Tulbeckstraße - Tulbeckstraße

The Tulbeckstraße je ulice v Mnichov a leží západně od centra města v okres Schwanthalerhöhe. Vede od východu Parkstraße k Trappentreustraße na západě. Název dostal podle mnichovské patricijské rodiny Tulbeck v roce 1878. Z této rodiny pocházel Osvobození prince-biskupa Johann IV Tulbeck (termín: 1453-1473).

Umístění

Tulbeckstraße se nachází v okrese Schwanthalerhöhe a leží v západní části okresu. Jedná se o klasický dělnický okres s družstevní budovy z doby kolem roku 1900. Tulbeckstraße se nachází v centrální části okresu a vede v délce více než 700 metrů západo-východně. Severní paralelní silnice je Schwanthalerstraße a Westendstraße, jižní paralelní silnice je Gollierstraße s Gollierplatz.

Trasa

Tulbeckstraße odbočuje na východ od Parkstraße a na rozdíl od Gollierstraße nemá žádné spojení s Theresienhöhe. To teče na západ ve výšce Trappentreutunnel na Trappentreustraße.

Na ulici Tulbeckstraße dominují nájemní domy, které jsou očíslovány od východu na západ od 1 do 57 a od 2 do 52. Na východ od ulice nájemní domy dominuje Neorenesance stylu (1882–1889) a na Západě hlavně podle Německá renesance a secese styl (1901–1924).

Dějiny

V roce 1862 se na místě usadila továrna na sudy Drexler a měla adresu Westendstraße 95. Na jižním konci se formovala silnice, od roku 1878 pojmenovaná Tulbeckstraße, která byla postupně budována z východu na západ.

Kartografie

Ulice je zcela vyobrazena ve 14. Vydání z roku 1891 Brockhaus Konversations-Lexikon a již se ukázalo, že je postaveno kolem Bergmannstraße.[1]

Silniční přístup

Neexistuje přímé spojení Tulbeckstraße s veřejnou dopravou. Nejbližší stanice metra jsou Schwanthalerhöhe a Heimeranplatz. Stanice Heimeranplatz je napojena na S-Bahn síť vedle blízkého Mnichovské nádraží Donnersbergerbrücke. Na autobusovou linku 134/53 se lze dostat po dálnici Zastávka Schwanthalerhöhe, autobusová linka 133/53 přes zastávku Gollierplatz a tramvajová linka 18/19 přes zastávku Schrenkstraße.

Historické budovy

V letech 1880 až 1890 byly podél Tulbeckstraße postaveny čtyřpodlažní bytové domy středního až nízkého standardu. Měla otevřená nádvoří a nízké okolní budovy, které byly většinou obsazeny komerčními podniky. Mezi tyto budovy patří mimo jiné pět domů postavených Katolickým dělnickým sdružením Mnichov-západ, založeným v roce 1888, v Ganghofer- / Tulbeckstraße jako dělnický domov. V letech 1911/12 byly postaveny bytové komplexy s čísly domů 41 až 51, které byly zadány stavebním družstvem Mnichov-západ. Od konce 70. let byla Tulbeckstraße značně integrována do městské obnovy Westendu.

Celkem 23 postavených historických budov v letech 1882 až 1924 se nachází přímo na ulici Tulbeckstraße, hlavně ve stylu novorenesance, německé renesance a secese.[2]

  • Tulbeckstraße 2a, pozdně klasicistická tradice (1884)

  • Tulbeckstraße 3, 1882

  • Tulbeckstraße 5, pozdně klasicistická tradice (1887/88)

  • Tulbeckstraße 7, pozdně klasicistická tradice (1884)

  • Tulbeckstraße 8, pozdně klasicistická tradice (1886)

  • Tulbeckstraße 11, pozdně klasicistická tradice (1886)

  • Tulbeckstraße 22, pozdně klasicistická tradice (1889)

  • Tulbeckstraße 33, barokní (1920–22), část Gollierstraße 54/56 / 56a a b

  • Tulbeckstraße 41, 43, 45, 47, 49, 51, později secese (1911)

  • Tulbeckstraße 42, 44, 46, 48, 50, 52, historizující (1910-11 und 1924)

  • Tulbeckstraße 55, německá renesance se secesním dekorem (1902)

  • Tulbeckstraße 57, německá renesance se secesním dekorem (1901)

Bytové domy Kastulus Binderberger (2a), Georg Schillinger (3), Johann Grimm (5), Franz Buchold (6, 8), Karl Albert (7), Heinrich Hermann (11), Georg Müller (22), Ludwig Naneder ( 33), Jakob Heilmann und Max Littmann (41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51) a Leonhard Moll (52)

Jiné pozoruhodné domy

  • Tulbeckstraße 4: tato budova je domovem nakladatelství „The Free Book“ a přidružené tiskárny, rovněž „nakladatelství pro propagaci vědeckého hlediska - nakladatelství Stephan Eggerdinger“, stejně jako četné levo- křídlové skupiny (tj. Sdružení August-Kühn, Dělnická federace pro rekonstrukci KPD, Sdružení pro rozvoj vědeckého hlediska eV)

