Unie Horodło - Union of Horodło - Wikipedia
The Unie Horodło nebo Pakt Horodło byl soubor tří aktů podepsaných ve městě Horodło dne 2. října 1413. První akt podepsal Władysław II Jagiełło Polský král a Vytautas Litevský velkovévoda. Druhý a třetí akt složil Polská šlechta (szlachta) a Litevský boyars, resp.[1] Unie změnila dřívější Polsko-litevské odbory z Krewo a Vilnius – Radom. Politicky získala Litva větší autonomii, protože po smrti Vytautase si mohli litevští šlechtici zvolit jiného velkovévody namísto předání titulu Władysławovi II. Jagiełłovi nebo jeho dědici. Kulturně se však Litva a Polsko přiblížily. Litva přijala polské instituce kasteláni a voivodes. Katoličtí litevští šlechtici a církevní úředníci dostali stejná práva s polskými šlechtici a duchovenstvem. Čtyřicet sedm vybraných litevských šlechticů bylo adoptováno polskými rodinami a poskytnuto Polské erby. Unie tak znamenala počátky Polonizace litevské kultury a vzestup litevské šlechty. Byl to jeden z hlavních kroků směrem k modernizaci a evropeizaci Litvy.[2]
Historické pozadí
Polsko a Litva byly připojeny k personální unie od Union of Krewo z roku 1385. V obou zemích vládl Władysław II Jagiełło. Avšak poté, co Litevská občanská válka (1389–1392) a Ostrówská dohoda, Vytautas získal nejvyšší moc v Litvě.[3] Právní základ polsko-litevských vztahů přehodnotila Unie Vilniusu a Radomu z roku 1401, který zopakoval de facto Litevská nezávislost a de jure Polská nadvláda. Vytautas měl být známý pod titulem velkovévody (magnus dux) a v Litvě si užíval obrovskou moc, zatímco technicky byl podřízen Władysławovi II. Jagiełłovi, „největšímu vévodovi“ (supremus dux) a polský král.[2] Unie byla podepsána poté, co Vytautasova armáda byla v Bitva u řeky Vorskla a oslabená Litva hledala polskou podporu.[3] S využitím litevské porážky Smolenské knížectví, Velikij Novgorod, a Pskov se vzbouřili proti litevské vládě a vtáhli Vytautase do války s Moskevské velkovévodství.[4] Během několika let však byl na východě znovu nastolen mír.
V roce 1409 druhé samogitské povstání proti Řád německých rytířů eskaloval do Polsko-litevsko-germánská válka. Společné polsko-litevské síly rozhodně porazily rytíře Bitva u Grunwaldu v roce 1410. Válka však nevyřešila všechny spory a do roku 1413 se Polsko - Litva připravovala na další válku s rytíři (viz Hladová válka ).[2][5] Tento vývoj povzbudil Polsko a Litvu k přehodnocení jejich vztahů.
Ustanovení
Smlouva zopakovala nerozpustitelnost polsko-litevské unie při pečlivém vyvážení polských a litevských zájmů. Litevci získali větší autonomii, když získali právo volit nového velkovévody po smrti Vytautase.[2] Čím dříve Unie Vilniusu a Radomu stanovil, že Litva předá Władysławovi II. Jagiełłovi nebo jeho dědici. Litevští šlechtici však slíbili, že se při výběru nástupce Vytautase poradí s polskými šlechtici. Platilo to i naopak: polští šlechtici slíbili, že při volbě příštího polského krále budou konzultovat s Litevci.[1] Pakt obsahoval jednu z prvních zmínek o Seimas z Litevského velkovévodství. Polští a litevští šlechtici souhlasili, že budou držet kloub obecně sejm diskutovat o všech hlavních věcech, ale takový sejm se uskutečnil až v roce 1564.[1] Bylo to nicméně uznání politické moci litevských šlechticů.[2]
Litevští šlechtici a duchovenstvo dostali stejná práva s polskou šlechtou a duchovenstvem.[6] To se však vztahovalo pouze na katolíky; mnoho Rusínský šlechtici, kteří byli Východní ortodoxní, byly vyloučeny.[7] Vybraní litevští šlechtici, celkem 47, byli přijat do polských heraldických rodin a udělen Polské erby. Toto symbolické gesto znamenalo jejich touhu přijmout západní zvyky a integrovat se do západní společnosti.[2] Rovná práva podporovala spolupráci a příbuzenství mezi polskými a litevskými šlechtici. Vliv polské kultury se nadále zvyšoval a vyvrcholil v Unie v Lublinu z roku 1569.[1]
Dalším významným řešením bylo přijetí polských správních divizí a úřadů vojvoda a kastelán od Litvy. Unie vytvořila Vojvodství Trakai a Vilnius, ovládaný dvěma litevskými šlechtici.[2] Bývalá slovanská knížectví a vévodství do značné míry zachovala své staré politické, sociální a administrativní rysy pro další století. Kyjevské vojvodství byla založena v roce 1471 a dalších pět vojvodství bylo založeno v letech 1504 až 1514.[8] Tato administrativní změna znamenala modernizaci velkovévodství a úpadek tradiční dynastické politiky. Dříve hlavní oblasti velkovévodství ovládali členové vládnoucí dynastie (sourozenci, děti, bratranci atd. Velkovévody). Taková knížectví zůstala částečně nezávislá a jejich vládci se mohli stát mocnými soupeři velkovévody s vlastními nároky na trůn.[8] Nová vojvodství byla řízena důvěryhodnými šlechtici, nesouvisejícími s královským klanem, kteří mohli být snadno nahrazeni. Šlechta brzy nahradila členy vládnoucí dynastie jako hybnou sílu litevské politiky.
