Zvláštní zpravodaj OSN - United Nations special rapporteur


Zvláštní zpravodaj, nezávislý odborník, a člen pracovní skupiny jsou tituly udělené jednotlivcům pracujícím jménem Spojené národy (OSN) v rámci mechanismů "zvláštního postupu", kteří mají konkrétní zemi nebo tematický mandát od EU Rada OSN pro lidská práva. Termín "zpravodaj „je slovo odvozené z francouzštiny pro vyšetřovatele, který podléhá poradnímu orgánu.
Mandátem OSN bylo „zkoumat, sledovat, radit a veřejně informovat“ o problémech lidských práv prostřednictvím „činností prováděných zvláštními postupy, včetně reakce na jednotlivé stížnosti, psychologické operace a manipulace prostřednictvím kontrolovaných médií a akademické obce, vedení studie, poskytování poradenství v oblasti technické spolupráce na úrovni jednotlivých zemí a účast na obecných propagačních činnostech. “[1] Manuál Interní poradní postup pro přezkoumání postupů a pracovních metod (25. června 2008) Koordinačního výboru pro zvláštní postupy jednoduše nazývá tyto osoby držiteli mandátu. Mezi další aplikace role patří „zvláštní zástupce generálního tajemníka“ nebo „nezávislý odborník“ nebo a pracovní skupina obvykle se skládá z pěti členů, jednoho z každé oblasti planety.
Jmenovací orgán
Tito držitelé mandátu, jmenovaní Radou OSN pro lidská práva, jednají nezávisle na vládách a jako takoví hrají důležitou roli při sledování suverénních národů a demokraticky zvolených vlád a politik. Nejstarším jmenováním byla pracovní skupina pro vymáhání nebo nedobrovolná zmizení z roku 1980, která reagovala na rezoluci Komise o lidských právech 20 (XXXVI). První zvláštní zpravodaj odpovědný za sledování mimosoudních, hromadných nebo svévolných poprav začal pracovat v roce 1982 po schválení rezolucí Komise pro lidská práva 1982/35.
Zpravodajové nedostávají od Organizace spojených národů za svou práci žádnou finanční odměnu, přestože od nich dostávají personální a logistickou podporu Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva a často je podporují charitativní organizace a korporace.
Zpravodajové se každý rok scházejí na výročním zasedání v Ženevě, kde diskutují o otázkách společného zájmu, koordinují svou práci a setkávají se s řadou zúčastněných stran, včetně států a organizací občanské společnosti.[2]
Popis role
Zvláštní zpravodajové často provádějí vyšetřovací mise do zemí, aby vyšetřili obvinění z porušování lidských práv. Mohou navštívit pouze země, které souhlasily s jejich pozváním.
Kromě vyšetřovacích misí zpravodajové pravidelně hodnotí a ověřují stížnosti údajných obětí porušování lidských práv. Jakmile je stížnost ověřena jako oprávněná, je zaslán naléhavý dopis nebo odvolání vládě, která se údajně dopustila porušení. Pokud nebyla podána žádná stížnost, mohou zpravodaje zasáhnout jménem jednotlivců a skupin lidí z vlastní vůle.
Role aplikace
Tematičtí zvláštní zpravodajové jsou obvykle jmenováni na tři roky; poté může být jejich mandát prodloužen o další tři roky. Jsou jmenováni zvláštní zpravodajové pro jednotlivé země na jeden rok; jejich funkční období může být každý rok obnoveno.
Kontroverze a kritika
V červnu 2006 prodloužila Rada OSN pro lidská práva, která nahradila Komisi OSN pro lidská práva, mandáty všech zvláštních zpravodajů o jeden rok, aby mohla provést přezkum mandátů a hledat způsoby, jak posílit jejich role. Zvláštní zpravodajové pro země, které zvláštního zpravodaje neschválily, však byly zpochybněny a mandáty zvláštních zpravodajů pro Kubu a Bělorusko nebyly obnoveny.
