Tzantzismo - Tzantzismo - Wikipedia

Tzantzismo bylo kulturní hnutí v 60. letech, Ekvádor. Bylo založeno v Quito v roce 1962 Marco Muñoz a Ulises Estrella a připojili se k němu další členové v průběhu 60. let. Byli do značné míry ovlivněni dalšími ekvádorskými intelektuály jako např Jorge Enrique Adoum, César Dávila Andrade a Agustin Cueva. Tzantzismo bylo vyjádřeno hlavně v poezii a v menší míře v příbězích a divadle.[1] Toto literární revoluční hnutí vzniklo v reakci na předpokládanou degradaci a gentrifikaci v ekvádorské literatuře.

Její členové, zvaní Tzántzicos, nosili dlouhé, neudržované vousy, jako symbolickou poctu Fidelovi Castrovi, a také si nechali dorůst vlasy a nosili džíny. Začali se scházet v domě malířky Elizy Alizové (rodné jméno Elizabeth Rumazo) a jejího manžela kubánského malíře René Alize. Později se Tzántzicos setkali v pátek večer v Café Aguila de Oro, kterou přejmenovali na „77 Café“, aby diskutovali o poezii, politice a dalších kulturních záležitostech.[2]

V roce 1962 Estrella a argentinský básník Leandro Katz spoluautorem knihy poezie s názvem „Clamour“, která znamenala zrození Tzantzisma. První manifest Tzántzico podepsali 27. srpna 1962 Marco Muñoz, Alfonso Murriagui, Simón Corral, Teodoro Murillo, Euler Granda a Ulises Estrella.[3]

Tzántzicos měli revoluční přístup ve svém umění i v politice. Jedním z hlavních představitelů hnutí je pravděpodobně Raúl Arias, jehož básnická sbírka Poesia en bicicleta je považován za jeden z nejlepších příkladů Tzantzismo. Hnutí se rozpustilo v roce 1969, zejména kvůli ideologickým rozdílům mezi jeho zakladateli. Termín tzántzico pochází z Shuarský jazyk: „Výrobce tzantzas“, což znamená odříznout a zmenšit hlavu nepřítele a ukázat ji jako znamení vítězství a moci.[4]

Seznam pozoruhodných Tzántzicos

Zdroje