Přijatý polský znak
| Zbraně | Klan | Polský zástupce | Litevský zástupce |
|---|---|---|---|
 | Abdank | Piotr z Widawa (Soudce z Sieradz ), Jakub z Rogoźno | Jonas Goštautas (Jan Gasztołd) |
 | Bogorya | Marek z Nakoly | Stanisław Visgintas (Wyszygin) |
 | Ciołek | Stanisław z Brzeży (?) | Jan Eiviltas (Ewild) |
 | Dębno | Dobiesław z Oleśnica (Castellan z Wojnicz ) | Albrecht Kareiva (Korewa) ze Sowgotska |
 | Doliwa | Maciej Kot (kastelán z Nakielsk ), Janusz Furman (kastelán z Międzyrzec ), Piotr z Falkowy | Naczko |
 | Dołęga | Neznámý | Mantvilas (Monstywild) |
 | Drya | Janusz z Tuliszków (Castellan of Kalisz ) | Mikołaj Tautgirdas (Tawtygierd) |
 | Działosza | Neznámý | Wołczko Rokutowicz |
 | Gierałt | Mikołaj z Gorzków (Biskup ve Vilniusu ) | Surgintas (Surgut) Reszyński |
 | Godziemba | Andrzej z Lubraniec (Soudce z Kujawy ), Andrzej (farář Włocławek ) | Stanisław Butautas (Butowtowicz) |
 | Gryf | Neznámý | Butautas (Butowd) |
 | Grzymała | Domarat z Kobylanu (Castellan of Biecz ) | Jan Rimvydas (Rymwidowicz) |
 | Janina | Maciej (Biskup z Przemyślu ), Mikołaj ze Suchodół (soudce Lublin ), Piotr z Tury (soudce Łęczyca ) | Wojsym Danejkowicz (Danis?) |
 | Jastrzębiec | Wojciech (Krakovský biskup ), Marcin z Lubnice | Nirmedas (Nemir) (Starost z Polotsk ) |
 | Jelita | Klemens z Mokrsko (Castellan of Radom ), Florián z Korytnicy (Castellan of Wiślica ) | Girdutis (Gierdut) |
 | Kopacz | Neznámý | Getautas (Getowd) |
 | Korczak | Neznámý | Czupa |
 | Kot Morski | Neznámý | Vaišnoras Vilgailaitis (Wojsnar Wilkolewicz) |
 | Leliwa | Jan Tarnovský (Vojvoda z Krakova ), Jadwiga z Leżenic | Albertas Manvydas (Moniwid) (Vojvoda z Vilniusu ) |
 | Lis | Krystyn z Kozichgłówy (Castellan of Sącz ) | Jan Sangailas (Sunigajło) (kastelán z Trakai ) |
 | Lodzia | Mościc z Stęszew (Castellan of Poznaň ) | Mikusz Wilczkowicz |
 | Łabędź | Dziersław ze Skrzynny? | Gelgantas (Goligunt) |
 | Nałęcz | Sędziwoj z Ostroroga (Vojvoda z Poznaně ), Mikołaj z Czarnków (Soudce Poznani) | Koczan |
 | Nowina | Mikołaj ze Sepny | Mikołaj Beinoras (Boynar) |
 | Odrowąż | Jan z Szczekociny (Castellan of Lublin ) | Visgirdas (Wyszegerd) |
 | Ogończyk | Wojciech z Kościola (kastelán z Brzeg ), Mikołaj z Taczów | Jerzy Sangraw (Sungaila) |
 | Oksza | Mikołaj ze Strzelce (soudce Sandomierz ), Klemens Wątróbka ze Strzelce | Minmantas (Minimod) Sesnikowicz |
 | Ossorya | Mikołaj z Korabiowic | Tvirbutas (Twerbut) |
 | Paprzyca | Neznámý | Mažtautas (Mosztołd) |
 | Pierzchała | Piotr z Włoszczowa (Castellan z Dobrzyna) | Daukšas (Dauksza) |
 | Pobóg | Jakub Koniecpolski (Voivode of Sieradz ), Piotr z Popowo | Ralo |
 | Pomian | Jan Pella (Biskup Włocławek ) | Stanisław Sak |
 | Poraj | Micał z Michałowa (Voivode of Sandomierz ), Jaka (soudce Kalisz ) | Mikołaj Bilminas (Bylimin) |