Dům je také známý jako „Dům s červenou vlajkou“ a od začátku 70. let je považován za centrum dělnické kultury a mnichovského dělnického hnutí. V současné době je v mnichovských médiích zastoupena kvůli žalobě o vystěhování podané městem.[3]

  • Tulbeckstraße 12: Tato adresa byla v 70. letech využívána jako ubytovna pro nelegální migrující pracovníky, „známá jako z Istanbulu do Pákistánu“.
  • Tulbeckstraße 19: V budově se nachází „Kinderhaus Lummerland e. V.“.
Památník na památku továrny na hlaveň Drexler
  • Tulbeckstraße 26/28: Na nádvoří Tulbeckstraße 26 až 28 je památník na památku továrny na sudy Drexler. V průběhu městské obnovy byla zbořena „Továrna na mechanické válce Joh. Drexler & Sohn“ (1862-1979). Místo toho město Mnichov 1985/86 postavilo 191 bytů prostřednictvím Mnichovské společnosti pro městskou obnovu a Gewofag.[4]
  • Tulbeckstraße 27 (/ 29): Katolické dělnické sdružení Mnichov-západ, založené v roce 1888, postavilo na Ganghoferstraße / Tulbeckstraße, později zvané „Rupertusheim“, takzvaný „Arbeiterheim“. V budově na Tulbeckstraße byl velký festival a divadelní sál. od roku 1896, který sloužil jako místo konání až do začátku 80. let - mimo jiné - „Dramatic Club Alpenröserl e. V. “,„ Dramatický klub Mnichov západ “a„ Mnichovská charitativní scéna “.[5] Od roku 1952 se Carlton Film Company přestěhovala pod vedením Günther Stapenhorst, do bývalého Rupertusheimu a přestavěl obytný dům s restaurací na studio se třemi nahrávacími sály a celkovou plochou 1400 m². Tam bylo natočeno mnoho slavných celovečerních filmů, například The White Horse Inn (film z roku 1952), Létající učebna (film z roku 1954), King Rollers (film z roku 1955) and Little Man - very big (1957). Společnost byla předána televizní hvězdě Produktions- a Ateliergesellschaft mbH a společnosti Lisa Film GmbH (například Our Doctor is the Best, 1969). Kromě toho byla na Tulbeckstraße 27 až do vyvlastnění národními socialisty v roce 1938 umístěna proslulá mnichovská továrna na enzianbrennerei a likéry L. Eberhardt, která byla založena v roce 1879.[6]
  • Tulbeckstraße 31: V této budově na rohu Geroltstraße je domovem centra pro seniory a servisního centra od roku 1983. Centrum je také domovem „Diakoniestation Westend Evangelical Society of Munich Westend e.V.“ a místo zkoušky Bürger-Sänger-Zunft München e. PROTI.
  • Tulbeckstraße 42 až 50: Obytný komplex byl postaven v letech 1910/1911 jménem „Baugenossenschaft München-West“. Tulbeckstraße 44 sloužila také jako restaurace „Genossenschaftsheim“, kde se po mnoho let setkávala místní skupina solidarity „Arbeiter-Radfahrerbund“. V 80. letech se „Genossenschaftsheim“ stal levou alternativní hospodou „Beim Knittel“. Od roku 1991 se v areálu nachází správní ředitelství „Wohnungsgenossenschaft München-West eG“.[7] V přízemí ulice Tulbeckstraße 48 má svůj domov „Sdružení pro generaci přátelského bydlení s bytovým družstvem München-West e. V.“.
  • Tulbeckstraße 57: V této budově je pobočka Stadtsparkasse München.

Reference

  1. ^ „München Schwabing“ (v němčině). Machinatemporis. Citováno 26. prosince 2017.
  2. ^ „Baudenkmäler - Tulbeckstraße“ (v němčině). Stadtportal München. Citováno 26. prosince 2017.
  3. ^ John Schneider (20. října 2017). „Die Rote Fahne flattert noch eine Weile“ (v němčině). Abendzeitung. Citováno 26. prosince 2017.
  4. ^ „Schießstätte der königlich priviligierten Hauptschützengesellschaft“. schwanthalerhoehe.eu (v němčině). Citováno 26. prosince 2017.
  5. ^ „Vorhang auf v Sendlingu!“ (PDF) (v němčině). Dramatischer Club Alpenröserl. 7. března 2002. Citováno 26. prosince 2017.
  6. ^ „Bayerns berühmte Marke“ (v němčině). Jüdische Allgemeine. 15. května 2014. Citováno 26. prosince 2017.
  7. ^ „Kulturgeschichtspfad“ (PDF). muenchen.de (v němčině). Citováno 26. prosince 2017.