Mezi další spory mezi zvláštními zpravodaji a radou patří zavedení kodexu chování, který původně znemožňoval zvláštním zpravodajům oslovovat média. Bylo však dosaženo kompromisu a pro zvláštní zpravodaje nyní existuje kodex chování.[1]
Stávající tematické a národní mandáty
HRC dohlíží na 44 tematických a 12 konkrétních mandátů pro jednotlivé země, pro které může přidělit zvláštní zpravodaje.[3] V současné době existuje celkem 80 osob, které slouží jako zvláštní zpravodajové, nezávislí odborníci nebo členové pracovní skupiny.[4]
Země a teritoria
- Bělorusko – Anaïs Marinová, Zvláštní zpravodaj pro situaci v oblasti lidských práv (2018–)[5]
Dříve: Miklós Haraszti (2012–2018) - Burundi – Fatsah Ouguergouz, Nezávislý odborník na lidská práva (2010–2011)[6]
- Kambodža – Rhona Smith - zvláštní zástupce generálního tajemníka pro lidská práva (2015–)
- Středoafrická republika – Paní Marie-Therese Keita Bocoum, Nezávislý odborník na lidská práva (2014–)
- Demokratická republika Kongo - Iulia Motoc (2001-2004)
- Eritrea – Sheila B. Keetharuth, Zvláštní zpravodaj pro lidská práva (2013–)
- Haiti - Nezávislý odborník na lidská práva, Gustavo Gallón (2013–)[7]
Dříve: Michel Forst (2008–2013) - Írán - Javid Rahman (2018–)
Dříve: Asma Jahangir (2016– 2018)
Dříve: Ahmed Shaheed (2011–2016)[8][9] - Myanmar – Yanghee Lee, Zvláštní zpravodaj pro lidská práva (2014–)[10]
- Severní Korea - Tomáš Ojea Quintana, Zvláštní zpravodaj pro lidská práva (2016–)
- Palestina – Michael Lynk, Zvláštní zpravodaj pro situaci v oblasti lidských práv na palestinském území (2016–)[11]
Dříve: Makarim Wibisono (2014–2016)[12]
Dříve: Richard A. Falk (2008–2014)[13]
Dříve: John Dugard (2001—2008) - Somálsko – Shamsul Bari, Nezávislý odborník na lidská práva (2008–)
- Súdán – Mohamed Chande Othman, Zvláštní zpravodaj pro lidská práva (2005–)
Motivy
- Svévolné zadržení (pracovní skupina)
Leigh Toomey (2015-)
Setondji Roland Jean-Baptiste Adjovi (2014-)
Jose Guevara (2014-)
Seong-Phil Hong (2014-)
Elina Steinarte (2016-) - Přístup k bezpečné pitné vodě a kanalizaci - Pedro Arrojo-Agudo (2020-)
Dříve: Léo Heller (2014-20)
Catarina de Albuquerque (2008-2014) - Adekvátní bydlení - Balakrishnan Rajagopal (2020–)
Dříve: Leilani Farha (2014–2020)
Raquel Rolnik (2008-2014)
Miloon Kothari (2002-2008) - Albinismus – Ikponwosa Ero (2015-)
- Současné formy otroctví - Tomoya Obokata (2020–)
Dříve:Urmila Bhoola (2014-2020)
Gulnara Shahinian (2008-2014) - Kulturní práva - Karima Bennoune (2015–)[14]
Dříve: Farida Shaheed (2009-2015) - Rozvoj - Saad Alfarargi (2017-)
- Diskriminace žen a dívek (pracovní skupina)
Elizabeth Broderick (2017-)
Ivana Radicic (2017-)
Meskerem Techane (2017-)
Melissa Upreti (2017-)
Alda Facio (2014-) - Vzdělání - Dr. Koumbou Boly Barry (2016–)
Dříve: Kishore Singh (2010-2016)
Vernor Munoz Villalobos (2004-2010)
Katarina Tomasevski (1998-2004) - Dopady zahraničního dluhu na lidská práva - Yuefen Li (2020-)
Dříve: Juan Pablo Bohoslavsky (2014-2020)
Cephas Luma (2008-2014)
Bernards Mudho (2002-2008)
Fantu Cheru (2000-2002) - Nucené nebo nedobrovolné zmizení (pracovní skupina)
Bernard Duhaime (2014-)
Luciano Hazan (2017-)
Henrikus Mickevicius (2015-)
Tae-Ung Baik (2015-)
Houria Es Slami (2014-) - životní prostředí - David R. Boyd (2018–)
Dříve: John Knox (2012–2018) - Nebezpečné látky a odpady - Baskut Tuncak (2014–)[15]
Dříve: Marc Pallemaerts (2012-2014)
Calin Georgescu (2010-2012)
Okechukwu Ibeanu (2004-2010)
Fatma Zohra Ouhachi-Veselý (1995-2004) - Mimosoudní, souhrnné nebo svévolné popravy - Agnès Callamard (2016–)
Dříve: S. Amos Wako (1982-1992)
Christof Heyns (2010-2016)
