Wilhelm Kramer - Wilhelm Kramer

Portrét. Zápočet: Wellcome Library

Wilhelm Kramer (17 prosince 1801 v Halberstadt - 7. prosince 1876 v Berlín ) byl Němec ušní lékař.

Životopis

Vystudoval medicínu na univerzitách v Göttingen a Berlín, doktorát získal na druhé instituci v roce 1823. Vzdělání si dále rozvíjel v Vídeň a Paříž, poté se vrátil do Berlína, kde působil jako asistent psychiatr Anton Ludwig Ernst Horn. Krátce nato zahájil soukromou lékařskou praxi, ve které se specializoval na léčbu nemoci uší.[1]

Byl jedním z prvních lékařů, kteří se věnovali výhradně vědě otologie. On je připočítán jako první použít katetrizace a vyšetření poslechem při určování podmínek střední ucho.[2] Také vymyslel specializované ucho zrcadlo („Kramerovo sluchové zrcátko“).[3]

Publikovaná díla

Byl autorem knihy „Erfahrungen über die Erkenntniss und Heilung der langwierigen Schwerhörigkeit„(1833), práce v oblasti otologie, která byla výrazně revidována a znovu publikována v roce 1836 s názvem„Die Erkenntniss und Heilung der Ohrenkrankheiten". Druhé vydání přeložil do angličtiny James Risdon Bennett jako „Povaha a léčba nemocí ucha“ (1837).[4] Kniha byla považována za významný vliv na kariéru Prosper Ménière, který v roce 1848 vytvořil francouzský překlad s názvem „Traite des maladies de l'oreille".[5] Další Kramerovo dílo, které bylo přeloženo do angličtiny, bylo „Ušní chirurgie dneška“ (1863), původní německý název byl „Die Ohrenheilkunde der GegenwartMezi další pozoruhodné písemné snahy Kramera patří:

  • Die Ohrenheilkunde in den Jahren 1851-1855. Ein Nachtrag zu der Erkenntniss und Heilung der Ohrenkrankheiten, 1856 - Otologie v letech 1851-1855: Doplněk znalostí a léčby onemocnění uší.
  • Handbuch der Ohrenheilkunde, 1867 - Příručka otologie.
  • Ohrenkrankheiten und Ohrenärzte v Anglii a Německu, 1865 - Ušní choroby a otologové v Anglii a Německu.
  • Die Ohrenheilkunde der letzten 50 Jahre, 1873 - Otologie posledních padesáti let.[4][2]

Reference