Svaz polských vlastenců - Union of Polish Patriots

Wanda Wasilewska, zakladatel Unie polských vlastenců

Svaz polských vlastenců (Společnost polských vlastenců, polština: Związek Patriotów Polskich, ZPP, ruština: Союз Польских Патриотов, СПП) byl politický orgán vytvořený Polští komunisté v Sovětský svaz v roce 1943. ZPP, neoficiálně řízená a řízená Joseph Stalin, se stala jednou ze zakládajících struktur Sovětem ovládaná komunistická vláda že potom druhá světová válka převzal moc Polsko.[1]

ZPP byla masová organizace s přibližně 100 000 členy (polští občané v Sovětském svazu, většinou váleční uprchlíci a sovětští deportovaní po odchodu Andersova armáda ). V ní dominovali bývalí členové Komunistická strana Polska, zejména lidé z Komunisté ústředního úřadu v Polsku, který vznikl po ZPP a působil také v Sovětském svazu. V ZPP byli aktivisté mnoha politických směrů.[1][2] Během druhé světové války bylo v Sovětském svazu asi 1 500 prohlášených polských komunistů.[3]

V lednu 1943 Wanda Wasilewska a Alfred Lampe požádal sovětské úřady o vytvoření všeobjímajícího polského centra v Sovětském svazu; fungovalo by to jako „protiváha reakčních (polských) emigrantských prvků“. Podle Wasilewské byl název organizace Stalinovým nápadem.[1][4] ZPP byla organizována od 1. března a její význam se zvýšil poté, co Sovětský svaz přerušil vztahy s Polská exilová vláda v dubnu 1943, po objevu Masakr v Katyni.[4]

V květnu 1943 se Wasilewska a další budoucí aktivisté ZPP podíleli na vytvoření 1. polská pěší divize Tadeusz Kościuszko, které vedly k Polská lidová armáda. Bojovalo to na Východní fronta společně se sovětem Rudá armáda. Polská lidová armáda byla umístěna pod velení generála Zygmunt Berling a později se spojil s Armia Ludowa, komunistické podzemní síly v Polsku.[1][5]

ZPP byla oficiálně zřízena jejím zakládajícím kongresem, který rokoval v roce Moskva ve dnech 9. – 10. června 1943. Bylo podřízeno ředitelství, které se skládalo z prezidentky Wandy Wasilewské a čtyř členů: Stanisław Skrzeszewski, Stefan Jędrychowski, Włodzimierz Sokorski a Zygmunt Berling.[1] Včetně nekomunistických členů Hlavní rady Andrzej Witos a Bolesław Drobner.[5] ZPP vydala prohlášení odsuzující polskou exilovou vládu pod vedením Władysław Sikorski,[5] jako orgán, jehož jednání poškodilo „anglo-rusko-americký blok“.

Program ZPP, který byl vyhlášen na jejím kongresu, zdůraznil význam spojenectví se Sovětským svazem a předpokládal vytvoření demokratického a sociálně spravedlivého Polska. Nový agrární systém byl přislíben. Materiální, kulturní a vzdělávací potřeby Poláků v Sovětském svazu měly být uspokojeny. ZPP se vzdala polských nároků na sporné východní pohraničí (Kresy ) sestávající z ukrajinština, Běloruský a Litevský teritoria, čímž vypovídají hranice prováděné na Mír v Rize v roce 1921. Hlavním cílem ZPP bylo založení socialismus v Polsku; instituce položila základy pro vytvoření poválečné polské vlády.[1][2][5]

ZPP vydával vlastní týdeník Wolna Polska (Dále jen „Svobodné Polsko“), editované od 1. března 1943 Wasilewskou, a čtrnáctidenně Nowe Widnokręgi („New Horizons“), kterou založila ještě dříve.[6] Organizace poskytovala rozsáhlé sociální a sociální služby a prováděla vzdělávací aktivity pro polské obyvatelstvo v Sovětském svazu, přičemž zvláštní pozornost byla věnována dětem (odhadovaná polovina dětí polských deportovaných šla do polských škol).[1][2] Odbor sociální péče ZPP převzal polské sociální aktivity, které dříve v Sovětském svazu prováděla Delegace vlády pro Polsko polské exilové vlády a aby oslovila široce rozptýlenou polskou populaci, spolupracovala se sovětskou agenturou zřízenou pro stejný účel.[7] Asi 55 000 Poláků bylo přemístěno ze severu Sibiř do evropských regionů Sovětského svazu. Do konce roku 1943 bylo v péči ZPP 223 000 polských občanů.[5] Na konci roku 1943 založila ZPP Polský národní výbor (Polski Komitet Narodowy, PKN), s úmyslem proměnit ji v komunistickou prozatímní vládu Polska.[8]

V roce 1944 ZPP formálně uznala Státní národní rada (Krajowa Rada Narodowa, KRN) se sídlem v Varšava soupeřící komunistickou institucí ZPP, Polská dělnická strana (PPR). Spolu s PPR a sověty byla ZPP odpovědná za formaci v červenci 1944 Polský výbor národního osvobození (Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego, PKWN), rodící se komunistická vláda; zahrnovalo členy ZPP.[1][2]

V letech 1944–1946 byla zapojena do ZPP přesídlení Poláků ze Sovětského svazu do Polska.[1][2]

Dne 30. července 1946 Státní národní rada rozpustila Svaz polských vlastenců.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j Joanna Leszczyńska, Wrócić do Polski a Trzy lata działalności ZPP [Vrátit se do Polska] a [Tři roky činnosti ZPP]. Przegląd 25/2018, 18. června 2018. Wrócić do Polski. przeglad-tygodnik.pl. Vyvolány 14 August je 2018.
  2. ^ A b C d E Agnieszka Mrozik, „Překračování hranic: Případ Wandy Wasilewské a polského komunismu“, Aspasie, Berghahn Journals, 1. března 2017, s. 49. Překračování hranic
  3. ^ Andrzej Werblan, Szkice i polemiki [Sketches and polemics], str. 168, publikoval v roce 1970 Książka i Wiedza, Varšava
  4. ^ A b Sławomir Koper, Kobiety władzy PRL [Ženy moci v lidovém Polsku], Wydawnictwo Czerwone i Czarne, Warszawa 2012, ISBN  978-83-7700-037-3, str. 62–63
  5. ^ A b C d E Czesław Brzoza, Andrzej Leon Sowa, Historia Polski 1918–1945 [Dějiny Polska: 1918–1945], s. 533–534. Krakov 2009, Wydawnictwo Literackie, ISBN  978-83-08-04125-3.
  6. ^ Czesław Brzoza, Andrzej Leon Sowa, Historia Polski 1918–1945 [Dějiny Polska: 1918–1945], s. 676–677.
  7. ^ Halik Kochanski, The Eagle Unbowed, str. 376. Cambridge, Massachusetts 2012, Harvard University Press, ISBN  978-0-674-06814-8.
  8. ^ Halik Kochanski, The Eagle Unbowed, str. 372.