka
OceněníRytířský kříž Železného kříže s dubovými listy

Willy Riedel[Poznámka 1] (10. listopadu 1909 - 10. února 1982) byl velmi zdobený Hlavní, důležitý v Wehrmacht v době druhá světová válka. Byl také příjemcem Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy. Rytířský kříž (Němec: Ritterkreuz) a jeho varianty byly nejvyššími oceněními ve vojenských a polovojenských silách nacistické Německo během druhé světové války. Začátkem roku 1943 byl těžce zraněn granátovým třískem a sovětskou armádou zajat do válečného zajetí. Po druhé světové válce sloužil v Národní lidová armáda z Východní Německo.

Časný život

Riedel, syn elektrikáře, se narodil 16. listopadu 1909 v Liegnitz v té době v Provincie Dolní Slezsko, dnešní Legnica v jihozápadním Polsku. Po jeho učení jako a truhlář, nastoupil na policejní školu v Frankenstein ve Schlesienu, dnešní Ząbkowice Śląskie, jako policejní kandidát dne 4. dubna 1929.[1]

Po Landespolizei (státní policie) byl převeden do Wehrmacht, Riedel, držitel hodnosti PolizeiOberwachtmeister, připojil se k Armáda a byl vyslán do 1. roty pěšího pluku 84 z 8. pěší divize. Dne 26. srpna 1939 byl Riedel převeden do 12. roty pěchotního pluku 372 (12./Inf.Rgt.372) 239. pěší divize. Divize byla vzkříšena z jednotek Landwehr (národní milice) v Oppeln, dnešní Opole v Polsku, a byl pod velením Generálmajor (Generálmajor) Ferdinand Neuling.[1]

druhá světová válka

Druhá světová válka v Evropě začala v pátek 1. září 1939, kdy německé síly napadl Polsko. Riedel se účastnil invaze jako a Zugführer (velitel čety) v 12./Inf.Rgt. 372.[1]

1. ledna 1943 byl Riedel povýšen na Hlavní, důležitý (hlavní, důležitý).[2] O měsíc později, 28. ledna, byl Riedel, který byl zraněn střepinou dělostřelecké střely na levé straně, odvezen válečný vězeň sovětskými silami na polní nemocnice z 71. pěší divize Během Bitva o Stalingrad.[3] V roce 1944 nastoupil do Národní výbor pro svobodné Německo (Nationalkomitee Freies Deutschland).[4]

Pozdější život

Po druhé světové válce, v roce 1947, se Riedel připojil k Volkspolizei (Lidová policie) z Německá demokratická republika (Východní Německo), původně působící jako vedoucí divize policie v roce 2006 Sasko-Anhaltsko (Referatsleiter in der Abteilung Schutzpolizei der Landespolizeibehörde Sachsen-Anhalt). V roce 1949 se stal vedoucím Volkspolizei-Bereitschaft (Policejní společnost).[4] Poté sloužil v Kasernierte Volkspolizei (KVP — Barracked People's Police), vojenské jednotky z Volkspolizei (policie). 1. června 1952 velel KVP-Bereitschaft v Prenzlau. Riedel pak velel 6. motorisierte Schützendivision (6. motorizovaná střelecká divize) Nationale Volksarmee (NVA—Národní lidová armáda ) od 30. října 1956 do 31. prosince 1957.[5][Poznámka 2]

Na konci prosince 1954 byl Riedel přijat Oberstleutnant (Podplukovník) Rudolf Israel, zástupce Ministerium für Staatssicherheit (MfS — Stasi), s úmyslem mít tajného informátora mezi divizními veliteli NVA. Následně bylo krycí jméno Riedela v MfS „Siegfried“. Riedel však o tento typ práce projevil malý zájem a narušil komunikaci. V červenci 1957 Riedelova práce pro MfS poprvé skončila a Riedel byl uvolněn z jeho velení.[7] Riedel byl poté převezen do Institut für Deutsche Militärgeschichte (IDMG — Ústav pro německou vojenskou historii) se sídlem v Postupim, zaujímající pozici zástupce vůdce. Zájem MfS o Riedela však neskončil, když Riedel pracoval pro IDMG. V říjnu 1961 MfS definitivně upustila Riedela, protože jeho důstojník MfS kritizoval Riedela za jeho neochotu podávat zprávy o jiných lidech nebo se spiknout.[8] Riedel schválil povýšení na Generálmajor (generálmajor) byl následně odvolán.[9]