 | Półkozic | Jan z Rzeszów (Biskup ve Lvově ), Jan Ligęza z Bobrku (Vojvoda Łęczyca ), Micha z Bogumiłowic (kastelán z Sandomierz ), Jan z Bogumiłowic (kastelán z Czchów ), Paweł z Bogumiłowic (soudce v Krakově), Marcin z Wrocimowic (Chorąży Krakova) | Wołczko Kovaldas (Kukwa) |
 | Rawicz | Krystyn z Ostrów (Kastelán z Krakova), Grot of Jankowice (Castellan of Małogojszcz) | Mingailas (Minigajło, pak Minigał) (kastelán Vilnius) |
 | Rola | Jan z Łąkoszyn (Castellan z Łęczycy), Mikołaj z ... | Danguolis (Dangel) |
 | Sulima | Stanisław Gamrat z Klimuntowic (kastelán z Połaniec ) | Radvilas (Rodywił-Radziwił (ł)), poté Radziwił (ł) owicz |
 | Syrokomla | Jakub z Kurdwanowy (Biskup z Płocku ) | Jonas Mingailis (Jan Minigel) |
 | Szreniawa | Jan z Łańcuchów a Grodziny (kastelán z Zawichost ) | Jotautas (Jadat) |
 | Świnka | Neznámý | Andrzej Daukantas (Dewknotowicz) |
 | Topór | Maciej z Wąsosz (Voivode of Kalisz ) | Jonas Butrimas (Jan Butrym) ze Żyrmonowa |
 | Trąby | Mikołaj Trąba (Arcibiskup z Gniezna ) | Kristinas Astikas (Ościk) |
 | Trzaska | Neznámý | Vaidilas (Wojdyło) Kuszulowicz |
 | Wadwicz | Jan Mężyk z Dąbrowy | Petras Mantigirdaitis (Montygerd, pak Montygerdowicz) |
 | Wąż | Neznámý | Koczan Sukowicz |
 | Zadora | Zbigniew z Brzezie (Crown Marshall ) | Jaunutis Valimantaitis (Jawnuta Wolimuntowicz), Vojvoda z Trakai (od jeho mladšího bratra Mykolas Kęsgaila the Kęsgailos rodina sestoupila) |
 | Zaremba | Jan z Królików (Castellan of Gniezno), Marcin z Kalinowa (kastelán z Sieradz ) | Gintas (Ginet) Konczewicz |
Reference
- ^ A b C d Simas Sužiedėlis, vyd. (1970–1978). „Horodle, svazek“. Encyklopedie Lituanica. II. Boston, Massachusetts: Juozas Kapočius. 443–444. LCC 74-114275.
- ^ A b C d E F G Kiaupa, Zigmantas; Jūratė Kiaupienė; Albinas Kunevičius (2000) [1995]. Dějiny Litvy před rokem 1795 (Anglicky vyd.). Vilnius: Litevský historický institut. str. 154–155. ISBN 9986-810-13-2.
- ^ A b Kámen, Daniel (2001). Polsko-litevský stát, 1386–1795. Historie východní střední Evropy. University of Washington Press. s. 10–11. ISBN 0-295-98093-1.
- ^ (v litevštině) Ivinskis, Zenonas (1978). Lietuvos istorija iki Vytauto Didžiojo mirties. Řím: Lietuvių katalikų mokslo akademija. p. 319. LCC 79346776.
- ^ Urban, William (2003). Tannenberg a potom. Chicago: Litevské centrum pro výzkum a studie. str. 195–196. ISBN 0-929700-25-2.
- ^ (v litevštině) Ivinskis, Zenonas (1978). Lietuvos istorija iki Vytauto Didžiojo mirties. Řím: Lietuvių katalikų mokslo akademija. p. 367. LCC 79346776.
- ^ Subtelny, Orest (1988). Ukrajina: Historie. Archiv CUP. p. 49.
- ^ A b Simas Sužiedėlis, vyd. (1970–1978). "Správa". Encyklopedie Lituanica. Já. Boston, Massachusetts: Juozas Kapočius. str. 17–21. LCC 74-114275.