Philip Alston (2004-2010)
Asma Jahangir (1998-2004)
Bacre Waly Ndiaye (1992-1998) - Extrémní chudoba a lidská práva - Philip Alston (2014–)
Dříve: Magdalena Sepúlveda Carmona (2008-2014)
Arjun Sengupta (2004-2008)
A. M. Lizin (1998-2004) - Jídlo – Hilal Elver (2014–)
Dříve: Olivier De Schutter (2008–2014)
Jean Ziegler (2000-2008) - Svobody mírového shromáždění a sdružování - Clément Nyaletsossi Voule (2018–)
Dříve: Annalisa Ciampi (2017)
Maina Kiai (2011-2017) - Svoboda názoru a projevu - Irene Khan (2020–)
Dříve: David Kaye (2014-2020)
Frank La Rue (2008-2014)
Ambeyi Ligabo (2002-2008)
Abid Hussain (1993-2002) - Svoboda náboženství nebo víry – Ahmed Shaheed (2016–)
Dříve: Heiner Bielefeldt (2010-2016)
Asma Jahangir (2004-2010)
Abdelfattah Amor (1993-2004)
Angelo d'Almeida Ribeiro (1986-1993) - Zdraví - Dainius Pūras (2014–)
Dříve: Anand Grover (2008-2014)
Paul Hunt (2002-2008) - Obránci lidských práv - Mary Lawlor (2020-aktuální)
Dříve: Michel Forst (2014–2020)
Margaret Sekaggya (2008-2014)
Hina Jilani (2000-2008) - Nedovolený pohyb toxického odpadu - Calin Georgescu (2008–2014)
- Nezávislost soudců a právníků - Gabriela Carina Knaul de Albuquerque e Silva Diego Garcia-Sayan (2017–?)
Dříve: Mónica Pinto (2015-2016)
Gabriela Knaul (2009-2015)
Leandro Despouy (2003-2009)
Param Cumaraswamy (1994-2003) - Domorodé národy – Victoria Tauli-Corpuz (2014–)
Dříve: James Anaya (2008-2014)
Rodolfo Stavenhagen (2001-2008) - Vnitřně vysídlené osoby - Cecilia Jimenez-Damary (2016-)
Dříve: Chaloka Beyani (2010–2016)
Walter Kälin (2004-2010)
Francis Deng (1992-2004) - Mezinárodní objednávka - Livingstone Sewanyana (2018-)
Dříve: Alfred-Maurice de Zayas (2012–2018)[16] - Mezinárodní solidarita - Obiora C. Okafor (2017-)
Dříve: Virginia Dandan (2011-2017)
Rudi Muhammad Rizki (2005–2011) - Malomocenství - Alice Cruz (2017-)
- Žoldáci (pracovní skupina)
Jelena Aparac (2018-)
Lilian Bobea (2018-)
Chris Kwaja (2018-)
Saeed Mokbil (2014-)
Sorcha MacLeod (2018-) - Migranti - Felipe González Morales (2017-)
Dříve: François Crépeau (2011-2017)
Jorge Bustamante (2005-2011)
Gabriela Rodríguez Pizarro (1999-2005) - Menšinové problémy - Fernand de Varennes (2017-)
Dříve: Rita Izsák-Ndiaye (2011–2017)
Gay McDougall (2005-2011) - Lidé afrického původu (pracovní skupina)
Ricardo Sunga (2014-)
Den Dominique (2018-)
Michal Balcerzak (2014-)
Sabelo Gumedze (2014-)
Ahmed Reid (2015-) - Ochrana osobních údajů - Joseph Cannataci (2015–)
- Ochrana lidských práv při boji proti terorismu - Fionnuala Ní Aoláin (2017–)
Dříve: Ben Emmerson (2011–2017)
Martin Scheinin (2005–2011) - Rasismus, rasová diskriminace, xenofobie a související intolerance - E. Tendayi Achiume (2017–)
Dříve: Mutuma Ruteere (2011-2017)
Githu Muigai (2008-2011)
Doudou Diène (2002-2008)
Maurice Glèlè-Ahanhanzo (1993-2002) - Práva starších osob - Rosa Kornfeld-Matte (2014-2020) Claudia Mahler (2020-)[17]
- Práva osob se zdravotním postižením - Gerard Quinn (2020–)
Dříve: Catalina Devandas Aguilar (2014–2020) - Prodej dětí, dětská prostituce a dětská pornografie – Maud de Boer-Buquicchio (2014–)
Dříve: Najat Maalla M’jid (2008-2014)
Juan Miguel Petit (2001-2008)
Ofelia Calcetas-Santos (1994-2001)
Vitit Muntarbhorn (1991-1994) - Sexuální orientace a genderová identita - Victor Madrigal-Borloz (2018–)
Dříve: Vitit Muntarbhorn (2016–2018) - Mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání - Nils Melzer (2016–)
Dříve: Juan Méndez (2010-2016)
Manfred Nowak (2004-2010)
Theo van Boven (2001-2004)
Nigel Rodley (1993-2001)
Peter Kooijmans (1985-1993) - Obchodování s lidmi - Maria Grazia Giammarinaro (2014–)
