Voydan Popgeorgiev - Chernodrinski - Voydan Popgeorgiev – Chernodrinski

Vojdan Popgeorgiev
narozenýVoydan Popgeorgiev
(1875-01-15)15. ledna 1875
Selci, Osmanská říše (dnes v Obec Struga, Severní Makedonie )
Zemřel8. ledna 1951(1951-01-08) (ve věku 75)
Sofie, Bulharsko
Jméno pera"Chernodrinski"
obsazenídramatik a dramatik
NárodnostOsmanský /bulharský
Státní občanstvíOsmanský /bulharský
Žánrdrama
Pozoruhodné práce„Macedonian Blood Wedding“
Titulní stránka „Makedonské krvavé svatby“ (Sofie, 1900)

Voydan Popgeorgiev - Chernodrinski (bulharský /Makedonština: Войдан / Војдан Попгеоргиев - Чернодрински), 15. ledna 1875 v Selci, Osmanská říše, (současnost Severní Makedonie ) - 8. ledna 1951, Sofie, Bulharsko ) (nar Voydan Popgeorgiev Kuzmanov[1]) byl bulharský[2][3] dramatik a dramatik z regionu Makedonie. Jeho pseudonym je odvozen od Black Drin (Cherni Drin, bulharský /Makedonština: Черни / Црн Дрин), řeka tekoucí poblíž jeho domovské vesnice. Dnes je považován za etnika Makedonština spisovatel v Severní Makedonie a jako postava, která položila základy makedonského divadla a dramatického umění.[4][5]

Životopis

Popgeorgiev se narodil v roce 1875 ve vesnici Selci, v současnosti Obec Struga z Severní Makedonie.[6] Studoval zpočátku v Ohride, pak v Bulharská střední škola pro muže v Soluni, ale se svou rodinou se přestěhoval v roce 1890 do Bulharska, kde Voydan absolvoval první mužskou střední školu v Berlíně Sofie. Zde se stal členem Mladá makedonská literární asociace. Později Chernodrinski studoval právo v Rakousku a ve Švýcarsku, ale nepromoval a přestěhoval se zpět do Osmanská Makedonie, kde pracoval jako bulharský učitel. Poté se vrátil do Bulharska a stal se vedoucím putovní skupiny „Smutek a útěcha“ (bulharský: Скръб и утеха) (Skrb I Uteha), která byla založena v roce 1901 a v roce 1902 byla přejmenována na „Makedonské kapitálové divadlo“ (bulharský: Столичен македонски театър). V Sofii napsal nejslavnější z jeho děl, hru Makedonská krvavá svatba (Makedonska Kărvava Svadba). Voydan jej později přepracoval a vytvořil zápletku a libreto slavné opery Tsveta od Maestra Georgi Atanasov.[7] Po Young Turk Revolution v roce 1908 se Popgeorgiev se svou cestovatelskou skupinou přesunul zpět do Osmanské Makedonie. Byl tam pozván Bulharské ústavní kluby s podporou Peyo Yavorov a za pomoci Bulharské národní divadlo.[8] Během Balkánské války byl mobilizován do bulharské armády. Během první světové války působil Chernodrinski jako bulharský důstojník a vytvořil cyklus „Písně vojáka“. Po válkách pokračoval ve své divadelní činnosti v Bulharsku. Na konci roku 1922 založil nové činoherní divadlo pod názvem „Ilinden“. V polovině 30. let Aleksandar Shoumenoff, majitel prvního bulharského knihkupectví v Žulové město, USA, publikoval část prací Chernodrinski. Text nebyl přeložen do angličtiny, ale jeho díla a hry se staly populární mezi makedonsko-bulharskou emigrací. V tomto okamžiku Chernodrinski sympatizoval s IMRO vůdce Ivan Mihaylov.[9] Během druhé světové války a následné anexi Makedonie z Bulharska (1941-1944) tam Voydanova skupina organizovala představení.

Popgeorgiev zemřel v Sofii v roce 1951 a na jeho dům byla později umístěna pamětní deska.[10] Po smrti Popgeorgjeva v SR Makedonie bylo zveřejněno drama „Makedonská krvavá svatba“, ale v textu byly zavedeny některé drobné opravy, tj. slova „Bulhaři“ byla vypuštěna nebo nahrazena slovy „křesťané“.[11]

Funguje

Kromě Voydanova nejoblíbenějšího díla „Makedonská krvavá svatba“, které vyšlo v roce 1900, vydal také několik dalších literárních děl, včetně:[12]

  • Dřevorubci (Дърварите) (1895)
  • V baru (В механата) (1895)
  • Makedonská emigrace (Македонска емиграция) (1897)
  • Z hlavy, kterou trpíme (От главата си патиме) (1902)
  • Otrok a agha (Робът и агата) (1902)
  • Zlo za zlo (Зло за зло) (1903)
  • Zkušení pracovníci (Майстори) (1903)
  • Duch svobody (Духът на свободата) (1909)
  • Na řece (Ра реката) (1921)
  • Na Nový rok (На Нова година) (1921)
  • Tzar Pir (Царъ Пиръ) (1921)
  • Bouře poblíž Vardaru (Бурите на Вардар) (1925)
  • Tsveta vévodkyně (Цвета войводката) (1929)
  • Slav Dragota (Слав Драгота) (1930)

V 60. letech bylo jeho dílo „Makedonská krvavá svatba“ přepracováno a změněno na a film v Komunistická Jugoslávie.

Reference

  1. ^ Спомени на В. Чернодрински, в. „Македонски вести“, София, 1936 г., бр. 70-75 Chernodrinského vzpomínky
  2. ^ Иван Богданов - „Тринадесет века българска литература“, 1983, Наука и изкуство, strana. 177
  3. ^ Кристина Тошева - "Енциклопедия на българския театър: Актьори. Режисьори. Драматурзи", Труд, 2005, ISBN  978-954-528-502-8
  4. ^ Литература на македонскиот јазик, Георги Сталев, Просветно Дело, Скопје 1995.
  5. ^ Život Chernodrinského
  6. ^ Vojislav Ilić (1971). Živan Milisavac (ed.). Jugoslovenski književni leksikon [Jugoslávský literární lexikon] (v srbochorvatštině). Novi Sad (SAP Vojvodina, SR Srbsko ): Matica srpska. p. 70.
  7. ^ "Любомир Сагаев - Книга за операта (8); Kniha o opeře, Lyubomir Sagaev, 1983 " (v bulharštině). bg3.chitanka.info. Citováno 2009-07-26.
  8. ^ Юра Константинова, Обществени празници и забавления на българите в Солун (края на XIX и началото В История, кулутра, медии. Юбилеен сборник в чест на Горан Благоев, София: Книгопис, 2017. стр. 135.
  9. ^ Сп. България - Македония, бр. 3. 2007 г.Писмо на български общественици от юли 1936 г. до турския министър-председател Исмет Иньоню.
  10. ^ Електронен регистър на паметниците и художествените елементи на територията на Столична Община, Обйина паметна плоча.
  11. ^ Йорданов, Ник., Случаят Войдан Чернодрински - “Македонска кървава сватба” и историите на тяхната “25 фев. 2005, (v Bg).
  12. ^ Иван Ивановски, 25 години театарски игри Војдан Чернодрински, Скопје 1990

externí odkazy