Vukašin ze Srbska - Vukašin of Serbia

Vukašin Mrnjavčević
Král Vukašin, Psača.jpg
Král Srbska
Panování1365-27. Září 1371
PředchůdceStephen Uroš V
NástupceMarko Mrnjavčević
narozenýC. 1320
Livno, Bosna
Zemřel27. září 1371
Maritsa, Bulharsko
ManželkaJelena
Problém
více...		Marko Mrnjavčević
Andrijaš Mrnjavčević
Dmitar Mrnjavčević
DůmMrnjačević
OtecMrnjava
NáboženstvíSrbský ortodoxní
Doména Vukašin a Uglješa Mrnjavčević (1360).
Panství krále Vukašina Mrnjavčeviće a despota Jovana Uglješa (1371).
Markův klášter založili Vukašin Mrnjavčević a princ Marko

Vukašin Mrnjavčević (Srbská cyrilice: Вукашин Мрњавчевић, výrazný[ʋukǎʃin mr̩̂ɲaːʋtʃeʋitɕ] (O tomto zvukuposlouchat); C. 1320-26. Září 1371) byl Král Srbska jako spoluvládce Stefan Uroš V od roku 1365 do roku 1371.[1] Hlavní panství krále Vukašina a jeho rodiny se nacházela v jižní části středověku Srbsko a severozápadní části historické oblasti Makedonie.[2]

Pozadí

Podle 17. století Ragusan historik Mavro Orbini, jeho otec byl menší šlechtic jménem Mrnjava z Zachlumia, jehož synové Vukašin a Uglješa Mrnjavčević se narodili v Livno v západní Bosna.[3] Některé z historických účtů Orbina jsou založeny na ústních tradicích své doby, ale ragusanský dokument z roku 1280 zmiňuje Mrnjana jako šlechtice z Trebinje, město v Travunie v okolí Zachlumia.[4] Stejný Mrnjan je znovu uveden v listině z roku 1289 jako pokladník srbské královny Helen of Anjou.[4][5] Poté, co byla Zachlumia anektována Bosna v roce 1326 se rodina Mrnjanů nebo Mrnjava mohla přestěhovat do Livna. Možná rodina podporovala srbského císaře Dušan Invaze do Bosny v roce 1350, stejně jako ostatní Zachlumianští šlechtici, se v obavě z trestu emigrovala do Srbska, když měla začít válka.[6] Ve prospěch zachumlianského nebo travunského původu Vukašina také mluví nápis na hrobce v kostele v Ohride, kde jistý Ostoja Rajaković z klanu Ugarčićů (zemřel 1379) je označován jako bratranec Vukašinova nejstaršího syna Marko.[5] Klan Ugarčićů je v současných pramenech doložen, že obývá oblast Trebinje.[7]

Poté, co se Srbsko rozšířilo na jih do Makedonie, byli místní feudálové - Řekové - nahrazeni Srby, z nichž mnozí pocházeli ze Zachlumie a Travunie.[7][8] V c. 1350 císař Dušan jmenoval Vukašina županem Prilep v Makedonii.[6][9] Od té doby Vukašin rychle rostl a byl jedním z nejdominantnějších srbských šlechticů v době náhlé smrti Dušana v roce 1355.[6] Dostal titul despota od Dušanova nástupce císaře Stefan Uroš V. V roce 1365 byl korunován za krále Srbů a Řeků za spoluvládce císaře Uroše.[2] Vládl nad oblastí, která zahrnovala Prizren, Skopje a Prilep, a měl dobré vztahy se svým bratrem Despotem Jovan Uglješa který vládl oblasti kolem Ser. Později se stal dostatečně silným, aby neuposlechl Uroše. V roce 1369, když byl Uroš bezdětný, označil Vukašin svého nejstaršího syna Princ Marko jako následník trůnu s titulem „mladý král“.[10]

V roce 1370 přispěl do klášterů Mount Athos a připravil válku proti Osmanská říše, které jeho bratr podporoval. Vukašin měl zaútočit na Trebinje v červnu 1371, ale nikdy k tomu nedošlo.[11] V září 1371 založil se svým bratrem koalici proti Osmanům a postupoval. Srbská armáda koalice čítající cca. 70 000 mužů se setkalo s osmanskou armádou vedenou beylerbey z Rumeli Lala Şâhin Paşa na Bitva o Maritsu dne 26. září 1371, kde nadřazená osmanská taktika zvítězila nad početní koaliční armádou.[12] Osmané zaútočili na srbskou armádu, zatímco odpočívali, a Vukašinovy ​​síly byly během bitvy směrovány a sám zabit.[11]

Rodina

S manželkou Jelenou (Stará azbuka: Алѣна), Vukašin nejméně pět dětí:

V populární kultuře

Brian Aldiss - vydal alternativní historický fantasy příběh „The Day Of The Doomed King“ o králi Vukašinovi.

Viz také

Reference

  1. ^ Ćirković 2004, str. 77-79.
  2. ^ A b "Král Vukasin a katastrofická bitva o Maritsu „M.A. Vladislav Boskovic, GRIN Verlag, 2009, ISBN  978-3-640-49243-5
  3. ^ Orbin, Mavro (1968). „Наставак већ поменуте историје краљева Далмације“ (v srbštině). Miroslav Pantić, Radovan Samardžić, Franjo Barišić, Sima M. Ćirković. eds. Краљевство Словена [říše Slovanů]. trans. Zdravko Šundrica. Bělehrad: Srpska književna zadruga.
  4. ^ A b Jireček, Konstantin Josef (1952). „Чиновници у жупама: сатник, казнац camerarius, доцније прахтор порезник“ (v srbštině). Политичка историја: до 1537. године. Историја Срба [Historie Srbů]. 1. trans. Jovan Radonjić. Bělehrad: Naučna knjiga.
  5. ^ A b Miklosich, Franz (1858). Monumenta serbica spectantia historiam Serbiae Bosnae Ragusii (v srbštině a latině). Vídeň: apud Guilelmum Braumüller. 56, 180, 181.
  6. ^ A b C Fajn 1994, str. 362-364.
  7. ^ A b Jireček, Konstantin Josef (1952). „Насеља, земљорадња и занати“ (v srbštině). Политичка историја: до 1537. године. Историја Срба [Historie Srbů]. 1. trans. Jovan Radonjić. Bělehrad: Naučna knjiga.
  8. ^ Šuica, Marko. (2000). „Остоја Рајаковић“ (v srbštině). Немирно доба српског средњег века: властела српских обласних господара. Bělehrad: Službeni list SRJ. ISBN  86-355-0452-6.
  9. ^ Stojanović, Ljubomir (1902). Стари српски записи и натписи [starosrbské nápisy a přepisy] (v srbštině). 1. Bělehrad: Srbská královská akademie. str. 37.
  10. ^ Sedlar 1994, s. 31.
  11. ^ A b Ćirković 2004, s. 79.
  12. ^ Ostrogorsky 1956, str. 481.
  13. ^ Istorijski zapisi: varhany Istoriskog instituta i Društva istoričara SR Crne Gore. Istorijski institut u Titogradu. 2000. str. 49. Citováno 29. ledna 2013. За Оливере остала је кћерка Јелисанта, која је имала унуку Јелену, уда- ту за Рајка Монету, влас После смрти господара Рајко је ступио у млетачку службу и добио проније

Zdroje

Vukašin ze Srbska
Narozený: C. 1320 Zemřel 26. září 1371
Regnal tituly
Předcházet
Stephen Uroš V		 Král Srbska
1365 –1371
s Stephen Uroš V		Uspěl
Marko Mrnjavčević