Dříve: Joy Ngozi Ezeilo (2008-2014)
Sigma Huda (2004-2008) - Pravda, spravedlnost, reparace a záruky neopakování - Fabian Salvioli (2018-)
Dříve: Pablo de Greiff (2012–2018) - Nadnárodní společnosti a další obchodní podniky (pracovní skupina)
Elzbieta Karska (2018-)
Dante Pesce (2015-)
Anita Ramasastry (2016-)
Surya Deva (2016-)
Githu Miugai (2018-) - Jednostranná donucovací opatření - Idriss Jazairy (2014-)
- Násilí na ženách - Dr. Dubravka Šimonović (2015–)
Dříve: Rashida Manjoo (2009-2015)
Yakin Ertürk (2003-2009)
Radhika Coomaraswamy (1994-2003)
Viz také
- Výbor OSN pro lidská práva
- Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva
- Komise OSN pro lidská práva
- Rada OSN pro lidská práva
- Zvláštní zpravodaj
Reference
- ^ A b "Zvláštní postupy Rady pro lidská práva ". Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Ohchr.org. Citováno 2016-10-27.
- ^ „OHCHR | 26. výroční zasedání, 17. – 21. Června 2019“. www.ohchr.org. Citováno 2020-04-14.
- ^ Zvláštní postupy Rady OSN pro lidská práva Special Procedures of the Human Rights Council], United National Human Rights Commission, 17. srpna 2017.
- ^ https://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/SP/StatisticsCurrentMandateHolders.pdf
- ^ "Zvláštní zpravodaj pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku ". Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Ohchr.org. Citováno 2019-02-20.
- ^ "Nezávislý odborník na situaci v oblasti lidských práv v Burundi ". Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Ohchr.org. Citováno 2016-10-29.
- ^ "Nezávislý odborník na situaci v oblasti lidských práv na Haiti ". Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Ohchr.org. Citováno 2016-10-28.
- ^ Robinson, J. J. (18. června 2011). „Dr. Shaheed jmenován zvláštním zpravodajem OSN pro Írán“. Minivan News: Nezávislé zprávy pro Maledivy. Archivovány od originál dne 2015-05-29. Citováno 2016-10-28.
- ^ „Íránský parlament zakázal vstup zvláštního zpravodaje OSN pro Írán“. Tehran Times. 20. června 2011. Archivovány od originál dne 04.03.2016. Citováno 2016-10-27.
- ^ Weng, Lawi (29. července 2014). „Vláda nesouhlasí s barmskými obavami vyslance OSN“. Irrawaddy. irrawaddy.com. Citováno 2014-09-10.
- ^ „Mandát zvláštního zpravodaje pro situaci v oblasti lidských práv na palestinském území obsazeném od roku 1967“. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. ohchr.org. Citováno 2016-10-27.
- ^ "Zvláštní zpravodaj pro okupovaná palestinská území rezignuje z důvodu pokračujícího nedostatečného přístupu k OPD ". Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Ohchr.org. Citováno 2016-10-28.
- ^ „OHCHR | Zvláštní zpravodaj pro palestinská území obsazená od roku 1967“. www.ohchr.org. Citováno 2019-09-06.
- ^ "Zvláštní zpravodaj v oblasti kulturních práv. “Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Ohchr.org. Citováno 2016-10-28.
- ^ „OHCHR | pan Baskut Tuncak“. www.ohchr.org. Citováno 2019-06-17.
- ^ „Rada pro lidská práva uzavírá devatenácté zasedání“. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. ohchr.org. 23. března 2012. Archivovány od originál dne 2016-01-22. Citováno 2016-10-28.
- ^ „Nezávislý odborník na požívání všech lidských práv staršími osobami“. OHCHR. Citováno 15. června 2020.
externí odkazy
- Zvláštní postupy Rady pro lidská práva na Rada OSN pro lidská práva
- BBC News Special na zvláštních zpravodajů
- Zvláštní postupy v oblasti lidských práv: Determinanty vlivu Universal Rights Group 2014
- Historie mechanismu zvláštních postupů OSN: Počátky, vývoj a reforma Universal Rights Group 2014
- Úloha zvláštního zpravodaje OSN