Riedel zemřel 10. února 1982 v Postupimi. Byl pohřben na Neuer Friedhof, nový hřbitov v Postupimi.[10]

Ocenění a vyznamenání

Poznámky

  1. ^ Někdy hláskoval Willi Riedel.
  2. ^ Podle Deutsche Digitale Bibliothek od 31. října 1956 do 31. prosince 1957.[6]
  3. ^ Podle Scherzera dne 8. prosince 1942.[14]

Reference

Citace

  1. ^ A b C Stockert 2012, str. 346.
  2. ^ Niemetz 2012, str. 19.
  3. ^ Niemetz 2012, str. 20.
  4. ^ A b Diedrich & Wenzke 2001, str. 913.
  5. ^ Froh & Wenzke 2007, str. 263.
  6. ^ 6. Motorisierte Schützendivision / Stab (Bestand).
  7. ^ Niemetz 2012, str. 161.
  8. ^ Niemetz 2012, s. 161–162.
  9. ^ Froh & Wenzke 2007, str. 47.
  10. ^ Stockert 2012, str. 347.
  11. ^ A b Thomas 1998, str. 208.
  12. ^ Patzwall & Scherzer 2001, str. 378.
  13. ^ Fellgiebel 2000, str. 358.
  14. ^ A b Scherzer 2007, str. 629.
  15. ^ Fellgiebel 2000, str. 65.

Bibliografie

  • Diedrich, Torsten; Wenzke, Rüdiger (2001). "Úřad pro výzkum vojenské historie ". Die getarnte Armee: Geschichte der Kasernierten Volkspolizei der DDR 1952 až 1956 [Skrytá armáda: Historie pokřivené lidové policie NDR v letech 1952 až 1956] (v němčině). Berlín, Německo: Ch. Odkazy Verlag. ISBN  978-3-86153-242-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Fellgiebel, Walther-Peer (2000) [1986]. Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN  978-3-7909-0284-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Froh, Klaus; Wenzke, Rüdiger (2007). Die Generale und Admirale der NVA: ein biographisches Handbuch — Eine Publikation des Militärgeschichtlichen — Forschungsamtes Forschungen zur DDR-Gesellschaft [Generálové a admirálové NVA: Biografická příručka - publikace Úřadu pro výzkum vojenské historie - Výzkum společnosti NDR] (v němčině). Berlín, Německo: Ch. Odkazy Verlag. ISBN  978-3-86153-438-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Niemetz, Daniel (2012). Das feldgraue Erbe: Die Wehrmachtseinflüsse im Militär der SBZ / DDR (1948 / 49-1989) [Dědictví polní šedé: Vliv Wehrmachtu na armádu Německa SBZ / NDR (1948 / 49-1989)] (v němčině). Berlín, Německo: Ch. Odkazy Verlag. ISBN  978-3-86284-053-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Patzwall, Klaus D .; Scherzer, Veit (2001). Das Deutsche Kreuz 1941-1945 Geschichte und Inhaber Band II [Německý kříž 1941 - 1945 Historie a příjemci Svazek 2] (v němčině). Norderstedt, Německo: Verlag Klaus D. Patzwall. ISBN  978-3-931533-45-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturm a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Militaer-Verlag. ISBN  978-3-938845-17-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Stockert, Peter (2012) [1997]. Die Eichenlaubträger 1939–1945, pásmo 2 [Nositelé dubových listů 1939–1945, svazek 2] (v němčině) (4. vydání). Bad Friedrichshall, Německo: Friedrichshaller Rundblick. ISBN  978-3-9802222-9-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Thomas, Franz (1998). Die Eichenlaubträger 1939–1945 Band 2: L – Z [Nositelé dubových listů 1939–1945, díl 2: L – Z] (v němčině). Osnabrück, Německo: Biblio-Verlag. ISBN  978-3-7648-2300-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Wenzke, Rüdiger (1998). Ulbrichts Soldaten: Die Nationale Volksarmee 1956 až 1971 [Ulbrichtovi vojáci: Národní lidová armáda 1956 až 1971] (v němčině). Berlín, Německo: Ch. Odkazy Verlag. ISBN  978-3-86284-206-3.
  • "6. Motorisierte Schützendivision / Stab (Bestand)". Deutsche Digitale Bibliothek. Citováno 7. března 2017.